Út, 23. 02. 2016, 18:29

A co Paříž? Jaká byla?

pařížská koláž

Slyšeli jste už o "pařížském syndromu"? To je takový stav velkého očekávání, který mají lidé, kteří se chystají do Paříže. Týká se to teda prý hlavně japonských turistů, ale může to platit na kohokoliv jiného. Takto jednoduše mi to vysvětlil Radan. Wikipedie to rozvádí trochu víc, ale podstata zůstává. A proč to zmiňuju? Protože Paříž je městem, na které jsou kladeny neuvěřitelně obrovské nároky. Město lásky, město módy a elegance, město světla... A to jsou asociace, které mě napadly jen tak narychlo (ok, maličko jsem to podpořila googlem). Prostě se toho o Paříži "ví" tolik, že tam téměř každý z nás jede s představou, že to bude něco výjímečného. A nebo naopak - teď se do Paříže moc nejezdí, protože je tam údajně nebezpečno. Oba "extrémy" jsou docela zrádné, protože nic z toho netvoří to město samo o sobě. Je to o přístupu a otevřenosti každého z nás.

CESTA 

Letenky do Paříže jsem kupovala velmi spontánně. Prostě jsem koukla stránky letecké společnosti Norwegian - se kterou vždycky létáme - a letenky do Paříže byly cenově velmi příznivé. Tak jsem je koupila, protože do Paříže jsme vlastně chtěli ještě před Barcelonou, Rigou, Amsterdamem a dokonce i Edinburghem, kde jsme byli před skoro dvěma lety. Radan se mi dokonce svěřil s tím, že mě už tehdy před dvěma lety chtěl v Paříži požádat o ruku ... Je zajímavé se na některé situace dívat zpětně, jak nakonec plynou jinak, než si "naplánujem" a zároveň přesně tak, jak mají.

Nicméně, přiletěli jsme na pařížské letiště Orly. Hned jsme hledali informace a pán nám ochotně (a anglicky) poradil, jak se nejlépe dostaneme k našemu hotelu. Letištní kyvadlovkou na zastávku Antony a pak přestoupit na metro a dojet na Gare du Nord. To je mimochodem stanice, na které můžete přestoupit snad na všechny jiné linky. My jsme dobrou čtvrt hodinu nemohli najít východ. Nakonec jsme zašli na informace, tam seděli dva mladí kluci, Radan se francouzky ptá, jestli spolu můžou mluvit anglicky a jeden z nich odpovídá: "Mohli, ale nechceme." :) No ... Vítejte v Paříži. 

Východ jsme nakonec našli sami a pak ještě asi dvacet minut kráčeli do kopce k hotelu.

Jinak, co se týče přepravy po městě. My jsme chodili skoro všude pěšky. Až poslední den jsme párkrát využili metro. Vzdálenosti jsou v Paříži poměrně velké, ale podle mě procházením se po celém městě člověk nejvíc nasaje tu atmosféru tam. 1 lístek každopádně stojí 1,80 eur, pokud ale jedete na delší čas, nebo je vás víc, vyplatí se koupit si 10 lístků za 14 eur. 

Sacre-Coeur

hotel na Mortmartre

HOTEL
Co se týče ubytování, zvažovali jsme dvě možnosti. Booking.com nebo Airbnb. Lepší nabídku jsme nakonec našli na tom prvním. Nevím, jak to děláme, ale téměř vždycky se nám podaří najít takový "deal", že skoro nestačíme koukat. Po asi hodině hledání a neustálém snižování cenového limitu jsme našli hostel/budget hotel Le Regent Montmartre. Vyšel nás fakt levně a to jsem ještě netušila, jak budeme mít Sacré-Coeur přímo na dlani. Radan to asi tušil, protože koukal na fotky, ale pro mě to teda bylo překvápko, nutno dodat, že velmi příjemné. 

Co se týče ubytování jako takového, je to prostě budget hotel, takže zdi jsou tam asi papírové a budete slyšet téměř všechno, co se kde šustne. Ale pokud jedete do Paříže poznávat město a na hotelu prostě jen přespáváte, je to úplně ideální. V dolních patrech jsou hostelové pokoje, které byste sdíleli i s jinými lidmi. V posledním patře jsou pokoje s vlastní koupelnou a právě se zmíněným výhledem. Ten je, hlavně ve tmě, fakt dechberoucí. 

Montmartre

Montmartre

Montmartre

První den jsme vyrazili na Montmartre a právě k bazilice Sacré-Coeur. Bylo zataženo, zima, foukalo i pršelo, ale ten pohled na město byl stejně nádherný. Výhoda cestování v zimních měsících je, že ve městě není tolik turistů a ty známé schody, které vedou k bazilice, byly v podstatě prázdné. Pár pouličních prodejců jsem viděla, ale na rozdíl od mé poslední návštěvy před deseti lety mi nikdo nestrkal náramek na ruku a nechtěl za to po mě deset eur. Prostě tam byl klid. A trochu pošmourno a pochmurno. Takže pochmourno :).

Bazilika je fakt impozantní stavba, obrovská, nádherná a "načančaná". A když se otočíte směrem na město, ten výhled je nabíjející. Jen je škoda, že se odtamtud nedá vidět i Eiffelovka. I když vlastně dá, z vršku baziliky. Tam jsme každopádně nešli. 

Montmartre pro mě postrádal jakýkoliv ruch, šum, jiskru. To asi bylo tím, že jsme nepřijeli v sezóně, ale stejně. Ale čeho jsem si začala všímat "už" tady nahoře - každá budova v Paříži je skvost. Vkuse jsem koukala nahoru, na okna, balkónky i střechy. A když jsem se pak koukla dolů, nezřídka jsem viděla nějakého pána v baretce s bagetou v jedné ruce a s deštníkem ve druhé. Tato představa se mi teda naplnila :).

Sacre-Coeur

Montmartre

Montmartre

Montmartre

Paříž

architektura v Paříži

architektura v Paříži

Moulin Rouge

Procházeli jsme se dlouho, chvíli "bloudili", abychom našli Moulin Rouge, pak jsme přečkali slejvák v kavárně a pak se šli najíst do jiného podniku. Někde v této čtvrti - mezi Montmartrem a centrem - se nachází spoustu zastřešených pasáží, které nám doporučila číšnice ve zmíněné kavárně a o pár hodin později i naše kamarádka, se kterou jsme se potkali na další kafe. Prý to stojí za to a dýchne na vás ta "pravá francouzská atmosféra". My jsme žádnou z pasáží nenašli a tudíž nestihli, ale pokud ještě někdy pojedeme do Paříže, tak to určitě nevynecháme. 

Došli jsme až k Louvru. Radan velmi chtěl jít dovnitř, ale jak na potvoru bylo zrovna v úterý zavřeno. Byli jsme domluvení tak, že Radan půjde do muzea a já půjdu prozkoumávat okolí. K tomu prvnímu nakonec vůbec nedošlo. Ale prý příště. 

Po tom, co jsme se osladili makronkama z Ladurée, jsme se šli projít a došli jsme k Lucemburským zahradám. Pamatuju si, jak jsme je procházeli tehdy před deseti lety v létě a to byla fakt nádhera! Teď přes zimu tam nebylo zas tolik k vidění, každopádně nevím, jestli to tak připadá jen mě, ale ta tráva v Paříži se mi zdá nějaká zelenější :)). 

Louvre

Louvre

Lucemburské zahrady

Lucemburské zahrady

Radan

ulice v Paříži

 

Druhý den jsme začali "hledáním kavárny, kde se najíme a dáme si kávu", což se nám několik hodin nedařilo ... Zato jsme zjistili, že Moulin Rouge je od našeho hotelu daleko blíž, než jsme si mysleli. Šli jsme zase dolů do centra, ale tentokrát né "prostředkem", ale víc západně. 

Došli jsme k Vítěznému oblouku. Chvíli jsme si ho fotili, chvíli jsme se fotili s ním a Radan mě pak poprosil, jestli můžeme jít přímo k tomu oblouku. Radan totiž rád (nejen) o památkách zjišťuje i informace a neuspokojí ho jen pohled na ně jako mě :). Nevěděli jsme ale, jak se k němu dostat ... Tak jsme obešli celý oblouk, což je docela štreka vám řeknu. Taky jsme si dělali srandu, že jsme ten den ušli 15 kilometrů a z toho osm jenom kolem oblouku. To samozřejmě není pravda, ale ... chápete. No, nakonec jsme zjistili, že žádný přechod k oblouku neexistuje, že k němu vede podchod. A že se platí vstupné. 12 eur. Tak jsme nešli. 

A pak jsme šli dolů po Champs-Élysées. Bulvár se zvučným jménem ... jehož horní část na mě působila jako rušnější Václavské náměstí. Starbucks, Marks&Spencer, McDonald, další obchody. Zhruba v polovině bulváru jsme se rozhodli zabočit, že půjdeme najít kavárnu Pierra Hermé, která nakonec nebyla kavárnou, ale pouze obchůdkem. Tato zacházka nám nakonec zabrala asi 3 hodiny, kdy jsme našli místní trhy a někde se najedli.

Vítězný oblouk

Champs-Elysées

Champs-Elysées

A pak začalo "eiffelovkové odpoledne". Tedy, i mezi fotkami z jedné strany a z druhé je několik hodin a "ztráta sluníčka". Nahoru jsme nakonec nešli, protože v době, kdy jsme se ocitli pod Eiffelovkou, začalo foukat a pršet a navíc bylo asi půl hodiny před zavíračkou. Přijde mi to trochu škoda, protože jsem se těšila, až si vyšlapu těch 704 schodů. A jsem si jistá, že Radana veeelmi mrzelo, že k tomu nakonec nedošlo :).

Eiffelovka

Metro v Paříži

architektura v Paříži

Seina

pařížská selfie

Eiffelovka

Eiffelovka

Poslední den jsme vyrazili, tentokrát metrem, do přistěhovalecké čtvrti Belleville a musím říct, že jsem z ní byla nadšená. Měla skvělou dynamiku, spoustu podniků na vyzkoušení, byla barevná a živá. A doporučuju vám v ní strávit klidně i půl dne, pokud budete mít čas.

Z Belleville jsme pak zase využili metro, ale nechtělo se nám přestupovat, tak jsme vystoupili na zastávce Bastille přímo u pařížské opery a Červencového sloupu, který "upomíná na Červencovou revoluci v roce 1830, která vedla k pádu Karla X. a nastolení konstituční monarchie." 

Belleville
Belleville
Belleville
Belleville
Belleville
Quartier de l’Hôpital Saint-Louis

Odtamtud jsme šli pěšky k Notre Dame de Paris, Radan si velmi přál jít dovnitř, ale nepustili by nás oba s kufříkem, tak jsem na něj počkala venku ... a být sama u Notre Dame a "nic nedělat" není zrovna příjemná záležitost. Vkuse na mě někdo koukal nebo mi něco nabízel. 

Po cestě k Centre de Pompidou jsme byli svědky naprosto nádherné oblohy. Dramatické mraky v kombinaci se sluníčkem, které nezastínily. To byla fakt síla. 

Před odjezdem na letiště jsme se rozhodli, že si projdeme ještě spodní část Champs-Élysées, protože jsme si říkali, že "co když zrovna tam bude něco, co nechceme minout". Opět to byla "obyčejná" ulice. Krásná, ale z našeho pohledu rozhodně přeceňovaná.

Bastille

Bastille

Paříž

Notre Dame

Notre Dame

Notre Dame

mraky v Paříži

Kolotoč v Paříži

Eiffelovka a ruské kolo

Champs-Elysées

Na letiště jsme se rozhodli jet se značným předstihem a nakonec jsme dorazili tak tak. Jeli jsme na zastávku Antony, jedeme jedeme, Radan poslouchá svou audioknihu, já poslouchám hudbu a najednou vlak zastaví. A stojí. Po pěti minutách začínají něco hlásit, ale nikdo nám není ochotný říct o co jde. Nakonec se dozvídáme, že v jednom z vagónů se někomu udělalo špatně a tudíž teď musíme počkat, až přijede záchranka. Čekali jsme téměř půl hodiny, mezi tím spoustu lidí odešlo. A pak se konečně rozjíždíme. Ujedeme jednu zastávku a na druhé zase zastavíme. Zase někdo něco povídá francouzsky. Všichni vystupují, tak se rozhodneme "jít s davem"... Vlak odjíždí a záhy přijíždí další, narvaný k prasknutí. Říkáme si, teď už to bude dobré, počkáme na další vlak, máme ještě trochu času, nemusíme se mačkat v tomto. Další vlak opravdu příjíždí, ale nezastaví. Další dva to samé. Pak přijíždí čtvrtý, ale míří jiným směrem... Seděli jsme na tom nástupišti skoro hodinu. Vlastně bylo dobře, že jsme vyrazili dřív. A já alespoň stihla dopsat pohledy. Některým z vás jsem se v nich o tom i zmínila, že jo? :) Od té doby už šlo všechno hladce a večerní hlad na oslovském letišti nám pak zahání krabička makronek, co jsme si odpoledne koupili.

Selfie

A co Paříž? Jaká byla? Našemu výletu v podstatě nic nechybělo. Měli jsme až na pár výjímek sluníčko a teplo, nádherných budov jsme viděli nespočet, Eiffelovka hezká a nakonec i pár dobrých kaváren jsme našli. Přesto jsem necítila takové to "to". Není to přehnanými očekáváními. A není to dobře ani špatně. Být vnímavý a užívat si každý moment nemusí nutně znamenat, že skáčete do stropu a jste ze všeho nejnadšenější. Paříž je přesně taková, jaká je. Ve své podstatě dokonalá. Někdy si to jen "neklikne". 

Co vy a Paříž? Jaká působí na vás? Jaká je vaše zkušenost? :)

P.S.: Článek o jídle v Paříži najdete tady.

Články o Paříži (které mě baví) od jiných blogerů: MajkiKájaMarkéta

Komentáře

Napsal(a) Kacka (neověřeno), Út, 23. 02. 2016, 20:20*

Ahoj Terezko, moc pěkný článek, navrátil mě do léta, kdy jsem se tam také konečně podívala:-) s tím pařížským symptomem to bude asi pravda, znám spoustu lidí, co si Paříž představovali jako ideální, romantický, luxusní město, plné krásných Pařížanek v luxusním oblečení...Já si Paříž vždy představovala podle knížek od Zoly, Vítězného oblouku, Mouline Rouge..Romantika, krásné restaurace na chodníku, dobré jídlo, nádherné stavby.. a zároveň bezdomovci, prostitutky, krysy, odpadky kam se podíváš...a naprosto splnila mé očekávání! :-D ale docela mě překvapilo, že ten kontrast je zde až tak okatý.. 5ti hvězdičkový hotel, venku nádherná restaurace, kde se lidi ládují vybraným jídlem... a o pár metrů vedle krabice, spacáky, odpadky a mezi tím přežívající bezdomovci.. Ale přesto ve mně Paříž takové to "to" zanechala, myslím že přesně toto vše dělá Paříž Paříží:-) 

Ahoj Kačko,

děkuju moc za komentář :). Je super, že v tobě Paříž to "to" zanechala, tak to má být, že to každý vnímá svýma očima a ... vnímáním :). Já si tedy takových kontrastů vůbec nevšimla a to je možná ono - že na mě Paříž nakonec působila tak "nijak" ... Prostě, že všechno bylo hezké a tak, ale pro mě bez energie. Možná mi to něco zrcadlí, co já vím :)).

Měj se krásně, Terez.

Napsal(a) Market (neověřeno), Út, 23. 02. 2016, 20:26*

Nadherne fotky, Terezko!

Me se Pariz zalibila az na druhou navstevu, pri prvni jsem mela, jak pises, "velke ocekavani", a byla jsem nekterymi vecmi docela zklamana. Pred hotelem ve vyloze luxusnich obchodu spali bezdomovci v krabicich a neustale se nam u vsech pamatek snazil nekdo pochybny neco prodat nebo nas nejak osmelit...podruhe jsem mela velke stesti, protoze jsme byli ubytovani u rodiny a mela jsem stale u sebe nekoho, kdo mluvil francouzsky - totalne jiny pristup. Rano jsme si chodili do pekarny za rohem pro croissanty a cerstvou bagetu, na prochazku nadhernym zapadlym parkem a pak na zmrzku k Berthillonovi. V noci jsme pak jeli na naprosto ujetou jizdu autem Bolonskym lesikem a uz vim, kolik stoji par minut stesti s pani, co je ve skutecnosti pan:D Videla jsem i jine ctvrti v odhlehlejsich pristehovaleckych castech mesta a zadna krasna Pariz to teda nebyla....

Ahoj Markét,

díky za komentář a za sdílení zkušenosti :) ... Pro mě to tedy nebyla "Paříž poprvé", i když na druhou stranu nevím, jestli ty předchozí návštěvy můžu "počítat", když si je moc nepamatuju :) ... Ta tvá druhá návštěva ale každopádně musela být zážitek a věřím tomu, že fakt hodně záleží na okolnostech ... já na Paříž rozhodně nezanevřela a ani jsem nikde nepsala, že se mi nelíbila ... jen jsem prostě necítila "ten" pocit, který jsem měla třeba v Barceloně ... možná ale, že je zbytečné to srovnávat ... :) Měj se krásně, Terez.

Napsal(a) Lucia (neověřeno), Út, 23. 02. 2016, 20:54*

Tak ste sa nakoniec prešli aj "mojou" ulicou! :-) V Rue Sainte-Marthe, tej, ktorú máš na tretej fotke s názvom Belleville, sme bývali počas jedného roka a keby to šlo, hneď by som sa tam vrátila! Je to jedna z mojich obľúbených častí Paríža. Nejedná sa však o štvrť Belleville, ale o Quartier de l’Hôpital Saint-Louis (Belleville je trocha západnejšie). Inak, na fotke sa Ti podarilo zachytiť roztomilý taliansky obchodík La tête dans les olives, ktorý funguje aj ako reštaurácia. Na ochutnávku sicílskych dobrôt sa však treba dopredu objednať- v reštaurácii je totiž len jeden jediný stôl! :)   

Ahoj Lucka,

děkuju moc za zavítání na blog a za komentář :). A za opravení, už jsem to změnila :). To je pěkná náhoda, že jsme prošli i "tvojí" ulicí ... byla krásná :) ... A ten italský obchůdek zní super, tak příště! :)

Měj se krásně a ať se ti daří, Terez.

Napsal(a) Liby (neověřeno), Út, 23. 02. 2016, 21:41*

překrásné fotky! A koukám (dle fotky prázdného Sacré Coeur, že mimo sezonu je to opravdu diametrálně odlišné!! Páni...

Jinak já jsem shodou okolností mezi těmi, kteří ěli z Paříže ten WOW pocit...to jsem tehdy ani nevěděla jaké to je...ale přesně si to pamatuju. Byo krásně, stromy pučely, jaro a svěžest byla v vzduchu...vylezli jsme na Trocaderu a první co jsem spatřila byla Eifelovka.... a já vydávala euforické pazvuky....:) A bylo to krásný. Podruhý už to tak samozřejmě nikdy nebylo a nebude, ale za tamten první zážitek jsem moc vděčná...dodnes si pamatuju, jak jsem si myslela, že to bude jistě moc krásný, ale že až tak...! 

Podruhé - aha, pěkný, to znám...:) Samozřejmě. :)

 

u Eiffelovky ti to ohromně sluší! Pa L.

Ahoj Liby,

děkuju za popsání svých pocitů :). Je paráda, že máš ty první okamžiky v Paříži takto hluboko v sobě a dokážu se naladit na to, jaké to je, párkrát jsem je taky zažila :). 

Děkuju za kompliment na fotky, měj se hezky! Papa, Terez.

Napsal(a) Verča - nehladu.cz (neověřeno), St, 24. 02. 2016, 09:06*

Ahoj Terez, 

tak já musím říct, že když jsem byla asi před třemi lety v Paříži, byla jsem spíš zklamaná, nikde na mě nedýchal ten duch města, kvůli kterému se tam kdysi sjížděli umělci z celého světa a všude mi to přišlo spíš takové orientované na turistu. Jako město krásný, ale něco mu chybělo...

Každopádně jsi mě teď docela nalákala dát Paříži druhou šanci, protože jsem třeba fakt jen měla vysoká očekávání a to, co bych na jiném městě obdivovala, jsem v Paříži brala trochu jako samozřejmost. Ale asi bych to cestování vzala zas trochu po svém a spíš zkusila couchsurfing a nechala si ukázat nějaké méně známé podniky, když ty hlavní památky už znám :))

Verča

Ahoj Verčo,

děkuju moc za komentář :). Je fakt možné, že ta očekávání dělají hodně ... a určitě stojí za to dát Paříži ještě "šanci" :) ... I když upřímně, já bych asi radši jela někam jinam ... Každopádně, couchsurfing a doporučení od místních je vlastně takový nový zážitek sám o sobě :). Těším se, až o tom budeš psát, jestli to uskutečníš :).

Měj se krásně! Terez

Napsal(a) Anonym (neověřeno), St, 24. 02. 2016, 09:15*

Já to mám Terezko s Paříží úplně stejně. Stojí za vidění, ale už tam ani nemusím. Možná to bylo tehdejším rozpoložením a událostmi (osobními, nemyslím terorismus), co se těsně před tím staly...ale jak píšeš, chybělo tomu to "to". A možná i špatné období - měli jsme pocit, že tam "chcíp pes". Jazyková bariéra taky asi udělá své. Ale kdybych to měla shrnout, očekávala jsem víc, hlavně lepší atmosféru, milejší lidi a větší "útulno". Procestovala jsem hodně evropských měst a Paříž je asi na samém konci. 

Ahoj :),

děkuju moc za "souhlasný" komentář :). Asi to fakt může být i okolnostmi a rozpoložením, to určitě ano! :) Ale to, že je v Evropě spoustu "krásnějších" měst, to je z mého pohledu taky pravda :).

Měj se hezky! Terez

Napsal(a) Anonym (neověřeno), St, 24. 02. 2016, 10:03*

Terezko, ten výhled z hotelového pokoje musel být naprosto úžasný, fakt ... máš nádherné fotky ... když pominem památky, které jsou dechberoucí , tak už samy budovy jak píšeš ... to je paráda ... taky koukám ráda nahoru na baráky ... tam objevíš nádhery ...

My jsme byli začátkem prosince v Paříži tedy vícero let nazpět... objeli a obešli jsme všechny důležité památky ... šli jsme do Louvre a měli jsme málo času ..náhodou jsme se natrefili na Monu Lisu   ... tich nádherných soch co tam bylo ... taky jsme si venku u stolečku dali  Beaujolais to jsme prostě museli ... je fakt, že v sezoně by bylo vše jiné - možná lepší? ... ale zase ty davy... vše má své pro a proti... jde o to jak se na to díváš ... pro mě to byl úžasný výlet ... splněný sen ... tolik bych si toho ještě chtěla prohlédnout...

Měj se krásně a díky ! Jarka

Jarko,

to je nádherný komentář, děkuju! :) Z toho, co píšeš, pro tebe musela být Paříž opravdu nezapomenutelný zážitek, mám z toho velkou radost! :) A kdo ví? Třeba se tam ještě někdy podíváš :).

Děkuju za komplimenty na fotky a měj se hezky, Terez.

Napsal(a) Lili (neověřeno), Pá, 26. 02. 2016, 08:50*

Hezký článek. Byli jsme s přítelem v Paříži minulý rok v květnu. Chytli jsme ale docela studené počasí. Já jsem ta byla poprvě a říkala jsem si, že nesmím mít moc velké očekávání, abych pak nebyla zklamaná. Bydlely jsme u mé kamarádky a jejího manžela v Boulogni, takže jsme viděli i normální neturistickou část, kde ani nebydlí moc imigranti.

Jak píšeš, že jsi viděla někoho v baretu s bagetou, tak něco takového jsem čekala a ono nic :-D Ani žádné zajímavé kavárny jsme moc nenašly, i když my moc na kafe nejsme. Asi nejzajímavější a nejautentičtější zážitek jsme měli ze sobotního trhuv Boulogni, kam nás kamarádka vzala. Koupila jsem si tam quiche a domů provensálské koření a byla jsem spokojená. Pak se mi taky líbilo v židovské části čtvrti Marais, to byl pro mě úplně jiný svět.

Srovnávala jsem Paříž s Prahou a Bruselem, které mi možná ve výsledku přijdou zajímavější. Ale až zas někdy pojedem do Paříže, tak se vydáme někam do neturistických čtvrtí.

Lili,

děkuju za komentář a sdílení své zkušenosti :)... Z toho, co píšeš, to musel být parádní výlet a věřím, že velkou část z toho tvořili vaši přátelé, kteří vám Paříž a okolí ukázali trochu "jinak" .. jak píšeš o tom quiche a tak - tyto "nejobyčejnější" momenty bývají častokrát opravdu nejsilnější :).

Měj se krásně, a děkuju! Terez

Přidat komentář

Odesláním tohoto formuláře souhlasíte s podmínkami služby Mollom.