So, 20. 02. 2016, 19:53

Like from my diary XVII: O tom, co se mi momentálně honí hlavou

Paříž, Montmartre

Je spoustu věcí, nad kterými přemýšlím. Třeba včera před spaním - chtěla jsem jít spát brzo, protože jsem měla nastavený budík na 5:50 - jsem vešla do kuchyně a cítila jsem silnou potřebu uklidit všechno z desky, utřít ji a důkladně umýt sporák. A v ten moment jsem si vzpomněla na doma v ČR a na to, jak je ten sporák vždycky "zázračně" umytý, aniž bych si to uvědomovala. To jen například. Asi se tomu říká "starání se o domácnost". A já jsem v úplných začátcích. Ne, že bychom doma měli šílený bordel, to tím říct nechci. Ale až v poslední době si začínám uvědomovat, že už máme s Radanem "vlastní domácnost". Že spolu začínáme, pomalu ale jistě, tvořit novou rodinu. 

Hodně tedy přemýšlím i o svatbě, o manželství. Za pár měsíců se máme "zavázat" k něčemu "do konce života". Ta myšlenka na to je lehce znervózňující. Ze své podstaty - jak můžu slíbit něco, co nemůžu vědět/předvídat? Stačí pár nádechů a výdechů. Stačí všem těm myšlenkám dát prostor. Protože když se na ně nenamotám a nechám je volně proudit -  jsem svobodná. Cítím tu lásku proudit celým svým tělem a pozoruju, jak postupně rozpouští všechen strach, nervozitu i rozpor. Miluju a jsem milovaná. A jsem svobodná. Neberu si Radana proto, aby mi naplňoval mé představy. Neberu si ho proto, že bych bez něj byla nešťastná. Beru si ho proto, že mi zrcadlí to "nejlepší" ze mě. Proto, že spolu souzníme. Proto, že spolu mluvíme. Proto, že si voníme. Proto, že miluju. A proto, že jsem v souladu s nejistotou, kterou obnáší označení "napořád". 

maliny a kiwi

A pak je tu mateřství. Nedávno jsem na sebe koukala do zrcadla a hlavou mi blesklo, že už se blíží čas, kdy budeme "plánovat rodinu". Přemýšlela jsem o tom, jak se cítím mladě a zároveň si uvědomuju, že chtě nechtě už "začínám mít věk" na to, kdy to dítě (jakože já) bude brzy (pokud příroda dá) vychovávat další dítě. Často přemýšlím o "výchově", uvědomuju si tu zodpovědnost a zatím jen doufám, že budu umět reagovat vědomě a vycházet ze svého "zdroje/středu", že budu schopná tu vždy pro své dítě být, aniž bych si do něj vkládala své představy a svou lásku k němu "podmiňovala"... Vím, že je vesměs "zbytečné" o tom teď přemýšlet, když to není aktuální a nedá se to naplánovat, ale stejně to mám v hlavě a chtěla jsem to s vámi sdílet. Protože je to mou součástí.

To jsou taková "největší témata" v mé hlavě - domácnost, manželství, mateřství. Mezi tím mi hlavou létají myšlenky na cupcaky, na zavařovačky na svatbě, na látku, na zítřejší večer s kamarády, na slavobránu, na to, jak se mě dneska nějaký zákazník ptal, odkud jsem a po mé odpovědi na mě začal "hovoriť po slovensky", protože "I dated a Slovak girl" ... Taky občas přemýšlím, jak je možné, že "lajky" a "odlajky" na facebooku jsou v takové rovnováze a tudíž se to číslo v podstatě nehýbe. Sem tam mě myšlenky a pocity vtáhnou do vzpomínek, k té proudící energii, která je součástí mě. A pak je v mé hlavě taky velmi skloňované slovo blog - třeba teď, když jsem chtěla psát o Paříži a místo toho vám napsala, že o tom přemýšlím.

... Tak jsem vám to jen chtěla říct. Co se hlavou honí vám? :)

Komentáře

Napsal(a) Anna (neověřeno), So, 20. 02. 2016, 21:30*

Terezko, úžasný článek, který tak nějak popisuje i mé pocity a myšlenkové a duševní pochody. :) Mateřství, manželství, domácnost, radost... Děkuju za něj! 
A mně se dnes honí hlavou ještě navrch i myšlenky na školu. Měj se hezky, krásný večer! ;)

A.

Ahoj Aničko,

děkuju moc za odezvu! :) Ono je dost možné, že se prostě dostávám(e) do stádia, kdy jsou tato "témata" prostě aktuální ... Držím palce se školou a vůbec, ve všem! :) Měj se krásně, Terez.

Napsal(a) Miruška (neověřeno), Ne, 21. 02. 2016, 09:28*

Milá Terezko,

mám strašně moc ráda styl Tvého psaní a toho, jak přemýšlíš, je mi to moc blízké. Když jsem si psala jako mladší deníček nebo jen tak něco pro sebe, bylo to hodně podobné. A teď jsem v podobné situaci, sice se vdávat nemám, děti ještě s přítelem neplánujem, ale bydlíme spolu pár měsíců a občas se musím usmát nad takovými drobnostmi, jako že pro něj peču snídaně, letos jsme spolu pekli první cukroví a taky jsme jeden plech spálili :D :) A asi to jsou v životě ty maličkosti, co ho dělají krásným!

Hezký den a víc takových článků.

Mirka

Ahoj Miruško,

děkuju moc, že jsi napsala! :) Ono to vypadá, že je nás tu víc, kteří se dostáváme do podobné životní fáze - kdy "doma u rodičů" je sice stále doma, ale zároveň už nikdy nebude v takovém slova smyslu, jako když jsme byli malí ... najednou si vytváříme svou domácnost, svoje zvyky, rituály ... vlastně se "plní" to, co většina chtěla, když byla malá - "moct si dělat co chce" ... jenže to obnáší i notnou dávku zodpovědnosti :) ... A souhlasím s tebou - to všímání si a uvědomování si maličkostí i toho širšího kontextu ... 

Moc děkuju, a moc ráda napíšu víc takových článků ... píšu se "snadno", protože jediné, co k nim potřebuju, je dívat se do sebe :).

Měj se krásně! Terez

Napsal(a) A. píše... (neověřeno), Ne, 21. 02. 2016, 14:09*

Terezko, krásný článek! Často přemýšlím podobně - hlavně tedy nad těmi dětmi. A říkám si, že mi nezbývá nic jiného, než věřit sama sobě, že to zvládnu :-).

Ahoj A. :),

děkuju! Trošku se v dnešních komentářích opakuju, ale vypadá to, že nás tu opravdu je víc, kteří jsme v této "nové" etapě, kdy začínají být témata jako manželství, domácnost, mateřství a "dospělost" velmi aktuální. Každopádně, asi se to opravdu nedá naplánovat. Věřím ale, že stačí být otevřený a vnímavý a v souladu sám se sebou. V momentně, kdy si člověk uvědomí tento svůj "střed", tak zjistí, že ve své podstatě neexistuje nic jako "nesprávně" ... všechno je jen tak, jak je a je to tudíž "správně" :) ... Měj se krásně a děkuju! Terez

Napsal(a) Renča (neověřeno), Po, 22. 02. 2016, 16:50*

Terezko,

začetla jsem se dnes pořádně do posledních dvou článků.K tomu gastro :)no já bych si ani nedokázala představit,že jste toho s Radanem tolik prošli a objevovali ,klobouk dolů teda , protože jsem tady zírala.U něčeho jako z kravína jsem se musela usmát :)Ale určitě jsi to moc pěkně sepsala i pro ty,co se tam vydají poprvé a mají to štěstí Tvůj blog číst,že budou alespoň trošku vědět a půjdou najisto :)K tomu druhému článku,nedivím se,že se Ti toho honí hlavou tolik.Je to už krátce před svatbou,už to uteče a někdo řekne , že je to stejné po svatbě jako před ní , ale nemyslím si to.Každopádně je to pouto a prostě věc mezi Vámi dvěma,která Vás spolu spojí tak nějak jinak.S tou domácností to znám , postupně do toho tak nějak člověk přichází postupem,někdy mu na tom úplně nsejde,jde spát a numyje nádobí a pak třeba přijde doba,že spát bez uklizení kuchyně nejde.S miminkem je to jasné,že si sama asi říkáš jaká budeš mamka a jaké to bude . Myslím,že snad nakonec to nejkrásnější, až budete všechno objevovat jako rodina a ze všeho se tak těšit.Od zjištění těhotenství,po zvětšující se bříško až se narodí a pak to všechno co miminko a děti prostě potřebují.Ty jsi báječná a citlivá a věřím,že budeš moc dobrá .Tak se zatím mějt hezky.

Renča

Napsal(a) Terez sweet melange, Út, 23. 02. 2016, 10:17*

In reply to by Renča (neověřeno)

Ahoj Renčo,

děkuju moc za krásný komentář :). Těší mě, že tě můj gastronomický článek místy pobavil a pokud se ten článek opravdu bude někomu někdy honit, tak každá hodina (bylo jich dohromady osm) strávená nad vybíráním fotek a psaním, stála za to :). Jen se nějak nemůžu dostat k tomu pokračování, ale věřím, že to brzo přijde :).

A k tomuto článku ... asi to tak vnímám. Ono se zas tolik nezmění v kontextu toho, že už spolu dlouho žijeme, platíme nájem, nějak "hospodaříme" atd. ... ale prostě je to větší "zodpovědnost" nebo alespoň já manželství nevnímám až tak "lážo plážo" jako "no co, však rozvést se můžem vždycky" ... samozřejmě se takové věci nedají předpovídat, ale snad rozumíš jak to myslím :). A to mateřství ... to je něco, co si zatím doopravdy můžu jen "představovat" ... jen jsem se prostě chtěla svěřit s tou pokorou, kterou vůči dětem a jejich výchově mám. Nakonec to ale stejně bude akorát a přesně tak, jak má :).

Taky se měj krásně, Renčo, a moc děkuju! Terez

Ahoj Jarko,

děkuju moc! Tu fotku už jsi mohla zahlédnout, protože jsem ji - ještě když jsme byli v Paříži - dávala na instagram ... tak se tu mohla objevit v takové malé verzi v té kolonce "instagram" :).

Měj se hezky, Jarko. Tereza

Napsal(a) Lili (neověřeno), Út, 23. 02. 2016, 08:49*

Díky za článek. Asi jsme ve stejném životním období. Taky budeme mít s přítelem letos svatbu, budujeme domov a jsme oba v období, kdy se bavíme o dítěti. Mám dost úzkostnou povahu a bojím se, zda to vše dobře dopadne, zda budeme šťastní (tak nějak normálně), jak na tom budeme s penězi, zda se nám povede mít miminko.Slyším poslední dobou tolik problémů s otěhotněním nebo potraty v mém okolí. Samozřejmě je v mém okolí i hodně lidí, kteří žádné problémy neměli. Snažím se na to nemyslet, ale ta obava ve mně je.

Ahoj Lili,

moc děkuju za komentář a sdílení svých pocitů. Jákákoliv obava, co máš je přirozená a to "nejlepší" co s ní můžeš udělat je nepotlačit ji, ale naopak si každou z nich prožít naplno a přijmout ji. V ten moment nad tebou všechen strach i obavy přestanou mít "moc" a ke všem těm situacím přistoupíš s láskou a vědomým odevzdáním se té situaci, kterou se často snažíme mít tak pod kontrolou, ale způsobuje to pravý opak! 

Lili, vždycky bude všechno přesně tak, jak má být! :) Měj se krásně! Terez

Napsal(a) Eliška Valová (neověřeno), Čt, 25. 02. 2016, 18:48*

Milá Terezo,

 

tento článek jsem hledala. A palec nahoru... Vše jde skvěle... ;-) krásné prožívání nejnádhernějšího období v životě. (I když tak by se dal nazvat celý život, že:)))

 

Zdravíme.

Milá Eliško,

všimla jsem si vašeho komentáře až teď ... jsem ráda, že jste zavítala ... a za "palec nahoru" taky :) ... článek je takový velmi "povrchní", resp. nejde moc do hloubky ... ale občas stačí jen naznačení! :) Děkuju! Myslím, že jo, že tak můžeme nazvat vždycky to "slavné" teď ... kdyby mohlo být jinak, je. 

I já zdravím! :)

Tereza

Přidat komentář

Odesláním tohoto formuláře souhlasíte s podmínkami služby Mollom.