St, 17. 02. 2016, 23:30

Paříž 2016: hledání a (ne)nacházení kaváren, makronky a Chardonnay

pařížská koláž

V Paříži je draho a kavárenský ruch si můžete vychutnat jedině mimo centrum. Asi tak bych mohla shrnout svou "foodie zkušenost" z Paříže. Každopádně, není to tak černobílé a tudíž stojí za to se o tom trochu rozepsat...

Skoro tři hodiny jsem vybírala "vhodné" fotky a v duchu si říkala, že jsem se mohla víc snažit. Občas jsem si nepohlídala, jestli je fotka dostatečně ostrá a občas se mi prostě fotit nechtělo - třeba bagetu, co jsme koupili v pekárně, přikusovali jsme k ní sýr a celé to zapíjeli Chardonnay z láhve na pokoji našeho hotelu. Mimochodem, můžu vám prozradit hned na začátku, že to byl jeden z nejlepších gastronomických zážitků, co jsem v Paříži měla. V těsném závěsu s čerstvě připravenou palačinkou s meruňkovou marmeládou na trzích, na které jsme se nachomýtli úplnou náhodou. A kterou taky nemám na fotce.

Pojďme to ale vzít popořádku. Do Paříže jsme přiletěli kolem půl deváté večer. Přijeli jsme do hotelu, ubytovali se, zjistili, že máme ten nejkrásnější výhled, jaký bychom si mohli přát, a šli jsme se projít po okolí a zjistit, jestli se v těch jednáct v noci dá ještě někde najíst. Dalo.

Le Progres

Restaurace Le Progres vypadala velmi autenticky. Bylo plno, ale zrovna se jeden pár zvedal a to bylo "znamení", že to místo u malého stolku před barem je přesně pro nás :). Hned se nás ujal takový milý, sympatický Francouz, který nás usadil a donesl nám menu. Mimochodem, jak jsem v minulém článku zmiňovala film Last Night, tak ten náš číšník vypadal velmi podobně jako ten francouzký herec ve zmíněném filmu. Menu nebylo dlouhé a některé položky už nepodávali, protože bylo pozdě. Radan se rozhodl pro steak, já pro tatarák a každý jsme si dali skleničku vína. Za 5,50 eur. To je pořád o něco méně než v Norsku, ale stejně je to na můj vkus pálka (nehledě na to, že to Chardonnay, co jsme si koupili další den na pokoj, stálo stejně tolik, ale byla ho celá flaška.) 

Radanův steak byl maličko žvýkací, ale moc dobrý a pepřová omáčka k němu byla fakt "ostrá". Domácí hranolky, co chutnaly spíš jako pečené brambory, byly taky vynikající. Jen můj tatarák byl ... jiný. Ze začátku chutnal podobně jako rybičková pomazánka, co občas dělám z tresčích jater, sardinek, tuňáka, tvarohu a hořčice, pak už jsem cítila jen silnou chuť té hořčice a pak to mým chuťovým pohárkům přestalo lahodit úplně. Každopádně prostředí té restaurace umístěné v uličkách pod Sacré-Coeur bylo nádherné a myslím, že zajít tam třeba jenom na skleničku vína a nasání té atmosféry, je docela dobrý nápad. Pokud budete poblíž.

jídlo

Ráno jsme se vydali nahoru po schodech k Sacré-Coeur a trochu se poprocházeli po Montmartru. Bylo zataženo, foukalo a pršelo a já jsem stejně byla ze všeho nadšená ... Říkala jsem si, že bychom mohli zajít na palačinku, protože byl zrovna mezinárodní den palačinek. Našla jsem nějaké místo, kde podávali palačinky a bez mučení přiznávám, že jsem ho teda moc nevychytala. Místo nevypadalo moc útulně, nikdo v něm nebyl, a moje sladká palačinka za 6 eur a Radanova slaná za 7,5 eura za to fakt nestály ... Ani se mi sem nechce dávat fotku, protože na toto místo vás lákat fakt nechci :). Každopádně zvenku ten podnik vypadal takto, abyste věděli, kam nechodit, až se někdy ocitnete na Montmartru. 

nee

Na Montmartru jsme taky narazili na "makronkárnu" Biscuiterie de Montmartre, kde jsme si koupili jednu předraženou průměrnou makronku - skořicovou ... Zatím mi přijde, že píšu samé kritiky a vlastně, když se k tomu vracím zpětně, je dost možné, že jsem prostě měla velká očekávání. Nebo jinak - měla jsem takovou představu, že v Paříži na každém rohu uvidím deset nádherných chutných voňavých kaváren/cukráren a "realita" pak pro mě byla taková, že jsem z toho zas tak unesená nebyla. Alespoň v ten moment, kdy jsme procházeli Montmartrem. Jaké z toho plyne ponaučení? Neulpívej na svých představách a nesrovnávej! :)

Každopádně, ještě k tomu místu - pokud půjdete okolo a dostanete šíííílenou chuť na makronku, tak jsou určitě jedlé, to zase jo!! :)

makronky

makronky

delik

Z Montmartru jsme se vydali směrem "dolů" do centra. Střídavě pršelo a foukalo, někdy obojí dohromady a Radan i já jsme už začínali "toužit" po kávě. Dlouho jsme nemohli žádnou najít a pak mi padl zrak na kavárnu Le Delik, která vypadala jinak, než všechny brasserie okolo. Vešli jsme dovnitř, přivítala nás milá Francouzska se šarmem Amélie a lámanou angličtinou se nás ptala odkud jsme a radila nám, kudy se vydat dál a tak. Dali jsme si jen cappucino, velmi velmi průměrné (ach jo, ještě pořád "kritizuju"), ale zas za dvě éčka a přečkali jsme tam slejvák. Poprosili jsme o heslo na wifi a dostali jsme papír, který obsahoval asi 40 číslic a písmen. Jenom připojit se nám trvalo asi pět minut. Ale zaznačili jsme si všechna místa, která jsem měla dopředu vypsaná a jediné, co bylo poblíž, jsme navštívili hned vzápětí.

V Deliku podávají různé saláty a těstovinová jídla a za tu dobu, co jsme tam byli, se na tom malém prostoru pár Francouzů vystřídalo. Kávu si tam každopádně dejte jen v případě, že fakt "musíte" :).

delik

A pak to přišlo. Místo, které jste mi doporučovali na facebooku a které jsem několikrát viděla zmiňované i v různých tipech na internetu. Restaurace Le Bouillon ChartierKdyž tam přijdete v době oběda jako my, bude pravděpodobně narváno. Ale to vůbec nevadí, protože číšníci vás mile rádi přisadí už k obsazenému stolu. Stůl vám obloží papírovými ubrusy, přinesou vodu a kousky čerstvé bagety a dají vám menu. Já jsem zas experimentovala. Dala jsem si jídlo s krásným názvem Andouillette a ... donesli mi něco, co vonělo/smrdělo podobně jako v kravíně. Dovolím si citovat wikipedii: "...je tradiční uzenářský výrobek francouzské kuchyně. Jsou to nepravidelné válečky o váze okolo 150 gramů vyráběné z vepřových vniřností (střeva, dršťky), vína, cibule a koření. Vyznačují se specifickým aromatem a chutí." Takže tak nějak. Nicméně, zkusila jsem, znovu už si to nedám a stejně na to asi nikdy nezapomenu! Radan se, pro změnu, držel při zdi a objednal si steak a já jsem mu půlku snědla. A dali jsme si půl litru vína do karafy za cca 6 eur a musím uznat, že pít takto odpoledne mělo něco do sebe. Začala jsem rozumět tomu, proč je to ve Francii zvykem. 

Určitě si sem zajděte, je to opravdu zážitek - tradiční, velké, docela honosné místo, zato servírování velmi uvolněné. A na Paříž to bylo taky za velmi příznivou cenu (cca 10-13 eur za jídlo).

chartier

chartier

jídlo

Měli jsme mít sraz s naší letavskou kamarádkou Luckou, ale ještě jsme měli asi dvě hodiny k dobru a počasí stále nic moc, tak jsme se rozhodli zajít do Ladureé, konkrétně do této pobočky a nutno říct, že to tam bylo krásné a luxusní a honosné a taky barevné. Rozhodli jsme se dát si čtyři malé makronky za 9 eur a jeden dortík Plaisir Sucré, který byl teda dokonalý. Čokoládu a nugát, to můžu. Objednali jsme si taky dvakrát kávu Noisette, což by "v italském překladu" mělo být machiatto, ale mně to přišlo spíš jako velké espresso, což já osobně nepreferuju. 

Příchutě makronek jsme si nechali donést náhodně a dostali jsme zelené jablko, karamel, růži a třešeň. Všechny byly vynikající, křehké na povrchu a s pevnou "texturou" uvnitř. Jenom se připravte na to, že jít si na kafíčko a makronku do Ladureé rozhodně není levná záležitost. K Paříži to ale tak nějak patří, alespoň mi to tak přijde, a tak alespoň ochutnat tu makronku od nich byste určitě měli :). Jednu krásnou pobočku Ladureé jsem viděla i přímo na Champs-Élysées. 

Laduree

Laduree

Laduree

Laduree

A pak jsme v pět měli sraz s naší kamarádkou. Výběr kavárny nechala na mě. Vybrala jsem kavárnu La Cafeotheque, která byla na mém seznamu, který jsem si vytvořila ještě před odjezdem. Do tohoto okamžiku to byla nejvíc "hipster" kavárna, ve které jsme zatím byli. A rozhodně byla nejblíž centru, jen kousek od Notre-Dame přes řeku. Já jsem si dala cappucino, Radan chtěl flat white, ale dostal cappucino a Lucka zvolila horkou čokoládu, která prý byla moc dobrá. A k tomu ještě malinový dortík, který jsem zapomněla vyfotit, pardón. Káva byla vynikající, prostředí příjemné a úplně klidně si dokážu představit, že tam bych se chodila "zašívat" a psát články, kdybych bydlela v Paříži.

Velkou výhodou je opravdu lokalita, protože v centru Paříže moc kaváren nenajdete. Bylo mi řečeno, že je to proto, že nájmy v centru jsou opravdu vysoké a spoustu majitelů menších kaváren si je prostě nemůže dovolit. A tak většinu "kvalitních" podniků vystřídaly turistické brasserie a patisserie. Ale nebojte, "kavárenskou čtvrť" spolu v tomto článku ještě objevíme :).

kava

kavárna

kavárna

A máme tu další den. Původně jsem chtěla zajít na brunch do kavárny Le Balkterá je umístěná v budově muzea/galerie kousek od Montmartru směrem k centru. Ale bylo zavřeno. A tak další (a levnější) alternativou byla náhodná místní pekárna, kde jsme si koupili vynikající čerstvý croissant v "klasické" a "mandlové" verzi doslova za pár eur. To nám zahnalo prvotní hlad a my se pak vydali směr centrum, hledat nějakou kavárnu s kávou.

pekárna

pekárna

Chodili jsme po městě dobré tři hodiny a jednoduše nemohli nic najít. Procházka to byla moc příjemná. Radan pak v offline mapě našel, že "někde poblíž" je pobočka Pierre Hermé a doufali jsme, že to bude podobně jako Ladureé místo, kam se dá sednout a dát si k makronkám i kávu. Nakonec se z toho vyklubal jen malý obchůdek a tak jsme si koupili dvě makronky a šli o dům dál. O spoooustu domů dál. 

Makrony od "hermelína", jak tomu přezdíval Radan, mi každopádně přišly dokonalé. Dali jsme si příchuť earl grey a granátové jablko a nemůžu jim nic vytknout. Pokud bychom se z nějakého důvodu museli rozhodovat, jestli Ladureé nebo Hermé, tak já se přikláním k tomu druhému.

hermé

hermé

Po cestě k Eiffelovce jsme ale našli trhy. Nachází se na Avenue du Président Wilson a byly boží. Měli tam květiny, ovoce, zeleninu, ryby, olivy, sýry i sladkosti a taky palačinky, které nebyly moc fotogenické, ale za to chutnaly úžasně. Měli tam i nějaké už připravené dobroty k přímé spotřebě, dali jsme si pár kalamárů a nějakých smažených mini taštiček a trochu si omastili ruce i žaludky. 

trhy

trhy

trhy

Moc nás to ale nezasytilo a hezký podnik byl v nedohlednu. Nakonec jsme šli do restaurace Le Passy a i přesto, že jídlo bylo moc dobré a prostředí taky, skoro jsem tu restauraci ani nechtěla zmiňovat. Dala jsem si rybu podobnou tresce a Radan měl ravioli a celkově to byl "zapomenutelný" podnik, kam jsme šli, protože jsme měli velký hlad a taky jsme chtěli "chytnout" wifi, abychom už konečně našli místo, které se podobá kavárně. 

jídlo

Zatím tedy celý článek vyznívá, jako bychom jen celé dny hledali kavárnu, ale vězte, že jsme si to procházení se po nejrůznějších pařížských uličkách užívali. Nicméně bych kecala, kdybych tvrdila, že jsem si občas neodpustila "otrávenou poznámku" ... spíš jsme se ale kočkovali s Radanem, než abychom to mysleli vážně.

Na mapě v mobilu jsme našli místo, které se jmenuje You decidekteré podle fotek a popisu vypadalo, že splňuje naše "požadavky". Jenže, Radan si číslo adresy pamatoval jako 120 a já zase 52 a Avenue Victora Hugo je hoodně dlouhá. Kavárnu jsme nenašli. To číslo bylo 152. Ale dávám vám ji sem jako tip, protože vypadá fakt lákavě :).

Takže "hledáme" dál a ... po sedmi hodinách jsme se ocitli před malým podnikem přes řeku kousek od Eifellovky, který se jmenuje KOZY. Usadili jsme se v něm, číšník byl moc sympatický a cappucino, které bylo spíš caffé latté, nás příjemně zahřálo. Dali jsme si bezlepkové brownie a to musím speciálně vyzdvihnout, protože chutnalo božsky a hned bych si ho s chutí dala znovu. V Koze jsme chvíli seděli, já jsem psala prvních pár pohledů pro vás a Radan se na chvíli zaposlouchal do své audio knihy. Moc jsme si ten čas tam vychutnali. 

kozykozy

Na internetu jsem pak našla, že kousek od Kozy je ještě kavárna Chez Julie, ale když jsme šli okolo, byla zavřená. Zvenku se mi ale moc líbila.

chez julie

A nakonec se dostáváme k poslednímu dni, který byl "z kavárenského hlediska" nejplodnější. Konečně jsme se rozhodli jít "na jistotu" a to po stopách zaznačených kaváren, které jsem si den před odjezdem, našla na internetu nebo jsem na ně dostala tip od vás. Skoro všechny byly ve čtvrti, která se jmenuje Belleville. Měli jsme s sebou už kufřík, tak jsme se rozhodli, že pro jednou využijeme metro a na zastávku dojedeme. Hned při výstupu bylo jasné, že jsme se ocitli v přistěhovalecké čtvrti. A já si trošku přišla jak v "jiném světě", v tom nejlepším slova smyslu. Prostě tam byla jiná atmosféra - živější, rušnější, barevnější.

cream

První zastávka byla v kavárně Cream, kterou najdete přímo na Rue de Belleville. A můžu jenom doporučit. Cappucino i Noisette (neboli menší cappucino :)) byly naprosto bez chyby, brownie bylo vláčné a tak akorát sladké a "musli dort", nebo jak nazvat to, co jsem si objednala já, mi taky moc chutnal. Přišla jsem si "doma" nebo jinými slovy - takovou nějakou kavárnu jsem poslední dny hledala. 

cream

cream

A od té doby už bylo všechno, co jsme ochutnali, vynikající! :) Ještě před odjezdem do Paříže jsem si vzpomněla, že jsem tak před rokem dvěma četla v nějakých českých novinách o podniku, co se jmenuje Thank you, my deer a vlastní ho dvě Slovenky. Otevřely ho tehdy tuším proto, že jedna z dam má bezlepkovou dietu a nikde v Paříži nemohly najít místo, kde by prodávali bezlepkový chleba, sušenky a podobně. 

Přišli jsme tam a Radan pozdravil "dobrý deň", slečna se usmála a bylo to :). Chvilku jsme si povídali, bylo to moc příjemné a houbová polévka s bezlepkovým chlebem k přikusování byla taky moc dobrá. A pobavilo mě jejich heslo na wifi - český známý jazykolam, podle kterého prý dámy vždycky poznají, kdo ze zakázníků je Čech/Slovák :). Určitě vám doporučuju tam zajít. 

thank you, my deer

thank you, my deer

thank you, my deer

Další kavárnou, kterou jsem měla dopředu vypsanou, byla Ten Belles. Radan momentálně neměl na nic chuť a já chtěla ochutnat alespoň jejich kafe, tak jsem si ho vzala s sebou. Uvnitř mi to přišlo útulné, moderní a stylové a kdybychom zrovna nejedli polévku u "deera", tak se tam určitě stavíme. 

ten belles

ten belles

Pokud by ovšem měl být jen jeden podník, kam vám doporučuju v Belleville a okolí zajít, byl by to určitě HolyBelly. Tuším, že majitelé jsou Australani a celý ten koncept a to místo jednoduše působilo "světově". Moderně, jednoduše, s vynikajícím menu. S angličtinou nebyl problém, personál je příjemný ... a tak.

Dali jsme si tedy napůl jen jedno jídlo, kalamáry s mrkvovým pyré s nudlemi a domácími brambůrkami, a bylo to vynikající. Káva se nám do břicha už nevešla, ale nenááápadně jsem se koukala kolem sebe a vypadala velice chutně. Vlastně není nic, co by se mi tam nelíbilo. 100%.

holybelly

holybelly

holybelly

Úplně poslední podnik, který jsme navštívili, byla Angelina Paris. Noblesní kavárna s vyhlášenou horkou čokoládou a dortíkem Le Mont Blanc s "kaštanovým krémem", co chutnal jako marcipán. Dali jsme si obojí. Horká čokoláda opravdu neměla chybu, zvlášť s trochou domácí šlehačky. Dortík byl hodně hutný, ale vynikající. Celé je to takový "francouzský zážitek", elegantní místo, kam chodí místní i turisti. 

Doporučuju tam zajít někdy mezi obědem a večeří, resp. kolem třetí hodiny, jinak je dost možné, že si vystojíte frontu. My jsme se tam chystali jít už o den dřív, asi půl hodiny před zavíračkou, ale odložili jsme to, protože řada, co tam byla, byla právě tak na půl hodiny. 

Angelina Paris má i obchod s dortíky a makronkama a jednou malou krabičku makronek se čtyřmi kusy jsme si vzali s sebou jako suvenýr. Velmi se nám hodily v jedenáct v noci, když jsme už v Norsku na letišti čekali na vlak domů :). Z toho důvodu ani nemám fotku :).

angelina paris

angelina paris

angelina paris

angelina paris

To je celá naše "pařížská gastro tour". Upřímně, kdybych si neuvědomovala, že jakékoliv "zklamání" pramení akorát z očekávání něčeho, co nevíme a nemůžeme vědět jaké bude, byla bych z jídla v Paříži trochu rozčarovaná. V centru je opravdu složité najít místo, kde se najíst. Na druhou stranu záleží, co hledáte a jestli je vaše priorita si ten výlet užít a nebo se snažit naplnit si nějakou představu. Pokud to první - je to paráda. Pokud to druhé - za sebe píšu, že to bude složité :). 

Další věc je, že v Paříži je draho. I v porovnání s Norskem. Jediné, co mi přišlo levné bylo víno, bagety a croissanty z pekařství. Cappucino stojí většinou pět, někdy i šest eur. A jídlo v restauracích klidně i 16-20 eur. Já bych vám to tedy nemohla doporučit jako "trip on budget". Každopádně, nejvíc záleží na tom, jaká je vaše priorita - jestli radši obcházíte muzea a památky a třeba vám stačí jídlo ze supermarketu a nebo jako součást výletu berete právě i to jídlo a zkoušení různých restaurací. 

Ještě co se týče kávy, na hodně místech si cappucino můžete objednat pod názvem Un Café Crème (je to v podstatě to samé), pochopila jsem ale, že Francouzi mají nejradši espresso. 

Úžasným zdrojem pro výběr toho "správného" podniku - alespoň kavárny - je určitě Good Coffee in Paris nebo European Coffee TripsA pokud jste spíš na sladké, tak úžasného průvodce cukrárnami má na svém blogu Petra. A další odkaz, který mi přistál v komentářích, byl tento.

Jo a abych nezapomněla, ty "nejlepší podniky" (se vsadím) jsem našla samozřejmě až po příjezdu do Osla na instagramu :). Broken Biscuits, Scoop me a cookiekde mají údajně ty nejlepší sušenky na světě. A pak taky The beans on fire a v neposlední řadě Cuillier.

Tak. Snad jste "plní informací" a naše malé tipy vám budou někdy k užitku. Příště se spolu po Paříži půjdeme projít. Jen tak. :)

Mějte se krásně!

Komentáře

Ahoj Romi,

určitě prozradím :) ... Brzo bude článek s "pokračováním", právě o Paříži jako takové a ubytování a tak :). Tak ještě pár dní prosím vydrž! A měj se krásně, Terez.

Napsal(a) MoTeelka (neověřeno), Čt, 18. 02. 2016, 22:13*

Přečteno na jeden dech s čajem a Zaz v uších :) Úplně jsem se do té Paříže přenesla! Krásně se to četlo a rozhodně článek využiju jako mého osobního průvodce Paříží, až přijde čas :))

Tynko,

děkuju, jsem ráda! :) Někdy, když článek píšu už fakt dlouho, mi začne připadat takový "těžkopádny", ale snažila jsem se psát co nejvěrněji tomu, jak bych to vyprávěla naživo. Jako ostatně vždycky :). Těší mě, že ty tipy budou mít využití :). Měj se hezky, Terez.

Napsal(a) Anonym (neověřeno), Pá, 19. 02. 2016, 08:58*

Terezko, parádní počtení a fotky... Paříž je Paříž ... nejvíc mi asi zaujalo vínečko na pokoji s bagetou a sýrem.. věřím, že to bylo snad nej! Hned bych si tam taky někde sedla a dala kafíčko a dortík a jen tak sedět a pozorovat cvrkot...fakt jsem si pěkně početla... těším se na další povídání a fotky...

Měj se fajn. jarka

Ahoj Jarko,

děkuju! :) Někdy ty "nejobyčejnější" okamžiky zanechají nejvíc pocitů :). Jsem ráda, že se ti to dobře četlo, to je pro mě největší "odměna" :) ... Nový článek jsem chtěla psát dnes, ale nakonec jsem se rozhodla si dát den víceméně úplně bez blogu, protože v posledních dnech jsem tu trávila fakt hodiny a hodiny (psaní, vybíráním fotek, odepisováním na maily), že jsem si potřebovala "odpočinout" ... ale odepsat na těchto pár komentářů jsem chtěla, protože jsem za ně moc ráda! :) ... No, tím jsem jsem jen chtěla říct, že povídání bude snad během víkendu, nejpozději začátkem příštího týdne :).

Doufám, že se máš hezky a že je mamince lépe!

Tereza

Napsal(a) Andy - nehladu.cz (neověřeno), Pá, 19. 02. 2016, 09:46*

Tak to je krása!:)) Jen jsem to možná neměla číst hladová, mám teď děsnou chuť úplně na všechno, hlavně na ty makronky :D Jediná škoda, že jsme tyhle tipy na kavárny neměly kdysi, když jsme byly v Paříži s Verčou, protože jestli nám tam něco vážně nechutnalo, tak to bylo kafe. Ale zase nám to vynahradily litry a litry skvělého vína a ty bagety se sýrem na pokoji:) Paříž je krásná, ale na mě tak nějak moc turistická, tak to asi nikdy nebude jedno z mých nejoblíbenějších míst...každopádně ty postranní uličky asi vždycky udělají své. 

Ahoj Andy,

jsem ráda, žes sem zavítala, děkuju! :) A třeba se ty tipy ještě někdy hodit budou! :). Každopádně to víno a bagety se sýrem jsou stejně top, no ne? ... Jinak mám z Paříže podobný pocit jako ty, chci se o tom právě rozepsat v tom druhém článku ... Je to fakt krásný město, teď v únoru tam ani nebyly davy turistů a počasí nám víceméně taky přálo ... uličky pěkný ... ale nějak jsem tam necítila to "to", prostě nějak to ve mně úplně nezanechalo takový ten dojem, že ... "wow" ... nevím, jak to popsat asi :D ... ale asi chápeš!

Měj se hezky a mimochodem, super video - to o tvém týdnu :). Tereza

Napsal(a) Anonym (neověřeno), Pá, 19. 02. 2016, 15:45*

Terezko, parádní povídání a fotky ... Paříž je Paříž .... když to vidím, s chutí bych tam někde poseděla u kafíčka a jen tak pozorovala cvrkot ...  bageta víno sýr věřím, že chutnaly taky skvěle ... všechno má svoji atmosféru..

Měj se báječně. Jarka

P.S. Těším se na pokračování !

Napsal(a) Ivana (neověřeno), Pá, 19. 02. 2016, 22:09*

Terezko, wow, tak dlouhý článek!
docela mě za tebe mrzí, že si neměla štěstí na dobré podniky. když jsem byla před pár lety v Paříži, tak jsem měla vážně štěstí. byly to vesměs malé pekárny nebo kavárny a strašně ráda na to vzpomínám:)
jak už se někdo zmiňoval v předchozích komentářích, tak musím souhlasit, že Paříž nepatří mezi mé nejoblíbenější města, která jsem navštívila. zrovna dovolenou v Oslu považuji za jednu z mých nejvydařenějších. jela jsem do Osla v srpnu, kdy u nás bylo šílené vedro a tato dovolená byla docela záchrana:) pamatuji si na ten čerstvý vzduch, chuťově dobrou obyčejnou vodu z kohoutku nebo zvuk z Radnice, který jsem si pořád zpívala, až jsem si ho pobrukovala i ze spaní:D
co se týče výdajů, tak mi Oslo přišlo dražší než Paříž. taky to byla rozhodně má nejnákladnější dovolená.
jinak na stránku European Coffee Trips nedám poslední dobou dopustit:)

Přidat komentář

Odesláním tohoto formuláře souhlasíte s podmínkami služby Mollom.