Po, 14. 03. 2016, 15:09

5 bodů o létání

létání

Oslovské letiště. Koukám před sebe a září na mě reklama na GANT se sloganem - "They changed the world. Not the shirt." (Změnili svět. Ne tričko.) Je černobílá a "politicky korektní". Vedle mě sedí pán, co zrovna ujídá kousky skořicového šneka, co mu pravděpodobně upekla manželka. Kouká do mobilu a zdá se, že nikam nespěchá. Na druhé straně sedí čtyři Norové, v rozmezí věku 30-45, povídají si o svých plánech na Velikonoce a pojídají sendviče, které si nejspíš koupili dole "v bistru" a které stály minimálně 100 norských korun. Sedím tu mezi nimi a vzpomínám si, že přesně z tohoto místa už jsem jednou psala. Myslím, že to bylo o inspiracích. Mám ještě dobrou hodinku, než mi tabule nalevo ode mě oznámí, že mám jít ke gatu. A tak jsem si říkala, že bych mohla psát - tématicky - o letištích, létání. A tak. Když to nestihnu, dopíšu to v letadle. Stále tématicky, přece.

1. Letenky

Když mi bylo asi šest nebo sedm a letěli jsme do Řecka, pamatuju si, jak nám letenky přišly poštou a pro mě to bylo jako poklad. Otevřeli jsme ty obálky a já začala skákat několik metrů (asi spíš centimetrů) od země. Mělo to něco do sebe. Dnes se letenky tisknou na tenký papír a někteří je nepotřebují už vůbec, protože se všechno dá zařídit přes internet. Létání se stalo skoro běžným dopravním prostředkem pro spoustu lidí, letenky se dají sehnat doslova za pár korun a celý ten proces je takový jednodušší. I když musím říct, že mých posledních pár letů bylo docela chaotických. Třeba dneska bylo oslovské letiště nacpané k prasknutí. Je to pravděpodobně tím, že zrovna skončil v Oslu šampionát a všichni se vrací domů. Ale že změnili gate dvacet minut před odletem a zapomněli se zmínit, to už trochu netypické bylo, a prožila jsem si krátkou zmatenou chviličku.

2. Bezpečnostní kontrola

Nevím čím to je, ale poslední rok jsem VŽDYCKY mezi "náhodně vybranými", které kontrolují. To se mi stávalo jen jako "teenagerovi", když mi pípaly rovnátka. Asi vypadám tak nenápadně, až je to nápadné. Mně to teda nevadí, trvá to ani ne pár sekund a zatím jsem se vždycky dozvěděla, že jsem "čistá", takže dobrý. Ale stejně, občas si říkám, jestli je to fakt náhoda ... Většinou mám navíc všechno v naprostém pořádku, občas akorát zapomenu, že mám v tašce vodu. I když minule v Paříži mi prohledávali tašku, pán vytáhl všechno do posledního kousíčku ven (trochu jsem se styděla!), nenašel nic a já jsem pochopila, jak může být snadné v takových situacích něco zapomenout. Všechno to probíhá fakt rychle. Naštěstí jsem vnííímavááá, že jo :D. Kamarádce zase jednou vzali kaviár, protože je to evidentně tekutina a nesmí se převážet v příručních zavazadlech. Celkem by mě zajímalo, co s ním potom udělali, jestli to vyhazují anebo pak mají z "nasbíraných" věcí hostinu.

3. Duty free

Když jsem byla malá a tatínek nebo někdo s rodiny někam letěl, dostala jsem Toblerone. Bylo to prostě takové "pravidlo" a tak trochu předpokládám, že nejen naše. Švýcarská čokoláda, jejíž tvar je inspirovaný horou Matterhorn a je patentovaný (jsem chytrá jak rádio :)) je prostě synonymum pro letiště a "duty fríčko" a to i v případě, že už ji asi zase tolik lidí nekupuje (statistiky z roku 2014 říkají, že na letištích se prodalo 25% z celkového počtu.) Já třeba domů kupuju Smash!, což je norská slano-sladká dobrota, kterou musí vyzkoušet každý, kdo kdy navštíví Norsko. Věřte mi... Do Norska se zase vozí alkohol. I v případě, že ho nepijete. To je jak s piškotama a horalkama a podobnýma věcma. Doma nic z toho nejíte, ale všichni vám to budou vozit, protože ti to určitě zázračně chybí.

Paříž z letadla
Takto se na nás "usmívala" Paříž, když jsme do ní před měsícem přilétali ...

4. Let

Jsem ráda sama. A mezi lidma. A v tomto mi letání dokonale vyhovuje. V drtivé většině létám se společností Norwegian a vytvořila jsem si za tu dobu pár rutin, na které se těšívám. Vždycky si prolistuju jejich měsíčník, dneska jsem se dočetla třeba o tom, jak se teď mají Ylvis, norští bratři, kteří se před pár lety proslavili virálním videem s písničkou "What does the fox say". Nebo o knížce "We should all be feminists" od Chimamandy Nghozi, kterou prý ve Švédsku vlastní každý šestnáctiletý teenager, píší o ní ve škole eseje a (nejen) Švédové doufají, že pomůže změnit přístup dnešní generace k rovnoprávnosti.

Když přijdou letušky a zeptají se mě, jestli si něco dám, většiou si poprosím o jednu plechovku coly zero. Je to taková má "guilty pleasure" a konkrétně v letadle si ji vychutnávám naplno. Přelévám si ji do skleničky s ledem a koukám ven. Dneska vidím modro-bílo. To mě mimochodem vždycky fascinuje, jak je "dole" zamračeno a díky létání se dostaneme "nad" mraky, blíž ke sluníčku.

V posledních měsících v letadle taky pravidelně medituju. Zavírám oči, pozoruju svůj dech a když mi naskočí nějaká myšlenka nebo se zaměřím na ruch okolo mě, nechám to projít a zase se hezky vrátím k dechu. V letadle je k tomu skvělý prostor, stejně jako na dalších "rušnějších" místech, protože to zdánlivě není "ideální" prostředí k meditaci. A právě proto podle mě je. Je jednoduché se zklinit v absolutním klidu a tichu ... (já se o tom rozepíšu, vím, že si to něktěří z vás přejete :).

5. Emoce

Pokaždé, když jedu na letiště, vybavuju si v hlavě první a poslední scénu z Lásky nebeské. Tolik lásky, radosti, dojetí. Prý jsou to reálné záběry. Věřím tomu. I když si myslím, že takto koncentrované to "běžně" nebývá. V příletové hale dnes většinou čekají akorát delegáti nebo obchodní partneři. I když, nechci kecat, třeba máte jinou zkušenost :). 

Já vždycky čekávala na Radana, když za mnou přijel do Prahy. A užívala jsem si ten moment, kdy už ho vidím, jak vychází, a on mě ještě hledá a pak se naše pohledy spojí. Ale cedulku s mým jménem jsem zažila jen jednou, tehdy v Americe, a bylo to maličko rozpačité, protože jsem byla "malé kuře", co ničemu moc nerozumělo a ani ještě moc nepípalo. Ne teda, že bych teď všemu rozuměla. Ale angličtině už celkem jo. :)

Abych to shrnula - přijde mi, že ve filmech nám předkládají "vykrystalizovaný" pohled na to, jak to je. Všechno je emotivnější, větší, idyličtější. Což je vlastně úplně v pořádku.

Mám létání ráda. Hlavně tedy z toho "pragmatického" důvodu, že mě dostane z bodu A do bodu B za velmi příznivý čas. Ráda ale létám taky proto, že v letadle prostě musíte být. Sami se sebou. Můžete si číst, psát, spát, povídat si se sousedem. Ale nemůžete odejít. A to mě láká, protože musím "pracovat" s tím, co je.

Co vy a létání? :)

Komentáře

Napsal(a) Michael (neověřeno), Po, 14. 03. 2016, 15:28*

Já poprvé letěl v roce 2012 a od té doby bych lítal pořád.. 
A občas mě i mrzí, že je vše online, bez papírů, bez emocí..pokaždé, kdy je byť jen malinká možnost si jít do samoobslužného kiosku na letišti nebo na check-in pro TU papírovou letenku, tak jdu. Je to suvenýr, který mi už nikdo neveme..kdežto ta online letenka zmizí v propadlišti nul a jedniček už navždy..

A co se týče těch vítacích záběrů..Oslo, Praha..to jsou malá letiště, kde letadla přistávají jednou za 5 minut ve špičce.. Takový pařížský CDG, londýnský LHR, tam si na to fakt pamatuju, že to bylo masový.. lidi s balónkama, uvítacíma tabulema se srdíčkama, kluci s květinama, nebo jen tak přešlapující postarší muži čekající na své manželky, co zpozorněli pokaždé, když se otevřely dveře.. Bavilo mě tam jen tak 20-30 minut stát a koukat se na to..tolik emocí na pár metrech čtverečních..člověk cítí tu energii..

Michael
http://www.ontheleaf.net/

Ahoj Majki,

díky za komentář! S těmi letenkami souhlasím a i já se přikláním spíš k "tradičnímu" odbavování a mění letenky v ruce :) ...

A je fakt, že jsem na tolika fakt velkých letištích nebyla a nebo už hodně dávno ... takže je opravdu možné, že ta velká letiště jsou těmi emocemi fakt nabité :) ... i proto jsem psala, že "nechci kecat" ... :)

Vy teď létáte s Patrikem často, to je paráda ... a těší mě, že si to zjevně užíváš/užíváte! :) Měj se hezky, Terez.

Napsal(a) MoTeelka (neověřeno), Po, 14. 03. 2016, 16:24*

Terez, tyjo, to mě nikdy nenapadlo, že v letadle se vlastně "musí být", že není úniku :)) I když já skoro vůbec nelétám, naposledy před pěti lety, o to víc jsem zvědavá, jak to za dva týdny zvládnu... Pak Ti o tom povyprávím - osobně :))

Tynko, 

na druhou stranu - míst, ze kterých není úniku je asi víc .. i když třeba autobus nebo vlak může teoreticky hned zastavit, zato s tím letadlem by to bylo složitější :) ... Těším se, až mi o své letadlové zkušenosti povíš osobně! :) Měj se zatím krásně! Terez

Napsal(a) Clarky (neověřeno), St, 16. 03. 2016, 13:32*

Příjemný článek, až se mi zastesklo, že, ještě není léto.

Jinak ty cedulky - sestřička se mi vracela po půl roce z USA a já nelenila, protože obě milujeme americké romantické komedie, a vytiskla jsem si 4 cedulky a rozdala je všem, co na ní čekali.

Mimo jiné (soukromé přezdívky) tam bylo i "Ztracená dcera" a držela ji mamka!

A příště si také zkusím dát Colu :)

Toblerone je pro naší rodinu také samozřejmost..

 

C. ex-blogger

 

Ahoj Clarky,

děkuju moc a komentář :) ... léto bude co nevidět, neboj! :) Ty cedulky musely být parádní, někdy se do toho musím taky pustit :) ...

A ex-blogger? už nebloguješ? Co se stalo? ...

Měj se hezky, Terez.

Přidat komentář

Odesláním tohoto formuláře souhlasíte s podmínkami služby Mollom.