Po, 28. 03. 2016, 17:52

BLOG: Vztek

joga

Právě jsem přišla z práce a mám asi půl hodiny čas, než vyrazíme na čtyřminutovou "procházku" přes silnici, abychom se dostali ke kamarádům, protože jsme pozvaní na večeři. Poslední hodinu jsem na sebe nechala působit vztek, co mě ovládl ani nevím proč. Něco jsem viděla, slyšela, četla, cítila, je to úplně jedno, protože to evidentně není podstatné. Cestou z práce jsem sebou tu energii nechala proudit, poskakovala jsem a třásla sebou a zároveň to celé pozorovala, a i když i teď cítím, jak se moje ego chce zuby nehty držet té své "vzteklé" role (a na truc ještě víc!), usmívám se, protože to JE směšné. Jak se necháváme ovládat pocitama a myšlenkama a vjemama a nebo nějakýma spouštěčema a přitom, když se zastavíme a vnímáme, co je, zjistíme, že se v TEN daný okamžik vůbec nic z toho doopravdy neděje. A nebo i děje, ale naše reakce je v první moment častokrát nevědomá. 

Vtipné je, že ještě ráno jsem vám chtěla napsat o tom, jak jsem plná energie, protože jsme s Radanem začali cvičit, každý večer chodíme spát v jedenáct a ráno vstáváme v sedm (pokud zrovna nemusím vstávat v 5:50) a po deváté hodině odkládáme mobily a věnujeme se něčemu jinému. Přijde mi ale daleko "prospěšnější", pro mě i pro vás, abych vědomě psala o tom, co prožívám a nesnažila se to nějak potlačovat. Moje stále se opakující zkušenost totiž je, že v momentě, kdy v sobě otevřeně nechám všechno proudit - ať se to na úrovni ega jeví negativně nebo pozitivně - zase to odpluje, protože všechno je neustále v pohybu, a ve mně nezůstává ta nahromaděná křivda, vztek, smutek ... prostě si to nenosím s sebou, společně s vytvořeným příběhem o dané situaci ...

Všechno je neustále v pohybu, rozbouřené a klidné zároveň. :)

Komentáře

Přidat komentář

Odesláním tohoto formuláře souhlasíte s podmínkami služby Mollom.