St, 06. 04. 2016, 20:20

BLOG: o krabici a o nemoci

cheesecake

Jsem ráda, když tu mám návštěvy. Je to úžasná příležitost, kdy můžu obcházet všechna svá oblíbená místa a podniky v docela krátkém časovém úseku a ještě je sdílet s někým, kdo je teprve poznává ... V posledních měsících se takto setkávám a navštěvují nás jak naši kamarádi, tak lidi (většinou holky :)), které jsem nikdy předtím neviděla. A přiznám se, že i když bych se sama zaškatulkovala spíš jako "samotářka", když se od jakýchkoliv škatulek oprostím a jsem sama sebou, zjistím, že jsem "všechno" ... jak taková, tak maková a že není třeba sebe samu uzavírat do nějaké krabice.

Včera mě začalo škrábat v krku a i když mě to samotné škrábání ještě nepřestalo, vím, že nejsem nemocná. Uvědomuju si, že je to asi lehce kontroverzní, ale stejně to napíšu. O sobě. Většinu běžných nemocí, většinu bacilů, chytám proto, že jsem s něčím v nesouladu. A když už to chytnu, většinou se na to namotám, řeknu si "ach jo, už zase jsem nemocná" a začnu se chovat jako "oběť", o kterou se musí někdo postarat, mé myšlenky směřují k tomu, že jsem ne-mocná a že nad tím tudíž nemám moc ... Nemusí to tak ale být. Můžu si taky "promluvit" s vlastním tělem (třeba meditací), můžu mu poslat zprávu, že tu jsem pro něj a že se od něj nedistancuju, že přijímám, co se děje. Mohla bych to popsat takovým aktivním odevzdáním se situaci. Není v tom žádné "pozitivní myšlení" a snažení se přesvědčit sama sebe ve stylu "budu zdravá, budu zdravá" ... spíš je to o tom, že jakýkoliv "nesoulad" v našem těle je prostě jen signál, že něco potlačujeme nebo zanedbáváme nebo neposloucháme. 

latte art

A tak tedy, ať už se mnou souhlasíte nebo ne, zkuste být otevření a přístupní a příště, až na vás něco poleze, vzpomeňte si na mě. I kdyby to "nefungovalo", nemáte co ztratit, získat ale můžete hodně! :)

Komentáře

Napsal(a) Liby (neověřeno), St, 06. 04. 2016, 20:45*

ahoj! pro mě je to momentálně aktuální, ležím s atb:) 

já tedy nevěřím, že by mi promluva s tělem mohla pomoci se uzdravit, ale být ne-mocná nepovažuju za chybu. tělu věřím, a když onemocní, tak je to pro mě signál, že si samo řeklo - uber, když neumíš kležet v posteli dobrovolně, budeš ne-mocná prostě takhle. A mě nezbývá, než si to vyležet. Tělo si  řekne vždycky. A často třeba až ve chvíli, kdy ví, že už si to upuštění páry a nemoc může dovolit (volno, prázdniny, svátky..). podle mně je to o psychosomatice hodně, ale ne ve smyslu, že když tělo pochopím, přestane se mi to dít... protože proč chytnu kde jaký bacil právě já a proč se mi to vráží právě do angín, kdo ví. Nemoc, když ji nepřecházíme, je jedna z mála příležitostí, kdy posloucháme svoje tělo a staráme se o něj a pomáháme mu se uzdravit (pač je nám bídně), protože si řeklo, že chce být slyšeno! Ale ten způsob jakým si to řekne (bolesti hlavy, krku, nosu, kloubů...), ten se přátelskému rozhovoru nepodobá. Kéž by lidi vědli, jak předcházet zrovna těm "svým" nemocem...

Liby,

mně tedy přijde, že jen doplňuješ to, co jsem napsala. Mně nemoc nepřijde jako chyba, naopak, je to signál, jak jsi napsala i ty. Je to jen informace. A když ji "odmítnu", tak jak mi má být užitečná? Možná, že z toho, co jsem napsala, to vyznělo tak, že umím zastavit rozbíhající se nemoc. Pokud ano, možná je to zpráva pro mě, že bych se měla vyjadřovat přesněji ... Nic takového jsem tím totiž říct nechtěla ... takže ano, souhlasím a přijímám, co jsi napsala :). 

Terez

Napsal(a) Olga Katolická (neověřeno), St, 06. 04. 2016, 22:11*

Pokaždé mě překvapuje, jak jsi, Terezko, moudrá. Proto moc ráda čtu tvůj blog a mrzí mě, že jsi tak mlaďounká, hodně z toho, co říkáš, jsem potřebovala vědět tak před dvaceti roky :). Měj se krásně. 

Paní Katolická,

děkuju moc za návštěvu i za krásná slova! :) Myslím, že všechno "víte" přesně v ten správný čas, jinak to prostě nešlo a jiné to hlavně nemůže být! :) Mějte se krásně, Tereza.

Napsal(a) Ivet (neověřeno), Pá, 08. 04. 2016, 11:24*

Musím se svěřit s mým zážitkem.:) Včera jsem odevzdala diplomovou práci, pár dní před tím tomu čelil stres, nevyspání protože jsem to časově nestíhala. Zároveň jsem však šla jeden den v sukni a tričku nalehko, jak byl ten nejteplejší den. Včera ráno jsem se vzbudila se zimnicí a bolehlavem.. musela jsem vstát a odjet na 3 hodinovou cestu abych odevzdala diplomku. To že jsem marod jsem přikláněla k tomu stres+ neustrojení. Jenže po cestě vlakem jsem četla knížku, která mi připoměla když mi v 15 letech umřel táta. Měla jsem slzy v očích a vžila se do té chvíle, jak jsem byla v tu chvíli sama na všechno, každý se zaměřoval jen na ty své pocity. Večer jsem měla horečku až skoro 39... Našla jsem si k v knížce MIluj svůj život co horečka znamená - hněv. Přijmula jsem pár věcí ohledně táty, a více věcí. A světe div se, během dvou hodin mi teplota slezla na 37,2. Sice mám knedlík v krku, ale už teplotu nemám. Sama tomu nemůžu v úžasu uvěřit, jestli tomu pomohlo to přijmutí nebo to prostě "slezlo samo" ? Ivet

Ivetko,

gratuluju k odevzdání diplomky a děkuju moc za sdílení! :) Nejsem žádný guru ani vševěd, takže nevím, jestli ti horečka slezla dolů "sama" a nebo to bylo určitým odevzdáním se situaci a přijmutím. Možná "obojí". Každopádně to, že připouštíš tu možnost toho, že většina nemocí je způsobená psychosomaticky, je podle mě ta nejvíc podstatná. Tak jako tak to ale neznamená, že už nikdy nebudeme "nemocné", protože vždycky v tom "souladu" prostě nejsme. Tak jako tak, jsem ráda, že ti je lépe a že tomu věnuješ tu pozornost takovým způsobem :) ... Terez

Přidat komentář

Odesláním tohoto formuláře souhlasíte s podmínkami služby Mollom.