St, 11. 05. 2016, 14:52

Like from my diary XIX: O snu, co se mi zdál a osamostatnění se

matka a dcera

Je půlka května a přesně za měsíc se vdávám. Poslední dva dny jsem měla sny, ve kterých Lenička zemřela. Zní to šíleně, takto napsané, ale chtěla jsem to zmínit, protože jsem si o tom něco četla, ale hlavně pocitově v tom vnímám určitý význam, i když úplně jiný, než se na první pohled jeví. Nemám o ni strach, vím, že je zdravá a že v této podobě tu s námi bude ještě minimálně padesát let. Mimimálně. :) Máme spolu jedinečný vztah. Otevřený, láskyplný, obohacující, vděčný a taky velmi intenzivní. Sdílím s ní všechno a ona se mnou v podstatě taky. Dávám jí přečíst většinu článků ještě předtím, než je vydám, píšu jí, když se cítím nejistá, když mám radost, jenom tak, probíráme spolu různé situace a nezřídka Leničku prosím o pomoc u věcí, do kterých se mi moc nechce. Často dám na její (ne)vyžádané rady, ráda s ní trávím čas, je mou učitelkou (a zároveň žákyní :)) i velmi silným zrcadlem... Chytré knihy o snech o umírání blízkých (ok, hlavně internetové časopisy) tvrdí, že to může znamenat osamostatnění se. Kdysi se mi už podobný sen zdál. Zrovna jsem se stěhovala do Norska a tehdy z toho byla pořádně vyděšená. Dnes jsem po probuzení cítila pokoru a lásku. Vnímám ten proud, kterého jsem součástí. Vnímám změnu, uvědomuju si, že začínám tvořit novou, zatím dvoučlennou, rodinu. Vyrůstala jsem v úžasném prostředí, v bezpečí, v lásce, v dokonalém modelu (který rozhodně není učebnicově dokonalý), který mi předal a předává přesně to, co potřebuju k tomu, abych se naučila být "propojená" sama se sebou a cítila se součástí celku. Občas se ale přistihnu u toho, jak se chci tohoto modelu držet a lpět na něm. Chci ho přenést do mé "nové" rodiny. Snažím se tyto pocity nepotlačovat, prožít naplno a pustit (pokaždé, když se objeví), vím, odkud pramení. Poznávám a zakouším dnes a denně, že to není o žádných modelech a snažení se někam zapadnout a něco naplnit. Radan vyrůstal zase v jiném přostředí, zažíval jiné situace a má své představy a očekávání. Nejsou ani lepší ani horší. Na nás každopádně je, abychom byli stále sami sebou. Abychom spolu co nejvíc mluvili vědomě a přítomně a uvědomovali si, že naše mysl každé slovo hodnotí přes všemožné "filtry" a dráhy, které si od narození vytváříme. Protože v momentě, kdy si to uvědomíme, nad námi všechny ty naučené a často zatvrzelé názory přestanou mít moc a můžeme reagovat na to, co je teď z pohledu, jakým to vidíme a vnímáme teď. Stávám se součástí nové rodiny, která je dokonalá přesně tak, jak je.

A i když nevím, jak jsem se od "šílených" snů dostala až sem, chci ještě dodat, že pokud ten sen opravdu znamenal osamostatnění se od mé rodiny, tak je to paráda. Prostor se zase o trochu víc otevřel. 

Komentáře

Napsal(a) Magdalena (neověřeno), Út, 17. 05. 2016, 10:07*

Terezko,

ctu si tenhle clanek znovu a znovu uz kolikaty den, tak moc me oslovil! Taky prozivam takove "meziobdobi" mezi puvodni a svou budouci rodinou a v obou tech rodinach je mi tak krasne! Jsem za to moc vdecna. Presto chci, abychom byli sami sebou a neprenaseli si zazite modely - presne jak pises. Chtela jsem Ti vlastne jenom napsat, ze je nadherne to, co s nami sdilis, a ze s tim rezonuju vic, nez jsem si myslela :-)

Magdalena

Napsal(a) Terez sweet melange, St, 18. 05. 2016, 15:46*

In reply to by Magdalena (neověřeno)

Ahoj Magdalénko :),

děkuju za krásný komentář, za milou odezvu, vážím si, že to se mnou sdílíš :). Je zajímavé (a asi "přínosné") o takových věcech přemýšlet, když nás napadnou a když si je uvědomujeme. Zároveň je asi ale dobré i vnímat, že jakkoliv to je, tak je to "správně", protože už z podstaty to nemůže být jinak než je. Čím víc ale budeme schopné reagovat vědomě a uvědomovat si tu moc těch zažitých modelů, tím menší nad námi tu moc mít budou :). A pak si s tím prostě můžeme hrát, dávat věcem prostor a prožívat naplno, co je a zároveň to vědomě tvořit.

Děkuju! Terez

Přidat komentář

Odesláním tohoto formuláře souhlasíte s podmínkami služby Mollom.