Ne, 01. 05. 2016, 12:11

#sweetmelangefun: shrnutí a povídání o stravě

ovesná kase

Dneska je prvního května - "lásky čas" - a mně by to vůbec nedošlo, kdybych se ráno nevydala do místní sámošky pro rohlíky a tam místo otevřených dvěří nebyla cedule - "Státní svátěk, máme zavřeno." 

Radan včera odjel na pár dní domů a díky facebooku jsem zjistila, že letos je to druhý první máj, který za pět let netrávíme spolu... A tak teď posílám virtuální pusu vám všem ... a Radanovi dvě :). A pokud vás moc neláká dnešní "téma", posílám ještě odkaz na článek, který jsem psala přesně před rokem a je trochu "tématičtější". A stále vychází z mojí podstaty. 

Dneska se chci trochu rozepsat o uplynulém měsíci - o dubnu - který jste se mnou možná někteří prožívali v rámci #sweetmelangefun. Přesně před měsícem jsem psala článek o tom, co mám v plánu jíst, cvičit, kdy budu chodit spát a kdy vstávat a kdy vypínat internet ... a takto napsané to zní velmi vtipně - ještě jsem tam mohla napsat, kdy si budu čistit zuby nebo něco takového. Dělám si srandu, ale takto to vypadá, že jste možná o mém "režimu" věděli víc, než já :).

Nejvíc chci asi rozebrat jídlo, protože k němu nakonec mé myšlenky a úvahy směřovaly nejvíc. Zmíním ale, že svůj "spánkový režim" stále víceméně dodržuju a mám v plánu s ním pokračovat - prostě proto, že mi vyhovuje. Wifi večerka je taková "on & off", většinou si počítač a telefon vypnu a někdy prostě ne a vesele a s radostí ho používám dál. Není důvod, abych vám to tajila :). Moje užívání sociálních sití je ale určitě vědomější. 

blbinky, jóga

Co se cvičení týče, je to paráda. Cvičím každý den alespoň půl hodiny (až hodinu), někdy "jen" jógu, ale je to naprosto nenásilné a přirozené. Prostě se pohyb postupně zase stává součást mého každodenního života. Nejvíc mě určitě motivuje to, že je to prostě příjemné :). A hned v závěsu, že se mi postupně vrací moje "zapomenutá flexibilita". A vtipné je, jak mám tu potřebu fotit se v těch různých "póózách" a pak to dávat na svůj instagram a facebook a vlastně i sem. Vězte, že je to díky čiré radosti z toho, že se hýbu a že mě to baví. Že jsem. To je jako když jste na nějakém hezkém místě nebo si připravíte barevnou snídani a někdy si to vyfotíte. A taky jde o "kouzlo pěkné fotky" - focení a pózování je zábava jako cokoliv jiného - tedy, pokud je to (pro vás) zábava! :)

cupcake

No, a teď už konečně to jídlo. Na "úvod" to trochu shrnu. Na konci března jsem se rozhodla připojit ke svojí kolegyni Mari a nejíst přidaný cukr, kromě soboty, kdy je tzv. "cheat day" a můžete si dát co chcete. No. Těch šest týdnů takového "režimu" by se dalo rozdělit do několika fází:

1. fáze - "Mám chuť na čokoládu," "Wow, tady to voní těma vaflema," "Mňam, ta skořicová buchta vypadá ještě líp, než předtím." No a tak. Prostě jsem měla obrovskou chuť na sladké a hodně jsem svačila nesladká jídla, abych to nějak "vykompenzovala".

2. fáze - "Jéé, to je super, už na tu čokoládu ani chuť nemám." Druhá fáze byla příjemná, sladké mi moc nechybělo, ale občas jsem si dala něco slaného nezdravého, takže to vlastně vyšlo na stejno, aniž bych porušila tu "výzvu". Na "cheat days" jsem se těšila tak nějak normálně, spíš mi pak začalo připadat divné, že bych si měla dát něco sladkého jenom proto, že na to teď mám jeden den, kdy "můžu".

3. fáze - "Začínám řešit, že něco můžu a nemůžu a není mi to příjemné." Touto fází jsem procházela teď asi poslední týden až deset dní, kdy mi začalo být nepříjemné, že "nemůžu" ani ochutnat dort, jenom proto, že jsem si to řekla. Ne proto, že bych měla zdravotní potíže nebo měla třeba nadváhu. A tak jsem se včerejším dnem rozhodla tuto svou "výzvu" ukončit a už v ní nepokračovat. Chci vám k tomu ale napsat trochu víc, přestože vím, že nic vysvětlovat a obhajovat nemusím. Přesto chci, protože jsem o tom teď často přemýšlela.

Začala bych tím, že si uvědomuju, že tělo samo o sobě rafinovaný cukr nepotřebuje. Že cukrů nebo celkově sacharidů je už v přirozené stravě dostatek. Taky mi během těch šesti týdnů došlo, že je cukr opravdu tak trochu droga, která může mít schopnost nám docela výrazně ovlivnit náladu a pocit energie a unavenosti. Přesto jsem si uvědomila, že ho ze svého jídelníčku úplně vyřadit nechci a že si v určité dny nechci buď dovolovat nebo zakazovat, co budu jíst. 

Vím, co mi dělá dobře a taky vím, že když vycházím ze svého středu, najdu v něm rovnováhu ve všech oblastech, včetně výživy, že na to nepotřebuju žádné zákazy a vyloučení potravin. V posledních týdnech jsem si navíc docela pročítila různé moderní "výživové styly" a přišlo mi celkem zajímavé pozorovat, jak se spoustu z nich vzájemně vylučuje. Třeba právě - v poslední době poměrně propagovaný - život bez cukru a třeba veganství, které je často postavené na "high carb, low fat" (vysoký obsah sacharidů, nízký obsah tuků) stravě. Nechci to tu rozebírat víc, nejsem odborník a hlavně nemám zájem a potřebu tvrdit, že jedno je lepší, než druhé. Ani to není podstata tohoto článku a vlastně potažmo celého blogu a mě samotné.

puppy posture

Prošla jsem si řadou různých odříkání a pak zase přejídání a posledních skoro šest let nic takového neprobíhalo právě proto, že jsem tomu dala prostor. Na druhou stranu jsem si v těch několika posledních týdnech uvědomila, že opravdu jím velké množství cukru a že není na škodu nad tím trochu uvažovat. Začala jsem experimentovat se snídaněmi a taky si daleko častěji vaříme obědy do práce a to - co se jídla týče - vnímám jako největší plus celé této "výzvy". Obecně už prostě nemám potřebu těch sladkých věcí tolik jíst, nevyhledávám je. Zároveň mi ale přijde v pořádku dát si dortík ke kávě, když na něj mám chuť a i když zrovna není sobota. Je to o vyváženosti, a z velmi "pragmatického" (nevím, jestli je to to správné slovo, tak proto uvozovky) hlediska je celé to hubnutí a tloustnutí a udržování si váhy prostě jen o tom, jestli máte nebo nemáte v rovnováze kalorický příjem a výdej. Nic víc, nic míň. :)

Myslím, že v dnešní době, kdy máme k dispozici tolik informací, je poměrně jednoduché se jimi nechat polapit a ve jménu "lepšího já" paradoxně sami sebe ztrácet. Snažíme se následovat nějaká doporučení z venku a ignorujeme signály a potřeby svého krásného jedinečného individálního těla :). Navíc sebedokonalejší strava (existuje taková vůbec?) nám nezaručí, že budeme šťastní, hubení a už vůbec ne zdraví, když k tomu budeme přistupovat se strachem a s averzí. A tak vám i sobě jedno doporučení taky dám - buďme sami sebou, inspirujme se, vzdělávejme, a(le) naslouchejme sami sobě. A ať nám vyhovuje nejíst cukr, nejíst maso, jíst cukr, jíst maso... buďme s tím v souladu. Nemusíme nikomu nic dokazovat, snažit se to mít pod kontrolou a paradoxně tu kontrolu ztrácet. Uvolněme se. Užívejme si. Neberme to tak vážně.

Mějte se krásně a dejte mi vědět, jak to vidíte vy, zajímá mě to! :)

Komentáře

Napsal(a) Clarky (neověřeno), St, 11. 05. 2016, 14:39*

Málokdo to umí tak vystihnout jako Ty!

Asi jako každá slečna jsem si prošla a procházím hledáním sama sebe v jídle.

Dieta sem, jíst zdravě tam, cvičit chvíli .. a stejně jsem nebyla spokojená.

Pro mě je nejlepší, když se hlídat nemusím, užiju si přesně to, jak píšeš, sladkost ke kávě - třeba večere po náročném dni v deset večer a jsem šťastnější.

Díky za tvá slova!

 

Ahoj Clarky,

děkuju moc za komentář! Těší mě, že jsi v článku našla něco pro sebe a hlavně, že nacházíš tu svou rovnováhu, co se jídla týče. Protože když "najdeš" samu sebe, tak to tělo se tomu přizpůsobí a bude vyražovat přesně to, co jsi "uvnitř" (i když to zní všelijak :)).

Měj se krásně! A děkuju! Terez

Přidat komentář

CAPTCHA This question is for testing whether or not you are a human visitor and to prevent automated spam submissions.