BLOG: Začaly nám líbánky

Je devět hodin večer, já se právě válím ve sněhobílých peřinách a Radan se šel projít kolem přehrady. Mám chuť vám povědět pár slov. Jsme v Luhačovicích na dvoudenní svatební cestě. Krátké líbánky hned po svatbě jsme měli v plánu už dávno, ale že pojedem právě sem jsme se rozhodli až předevčírem, když nám Lenička poradila, že tady je (prý) krásně. Vybrali jsme fakt luxusní hotel, který má nějakou "mimovíkendovou" zvýhodněnou cenu, ale upřímně a velmi spontánně vám prozradím, že přemýšlím, že je škoda, že jsem jim nenapsala, aby mi dali nějakou slevu "za propagaci" nebo tak něco :D. A to hlavně proto, že jim to stejně "musím/mám potřebu" vychválit, protože je nám tady prostě hezky. Pravda ale je, že je nám "prostě hezky" už z principu. Posvatební euforie je stále silná, přestože si uvědomujeme, jak se postupně některé vzpomínky přelínají spíš do pocitů a nějaké nepopsatelné energie. Ta esence je ale pořád v nás a těší mě, že jsme ji využili v tyto dva dny lenošení, kdy jediná věc, co "musíme" je procházet se po lázeňské kolonádě nebo zenové zahradě, vyhřívat se v sauně,  číst časopisy, držet se za ruce a hodně se pusinkovat, spát na relaxačních lehátkách a večeřet čtyřchodová menu ... Je to příjemné a užíváme si to naplno. 

Být novomanželka je fakt hezký pocit. I když, že to tak fakt je, mi došlo až dnes, když jsem se poprvé (mimo obřad) podepisovala jako Tereza Furiel. Moc mi to teda nejde, ale baví mě to. Teď mě k mému novému jménu napadla jedna historka ze včera. Psala mi Verča, že nám to moc přeje a pak - "Já si celou dobu myslela ze Furiel je nějaké Radanovo umělecké jméno a strašně jsem pak koukala, že ne :D ... A myslela jsem chvili, že ty si to jakoby ze srandy taky dáš na Facebook a že ve skutečnosti se jmenuje třeba Mikovčik nebo tak něco :D". 

Ještě, než vám dnes po tomto kraťounkém článku popřeju dobrou noc, vám chci poděkovat za úžasnou energii a lásku, kterou (nejen) poslední dny vysíláte naším směrem. Radan byl nadšený, kolik nových lidí si se zájmem přečetlo jeho verzi našeho příběhu (a že jich za posledních pár dní přibylo) a já byla podobně dojatá, když jsem včera i dnes četla všechny ty krásné zprávy jako odezvy na včerejší svatební článek. Zavání to lehkým patosem a opakováním se, ale neuvěřitelně si vážím toho, co tu společně vytváříme...  

Takže díky, mějte se krásně a brzy se můžete těšit na další posvatební dávku. Ještě toho mám hodně na srdci ... :)