Út, 14. 06. 2016, 20:05

LOVE (16): První várka posvatebních emocí a zážitků

svatební fotka Bílá Černá

Vůbec nevím, jak začít. O svatbě se bavíme s Radanem a našima poslední dva dny vkuse. Pořád. Ale teď tu sedím a najednou mi docházejí slova. Možná je to tím, že jsem na to psaní "sama". A přitom nejsem... Jsem obklopená lidmi, kteří u toho byli s námi, Radan je můj nevyčerpatelný zdroj radosti a podnětů, Lenička a tatínek taky tak. A pak jste tu vy všichni. Naši kamarádi, přátelé, i vy - čtenáři - pár z vás dokonce i osobně. Všichni do jednoho jste toho součástí, protože ta podpora a nápady, které jsme celý rok dostávali, jsou nesmazatalné a nezapomenutelné. 

Tím nejdůležitějším článkem celé svatby byli jednoznačně hosté. Kdyby nebyli tak otevření, uvolnění a plní radosti a lásky, bylo by úplně jedno, že tam máme sushi, které ráno u nás v kuchyni vyráběl náš dobrý kamarád Berťas, nebo espresso bar od Rebel Bean, nebo dvě stovky polaroidových fotek, nebo třeba zavařovačky místo skleniček na bezinkovou limonádu a vodu. Kdyby naši svatebčané vše nebrali takové, jaké to bylo, umím si představit, že všechno, co na svatbě bylo v dokonalé rovnováze a plynulo úplně přirozeně, by se dalo jednoduše otočit a označit za "nedodělané" nebo "až moc chaotické", a možná bych se teď vypisovala z úplně jiných pocitů. 

venkovní svatba
Fotka od Lucky a Terezky

Jsem docela pyšná, že se mi s pomocí spousta úžasných lidí podařilo vytvořit svatbu jako z pinterestu a zároveň se z toho "neposrat". Všechno, co tam mělo být, tam bylo, a co jsme chtěli mít a nebylo, nakonec vůbec nechybělo. Třeba jako výslužku jsme hostům dávali skleničku medu s naším logem a nápisem "život je sladký". Na pinterestu jsem něco podobného viděla vyskládané na dřevěných bednách. My jsme ty medy měli zastrčené v přepravkách pod stolem a pak jsme je prostě ve vhodnou chvíli rozdávali každému osobně. I za cenu toho, že se k pár lidem medík nedostal a poputuje k nim s malým zpožděním. Troufám si říct, že jsem ty inspirace, které kolem mě lítaly, chytala velmi "svojským" způsobem a tvořila z nich něco, co mi dávalo smysl.  To se pak odrazilo na celém duchu našeho nádherného dne. Třeba bráchova snoubenka Marína měla nápad, abychom skleničky na víno označili jmenovkami, aby si každý poznal tu svou. A tak jsme dva dny před svatbou strávili pár hodin tím, že Radan trhal papírky a já na ně psala jména - a byl to jeden z nejlepších, nejmilejších a zároveň nejjednoduších nápadů. Nebo můj brácha měl úžasný nápad mít na svatbě dobrou kávu (protože on rozhodně žádnýho turka nebo nesku pít nebude), ale byla jsem to já, kdo pak psal spoustu emailů, když mě jedni baristi za druhými odmítali s tím, že náš termín už mají obsazený. Volno nakonec měli přesně ti usměvaví a ochotní lidé, kteří tam měli být a kteří dokonale dotvořili tu správnou atmosféru. Totéž s květinářkou. Myslela jsem si, že nejúžasnější jsem našla hned na začátku, ale brzy jsem vycítila, že na sebe nejsme naladěné, a v ten moment přišla naše známá s tím, že má kamarádku, která si právě otevřela květinářství a je neuvěřitelně šikovná. Stačilo s ní mluvit pár minut, abych věděla, že je to ono. A stačil jeden pohled na místo naší svatby v sobotu dopoledne, abych se o tom ujistila. Petra ze Simply Flowers vytvořila z "obyčejného" prostoru nádhernou čistou hostinu plnou lučních květin a svíček. Všechno spolu dokonale ladilo a bylo to plné barev a života. Víc slov o našich "dodavatelích" a jiných svatebních tipech ale rozepíšu v samostatných článcích.

svatba
Fotka od Lucky - s Terezkou, Johnim a kafíčkem :)
espresso bar na svatbě
S dědečkem, foťákem (co jsem na sobě měla asi pět minut) a dalším kafíčkem :D. Fotka od Lucky

Promiňte mi mou neskromnost, ale... proč si myslím, že byla naše svatba tak nádherná? Protože jsme tomu dali prostor. Vždycky jsem všem nabídla jen podněty, ani jednou jsem za nikým nepřišla s přesně definovanou představou. Spíš jsme diskutovali a povídali si a postupně se na sebe napojili a vytvořili něco nádherného. Třeba Anička. Ta Anička, co mi na Valentýna poslala jako první nádherná slova, aby se mohla účastnit "soutěže" o pozvánky na naši svatbu. Ta Anička, která shodou okolností bydlí o pár vesnic vedle. Ta Anička, která je tak neuvěřitelně příjemná a sympatická a hlavně šikovná. Byla jsem nevěsta, která za dva dny vystřídala tři účesy. A jediné, co jsem Aničce řekla,  bylo: "Cokoliv mi na hlavě vytvoříš, se mi bude líbit." A líbilo se mi to tak, že lépe bych to lépe nikdy nevymyslela. A chci jí tímto vyjádřit neskonalou vděčnost. Je na nádherné cestě, dělá co ji baví a vím, že když bude chtít, bude nejvyhledávanější stylistka... na světě :). Není to totiž jenom o těch účesech, ale hlavně o přístupu. 

nevěsta a družičky
Fotka od Lucky a od Markét

Nebo Ondra, nejlepší fotograf, jakého jsme si mohli přát. Byl tam pro nás a s náma, pozoroval, co se děje, občas velmi jemně a citlivě něco doporučil, ale většinu času jsme o něm jako o fotografovi ani nevěděli. Prostě byl jeden z nás. Je empatický, charismatický a věnuje energii a čas tomu, aby se s novomanžely seznámil ještě před svatbou a společně se na sebe všichni naladili. Velmi spontánně jsme měsíc před svatbou, při tom našem předsvatebním setkání, pozvali na svatbu i jeho krásnou ženu Elišku a jejich syna Eliáše a musím říct, že to i právě díky tomu působilo doslova rodinně. A kameraman Kuba? S tím jsme si hned v prvním mailu začali tykat, bavili jsme se jako staří kámoši a způsob, jakým natáčel, jak nenásilně jsme točili takové ty "pózovací" momenty a na to, jak se s námi pak loučil, budu vzpomínat ještě hodně dlouho. A ani selfie nechyběla (Kubo, pošli mi ji, prosím! :)).

 

Měsíce před svatbou jsem trávila desítky hodin posloucháním písniček z našeho svatebního playlistu a představovala jsem si, jaké to asi bude. Fakt je, že v den oslavy naší lásky to bylo ještě daleko lepší, než jakákoliv z těch mých představ. Dřív jsem si myslela, že svatba musí mít nějaký řád, nějaký koncept nebo téma, ale ta podstata je úplně jinde - být sám sebou a nechat věci plynout. Ani jednou jsem na naší svatbě neměla pocit, že něco musím. Všechno bylo tak úžasně přirozené, spontánní, čisté. A já si to tak moc užívala. Každičkou sekundu. Třeba když jsem někam mířila a mezitím mě zastavilo pět dalších hostů, že si se mnou chtějí udělat fotku nebo prostě jen prohodit pár slov. Nebo když jsem si šla popovídat s babičkou a dědou a babička byla tak krásně uvolněná díky Čierné Perle, rybízovému vínu ze Slovenska, které musí chutnat úplně všem. Nebo když jsem koukala kolem sebe a každý se bavil po svém. Někdo popíjel Perlu nebo "kapučínko", někdo si dělal několikátou polaroidovku, hodně lidí obdivovalo triky a magii od kouzelníka Marka Kratochvíla z Brna, kterého nám Lenička objednala pár týdnů před svatbou. Někteří si rozprostřeli deku na louku a odpočívali. A doslova všichni byli nadšení z nádherného ohňostroje, který jsme nad hladinou rybníka s temnou siluetou zámku v pozadí odpálili krátce před desátou. A musím zmínit i rodiče - Radanovi i moji se bavili náramně a já si opravdu v ten moment upřímně a vědomě uvědomovala jak jsem šťastná. 

svatební účes a obřad na louce
Fotka od Markét a Aničky

Vzala jsem si muže, se kterým mě baví být. Zní to prostě a skoro až neromanticky, ale je to tak. Baví mě naše láska, baví mě ho stále a znovu poznávat, a baví mě poznávat sebe skrz něj. Při sobotním obřadu na louce jsme si po dokonalém proslovu "našeho" Gaba, říkali sliby. Upřímně, už si to moc nepamatuju, protože jsem to chtěla naplno prožít v tom okamžiku a zaměřit se spíš na ten pocit a propojenost mezi námi, ale vím, že jsem mu v tu chvíli zapomněla říct to nejdůležitější - to, že ho vždycky budu milovat. Čistá bezpodmínečná láska je nekonečná, ať jsou okolnosti a situace okolo jakékoliv. 

Kdyby na naší svatbě byly proslovy, určitě by to bylo úžasné. Ale to, že žádné nebyly, bylo stejně tak super. Díky tomu nebyl nikdo půlku dne pod tlakem a nervózní z toho, že má teď přede všema mluvit. Mysleli jsme, že v určitou hodinu začne večeře, ale nakonec to po obřadu vyplynulo tak, že se všichni vrhli na vynikající kafe od kluků z Rebel Bean, na koláčky, maso z rožně, vegetariánské saláty a jídla z prostějovské restaurace Koza zůstala celá anebo ještě dojídali řízky od oběda. "Neoficiálně oficiálně" jsme se tedy přivítali jen před obědem, který byl asi jako jediný na celé svatbě "organizovaný" v tom smyslu, že jsme všichni seděli a jedli najednou. Radanovi rodiče si pak moc pochvalovali, že pro ně naše svatba byla první, na které se jedlo ještě před obřadem, protože vždycky to zažívali naopak a v čase večeře pak umírali hladem. 

Měla jsem před svatbou takovou vizi - spojit lidi dohromady. Spojit energie, které se nikdy předtím nepotkaly. A když jsem pak viděla, jak si to spolu všichni užívají, vyhrkly mi slzy do očí. Jeden z nejsilnějších momentů, co jsem ve svatební den zažila byl, když mě - původně jenom - Radanovi kamarádi vzali mezi sebe, z reproduktorů začalo hrát Mám jizvu na rtu, pochytali jsme se za ramena a zpívali. To, co se tam v tom kruhu dělo, to spojení mezi lidma, z nichž mnozí se ještě před pár hodinama vůbec neznali, bylo magické. Radan mě pak našel uplakanou, nedokázala jsem to zastavit  (a vlastně ani nechtěla), a tak jsme si šli spolu sednout na lavičku, z povzdálí jsme to sledovali a naplno to procítili. Viděli jsme, jak ve velkém kruhu na našem travnatém "parketu" v objetí tancovali úplně všichni. Můj brácha, všechny čtyři moje sestřenice, Radanova sestřenice, Letaváci, Lucka s Kájou jakožto "moje čtenářky", moje kamarádka z výšky, moje svědkyně... prostě úplně všichni. Když jsme se té atmosféry nadýchali, šli jsme k nim, pustili nás mezi sebe a uzavřeli kruh okolo nás. V ten moment jsme oba věděli, že kolem sebe máme ty nejúžasnější přátele a rodinu. Že v tu chvíli se ze známých stali přátelé a z přátel rodina. 

Fotka od Lucky a Terezky
fotka od Lucky a Terezky

Někdo z našich přátel v neděli ráno na snídani zmínil, že naše svatba byla jako takový "slavnostní festival". A domnívám se, že pokud to opravdu chceme nějak pojmenovat, lepší slovní spojení nenajdeme. Byl to festival lásky, radosti, dobrého jídla a pití, spali jsme v chatkách a sprchovali se ve starých společných koupelnách desítky metrů od chatek. V noci se šli někteří projet na loďkách po rybníku a po půlnoci jsme dojídali skvělé mastné bramboráky. Proudem teklo čepované pivo, víno a kofola. Vypily se stovky káv a snědly stovky koláčků. Hrálo spoustu českých a slovenských vypalovaček...a...a pokračování příííště :D.

P.S.: Nic v tomto článku, ani v žádném dalším svatebním článku, není sponzorované. Cokoliv tu zmiňuju, je čistě a jenom proto, že jsem nadšená a spokojená "zákaznice". S většinou našich "dodavatelů" to ale mělo větší přesah, protože se z nich stali naši známí a kamarádi. 

P.P.S.: Pokud si náš den chcete prožít očima jedné z našich skvělých kamarádek, koukněte k Terezce. Napsala ho krásně, citlivě a velmi láskyplně :).

(úvodní fotka je od našeho fotografa Ondru, zatím stáhnutá z jeho facebooku Bílá Černá)

 

Komentáře

Napsal(a) Jituš (neověřeno), Út, 14. 06. 2016, 21:32*

Terezko,

tak teď sem dojatá já a žmoulám tu kapesník. To je tak nádherný článek plný lásky a pokory. Asi to ani nedokážu vyjdářit slovy. Je úžasné jak jste k celé svatbě s Radanem přistoupili. Nechali jste věcem volný průběh, "vykašlali" jste se na tradice (jestli se to dá takhle popsat) a udělali jste si to po svém. A když to zkrátka nevyšlo tak se z toho nestala tragédie :). Krásné, inspirativní a pro mě docela úleva. Je fajn vidět, že i svatba jde udělat jako takový "slavnostní festival" (to spojení se mi moc líbí) a nemusí být nutně sešněrovaná všemi zvyky a načasována na minutu přesně...

Anička češe nádherně. Myslím, že už jsem ji jednou na instagram psala o tom, že by se tím mohla živit :). Navíc strašně "obdivuju" tu její energii. Vždycky když přijdu do kavárny, kde pracuje a mám to štěstí tam na ni natrefit je to tam najednou takové veselejší :). Vlastně vždycky tak nějak doufám, že ji tam potkám. S Aničkou za barem je pro mě kavárna mnohem příjemnější a energičtější :). 

Coffee bar je za mě naprosto ten nejlepší nápad! Když jsem zjistila, že tam máte fakt baristy tak mě to úplně nadchlo. Jsem totiž ten typ člověka, co si radši nedá nic než si dávat turka nebo nesko :D (hold rozmlsaná domácím kávovarem,haha).

Fotky jsou úžasné, dýchá z nich něco nepopsatelného. Stejně jako z článku. Díky za něj je to úžasný příval emocí. Tak já už budu končit a jdu si ty emoce vychutnat a prožít :)). 

Krásný večer mějte. A ještě jednou gratulace. Mějte se s Radanem rádi. Jituš

P.S.: Terezky článek jsem četla chvilku před tím než si postla svůj :). Krásně to vyšlo

P.P.S: doufám, že tenhle koment se postne. U Radanového článku jsem psala a teď se dívám že tam není potvůrka :)).  

Napsal(a) Terez sweet melange, Čt, 16. 06. 2016, 08:16*

In reply to by Jituš (neověřeno)

Ahoj Jituš,

děkuju moc moc za tvůj boží komentář. A za to, že je tak dlouhý, že ho teď při psaní komentáře ani nevidím celý (miluju takové!!! :)). K tomu prvnímu odstavci můžu snad napsat jen prosté - DĚKUJU! :) Moc mě těší, že na tebe ta atmoféra toho dne dýchla i takto virtuálně a přes fotky. Nevím, do jaké míry se to "smí" připustit, ale já fakt byla a jsem zamilovaná do každé sekundy, kterou jsme o našem víkendu prožili. A byla to opravdová oslava, aniž bychom si zdobili auta panenkama, rozbíjeli talíře, hráli klasické hry nebo mi Radan před všema stahoval podvazek...

Anička je úžasná a dokonalá a já vlastně jsi svými slovy vystihla přesně to, jak ji vnímám i já. Je krásná, má v sobě úžasnou energii a nekonečný talent ...

Věř nebo ne, ale u coffee baru jsem si na tebe párkrát na moment vzpomněla, protože jsem si říkala, že by se ti určitě líbi :D. Byl to parádní nápad a kdokoliv má možnost a příležitost mít něco podobného (nebo konkrétně kluky z Rebel Bean - byli dokonalí), tak já všemi deseti DOPORUČUJU! :)

Děkujeme ještě jednou za krásná slova, moc! :) Měj se krásně, Terez.

P.S.: Terezčin článek je tak krásně napsaný jejím vnímáním a prožíváním a moc mě potěšil, především, protože jsem vůbec nečekala, že by o naší svatbě a nás napsala celý článek. :)

P.P.S.: Ach jooo, to mě mrzí :(. Zkusím se na to podívat, čím to může být (resp. já to neumím, ale zkusím to zajistit :D)

Tak joo, já už taky končím, pááá.

Napsal(a) Petra (neověřeno), Út, 14. 06. 2016, 21:55*

Milá Terezko,

jsem dojatá..článek je nádherný ,fotky ještě krásnější. Je vidět, že se vám váš den povedl a ještě jednou moc gratuluji a přeji ať vás láska provází až do konce života ♥

Petra

Ps : těším se na další fotečky:)

Ahoj Petro,

děkuju moc za krásný komentář a přání! :) 

Terez

P.S.: Fotek mám ještě několik od našich přátel a pak určitě budou i ty oficiální. Ještě jsem s těmi svatebními články neskončila, tak to tebe a spoustu z vás bude stále bavit. :)

Měj se krásně.

Napsal(a) Silvi (neověřeno), Út, 14. 06. 2016, 23:07*

Krásně a citlivě napsáno. Cítím z tebe hlubokou lásku a pokoru. A raduju se v duchu s tebou, jak nádherný den jste měli možnost nejen spolu, ale i se svými blízkými prožít. ♥ Krásný život vám přeji, Terezko!

Silvi

Napsal(a) Anonym (neověřeno), St, 15. 06. 2016, 00:02*

Terezko,

je to tak krásně napsáno až z toho článku cítím všechnu tu lásku a radost. Čte se to krásně. A jsem ráda, že vám to vyšlo podle představ a svůj den jste si užili. 

Do manželství vám přeju spoustu lásky, trpělivosti a porozumění. 

A těším se na další články a fotky.

Měj se krásně!

Eliška

Napsal(a) Terez sweet melange, Čt, 16. 06. 2016, 08:23*

In reply to by Anonym (neověřeno)

Ahoj Eliško,

děkuju moc a krásná slova, jak za kompliment k článku, tak za krásné přání! :)

Články i fotky ještě určitě budou, je radost je psát a říkám si, že pokud nezkolabuje technologie, je to báječná vzpomínka i pro nás :). 

I ty se měj krásně! :)

Terez

Napsal(a) Magdalena (neověřeno), St, 15. 06. 2016, 09:33*

Mila Terezko,

tak moc rada bych Ti ted vyjadrila to, co citim, po precteni Tveho clanku.. Vlastne ani nevim, jak to napsat, ale mela jsem pocit, ze Ti chci napsat, uz jenom proto, abys vedela, jak se me to dotyka. Jste nadherni - miluju ty myslenky, pocity, fotky. Nekdy bych si moc prala se s Tebou setkat. Verim, ze tak, jak jsem v souladu s Tvymi clanky, byla bych i s Tebou samotnou :-)

Ze clanku cisi Laska, radost, pohoda, souzneni ... A nejkrasnejsi je, ze ve chvili, kdy jsem cetla tu cast s pisnickou Mam jizvu na rtu, zacala hrat v radiu :-) Miluju tahle zivotni propojeni!

Dekujeme Terezko za sdileni! M.

Ahoj Magdalenko,

DĚKUJU! Tvůj komentář tak příjemně hřeje ... v srdci, v duši, v tom prostoru ve mně, to je jedno, jak to nazveme. O to víc, když si uvědomím, že to tu pročítáš už dobrých pár let, děkuju ti za to!

Taky bych se s tebou moc ráda potkala, určitě by to bylo obohacující setkání ... a není důvod, abychom si ho nenaplánovaly :).

A ta životní propojení ... když to vnímáš, tak to JE. Všude! :)

I já děkuju za sdílení. Tato neustálá výměna energií a lásky/vděčnosti/radosti je to mě neuvěřitelně baví a naplňuje :). Terez

Napsal(a) Adéla (neověřeno), St, 22. 06. 2016, 09:09*

Tohle je bomba. První svatba, která se mi opravdu líbí. Je nádherná, bohatá na úžasné nápady, ale přirozená. Žádné univerzální svatební šaty s korzetem typu cukrová vata a tuctové pugéty smetanových růží. Žádné "v poledne si dáme svíčkovou, odpoledne raut a opijem se, tančíc na duo s keybordem". Jsem uchvácena, až se mi nedostává dechu. Opravdu svatba jako z pinterestu, ani se mi nechce věřit, že je to v praxi možné :) Tohle je přesně to, jak bych si představovala tu svoji a ještě hromada skvělých nápadů navíc. A navíc je všechno tak procítěné, užité dosyta a tvořené s láskou, ne jenom na oko. Smekám! a v hloubi duše moc doufám, že se mi to snad jednou podaří podobně. Každopádně jsi mi, Terezko, velkou inspirací. Děkuju, že jsi mi ukázala, jak krásně jde tahle oslava lásky stvořit. Přeju spoustu radosti do společného života. Adéla

Ahoj Adélko,

děkuju! Tvůj komentář je taky bomba! Čte se moc příjemně, ale hlavně mě těší, že se mi ta pohoda a uvolněnost pravděpodobně podařila takto předat :). 

Myslím, že na naší svatbě nebylo "zvenku" nic tak moc speciálního... prostě louka, párty stan, jídlo, pití, pěkná nevěsta i ženich, co já vím... to není zas tak "nevšední"... ale troufám si říct, že to speciální bylo právě tím, že jsme se tam všichni sešli a naprosto se na sebe naladili. Prostě se všechno spojilo v jednu... lásku :). A to se "podaří" všem, kteří si ten den prostě prožijí a užijí se vším všudy. I s tím, že představy třeba byly jiné a je super je mít, ale neulítávat na nich. Ona ta "realita" je pak opravdu opravdová a přesně taková, jaká má být. Já bych ani dneska neměnila vůbec nic, přestože "kriticky" umí zhodnotit, že něco jinak být mohlo. Jenže nemohlo, nebylo. A tak je to super :). Asi píšu trochu nesrozumitelně, ale možná to s tebou nějakým způsobem souznit bude! :) 

Děkuju ještě jednou a měj se krásně! :) Terez

Přidat komentář

Odesláním tohoto formuláře souhlasíte s podmínkami služby Mollom.