Po, 04. 07. 2016, 18:47

BLOG: Jak to mám hroozně těžký a nebo vlastně ne

růže

Neděle, sedm hodin večer. Před chvilkou přišla kamarádka a očekáváme ještě pár dalších přátel. Koukám na mobil, jestli mi něco nepíšou a jednu zprávu a zmeškaný hovor tam opravdu najdu. Ale od mé kolegyně. Píše mi, že na dovolené onemocněla a zítra nepřijde do práce. Můj oficiální první den jako "zástupce manažerky" sice začíná až zítra, ale už je po pracovní době a tak už je to technicky moje "starost". A tak se starám. Posílám hromadnou zprávu všem zaměstnancům. Nic. Volám kolegyni, která má mít "middle shift", jestli může otevřít (to je důležitější směna). Nezvedá to. Posílám konkrétní zprávy všem svým kolegyním, které ten den nepracují. Žádná odpověď. Tak se pomalu sžívám s tím, že tu večeři, kdy jsem připravila tříchodové menu, ukončíme dřív a půjdu na těch 6:30 pracovat já... Nakonec mi o pár hodin později píše kluk, co začal před týdnem, že může otevřít, ale musí odejít dřív. Díky za něj!

Wow, tohle je a bude dobrá zkušenost!

Dneska to bylo taky dost hektické. Ta, co byla nemocná dnes, je nemocná i zítra a tak hledání záskoku začalo nanovo. Taky jsem objednávala chleba na víkend a musela si typnout, kolik se ho asi prodá. Pokud jsem objednala moc nebo málo, obojí není "ideální". Pak mléko. Objednává se v pondělí a ve středu, ale nikdo mi neřekl, že ho už, pravděpodobně proto, aby mi pomohli, objenali včera. Asi píšu dost chaoticky. Taky jsem dnes vedla interview. To byla sranda. Já jsem totiž zatím absolvovala jenom čtyři pohovory v životě a rozhodně ne, jako ten, co "zaměstnává". Nutno ale dodat, že to bylo příjemné a velmi obohacující. Stejně jako učení se dávat přesné pokyny, být zodpovědná za "chod" podniku a říkat ne, když se kolegyni nechce pracovat a požádá vás, jestli byste za ni nedokončily směnu. Nikdy jsem neviděla, že by to někdo zkoušel na naši manažerku. 

Odpoledne jsem pak doma našla potopu v ledničce a vytřela jsem si oko rukou od chili papričky. Postěžovala jsem si Radanovi i Leničce do telefonu, jak "já to mám težký" a velmi záhy jsem se začala smát tomu, co říkám a co tím vlastně vytvářím. Ve skutečnosti je to totiž jen přesně takové jaké je :). Dostala jsem prostor si "hrát". Jasně, jsou daná nějaká pravidla, je několik věcí, které musím "splnit" (objednat, obvolat, zařídit), ale taky je tu spoustu neočekávaných věcí a je jen na mně, jak se k nim postavím. S lehkostí a radostí a nebo úkorně a hrooozně vážně? Možná, že to nemusí být buď a nebo. Možná, že to jde ruku v ruce. Cílem podle mě není necítít se občas naštvaně, unaveně, podrážděně a já nevím jak. To je jen projekce ega a ta může být jakákoliv. Podstata ale je umět se "vrátit" do svého středu a do tady a teď. V ten moment totiž člověk zjistí, že se toho zase tolik neděje, nic a nikdo se proti němu nespikl a může vědomě žít a "řešit" resp. prožívat, co je právě teď a aktuální. 

A tak si teď dám lok bílého vína, sednu si na balkón a cokoliv mě dnes rozladilo postupně rozpouštět v lásce a vděčnosti. :)

Mějte se krásně.

Komentáře

Napsal(a) Jarka (neověřeno), Po, 04. 07. 2016, 19:29*

Terezko, krásně jsi to napsala... je to ohromná zkušenost ... a i když jsou u toho starosti (a jinak to ani nejde), tak ten pocit, když věci vyřídíš, zařídíš ... to je moc fajn ... a příště už víš trochu víc jak na to ...

Taky, že zaměstnanci to "na tebe zkouší" ...což by si na vaši manažerku nedovolili ... to se stává a řekla bych, že to je běžné .... záleží jak se k tomu postavíš .... ale to ti nemusím povídat .....ty ten měsíc, tuším jsi psala, zvládneš v pohodě a ve finále s moc dobrým pocitem...

Měj se moc fajn. Jarka

 

Ahoj Jarko,

děkuju moc za milá slova! :) Máš pravdu, vlastně ve všem :). Už mám "za sebou" skoro dva týdny a je to rozhodně daleko lepší, než první den. Většina kolegů už mě začala brát "vážněji", ale zároveň udržujeme kamarádské vztahy a zařizovaní a objednávání zdá se být čímdál tím víc jednodušší. Možná se mi ani nebude chtít předstat to dělat :).

I ty se měj krásně! Tereza

Napsal(a) Šárka (neověřeno), St, 06. 07. 2016, 13:21*

Držím palce, ať to zvládneš s dobrým pocitem a užiješ si to! Rozhodně to bude skvělá zkušenost. :)

Taky vám chci oběma popřát, ať si manželství užíváte naplno a máte se spolu co nekrásněji (tak jako samotnou svatbu, kterou jste měli opravdu nádhernou!). :) PS. Ten pocit, kdy stojíš u oltáře a jsi vnitřně vyrovnaná a pevně rozhodnutá, ale tělo je divně nervózní, si pamatuju. :)

Měj(te) se krásně!

Šárko,

děkuju moc! :) Zkušenost je to fakt skvělá a až na pár momentů si to užívám tak, že nevím nevím, jak se mi zase bude chtít jít "zpátky". Myslím, že už to moc nepůjde a bude muset nastat nějaká změna! :) 

A děkuju moc i za milé přání a těší mě, že mi rozumíš! :)

Měj se krásně! Terez

Napsal(a) Eva (neověřeno), Út, 19. 07. 2016, 23:32*

Milá Terez, děkuju za slova: "smát se tomu, co říkám a co tím vlastně vytvářím...". To je univerzální rada jak dělaná pro mě, ale pořád na to zapomínám a ztrácím se ve své hlavě. Díky Tobě mi až teď po 4 dnech došlo, proč se mi nedaří zútulnit náš domov a přestěhovat nábytek na vhodnější místa. Protože pořád hledám důvody, proč to nejde, sama sobě vymlouvám ta nejlepší řešení a ještě se divím, proč se nemůžu hnout z místa, proč nejsem spokojená, proč to doma nemáme útulné... Protože prostě vytvářím to, na co myslím, co říkám! To je opravdu úsměvné a úlevné. Děkuju, že sdílíš svůj život a svá moudra, chci Ti napsat, že jsou obecně platná a pomáhají. Měj se!

Přidat komentář

Odesláním tohoto formuláře souhlasíte s podmínkami služby Mollom.