So, 03. 09. 2016, 17:26

Na skok do Bely Krajiny v Slovinsku

BIG BERRY

Je asi polovina července, jdu z práce a právě mi přišla zpráva od Moniky, se kterou se maličko známe z Letav. Píše mi, že je zrovna na stáži ve Slovinsku, v jednom super kempu, který ale není klasický kemp, ale spíš "glemp" (jsem si vymyslela slovo z už vymyšleného slova "glamping" = glamorous camping) a že jestli bych chtěla s Radanem na pár dní přijet. Posílá mi odkaz na stránky a facebook, já o tom chvilku přemýšlím a skoro rovnou to posílám ještě Radanovi i Leničce. To já tak často dělávám. Radan neodpovídá a Leničku to, zdá se, moc nezajímá. Tak se znovu koukám na stránky a říkám si, že "to zní skvěle" a že určitě chci jet. Radan mi to pak později odsouhlasí a já píšu Monice, že se nám nabídka líbí. Ta předává informaci dál a o pár dní později už dolaďujeme detaily. Přijde mi to celé celkem vtipné a neuvěřitelné zároveň, protože jsem si už párkrát představovala, jaké to asi je - být pozvaná na "press trip". Zároveň mám velkou radost, protože díky tomuto poznám nové místo, o kterém bych možná jinak nevěděla. Těším se. 

BIG BERRY

BIG BERRY

Je den po Letavách a my s Radanem nasedáme do auta a vyrážíme. Zhruba sedmihodinová cesta plyne bez komplikací a já přemýšlím o tom, jaké to tam asi bude a co nás čeká. Když dojedeme na místo určení, do kempu BIG BERRY, který se nachází v malé vesničce Primostek na řece Kolpa, není tam nikdo, kdo by nás ubytoval. Volám tedy Aně, na kterou jsem dostala kontakt a ta mi říká, že jsou všichni na tenise v nedaleké vesničce a jestli můžem chvilku počkat. Radan toho hned využívá a zjišťuje, jaký je stav Pokémonů na tomto klidném místě na jihovýchodě Slovinska. Je to nic moc, v celém areálu je prý jen jeden. 

BIG BERRY

BIG BERRY

O pár chvil později už nás Ana vede do jednoho z mobilních mini domečků a povídá nám o tom, co všechno BIG BERRY nabízí a jaký je plán na další dny. Přijde mi to celé takové "domácké" a příjemné. Jen počasí jsme prý moc nevychytali. Ana nás opouští a my si s Radanem pořádně prohlížíme náš domov na příští dva až tři dny. Jsme ubytovaní v domě, který je až pro šest osob, ale umím si tam těch šest lidí představit jen v případě, že jde o rodinu se čtyřmi dětmi, jinak by to bylo dost stísněné. Ložnice je malá, ale díky zrcadlům působí docela prostorně. K dispozici máme plně vybavenou kuchyň, ledničku, mikrovlnku a dokonce i smoothie maker. Na kuchyňské lince na nás čeká "uvítací balíček" v proutěném košíku, kde jsou vzorečky snad od všech lokálních producentů, které v příštích dnech navštívíme. Lněný olej, konopný olej, med, víno, jablečný džus, ghee, čerstvá pogača a tak. Usmívám se, na tohle by se zvykalo lehce :).

BIG BERRY

Začínáme mít hlad. Jenže kromě snídaně a občasných mezinárodních obědů a večeří v BIG BERRY žádné jídlo nepodávají. Musíme si tedy vybrat mezi čtyřmi restauracemi, které jsou rozmístěné různě po belokrajinském kraji. Rozhodujem se pro tu nejbližší, Gostišče Veselič, která je ale i tak vzdálená asi patnáct minut na kole. Cesta tam je docela náročná, ale zároveň skvělá - přijde mi super, že si pro jídlo musíme takto někam zajet a není nám servírována nějaká "mezinárodní kuchyně" přímo v areálu... Po příjezdu nás hned vítá Andreja, majitelka restaurace, a ptá se nás, jestli jsme hladoví. Říkáme, že jo, ale kdybych tam šla někdy znovu, radši řeknu, že jenom trochu. Po chvilce už totiž máme na stole víno, pogaču a výběr domácího sýra a klobásy jako předkrm a to je fakt teprve začátek. Honí se mi hlavou, že tady se asi rostlinně stravovat nebudu. Nutno dodat, že mi to zas tak nevadí, protože je tu všechno domácí a se zvířatama se tu nezachází tak, jak vidíme ve všech těch videích. Jako další chod dostáváme celou terinu s polévkou, vlastně ani nevím jakou, ale chutná jako kdyby byla od babičky. Pak přichází na řadu pirohy plněné masem a zalité nějakou omáčkou, které bych, přiznám se, klidně oželela. Přijde mi to trochu mdlé a nevýrazné. Co je ale naprostá bomba je vanilková zmrzlina servírovaná s dýňovým olejem. Nikdy by mě nenapadlo, že to může být tak dobré! To musíte zkusit!

BIG BERRY

BIG BERRY

BIG BERRY

Zpátky do BIG BERRY se vracíme lehce ovínění, na kolech bez světel a je tma jak v pytli. Naštěstí aut moc nejezdí a když, tak zastavujeme. Večer zakončujem v soukromé vířivce, kterou máme na terase našeho domečku a spokojení jdem spát.

Ráno mě probudí klepání na dveře. Když jdu o pár chvil později otevřít, nikoho nevidím. Zato vidím proutěný koš plný dobrot. Naše snídaně vytvořená z lokálních a domácích potravin. Mléko, jogurt, musli, různé pomazánky, ovoce, džusy a samozřejmě pogača, tu budem během následujících dvou dnů jíst ještě několikrát. Mám trochu rýmu, ale snažím se tomu nepoddávat. Čeká nás totiž nabitý program. Dneska jedem na několik "exkurzí" :). S Anou máme sraz deset minut před půl jedenáctou. 

BIG BERRY

BIG BERRY

První na řadě je olejárna Oljarna Pečarič. Vítá nás milá paní domu, která vypadá, jako by nás vlastně moc nečekala, a vede nás do místnosti, kde skladují všechny své za studena lisované oleje. Na stole je vedle sebe postavených spoustu druhů olejů, před nimi mističky a paní domácí nám k nim nese na kousky nakrájený chleba. Dozvídáme se, že rodina Pečaričova se zaměřuje hlavně na olej z vlašských ořechů, kterým to tři generace dozadu v roce 1937 začalo. Ořechů měli na zahradě tolik, že z něj prostě začali dělat olej :). Postupně přidávali další a další oleje a ve "sbírce" má momentálně tento rodinný podnik asi osmnáct druhů olejů. S Anou i s Radanem jsme postupně ochutnali všechny. Každý má nějaké své specifické benefity. Např. vlašský olej je mimo jiné výborný na klouby a akné, hroznový olej obsahuje velké množství vitamínů E a C, mandlový olej se používá na kožní problémy a údajně napomáhá vlasům získat lesk, a můj ze všech nejoblíbenější dýňový olej je bohatý na vitamíny A, B1, B6, C a E.  Několik olejů si kupujem domů. Hlavně ten dýňový. Nejen k vanilkové zmrzlině :).

Oljarna Pačarič

Oljarna Pačarič

Oljarna Pačarič

Oljarna Pačarič

Další zastávku máme ve včelárně Čebelarstvo Veselič. Pan Veselič je moc milej chlápek a snaží se nám trochu rozumět. Nevím čím to je, ale přijde mi, že my Slovincům rozumíme lépe než oni Čechům a Slovákům. Jakou máte zkušenost vy? I toto včelařství je rodinný podnik, který se dědí z generace na generaci. Pán nám vysvětluje, jak celý ten "medový proces" funguje, ale popravdě jsem se moc nechytala, i když jsem právě teď trvdila, jak té slovinštině rozumím. Ana nám něco málo překládala, ale asi bych se na podrobnosti musela zeptat Radana a ten teď hraje nové WoW nebo co, takže ho nemůžu rušit :). Pamatuju si ale, že za rok se v tomto "malém" včelařství vyprodukuje asi 7 tun medu. Návštěvu zakončujeme domácí medovinou, kupujem propolis a jedem o dům dál...

Čebelarstvo Veselič

Čebelarstvo Veselič

Čebelarstvo Veselič

Čebelarstvo Veselič

Čebelarstvo Veselič

...a to do domu paní Mojci, která se specializuje na domácí dobroty (Domače dobrote Mojca). Mojca nám vypráví, jaké s dcerou pečou dorty a dobroty (ukazuje nám fotky a zdá se, že jejich specialita jsou dorty s prsama), že se její dcera učí na tatérku a taky že vyrábí i různé skleněné předměty. Věděli jste třeba, že každá barva vytvoří teplem na skle jiný tvar/bubliny/vlnky? Mojca nám taky ukazuje jejich super cool motorku. Myslím, že taková by Radanovi vůbec nevadila :). Je milé slyšet další příběh z tohoto kraje a pomalu mi dochází celá "myšlenka" celého "big berriovského konceptu" :).

Domače dobrote Mojca

Domače dobrote Mojca

Domače dobrote Mojca

Domače dobrote Mojca

Před obědem ještě jedem na farmu, kde jsou krávy oplodňované býkem a ne uměle, kde telátka pijí mléko své maminky, mají prostor, chodí ven na louku a když jim podáte ruku, tak vám ji olížou... Tohle mě moc zajímalo, protože jste si možná všimli, že se poslední měsíce zajímám o rostlinnou stravu a bylo pro mě moc užitečné vidět, že ne všechny farmy fungují tak, jak je nám ukazováno ve všech těch filmech a videích. Ne, že bych si to doopravdy myslela, ale osobní zkušenost je přece jen lepší. Na farmě vidíme, jak jsou krávy dojené. Je na to takový přístroj, ke kterému si samy dojdou a pokud kráva byla nedávno dojená a nemá dostatek mléka, tak ji ten stroj znovu dojit nenechá. Je docela zajímavé to sledovat. 

BIG BERRY

BIG BERRY

BIG BERRY

Po obědě vyrážíme ještě na ochutnávku vín do vinárny Malnarič. Vítá nás pan domácí Samoel a lámanou a milou angličtinou nám vypráví příběh tohoto vinařství. Záhy nám nalévá první víno, bílé belokrajinské, které je takové nevýrazné, ale o to lépe se pije. Překvapuje mě, že Ana pije s námi a v podstatě ve stejné míře jako my. Pak se ale dozvídám, že ve Slovinsku je povolené řídit s půl promile v krvi a celkově si začínám uvědomovat, že v tomto kraji prostě teče víno proudem a začíná se pít už u oběda. Ne, že by mi to vadilo :). Celkově ochutnáme asi pět druhů vín, jedno lepší, než druhé a šest si jich kupujeme domů. Přepočítáváme na noky a šest litrů vína za 180 norských korun - no nekup to :). 

Malnarič

Malnarič

Malnarič

Je asi půl sedmé večer a my se vracíme do BIG BERRY. Úžasně nabitý a příjemný den to byl. Akorát moje rýma se nezlepšuje, spíš naopak. Překvapivě. Jdu tedy brzo spát a doufám, že mě to přejde.

Další den na nás na terase čeká další dávka "ranních lokálních potravin". Dostáváme další dózu s musli, ale to proto, že jsme včera nenapsali na lísteček přání a preferencí, že ji nepotřebujem. Mile mě překvapuje, kolik ovoce v košíku je a tak se rozhodnu využít smoothie maker a udělám nám s Radanem švestkovo-broskovo-banánové. 

BIG BERRY

Taky zjišťuju, že mám trochu "problém" a to ten, že nemůžu stoupnout na levou patu. Když se o to pokusím, tak mnou projede silná řezavá bolest. Tak se o to radši nepokouším a když musím někam jít, chodím po špičkách a přemýšlím, co se mi má noha snaží naznačit. Proč se mě snaží zastavit :). O pár dní později doma pan doktor přichází na to, že ji mám prostě namoženou a dostávám obstřik. Přijde mi to spíš jako takové povrchové řešení, ale tuším jsem i přišla na to, co mi to mělo sdělit :).

Ale zpátky do Slovinska. Dnešní program absolvujem s dvěma dalšíma blogerkama. Jedna je Indka žijící v Dubaji a druhá Brazilka, co žije v Berlíně. No a pak já - Češka z Osla :). Asi "neumíme" nikdo žít ve svojí zemi, nebo co. Nicméně, jdeme se společně naučit, jak se připravuje pogača do Peka pečiva. Celá návštěva tam je skvělá. Sedíme u kávy a domácích sušenek a povídáme si a cítím se trochu "privilegovaná", že zas trochu rozumím domácím, protože Ana překládá jen něco. Paní domácí už má těsto na pogaču připravené (je to v podstatě takové klasické kynuté - 500g hladké mouky, 3dl vlažné vody, 2 lžičky soli, 20g kvasnic a půl lžičky cukru) a na nás už tedy jen je, abychom ho vytvarovali do požadovaného tvaru, nakrojili specifické kostičky, které se pak jednodušše odtrhávají, potřeli vajíčkem a posypali solí a kmínem. Zatímco se pogača peče, my se jdem podívat do domu, který byl významnou regionální nemocnicí v čase druhé světové války. Když se vrátíme zpátky, pogača už je hotová, no a hádejte, co nám k ní nalévají - bílé víno :). 

BIG BERRY

BIG BERRY

Pogača

Pogača a víno

Muzeum

Muzeum

Na oběd se vracíme do BIG BERRY, kde nás čeká jídlo z různých koutů světa. Za Slovensko Monika připravila bramborový salát, Španělé se pustili do paelly, Američani připravili "tex-mex" tacos s nějakým výborným dipem a tak. Je to výborný, ale já se cítím fakt vyčerpaná a tak jdu po malé chvíli relaxovat do houpacích vajíček a pak se trochu prospat do jednoho z "lehacích altánků" a areálu. Když otevřu oči, koukám na řeku Kolpa, která rozděluje Slovinsko s Chorvatskem.

BIG BERRY

BIG BERRY

BIG BERRY

Večer vyrážíme ještě do starého mlýna Domacija Kuzma, kde nám mlynářova mladá dcera Urška vypráví o historii tohoto mlynařství a o tom, že dnes už je to spíš jen "na ukázku", jaké to dřív bývávalo. Jsme tu s dalšíma blogerkama a s většinou z BIG BERRY týmu a vyklube se z toho začátek velmi příjemného večera. Jak jinak, než za přítomnosti vína, nějaké pálenky, pogače a domácí klobásy :). Slovinci jsou neuvěřitelně pohostinní, navzájem si pomáhají ("ty mi dáš klobásu, já ti dám víno") a přijde mi, jako bych se se všemi znala už dlouhá léta. 

Domacija Kuzma

Domacija Kuzma

Domacija Kuzma

Domacija Kuzma

A to je teprve začátek, protože na večeři vyrážíme do Turistična kmetija Župančič. Sedíme venku na terase, je tma a díky osvětlení a celkové atmosféře si připadám jako v nějakém filmu. Každý vypráví své příběhy, popíjíme víno a po chvilce na stolech přistanou velké mísy s rybami, malými bramboráčky, pečenými brambory a salátem. I to dotváří celkový pocit... konec léta, dovolená, příjemná společnost, vynikající jídlo. V duchu jenom děkuju. Jsem vděčná. 

BIG BERRY

BIG BERRY

Ráno se probouzím se stále bolavou nohou, ale rýmu už skoro nemám. Je čas jet domů. Ješteže jsme jeli autem, protože nevím, kam bychom to víno, oleje a všechny ty "maličkosti", co jsme dostali, dali. Loučíme se, děkujeme a vyrážíme.

Snažím se přesvědčit Radana, že je dobrý nápad, abychom se ještě stavili v Lublani. Daří se mi to! Lublaň je nádherná. Střídavě mi připomíná snad všechna má oblíbená města - Prahu, Barcelonu, Košice i Bratislavu. Dáváme si oběd v rybím bistru Vino & Ribe, které nám doporučila Ana, ale přiznám se, že nám moc nechutnalo - krevety byly spálené a chobotnicový salát moc kyselý. Ale tak to neva, přece si nenecháme zkazit náladu jídlem. Chuť si ale jdeme spravit zmrzlinou v cukrárně Lolita a pomalou procházkou centrem se vydáváme zpátky k autu. Radan chytá nějaké Pokémony, tak má radost :).

Lulaňa

Lublaňa

Lublaňa

Lublaňa

Lublaňa

Lublaňa

Lublaňa

Domů se dostáváme někdy po desáté večer, prohodíme pár slov s mým tatínkem a jdem brzo spát. Rozhodně to nebyla "oddechová dovolená". Ale za to byla nabitá tolika krásnýma momentama. A i když bylo tzv. "všechno špatně" - měla jsem rýmu, možná horečku, nemohla jsem chodit a jeden celý den pršelo a druhý den bylo zataženo - byly to hřejivé dny plné příjemných inspirativních lidí, poznávání, lásky. A to je asi to, co je na BIG BERRY speciální - není to jen o představení celé myšlenky "kempování s komfortem", ale hlavně o spojování lidí a držení tradice. Má to něco do sebe! 

Komentáře

Napsal(a) Anina (neověřeno), So, 03. 09. 2016, 20:55*

Teri, na tenhle článek jsem se nesmírně těšila, škoda, že vyšel až po mém návratu ze Slovinska. :-) Ale to vůbec nevadí, protože se tam stejně brzy vrátím. Zajímalo by mě, jestli tam můžeš jenom tak přijet a cestovat po okolí, nebo se musíš účastnit aktivit, které kemp nabízí. Každopádně musí být skvělé navštívit lidi, kteří se drží rodinné tradice a připravují potraviny s láskou a z přírody - ne průmyslově. 

Hlavně mě tedy zajímalo, co napíšeš o Lublani. (Já byla ještě na Bledu a na slovinském pobřeží - dlouhém 47 km hehe! :D). Ale Lublaň se stala mojí láskou. Líbilo se mi jak je maličká a zelená, přívětivá, zrovna jsme měli štěstí, že tam byl nějaký food festival, takže jsme ochutnával - třeba křehký koláč s fíky nebo (já to nazvala hamburger), ale byly to čevapy s ajvarem v housce a pak jsme měli tu nejúžasnější zmrzlinu - akorát v gelateria Romantika - Earl Grey a já měla čokoládovou s mořskou solí - nejlepší! 

Ahoj Anino,

děkuju moc za komentář a omlouvám se, že mi to psaní článku trvalo tak dlouho. Nějak jsem se na to nedokázala pořádně naladit a nechtěla jsem sklouznout do "klasického" press článku, ale spíš zůstat co nejupřímnější :) (tolik k mé "obhajobě" :D)

V Big Berry určitě můžeš být a neúčastnit se žádných doprovodných aktivit. Ale myslím, že minimálně některé stojí za to - třeba ochutnávka vína :)). Tento rok kemp otevírali jen pro blogery a novináře, ale příští rok, tuším od dubna do konce září, už bude otevřený pro kohokoliv. 

V Lublani jsme byli takovou chviličku, že jsem moc neměla co napsat. Pořád jsem nemohla moc chodit, plus jsme věděli, že nás čeká 7-8hodinová cesta zpátky, že jsme se všeho všudy zdrželi tak dvě hodinky. Ale je to fakt nádherné město! :) A ten food festival musel být parádní! :)

Měj se krásně! Tereza

 

Přidat komentář

Odesláním tohoto formuláře souhlasíte s podmínkami služby Mollom.