Září v září

Otevírám dveře od balkonu a do obličeje mě praští chladno. Vystrkuju ještě pro jistotu ruku, chvilku ji převracím ve vzduchu a fakt jo - je zima. Nebo podzim, teda. Ale krásnej! Nevím, kam tak rychle zmizelo září, ale asi to nebylo zas tak rychlé, protože když si uvědomím jednotlivé dny, v každém je nějaká maličkost, co stála za to. Večer s Luckou na Aker Brygge, procházka s Markét, spoustu vynikajících večeří, zapálené voňavé svíčky, sklenička vína k výbornému seriálu, přidání v práci a více zodpovědnosti v oblasti kávy, čas strávený s rodiči, s babičkou a s dědou, stovky pusinek od Radana, naplněný den v Praze, příjemná masáž, pizza na půl s Jitulkou, záchvaty smíchu od začátku do konce při sledování Bridget Jones, celodenní pečení cupcaků a fakt, že mě to moc bavilo a pekla jsem pak ještě několikrát, láskyplná svatba Aničky a Štěpy, vyřazení spousty oblečení ze skříně, které už dávno nenosím a pocit lehkosti, dva milé pohledy ve schránce, večerní chvilky jógy, dokonalá túra v oslovských lesích, jeden den v Brně s bráchou a Marínou a plánování Vánoc, nové květiny, které poctivě zalévám, dělání malého průvodce Oslem Nicole a Jonášovi, koupený klobouk, který jsem si vždycky přála, nádherné hřejivé dny plné sluníčka, první spadané listí... V ten samý měsíc jsem si taky v Oslu nasadila ten klobouk, co jsem si vždycky přála a za prvním rohem mi uletěl z hlavy a celou cestu jsem ho tedy držela v ruce a trošku se mi "rozplynuly" mé představy, které jsem o klobouku měla a můžu ho tedy nosit jen, když nefouká :). V ten stejný měsíc jsem se "ztrácela sama sobě" a nechala na sebe působit egoistické myšlenky o tom "že jsem úplně k ničemu a co ze mě bude", než jsem jim prostě dovolila být. Cítila jsem obrovskou averzi vůči někomu, koho mám ráda a občas jsem si připadala krásná a občas tlustá a opuchlá a někdy i v ten samý den. Sem tam jsme doma měli šílený bordel a po hodině uklízení jsem se snažila si zapamatovat ten pocit, jak příjemné to je, když je všude čisto, abych na to "samozřejmě" další den zase zapomněla...

Každou sekundu se děje milion věcí, okolo nás i v nás, pořád na něco myslíme, prožíváme, něco nás bolí nebo se cítíme dobře. Dovolme trochu víc myšlenkám, pocitům i prožitkům být takové, jaké opravdu jsou. Nesnažme se přesvědčovat sama sebe, že když budeme někde jinde než jsme, budeme se cítít líp, budeme milovanější a úspěšnější. Místo toho prostě buďme tady a to co nás těší dělejme teď. Rozhlédněme se kolem sebe a podívejme se do sebe, opravdu. Všechno, co potřebujeme k tomu, abychom cítili klid, soulad, přijetí je už tady. Nemusí se stát nic dalšího a už vůbec ne nic velkého pro to, abychom cítili, že jsme součást tohoto dokonalého okamažiku :).

Přeju dokonalý a naplněný říjen nám všem :).