Út, 04. 10. 2016, 14:21

Září v září

podzim

Otevírám dveře od balkonu a do obličeje mě praští chladno. Vystrkuju ještě pro jistotu ruku, chvilku ji převracím ve vzduchu a fakt jo - je zima. Nebo podzim, teda. Ale krásnej! Nevím, kam tak rychle zmizelo září, ale asi to nebylo zas tak rychlé, protože když si uvědomím jednotlivé dny, v každém je nějaká maličkost, co stála za to. Večer s Luckou na Aker Brygge, procházka s Markét, spoustu vynikajících večeří, zapálené voňavé svíčky, sklenička vína k výbornému seriálu, přidání v práci a více zodpovědnosti v oblasti kávy, čas strávený s rodiči, s babičkou a s dědou, stovky pusinek od Radana, naplněný den v Praze, příjemná masáž, pizza na půl s Jitulkou, záchvaty smíchu od začátku do konce při sledování Bridget Jones, celodenní pečení cupcaků a fakt, že mě to moc bavilo a pekla jsem pak ještě několikrát, láskyplná svatba Aničky a Štěpy, vyřazení spousty oblečení ze skříně, které už dávno nenosím a pocit lehkosti, dva milé pohledy ve schránce, večerní chvilky jógy, dokonalá túra v oslovských lesích, jeden den v Brně s bráchou a Marínou a plánování Vánoc, nové květiny, které poctivě zalévám, dělání malého průvodce Oslem Nicole a Jonášovi, koupený klobouk, který jsem si vždycky přála, nádherné hřejivé dny plné sluníčka, první spadané listí... V ten samý měsíc jsem si taky v Oslu nasadila ten klobouk, co jsem si vždycky přála a za prvním rohem mi uletěl z hlavy a celou cestu jsem ho tedy držela v ruce a trošku se mi "rozplynuly" mé představy, které jsem o klobouku měla a můžu ho tedy nosit jen, když nefouká :). V ten stejný měsíc jsem se "ztrácela sama sobě" a nechala na sebe působit egoistické myšlenky o tom "že jsem úplně k ničemu a co ze mě bude", než jsem jim prostě dovolila být. Cítila jsem obrovskou averzi vůči někomu, koho mám ráda a občas jsem si připadala krásná a občas tlustá a opuchlá a někdy i v ten samý den. Sem tam jsme doma měli šílený bordel a po hodině uklízení jsem se snažila si zapamatovat ten pocit, jak příjemné to je, když je všude čisto, abych na to "samozřejmě" další den zase zapomněla...

podzim v Oslu

podzim v Oslu

Každou sekundu se děje milion věcí, okolo nás i v nás, pořád na něco myslíme, prožíváme, něco nás bolí nebo se cítíme dobře. Dovolme trochu víc myšlenkám, pocitům i prožitkům být takové, jaké opravdu jsou. Nesnažme se přesvědčovat sama sebe, že když budeme někde jinde než jsme, budeme se cítít líp, budeme milovanější a úspěšnější. Místo toho prostě buďme tady a to co nás těší dělejme teď. Rozhlédněme se kolem sebe a podívejme se do sebe, opravdu. Všechno, co potřebujeme k tomu, abychom cítili klid, soulad, přijetí je už tady. Nemusí se stát nic dalšího a už vůbec ne nic velkého pro to, abychom cítili, že jsme součást tohoto dokonalého okamažiku :).

Přeju dokonalý a naplněný říjen nám všem :). 

podzim v Praze

Komentáře

Přidat komentář

Odesláním tohoto formuláře souhlasíte s podmínkami služby Mollom.