Pá, 20. 01. 2017, 20:53

BLOG: O parapetu, uklízení kuchyně a o tom, na co se s Radanem už dlouho chystáme

parapet

Zrovna jsem si prohlížela fotky, které jsem v posledních dnech vyfotila, a dochází mi, že 1) je jich fakt málo a 2) mám asi trochu úchylku na svůj parapet, kde mám svíčky a který si tak lehce obměňuju průměrně jednou týdně. Včera na něm přibyly tulipány, které jsem dostala, a fascinuje mě, jak během dne stihly prokouknout - doslova rostou před očima. A pak tu mám taky dvě větvičky nastříkané na stříbrno a pár náhodných kvítků, které už v práci nikdo nechtěl a letěly by do koše. Zrovna na to koukám, jak ty plamínky u svíček plápolají "do rytmu", ale každý jinak a trochu to odvádí mou pozornost. Dny jsou tu fakt tmavé, takže svíčky jsou mým společníkem při ranní józe, při společných večeřích i při čtení nebo koukání filmů. A to jsem ještě před pár lety nechápala, "k čemu jsou ty svíčky jako dobré" :). Evidentně všechno má svůj čas a mně si svíčky našly v Oslu :).

pust sweet melange

parapet

koselig
útulno

Vlastně jsem překvapená, že mám potřebu psát celý odstavec jenom o svém parapetu. Ale mám chuť psát a když se zamyslím nad tím, co dělám a jak trávím běžné dny, tak to tak asi odpovídá :). Taky jsem včera několik hodin uklízela poličky v kuchyni a velmi se podivovala nad tím, proč máme doma tři otevřená balení nudlí do polévky a čtyři (opět otevřená) balení kakaa a došlo mi, že vědomější nakupování a přemýšlení o tom, co si nosíme domů, potřebujeme jako sůl. Konkrétně v těchto případech obecně nechápu, proč máme doma nudle do polévky, když si ani nepamatuju, že jsme je někdy použili (ale asi jo, když jsou otevřený, že jo!) a u toho kakaa, to je prostě "klasika" v obchodě - "hmm, chci upéct čokoládové *něco*, mám doma kakao? Hmm, nevím, možná ne..." Kdybych se alespoň pak doma podívala... Každopádně, teď už to máme všechno roztříděné, všechno co se dalo, je ve skleněných dózách a příště už to snad půjde rovnou do nich, aniž bych domů přinesla další plastový obal. A upřímně, o tom já teď přemýšlím skoro pořád a myslím, že Radan už jen čeká, až mě to zase přejde. :) Ale taky tuším, že stejně jako u rostlinné stravy se něj spoustu věcí "nalepí" a společně najdeme "střed", tak jako zatím vždycky. 

sushi

Co ještě je nového... tak třebaaa... začala jsem si znovu každý den psát One line a day, častěji, než kdykoliv dřív, trávím dny úplně bez počítače, na instagramu už sleduju opravdu jen ty, kteří mě inspirují a baví, pasta z kokosového oleje a jedlé sody je super a do práce si každý den nosím oběd, abych nemusela furt dokola jíst chleba s máslem.

Taky jsme měli příjemnou sushi večeři jen s Berťasem a Markét a přejedli se jako prasátka, s holkama jsme se po dlouhé době sešly skoro v plném počtu a po několika měsících jsem se znovu viděla i s Terezkou. Konečně jsem si zrušila permanentku do fitka, což pro mě byly doslova vyhozené peníze, protože jsem tam od října (nebo září?) nebyla a Radan nám včera vyhledal taneční kurzy - pět různých žánrů - a u všech první hodina zdarma. Tak jsem zvědavá, jestli tentokrát fakt začneme chodit. Něco mi říká, že tentokrát to dáme... :)

Doufám, že prožíváte krásné a radostné dny a když budete chtít, určitě mi o nich do komentářů napište :).
 

tulipány

Komentáře

Napsal(a) Lucka (neověřeno), So, 21. 01. 2017, 15:37*

Ahoj Melánž.

Drzim palce v bezobalovych nakupech. Tady u nas vim jen o jednom bio obchodu, kde si zakaznik nasype do papiroveho sacku ruzne suche plody. Pracovala jsem pobliz, ale od leta uz tomu tak neni, takze jsem od leta bez orechu a seminek, protoze nejsem schopna tam zajet a nasyslit zasoby.

Koncem roku mi ze dne na den ruplo a prestala jsem pouzivat sprchovy gel a presla na tuhe mydlo, protoze to se da koupit v kousku papiru/uplne bez obalu. Stejne jako Ty ted temto vecem venuju dost pozornost, ale doma mi to zatim je tolerovano, dokonce pritel nektere navyky prijima za sve.

Taky k vedomejsimu nakladani s potravinami doporucuji nastudovat, jak je skladovat, aby dele vydrzely. Co do lednice (a jak vysoko v lednici) a co mimo ni.

No a at vam klapnou tanecni. Jake styly budete testovat?

Mejte se na severu krasne, Lucka

 

Ahoj Lucko,

díky moc za komentář a za držení palců :). Tak mně to taky je "tolerováno", ale je fakt, že Radan často argumentuje tím, že "toho zas tolik nespotřebujeme"... přijde mi ale, že máme každý jiné měřítko... ale snaží se se mnou, jen v tom zatím nevidí takový smysl, přitom "ekologicky vzdělaný" je. 

To správné skladování potravin mám určitě v plánu si nastudovat, kdybys měla nějaké tipy na dobré zdroje, budu za ně ráda :).

Dneska jsme jednu úvodní hodinu tanečních prošvihli, protože jsem trochu nemocná, ale zítra chceme zkusit tzv. "rock step swing" a příští týden salsu a standard latinu a zouk, což upřímně přesně ani nevím, co je :). Ale jsem zvědavá.

Měj se krásně, Tereza.

Napsal(a) Jituš (neověřeno), Po, 23. 01. 2017, 21:10*

Terezko,

to je ale milý článek. O tom malupování mi něco povídej. Chytám se za nos a stydím se. U nás ve skříni to vypadá podobně. A co je horší já nejsě schopná dokopat se k tomu udělat tam pořádek...

S psaním One line a day je to náhodička. Já zrovna čekám na tenhle "deník" v tištěné formě. Objednávala sem z anglie a strašně se na něj těším. Vpodstatě su tohle zapisuji už druhý rok do diáře, ale zjišťuju, že to není úplně ten "systém", který by vyhovoval. A tenhle deník je asi to co jsem tal dlouho hledala :-).

A taneční kurzy ty já tiše "závidím". Už léta bychom chtěli i s Matym chodit tamčit. Ale tameční pro vozíčkáře a "choďáka" ještě nikdo nevymyslel :-). Já to doma mavrhla jednou, že založíme přesně takové taneční ovšem nesetkalo se to s úspěchem,haha :-)

No vidím,že dnes jsem se zas rozepsala a to rovnou ve dvou komentářích :-). Hezký večer mějte. A napiš jak vás ty taneční baví ;-) Jituš

Ahoj Jituš,

moc ti za tohle rozepsání se děkuju, udělalas mi radost a zatím ti odpovím alespoň tady :). 

Mně k tomu uklízení pomohlo, že jsem si po práci nešla automaticky zapnout počítač a prostě jsem šla do kuchyně a pustila se do toho. Nevím, jestli je to "univerzální rada", která ti pomůže, ale tak já se k tomu fakt dokopala proto, že jsem prostě jen šla :). Možná ještě pomáhá si to zapsat do toho diáře :)). Každopádně díky za sdílení, protože je vždycky super slyšet, že v tom člověk není sám :).

Já jsem One line a day dostala od kamarádky jako svatební dar, protože ona už ho měla a mně se hrozně líbil... V létě jsem si do něj jakž takž zapisovala, pak jsem na to vždycky zapomněla a teď se konečně zase snažím každý den, resp. mě to zase začalo fakt bavit! Tak ať si s ním spokojená :)

To je taková škoda, že se Matymu nechceme s tebou takový taneční kurz založit, to je něco, co tu fakt chybí! Ale vždycky můžete začít tancovat alespoň doma :)). My se chystáme na první lekci zítra, dnešní jsme prošvihli, protože jsem trochu nemocná.

Děkuju ještě jednou za tvoje slova a měj se krásně. Tereza

Napsal(a) Bětka (neověřeno), Út, 24. 01. 2017, 21:32*

Milá Terezko,

chtěla bych se tě zeptat na jednu věc - vlastně už dlouho jsem to měla v hlavě, ale pořád mi nebylo jasný, co to vlastně je, a teď mi to došlo. Když jsem si přečetla tvůj rozhovor v tom českém deníku, tak mě napadlo, jaktože dokážeš teď být v Norsku a nechceš být už "doma" v Čechách/na Slovensku? Jak to, že když tak "jasně" vidíš tu vaši budoucnost v tom domečku za Bratislavou, že dokážeš být někde v cizí zemi, že se tam dokážeš zabydlet? Dokážu si představit, že ti asi docela musí chybět rodina a kamarádi (soudě podle tvých článků, kde to vypadá, že vztahy doma stále udržujete), nehledě na to, že v cizí zemi je fakt těžké se naučit cítit jako doma. Co tě/vás v Norsku vlastně drží? Promiň, jestli je to moc osobní otázka, ale je těžké se nezeptat, když celý tvůj blog osobní je... A tahle věc mi zde prostě chybí - nikde jsem to zatím nenašla! 

Děkuju moc za odpověď! 

(P.S. Ptám se mimo jiné proto, že se brzy budu stěhovat s manželem do Kanady, a představa života - ne jen určité doby - v cizině mi nahání strach a nepříjemné pocity...)

(P.S.S. Posledně - asi před půl rokem - jsme se zde bavily o mé svatbě, a já ti psala, že jsme si docela podobné.. Nevím, jestli je to pravda, ale sama se můžeš kouknout na můj FB, Bětka Kokrhenda je tam jen jedna;-)

Ahoj Bětko,

díky moc, žes napsala. A taky za super otázku, která sice je docela osobní, ale zase né tak osobní, abych na ni nechtěla odpovědět. Ale spíš si mi dala dobrý "námět" na článek a tak pokud nevadí, tak já to spíš sepíšu do toho článku, než teď do komentáře. Každopádně, úplně zkrácená odpověď je, že to "dokážu", protože jsme dva, protože jsem součást týmu a nemyslím jen sama za sebe. 

Určitě ale stojí se nad tím víc zamyslet a slibuju, že ti "poskytnu" i rozsáhlejší odpověď, je to fakt zajímavé téma i pro mě a upřímně, zrovna teď dost aktuální.

On ten strach je přirozený, ale když se tomu odevzdáš a přijmeš to, jak to je, zjistíš, že je to v tom zároveň velký kus svobody a prostoru.

Na tvůj profil jsem koukala a i mně přijde, že jsme si docela podobné :). Koukala jsem i skoro na celé vaše svatbení album a měli jste to nádherné - přirozené, jednoduché, "normální" a tys byla fakt nádherná! :).

Měj se krásně, držím palce a díky ještě jednou, Tereza.

Přidat komentář

Odesláním tohoto formuláře souhlasíte s podmínkami služby Mollom.