Ne, 29. 01. 2017, 13:59

Like from my diary XXVI: Důvod, proč žiju v Norsku, o pracování se strachem a novém impulsu

sweet melange

Před pár lety jsem měla takovou malou přednášku na svojí bývalé střední škole o (životě v) Norsku. Na konci mi pak studenti pokládali různé otázky a jeden z nich se mě zeptal, proč jsem se do Osla přestěhovala. A já mu, trošku automaticky, odpověděla, že kvůli Radanovi, který tam už v době našeho seznámení žil. A ten student se pak zeptal znovu - a to je fakt celý důvod, proč ses tam přestěhovala? Trochu jsem znejistila, ale připustila, že ano. Důvod, proč jsem se přestěhovala do Norska, byl Radan. 

Já teda vždycky chtěla, alespoň na nějakou dobu, žít v cizí zemi, ale lákala mě spíš Anglie a nebo naopak Itálie, Španělsko, prostě jižanské země. Ale pak jsem se před pěti lety poprvé ocitla "na severu" v Oslu, které mě nikdy nelákalo, a o dva roky později jsem se sem přestěhovala. Ano, přizpůsobila jsem se. Já to dnes vnímám spíš jako příležitost, které jsem využila. Navíc jsem zatím vůbec nezmínila lásku, která mezi námi s Radanem proudila tak silně, že mi přišlo úplně přirozené a zároveň logické se přestěhovat. 

Nicméně, prvních pár měsíců jsem měla silný pocit, že se mi tato událost "stala", že jsem si ji nevybrala. Až později jsem pochopila, že jestli jsem si tehdy něco vybrala, tak je to role oběti. Nic se mi nestalo, vybrala jsem si tu cestu z lásky a jsem za ni plně zodpovědná. 

Docela brzo jsem si našla práci v jedné norské restauraci a hlavně se seznámila s TerezkouInOslo, která mi tehdy dost ovlivnila život. Po tom, co jsme se viděly asi čtyřikrát, jsme spolu založily malinkatý "byznys" na pečení a vytváření sladkých barů a to bylo období, kdy jsem se tady cítila skvěle, začala si tu budovat "svůj" život mimo toho s Radanem, milovala jsem péct a hodně se toho naučila. A když jsem pak o pár měsíců později začala pracovat v kavárně, ve které pořád pracuju, měla jsem velkou radost, bavilo mě to a učila jsem se dělat dokonalá cappucina a latté art.

sweet melange oslo

Postupně jsme si tu vytvořily takovou "českou holčičí skupinu" a už přes dva roky je mi nejbližší hlavně Markét, nejen proto, že jsme skoro-sousedky. Častokrát jsme ale s holkama přemýšlely, jestli bychom se v ČR někdy potkaly, protože jsme každá úplně jiná a pravděpodobně bychom každá vyhledávala jiné "okruhy" lidí. V zahraničí se ale asi tyto rozdíly stírají, protože to "hlavní" - to, že žijete v jiné zemi - máte společné. A vždycky se máme o čem bavit a na tak malé skupině je krásně vidět, jak se postupně vyvíjíme. 

Vždycky jsem ráda jezdila domů. Miluju čas strávený v ČR nebo i na Slovensku a cítím se tam naprosto uvolněně, přirozeně a taky mnohem výřečněji - to bude určitě souviset s tím, že je to můj rodný jazyk :).

Každopádně, před čtyřmi-pěti měsíci jsem svůj částečný úvazek v kavárně, který mi vyhovoval, protože jsem byla flexibilní a mohla cestovat, vyměnila za plný a od té doby jsem postupně cítila, jak mě to nebaví, nenaplňuje, jsem podrážděná a hlavně často nemocná. Vždycky jakoby z ničeho nic dostanu vysokovou horečku, začne mě bolet celé tělo a v krku. Do toho mě často bolí břicho a hlava a já-nevím-co-ještě. 

A na začátku tohoto týdne jsem to v sobě přestala potlačovat. Pustila jsem všechno tohle napětí a strach, co jsem si v sobě hromadila. Pojmenovala jsem si ho. A rozhodla se od března výrazně omezit práci v kavárně (na 4-5 krát v měsíci), ideálně ji vyměnit za nějakou v čistém espresso baru, kde bych se učila i o alternativní přípravě kávy a prostě konečně začít...

Nejdřív (začít) kompletní lékařskou prohlídkou - nespoléhat na to, že jsou mé časté nemoci pouze psychosomatické - a začít jednoduše s tím, co už chci tak dlouho dělat, ale neustále čekám na nějaké "až", což je jako čekání na Godota, protože tohle "až" čeká akorát na mě, takže doslova čekám sama na sebe, nic venku není "až". 

Poslední tři roky jsem z každé výplaty šetřila několik tisíc norských na "horší časy". Ale to je to samé jako "až". Co to obrátit a využít ty peníze na to, aby byly "lepší časy"? 

sweet melange oslo

A tak si chci vytvořit svůj "pracovní den" a osm hodin denně péct, psát, tvořit, budovat, učit se, hrát si. Ze začátku to bude spíš taková "neplacená stáž", ale já v sobě cítím obrovskou chuť, příval energie, který - stejně jako tehdy to přestěhování se do Osla - beru jako příležitost, které chci využít. A tak pomalu rozpouštím strach v lásce, protože bych lhala, kdybych řekla, že nemám strach nechodit do práce - nemít stálý příjem - protože tak se to přece dělá, tak to má být. Mám v sobě silně zakořeněné dráhy. Ale taky jsem si vědomá, že i ty jsou - stejně jako cokoliv jiného - jen koncept, na který (už) nemusím naskakovat. 

Nedávno jsem od jedné čtenářky dostala otázku, "jak dokážu žít v Oslu, když nás evidentně tak jasně vidím v domečku za Bratislavou?", jak jsem říkala v tomto rozhovoru. Vlastně jsem tímto článkem chtěla odpovědět, ale nakonec to vypadá, že jsem trochu odbočila. Klasika. I když, ono to spolu souvisí. Člověk dokáže žít/dělat cokoliv, když to přijme za své a když s tou situací pracuje, jako by si ji sám vybral. Protože pak pracuje s ní a ne proti ní a nevytváří zbytečný odpor. Je pravda, že se mi z ČR/SR odjíždí vždycky o něčo hůř, než předtím. A že vím, že se tam jednou - a asi dřív, než později - vrátíme. Ale teď jsem tady. A nejsem sama, jsem součást týmu a my - jako tým - tu ještě chceme nějaký čas zůstat. A užít a využít to tu naplno. 

Život v cizině nám vždycky přinese jen to, co mu dovolíme. Cizí země vám sama o sobě nic moc nového nepřinese. Jasně, mluví se tam jiným jazykem, hledáte si nové kamarády, novou práci, ale pokud se vy sami neotevřete, budete jednat pořád podle starých návyků. Odjet tedy není samospasitelné. Jsme to vždycky my, co se musí otevřít, měnit přístup, učit se. Nenechat se ovládat strachem. Nic a nikdo jiný. 

sweet melange oslo

Užívejte a mějte se krásně! :)

Komentáře

Napsal(a) Jituš (neověřeno), Ne, 29. 01. 2017, 15:33*

Terezko,

to je opět moc krásný, upřímný a otevřený článek. Mám je tak moc ráda :). Držím ti palce s prací ať tě nový impuls nasměruje přesně tam, kde chceš být :). 

Mimochodem ty fotky jsou perfektní. Ten kontrast červené budovy mě baví!

Krásnou neděli do Osla. Jitka

Napsal(a) Terez sweet melange, Út, 31. 01. 2017, 18:52*

In reply to by Jituš (neověřeno)

Ahoj Jituš,

děkuju moc za komentář a podporu! :) Vážím si toho! :)

Mně se ta červená taky moc líbila, našli jsme po cestě takové zákoutí, které nikam nevedlo, tak jsme toho využili :).

Měj se krásně, Tereza.

Napsal(a) Nela (neověřeno), Ne, 29. 01. 2017, 16:31*

Casto se mi stava, ze se svymi clanky trefis presne do toho, nad cim zrovna premyslim a timhle clankem ses dotkla toho, co ve mne uz uzrava dlouho - nutnost oprostit se od tech zazitych predstav, ze clovek ma pracovat jen na plny uvazek, vydelavat a sporit si, jinak bude zle. Je tezke se od toho odpoutat, kdyz nam to okoli serviruje uz od malicka a pak to prijmeme za svou vlastni pravdu. To je ted pro me asi nejtezsi - uverit tomu, ze nebudu menecenna ani neskoncim pod mostem, kdyz na chvili zvolnim a budu se soustredit hlavne na svuj osobni rozvoj. Ale pracuju na tom :) drzim palce s prohlidkou a s praci :)

Ahoj Neli,

děkuju moc, žes napsala! Je hezké číst, že to, co prožívám a o čem přemýšlím a jak se vyvýjím prožívá někdo se mnou takto konkrétně. Ono to uvědomění, že náš život je v podstatě jeden velký konstrukt je dost osvobozující samo o sobě :). A je to krok k tomu se od všech těch strachů odprostit. Ale mám je taky - dlouho jsem měla, když jsem někomu řekla, že pracuju v kavárně, že to určitě bere jako podřadnou práci atd. atd. Ale pak mi došlo, že to jen já o sobě takto přemýšlím, že to jsou moje myšlenky. A když si to uvědomíš + fakt, že většině lidem jsi docela jedno, protože se každý staráme hlavně o sobě (a nemyslím to nijak zle), tak to pak postupně "rozpustíš"... :)

Moc ti držím palce, ať se cítíš živě, ať tě baví, co děláš. A... pojďme do toho! :)

Děkuju a měj se krásně, Tereza.

Napsal(a) Anička (neověřeno), Ne, 29. 01. 2017, 17:07*

Terezko, díky za tvou otevřenost. :) Držím ti palce, ať jde vše tak, jak má a hlavně ať jsi spokojená a šťastná, moc vás se Štěpou pozdravujeme! :) 

Napsal(a) Radka Made in les (neověřeno), Ne, 29. 01. 2017, 18:40*

Terez myslím, že se nacházíme na dost podobné životní křižovatce. Protože já taky od příštího měsíce končím s prací v kavárně.Aniž bych měla něco jiného. Zatím je to samozřejmě hlavně STRACH. Protože pracovat se prostě MUSÍ a já zrovna nemám našetřeno na to, abych si to mohla jen tak v pohodě dovolit. Ale cítím, že je třeba vytvořit ten PROSTOR aby mohlo přijít něco nového. A na čas se uskromnit je to nejmenší. Držím ti palce!! ;)

Radko,

díky moc, žes napsala! :) Mně přijde, že jsme docela často v podobných životních situacích :). Doufám, že se někdy poznáme! 

Jsi ohromně šikovná, sleduju, co děláš, co vytváříš a mám z toho fakt dobrý pocit. Jsi skvělá! A nemám úplně, co dodat, protože jsi řekla všechno.

Taky ti moc držím palce a děkuju, Tereza.

Napsal(a) Monika (neověřeno), Ne, 29. 01. 2017, 22:48*

Moc krásný článek. Právě jsem na ročním Erasmu v Německu a věci, které popisuješ, zažívám přesně taky - viz. to, že sis našla české kamarádky, se kterými by ses v ČR třeba ani nesetkala, protože jste rozdílné. A hlavně to, že odjezdem do zahraničí jako takovým se toho opravdu až tolik nezmění, to člověk sám musí změnit své způsoby chování. Ať se Ti v Oslu jen daří! 

Napsal(a) Terez (neověřeno), Po, 30. 01. 2017, 08:03*

Terezko,

ani nevíš, jak ti rozumím. Já jsem se přes rok mučila v práci, která mi nic nedávala. Pořád jsem si nalhávala, že je to to, co bych měla dělat, ale nakonec jsem si našla vlastní cestu a je to mnohem lepší :-)

A věřím, že čas, který teď strávíš sama se sebou a prací na sobě, bude ten nejlepší! Když jsme byli za vámi v Oslu, mluvili jsme o vašich plánech a pokud to směřuje tímto směrem, tak ti moc držím palce! Protože to by teda bylo něco :-)

Mějte se s Radanem krásně a tobě přeju, ať tě to co nejvíc naplňuje!

 

Terezko,

děkuju moc za komentář :). Jsem ráda, že jsi spokojená!!

Máme s Radanem teď spoustu nápadů, převážně určitě tím směrem, o kterém jsme se bavili :). Ale já si teď nechci dávat nutně nějaký konečný cíl, prostě chci jen naplno dělat věci, co mě baví a věřím (vím), že z toho něco vyplyne :)... A kdyby náhodou ne... tak zkusím(e) něco jiného :).

Děkuju moc, ještě jednou, pozdravuj a měj se krásně! Terez

Napsal(a) Radka (neověřeno), Po, 30. 01. 2017, 08:59*

Ahoj, je to trochu vtipne a taky hezke, taky ziju v Oslu a muj hlavni duvod pro prestehovani byl taky pritel :-) taky dost bojuju s tim "cekanim na Godota" tak ti uplne rozumim..

Jinak (doufam ze to teda nezni nejak troufale nebo tak) pokud byste nekdy s holkama měly zajem tak bych vas urcite moc rada potkala, neziju tady jeste tak dlouho a tak teprve buduju ten svuj "vlastni" zivot mimo vztahu, tak myslím ze by bylo super si s někým obcas popovidat :-)

 

Ahoj Radko,

děkuju moc, že jsi napsala :). A že mi rozumíš :)).

Určitě to není vůbec troufalé! My se teda všechny spolu zase tak často nesetkáváme, ale napiš mi prosím na mail tereza@sweetmelange.cz nebo na facebook Sweet Melange a určitě se domluvíme :). A spolu ještě předtím klidně můžeme zajít na kafe:).

Měj se krásně! Tereza

Napsal(a) SS (neověřeno), Po, 30. 01. 2017, 12:47*

Terko, přeju hodně štěstí! Četla jsem tvůj příspěvek a úplně si u toho říkala, že u tebe má takové rozhodnutí smysl. Cítím, že se budou dít  velké věci :))

Přidat komentář

Odesláním tohoto formuláře souhlasíte s podmínkami služby Mollom.