Ne, 12. 02. 2017, 14:40

Like from my diary XXVII: O seznamování se

sweet melange

Poslední dva večery jsem trávila "společensky". Ten páteční jsme se sešly s českýma holkama, bylo nás sedm a hodiny jsme kecaly o svatbách, těhotenství, práci a tak vůbec a určitě jsem byla komunikativní spíš víc, než míň. Včera jsme naopak byli u Radanových kamarádů a bývalých kolegů, sešlo se nás jednou tolik a skoro celý večer jsem nevěděla, co říct. Hráli jsme hru Mafia a jednou jsem dokonce byla "obviněná" z toho, že jsem vrah jenom proto, že jsem celou hru neřekla skoro ani slovo. Moje obhajoba pak byla, že jsem snad poprvé na párty, jako je tahle (dobře, poprvé asi ne, ale mezi Radanovými kamarády mám přezdívku "Colombova žena") a že prostě moc nemluvím, že "taková jsem." 

Na obhajobu ve hře mi to stačilo, ale pak ke mně přišel Steven, náš skotský kamarád, kterého znám už několik let, a zeptal se mě - jak se máš? Ptal se mě na to už na začátku večera a tehdy jsem mu odpověděla, že super a jaké máme s Radanem plány a "bla bla bla". Teď jsem mu odpověděla, že se mě na to už ptal. Ale Steven se zeptal znovu - Jak se opravdu máš? Byl už trochu v náladě a fakt si počkal na mou odpověď. Připustila jsem, že se trochu nudím. Není důležité opsat vám tu celou naši konverzaci, ale podstatné bylo, když se mě zeptal, jestli znám tamty dva kluky, co sedí naproti mě na gauči. Jestli jsem se jim šla představit. Jestli bych se na ně dívala jinak, kdyby jeden z nich byl můj kolega a druhý by byl třeba manažer nějakého podniku a já to o něm věděla. Nakonec mě "donutil" jít za nimi, představit se a já s překvapením zjistila, že jeden z nich je vegan a chutnaly mu mé raw snickerky, co jsem donesla a byl rád, že si tam mohl něco dát. A... ona to není pointa.

sweet melange oslo

Pointa je, že přestože často žiju v iluzi, jaká jsem otevřená, velmi často zůstávám ve své "pohodlné, nenáročné zóně" a prostě se nejdu seznámit s novými lidmi jenom proto, že si říkám, proč nepřijdou oni za mnou. Což je zaprvé dost sebestředné a za druhé to úplně popírá to, co tu omílám pořád dokola a to, že - musíme vždycky začít u sebe. 

S českýma holkama je to jednoduchý. "Prostě už se známe" a většinu z nich jsem poznala nejdřív "samostatně" někde na kávě. A spoustu z nich udělalo právě ten první krok, na který jsem já až pak reagovala. Což je pro mě trochu nepříjemné přiznat, ale je to tak. Ale Radanovi kamarádi mě prostě znají jako jeho ženu a nemají žádný důvod se se mnou víc seznámit, než já s nimi. A proč to píšu? Protože mi fakt do včerejška nedošlo, že se zase chovám jen podle vzorců, které mám naučené a o kterých si myslím, že jsem to já. Že to takto rozděluju. Uvědomila jsem si, že se tak často chovám, když jsem nejistá, když si připadám nezajímavá. Jenže fakt je ten, že každý máme "něco" a je dost pravděpodobné, že s každým nás "něco" spojuje. Často tedy přicházím o zkušenosti a nové kamarády a lidi, se kterými si můžeme navzájem něco předat a pomoct si jenom proto, že je mi příjemnější a pohodlnější zůstat tam, kde jsem. A že bych si to neuvědomila, kdybych si s jedním takovým svým "už" kamarádem - zrcadlem, včera nepopovídala...

sweet melange oslo

Jak to vnímáte vy? Jste otevření, komunikativní? Anebo spíš čekáte, až lidi přijdou za váma a sami se moc neprojevujete? :)

Komentáře

Napsal(a) Jituš (neověřeno), Ne, 12. 02. 2017, 17:08*

Ahoj, Terez,

uff tos mi teda nasadila brouka do hlavy. Už přes hoďku tady nad tím tvým článkem přemýšlím :). A furt nemůžu přijít na to, do jaké skupiny to vlastně patřím. I když, pokud to zobecním tak více na mě sedí ta "druhá" skupina. Tedy, že většinou čekám až lidi přijdou za mnou. Dost záleží na situaci. Jakmile ale přijdou tak sem někdy upovídaná až moc :)). Ale ve většině případů mám prostě "strach" někoho oslovit. Je to přesně jak píšeš v článku. Vždycky moc dumám nad tím, jak si o mě budou druzí myslet to a ono, jak to bude "trapné" a tak...no prostě si nevěřím. Ach to sebevědomí nám někdy dává zabrat :)

A ta část textu, jak si čekala, že oni mají přijít první. Děkuju za ni. Mám to někdy taky tak. 

Ještě jednou díky za tenhle článek. zas mi pěkně otevřel oči a rozšířil obzory :). 

Měj fajn neděli, Jitka

Ahoj Jituš,

díky moc, žes napsala :). Pobavilo mě, jak píšeš, že pak už jsi někdy upovídaná až moc, protože já se chovám úplně stejně :).

A ono možná není třeba se někam zařazovat, spíš si být vědomý těch vzorců a nenaskakovat na něm, když nám "neslouží" :).

A doufám, že se už někdy konečně potkáme... a vidíš, píšu jako první :)).

Měj se krásně, Tereza.

Napsal(a) M. (neověřeno), Ne, 12. 02. 2017, 19:24*

Ahoj T.,

už delší dobu čtu tvoje články a musím říct, že mi mluví do/z duše. Je pro mě mnohem snažší si některé věci uvědomit, jenom proto, že jsi je dostala na papír. Napsané myšlenky jsou totiž mnohem lépe uchopitelné, mnohem reálnější...

Děkuju za tvoje články a za to že píšeš :)

M.

Ahoj M.,

děkuju moc za nádhernou zprávu! Udělalas mi velkou radost a o to radši píšu, že to v někom takto "rezonuje" a prožívá ty věci se mnou, ale po svém :).

Tak moc děkuju! Měj se krásně, Tereza.

Napsal(a) Romína (neověřeno), Ne, 12. 02. 2017, 19:59*

Krásný večer,

děkuji za toto téma, pro mne v tuto chvíli aktuální. Shodou okolností jdu příští týden s přítelem na splnění. Zkusím to vzít trochu jinak a víc se zapojit. :)

Spadám totiž do kategorie, která vyčkává. Většinou jsem na akcích ten pozorovatel a moc se do hovorů nezapojuji. A ano, je to z obav, že se ztrapním, nadhodím nezajímavé téma a budu za tu "divnou".

Tak tedy s chutí do nových rozhovorů, R. :)

 

Ahoj Romínu,

díky za sdílení svojí zkušenosti a pošťouchnutí :). Je příjemné vědět, že se v tom našlo víc lidí :).

Ano, s chutí do nich! :)) Měj se krásně, Tereza.

Napsal(a) Klárka (neověřeno), Ne, 12. 02. 2017, 20:55*

Milá Terezko,
tohle je pro mě velmi zajímavé a aktuální téma. Ačkoli jsem opravdu extrovertní člověk a nemám většinou problém se seznamovat a jsem "ochotná" vynakládat tu prvopočáteční sílu, není tomu tak vždycky. V poslední době si čím dál tím více uvědomuju i své introvertní rysy a se změnou prostředí i to, jak se mění můj okruh přátel a lidí, kterým jsem ochotna se plně otevřít a naplno se projevit.
Se vzorci v chování teď momentálně bojuju, nedávno jsem si to díky jednomu krásnému a harmonickému páru uvědomila, že ve mě přetrvávají z předchozích vztahů (i v přítelovi) a že nám to zbytečně stěžuje ten náš. Je to věčná škoda, na druhou stranu jsem ráda, že jsem si to uvědomila a chci s tím něco dělat :) 

Musím říct, že jsem tě objevila až dnes, ale už jsem stačila "prolustrovat" pár tvých článků a upřímně jsi mě moc zaujala. Máš krásný přístup k hezkým věcem, stejně tak ale i k těm špatným, což je snad ještě důležitější. Působíš na mě jako vyrovnaný člověk, který je ochotný se se vším poprat nebo jednoduše přijmout takové, jaké to je, což je mnohdy mnohem účinnější řešení, které já občas nezvládám. Přeju ti v životě plno úspěchů, ať se ze sebemenších věcí dokážeš radovat tak jako teď, a ať Vám to s Radanem klape. A věř, že tu nejsem naposledy. ;)

K.

Ahoj Klárko,

a vítej tady, moc mě těší, že se ti články líbí a něco ti předávají :). Ono je fakt zajímavé, jakou máme tendenci sami sebe škatulkovat a pak se podle těch vzorců chovat, aniž bychom si to třeba uvědomovali. Ale když si to pak uvědomíme, tak máme možnost na ně nenaskakovat a snažit se být opravdu přítomní a reagovat na tu konkrétní situaci. A pak zas a znovu, protože ty dráhy jen tak nezmizí :). 

Držím palce, abyste se vzájemně podporovali a byli k sobě s přítelem co nejotevřenější, hlavně když si uvědomíte, odkud pramení některé chování! :)

A děkuju ještě jednou! Měj se krásně, Tereza.

Napsal(a) Bětka (neověřeno), Út, 14. 02. 2017, 07:28*

Ahoj!

Nejdřív ti chci napsat, jak mě potěšilo, že jsem zavdala důvod k tomu, aby ses zamyslela - no to vlastně nevím :-), ale že jsi prostě napsala článek o tom, proč vlastně žiješ v Norsku. Byl super, a vlastně mi i docela pomohl v tom, abych si přiznala, že některé věci přeci můžu udělat z lásky a že je to ok.. Přijde mi, že v dnešní době je "role oběti" hrozně nepopulární, že všichni hrozně propagují tu sebestřednost člověka, a že má dělat jen věci, které JEMU přijdou dobré, a přitom o oběti je vlastně celý život, pokud má být dobrý a smysluplný... No to já jen tak - že jsem začala i do té Kanady vlastně těšit :-)

A taky k tomu aktuálnímu článku - já si myslím, že naše osobnost má víc stránek, a že prostě někdy používáme tuhle a někdy zas tu druhou. Půlka mé širší rodiny mě dlouho znala jako extrovertní, upovídanou a společenskou, druhá půlka zase jako tichou a stydlivou. Jak jsem starší, tak to víc sjednocuji, a myslím, že obě půlky rodiny jsou nakonec překvapené, jaká vlastně jsem. Kdyby ses ten večer u Radanových přátel zamyslela nad tím, jaká jsi byla předtím s holkama, tak si myslím, že bys určitě uměla "přepnout" a bejt upovídaná. Možná je to o sebevědomí, nevím, u mě asi určitě, a ještě jak se člověk ve společnosti cítí... Hm, tak jsem se nějak rozepsala, tak promiň, a měj se hezky! B. 

Napsal(a) Terez sweet melange, Út, 14. 02. 2017, 20:47*

In reply to by Bětka (neověřeno)

Ahoj Bětko,

myslím, že tě brzy budu brát jako největší inspiraci na témata, o kterých psát. A moc ti za to děkuju :). Jsem ráda, že sis v tom článku našla něco pro sebe, i kdyby to bylo jinak, než to vnímám já, protože o tom to právě je! A tak mě těší, žes to teď se mnou sdílela! :)

Určitě máš pravdu, že každý z nás má víc stránek, forem... tento článek byl spíš o tom, že jsem si to předtím neuvědomila a právě se nad tím vůbec nezamýšlela a jednala automaticky a ne moc vědomě :). A jsem naopak ráda a vděčná, že ses rozepsala :).

Měj se krásně! Tereza

Napsal(a) Ani (neověřeno), Út, 14. 02. 2017, 20:23*

Tak když se nad tím tak zamyslím, myslím si, že jsem natolik bezprostřední člověk, že mi seznamování se s cizími lidmi nevadí. 

Upřímně mi trochu chybí, že ve městě, kde bydlím, mám málo kamarádek, protože buď zůstali v mém rodném městě a nebo jsou prostě jinde a já tu jsem "sama". 

A snad nejsem Colombova žena (nic ve zlém). Pokud má můj přítel lidi, na kterých mu záleží, chci se s nimi bavit a chci, aby to byli i moji přátelé. :)

Ahoj Ani,

děkuju moc za komentář :). Je super, že to tak vnímáš, že jsi bezprostřední a komunikativní :). O to "jednodušší" by možná mohlo být najít si nové kamarádky... :)

Vůbec jsem to zle nevzala!! A máš pravdu. Většina dobrých Radanových přátel jsou i moji přátelé. Tohle byla trochu jiná situace, ale teď už to zase rozděluju :)...

Měj se krásně, Tereza.

Napsal(a) Michal Sedláček (neověřeno), Po, 13. 03. 2017, 14:45*

Ahoj, tak po delší době jsem se zas odhodlal ke krátkému komentáři. V tom, co píšeš, jako bych viděl sebe tak před 6 lety. Tehdy jsem zrovna končil bakaláře a mermomocí chtěl do jiného města, jiného prostředí. A bylo to přesně kvůli zaškatulkování od ostatních lidí, kteří mě měli zařazeného jakožto takové trdlo trochu a méně komunikativního člověka, ale už neviděli, že za ty 4 roky proběhla obrovská změna. S přechodem do jiného prostředí jsem si řekl, že nač se stydět se s někým pobavit, prohodit pár slov a kdo ví, co se stane. Zkusil jsem to i s tím rizikem, že si o mně pomyslí, že su třeba nezáživný a ejhle, člověk narazí na zajímavé osobnosti a hned je ten život zas o něčem jiném. Čili nějaká ta stydlivost není na místě, ač se to lehce řekne a hůř dělá. Narazila jsi zas na strunu, která se rozezněla zamyšlením se a já ti za to děkuji :) A tak na závěr dodám, že hned první večer v novém působišti jsem tehdy naprosto neznámé slečně polichotil, co se jejích očí týče a ta její radost a mírný ruměnenc na tvářích byly v tu chvíli k nezaplacení :)

Přidat komentář

Odesláním tohoto formuláře souhlasíte s podmínkami služby Mollom.