Čt, 30. 03. 2017, 16:23

Like from my diary XXVIII: Jak chci mít věci pod kontrolou a zas a znovu zjišťuju, že to "nefunguje"

sweet melange

Miluju prostředí kaváren. Miluju koukat se kolem sebe a pozorovat, jak všechno jednoduše běží a mění se, jak je tu chvíli ruch a pak se prostor zase zklidní a slyším broukání a další zvuky miminek i pád telefonu na zem. Sedím na schodech na podložce, opírám se o zeď a mám výhled na celý prostor. Slečna pode mnou si píše do sešitu a stejně jako já upíjí chai latté. Skoro to vypadá, jako bychom právě psaly o tom samé, protože se stejně jako já chvílí rozhlíží kolem sebe a pak se jí ruka zase rozjedo po papíře...

Dnešní ráno bylo ospalé. Venku je zima a prší a mně se to vlastně docela líbí, protože je to pro mě ideální čas se zastavit, prodýchat a podívat se trochu hlouběji na to, proč mě doopravdy tak štve, že si Radan párkrát denně zapálí. Když jsme se poznali, Radan kouřil hodně. Zapálil si pokaždé, když jsme vyšli ven, několikrát denně chodil na balkon, když jsme ven nešli a tak vůbec, prostě to byla jeho součást a já to nijak výrazně nevnímala, přestože já sama jsem nikdy v životě cigaretu ani nezkoušela. Když jsem pak poprvé jela domů k Radanovým rodičům, jeho maminka si mě vzala stranou a ptala se mě, proč mu to nezakážu. Pamatuju si, že jsem jí odpověděla, že mu to zakázat nemůžu a nechci, protože dokud nebude chtít přestat sám, tak na tom stejně nic nezměním a akorát se mezi námi zbytečně vytvoří dusno a konflikty. A tak jsem to - opravdu - neřešila a pak, asi po třech letech, Radan přirozeně kouřit přestal. Respektive, omezil to na takové minimum, že pokud si někdy zapálil, já o tom nevěděla a pravděpodobně si ani cigarety sám nekupoval. Nedávno si přestal kupovat snus - já tomu přezdívám "hnus" - což je tabák v malých pytlíčkách, který se vkládá pod ret na horní dáseň. A já si začala všímat, že když jsme spolu celý den, což jsme teď hodně často, Radan bývá nervózní. A tak se mi nedávno svěřil, že občas zase kouří. Třeba dvakrát třikrát denně, a když jsme spolu, tak "nemůže". A tím se dostávám k sobě a k tomu, jak to vnímám. Popravdě, nejsem si jistá, proč o tom píšu, ale v rámci "pouštění" mi to asi přijde jako dobrý nápad. Protože... jsem z toho často podrážděná a bývám naštvaná. Jenže když zrovna nejsem v tom "automatickém" módu, nevím přesně, proč jsem naštvaná. Vadí mi něco, co se mě reálně nedotýká víc, než tím, že o tom vím. Používám argumenty jako "je to nezdravý, drahý a smrdí to", což je pravda, jenže to ví Radan i beze mě. Myslím si, že mu můžu něco zakázat, nebo že když mu to dám "sežrat", tak přestane. Vtipné na tom je, že si to ve skutečnosti nemyslím. Vlastně jsem spíš přesvědčená, že tím celou situaci akorát nafukuju a nevím ani pořádně proč a čeho tím chci docílit. Teď jsem si vzpomněla na několik podobných situací, ve kterých jsem byla buď aktér nebo pozorovatel. Jako pozorovatel to samozřejmě vidím hned. Vidím a vnímám, že se jen ego snaží prodrat na povrch, že chce mít věci pod kontrolou a snaží se jim porozumět. Hlavou, rozumem. Já se taky snažím porozumět Radanovi. Jenže při tom nevycházím z lásky jako spíš ze strachu. Bojím se toho a tamtoho. Mám strach, že když s tím přestanu bojovat, tak se to vymkne mojí "kontrole" a Radan bude zase kouřit jako na začátku. Ale hádejte co? Já to nikdy pod kontrolou neměla a mít nebudu. Nemůžu mít pod kontrolou něco, co není "moje". A vzdorem a hvěvem akorát dávám najevo, že nedůvěřuju proudu života takovému, jaký je. 

sweet melange oslo

Je to sranda. Protože už jsem na to tolikrát "přišla". Už tolikrát jsem různé situace "zpracovala". Jenže ve chvíli, když si myslím, že "už to všechno vím" a že jsem nad věcí a otevřená a nejprobuzenější z probuzených, přijde situace, která do mě doslova vrazí a jakoby říká: "Jo? Tak si tě vyzkoušíme." :). Děkuju za to! 

Komentáře

Napsal(a) Radka Made in les (neověřeno), Čt, 30. 03. 2017, 20:05*

Terez můj Kuba občas kouří taky a když jsem to četla, skoro jako bys psala o nás. Mě ani tak nevadí když si dá jednu "ofrkávací" po práci. Spíš špatně snáším když se večírkuje a on si dává jednu za druhou s kámošema, kteří ho tahají ven ve stylu "Jdeš kouřit?" Vždycky se mi chce vnitřně řvát "Ku.va do prd.le vždyť jste tam teď byli!" Mám s tím jeho bohémským večírkovým přístupem zkrátka dost problém, přijde mi to zhyralé a dětinské. Ale kluci jsou holt pankáči... To samé mám když se pije jeden panák za druhým víc, než je dle mě zdrávo. Taky vím, že je to jen můj vnitřní problém a že to je strach, který mě vede k těmhle negativním pocitům. Ale upřímně , jsme spolu 10 let, ale s tímhle pořád bojujem...

Ahoj Radko,

díky moc za sdílení svojí zkušenosti :). Vlastně kdykoliv napíšeš, tak si říkám, že se těším, až se jednou potkáme (jakože věřím, že jo!), protože mi přijde, že si budeme fakt rozumět :).

A taky doufám, že se nám oběma podaří přestat "bojovat" a ty situace třeba nebudou tolik nastávat a nebo už se nás nebudou tolik dotýkat... :)

Měj se hezky! Tereza

Napsal(a) Tereza - MBMLblog (neověřeno), So, 01. 04. 2017, 20:07*

Tery, já tě naprosto chápu... Obdivuju tě, že se dokážeš o takových tématech tak otevřeně rozepsat - vystihla jsi ty pocity totiž naprosto přesně. Zažila jsem to taky. Máš pravdu, že jediný člověk, kterého lze mít pod kontrolou, je jedině on sám... Všichni ostatní jsou pod vlivem svých vlastních slabostí, návyků a zlozvyků a je těžké to přijmout a smířit se s tím. Člověk má spoustu práce sám se sebou a je frustrující, když prostě NEMŮŽE popostrčit na "správnou" cestu někoho, na kom mu záleží. Jen můžeš dát najevo svůj postoj a názor a pak už je vše na tom druhém... A taky chápu, že v tom bude možná trošinku strach. Všichni víme, že kouření je velmi škodlivé a ty jsi očividně velmi zdravě žijící člověk snažící se žít co nejvíc v souladu s přírodou a zdravým čistým životním stylem... Ale každý máme své démony... A kdo ví? Spousta chlapů co znám přestala kouřit po tom, co se stali tátou... ;)

Mějte se krásně.

http://moodboardofmylife.blogspot.cz

Terezko,

děkuju za krásný komentář plný podpory :). Vlastně už nevím, co bych k němu dodala... :)

Měj se krásně! Tereza

a mimochodem, máš moc krásný blog! :)

Napsal(a) Monika (neověřeno), Pá, 23. 06. 2017, 18:47*

Hezky napsáno....hledala jsem něco pod názvem "věci pod kontrolou" ...je to můj velký problém...sice neřeším kouření, ale jiné věci třeba v práci,při domluvách s ostatními atd..už jsem úplně posedlá tím, že když to neošéfuji tak se něco nepovede...vzniklo to u mě ze špatných zkušeností a ted mě to už zžírá!!! at dělám co dělám aby věci klaply tak se stejně občas stane ,že to nestačí!!!  Ted už nevěřím ani sobě ...v práci když vyrábím zuby mám pořád pocit nejistoty, že to možná je v ústech jinak a že to neudělám jak by se mi líbilo...že to budu muset předělávat atd..... moje touha předcházet chybám je asi už mimo přípustnou mez a ubíjí mě...výsledkem je obrovské vypětí sil skoro se stejným výsledkem jako kdybych to nechala plavat....pustit běh života je pro mě problém.

 

Přidat komentář

Odesláním tohoto formuláře souhlasíte s podmínkami služby Mollom.