St, 22. 03. 2017, 16:11

Vítejte u nás doma II: Obývák

obývák

Dneska je venku tak krásně. Ráno jsem zašla pro čerstvý chleba s vlašskými ořechy k "nám" do pekárny a od kolegyně jsem si nechala udělat latté se srdíčkem do skleničky, ve které jsme loni v létě dostali od Elišky - ženy našeho svatebního fotografa Ondry - čerstvé maliny z jejich zahrádky. Od té doby jsem v ní skladovala quinou a pak mák a od teď je to oficiálně "moje kávová sklenička", protože za keep cup se mi kvůli pár kafím měsíčně utrácet nechce. Kolegyně se mě ptaly, jak se mám a jaké to je mít tolik "volného času". A já jim upřímně musela říct, že je to skvělé. Vlastně mi moje dny připadají mnohem nabitější, než když jsem chodila každý den do práce a pak už neměla energii na nic jiného. Teď si s Radanem párkrát do týdne dáváme schůzky v kavárně, kde probíráme náš plán, zjišťujeme informace, píšeme emaily a příští týden se sejdu s paní, která už pár let své dorty prodává a je ochotná mi prozradit pár svých tipů "jak na to". Taky vymýšlím různé recepty a peču, snažím se, aby ty dortíky ochutnalo a ohodnotilo co nejvíc lidí v mém okolí, píšu, občas cvičím, scházíme se s přáteli a hlavně si opravdu začínám užívat "starání se o domácnost" :). Momentálně sedím u nás v obýváku na gauči, do oken praží sluníčko, atmosféru dokresluje pohodová hudba a já mám chuť vám ukázat, jak (si) tu žijeme. 

Když jsem se do Osla přestěhovala, prvních pár měsíců jsme žili v malinkatém pokojíčku a koupelnu a kuchyň jsme sdíleli s dalšími čtyřmi lidmi. Bylo to těsné, v noci jsem se neměla jak přetočit a o tom, kdy budu připravovat jídlo nebo kdy se vysprchuju jsem nerozhodovala jen já. Ale byly to naše první společné měsíce tady a myslím, že Radan dodnes rád vzpomíná na tu jednolůžkovou postel, protože se mu z nějakého důvodu líbilo se celou noc "mačkat" :). O pár měsíců později jsme se přestěhovali do mini bytečku jen pár metrů od našeho předchozího pokoje. V Ikea taškách jsem přenášela všechny naše věci, zatímco Radan byl v práci. V tomto případě už jsme měli jen pro sebe koupelnu a z jednoho pokoje jsme vytvořili kuchyň, jídelnu, obývák i ložnici. Měli jsme malý balkón a výhled na krásný strom. Spali jsme na patrové posteli, na které jsme si nemohli pořádně sednout, protože strop byl moc nízko (nebo ta postel vysoko), ale už jsme na sebe nemuseli být namačkaní celou noc, ale jen při usínání a dobrovolně. V té mini kuchyňce jsem pekla své první cupcaky, první makronky i první cake popy, a když jsem si potřebovala odpočinout, do obýváku jsem to měla přesně dva kroky. Bylo nám tam hezky, ale po dvou letech jsme se těšili na nové "doma". Navíc jsme se odstěhovat museli, protože Radan dostudoval a byt, ve kterém jsme žili, patřil pod oslovskou univerzitu.

Měli jsme obrovské štěstí a k našemu současnému bytu jsme se dostali, aniž bychom museli na jedinou prohlídku. Stačilo, aby Radan v práci zmínil, že hledáme byt a já jsem za to do teď vděčná, protože jsme v tomto bytě jsme našli všechno, co jsme hledali - oddělenou ložnici, centrum města v blízkosti a přijatelnou cenu. A jako bonus samostatnou kuchyň, Radanův "kutloch", který možná jednou bude víc pracovnou než hernou, a ty nejlepší sousedy přes silnici ever - Markét a Berťase, se kterými pořádáme všemožné večeře, které možná znáte z mého instagramu.

Pár měsíců po tom, co jsme se přestěhovali, jsem psala článek o naší ložnici a zároveň měla v hlavě článek i o obýváku. Na ten ale nikdy nedošlo, protože se mi v něm stále něco nezdálo. Ne, že bychom se v něm necítili dobře, však v něm proběhlo tolik skvělých večeří a soukromých filmových večerů, ale pořád mi přišel nějak tmavý a ať jsem zapálila jednu nebo deset svíček - neútulný. Minulou neděli jsem neměla nějak zvlášť úžasnou náladu a to poslední, na co jsem měla chuť, bylo dělat něco aktivního. Stejně jsem ale Radanovi z ničeho nic řekla: "Mně se to tu nelíbí, pojďme přeskládat nábytek." Upřímně, vůbec mě nenapadlo, že na to kývne... Ale pustili jsme se toho a po pár hodinách vysávání, umývání a přeskládávání jsme seděli na naší sedačce jakoby v úplně novém obýváku. Najednou je tu světlo, prostor a všechno to tu tak nějak do sebe zapadá. 

Zbavili jsme se spousty starých časopisů, nepotřebných věcí a hlavně prachu pod sedačkou a na úplném vršku poliček, kam jsem radši nějakou dobu vůbec nekoukala. Výstavka všech drobností, fotek, vzpomínek a knížek, které si nechat chceme, konečně vynikla a její barevnost a veselost mi dělá radost kdykoliv zvednu oči od psaní. I na jógu je teď víc prostoru. A s Radanem několikrát za den prohodíme, jak je nám tu hezky... 

A tak vás zvu na virtuální obrázkovou prohlídku. Stačí si k tomu uvařit voňavé kafe nebo čaj a přenést se do (našeho) prostoru... :)

obývák inspirace

obývák inspirace

obývák inspirace

Rozhodli jsme se mít mísu s ovocem v obýváku, protože v něm trávíme nejvíc času, a tak je největší pravděpodobnost, že si ho jen tak vezmeme... to platí hlavně pro Radana, teda. Já si ráda zajdu i do kuchyně :).

obývák inspirace

Moje oblíbené krabice, které jsem si s sebou přivezla autem, když mě sem rodiče s bráchou stěhovali. Už to bude čtyři roky. Mívala jsem v nich všechno možné. V tom úplně prvním pokojíčku mi sloužily jako "šuplík" na ponožky a spodní prádlo. V "éře" Candy Baru v druhém bytě jsem v nich měla schované čokolády, marcipány a pomůcky na tvarování. Momentálně jsou polo-prázdné a jsou tedy víc dekorace, než cokoliv jiného. Obrovskou mísu máme po ruce, protože jsme s Radanem tak trochu závislí na domácím popcornu a zhruba tato velikost je tak akorát k jednomu filmu.

obývák inspirace

Polštář "Jsme v pohodě", který jsme dostali od Elišky jako svatební dar. Oba ho milujeme, protože jsme v pohodě je prostě "naše" a každý pohled na něj nám připomíná svatbu.

obývák inspirace

Moje druhé veganské cupcaky jsem tu naaranžovala jen teď takto narychlo, upekla jsem je před chvilkou a říkala jsem si, že byste třeba mohli chtít ochutnat... :)

obývák inspirace veganské cupcaky

Máme v obýváku krb. Bohužel ale bydlíme relativně nízko a většina sousedů nad námi ho asi moc nepoužívá a tudíž ani my moc nemůžeme. Zkoušeli jsme ho párkrát a místo navození atmosféry jako v nějaké horské chatě, jsme si spíš připadali jako v udírně. Ještě další tři dny. A tak máme na krbu alespoň nějaké fotky a svíčky. Ty vlastně občas zapaluju i v samotném krbu, aby to vypadalo "jakože" oheň :).

obývák inspirace krb

obývák inspirace

Polička s hodinami, další fotkou, stojánky na svíčky a jednou tam snad bude i pořádná kytka. Vždycky se mi takovéto rohové poličky líbily, takže jsem byla moc ráda, že už tu byly. Kytara je Radanova, ale víc než cokoliv jiného je to dekorace. Možná jednou... :)

obývák inspirace

obývák inspirace

A další poličky. Máme na nich všechno od Radanovy sbírky koček, zkumavek na panáky od kamarádů, různých dekorací, co jsme používaly s Terezou(inOslo) na Candy Bary, přes fotky a knížky až po dva malinké kaktusy a uschlé vřesy, protože to je jediné, co u nás doma přežije. Vlastně ono už to (asi) nežije. Ale já se do toho dostanu a jednou budu mít doma spoustu květin, fakt!

obývák inspirace

obývák inspirace

obývák inspirace

obývák inspirace

Možná vám cupcaky chutnaly... kdyby náhodou né - je libo ovesnou kaši s čerstvým ovocem a mákem? :)

obývák inspirace

Můj oblíbený parapet. Měním si ho po sezónách a často na něm fotím, protože jak už to tak u parapetů bývá, disponují dobrým světlem :)

obývák inspirace

Prohlídka je u konce... ale kafíčko nebo čaj si dopijte v klidu. A dejte si ještě jeden cupcake. Tady -

veganské cupcaky

Jak se vám u nás líbilo? Přišli byste zase? 

Komentáře

Napsal(a) Jituš (neověřeno), St, 22. 03. 2017, 18:57*

Terezko,

máte tam moc krásně a útulno. Parapet "závidím", já ho doma využívám sporadicky neb je úzký. Potřebovala bych široký. Vždycky se mi líbily ty široké parapety na kterých se dalo sedět v dece, s knízkou v jedné ruce a čajem v té druhé. A dívat se ven a číst si a tak :-). Jednou bych takový parapet moc chtěla,hehe :-)

Ten "volný" čas musí být bájo. Já jedu teprv teď z práce a už teď vím, zme zas nestihnu všechno co bych ráda :-).

Měj krásné dny a ráda se k tobě a Radanovi zase podívám <3. Jituš

Jituš,

díky moc! :) Tak takto široký parapet, na kterém se dá i sedět a číst knížku, nemáme, ale taky bych si ho jednou přála :D. Teď jsem ráda, že si tam můžu vystavovat alespoň ty kytičky a svíčky :).

A ten "volný" čas opravdu je fajn. Zrovna včera jsem říkala Radanovi, že jsem teď opravdu v souladu s tím, jak věci jsou. Vím, že zase přijde období, kdy budeme hodně pracovat, ale teď máme prostě takové volnější tempo, kdy tvoříme a děláme, co nás baví a paradoxně se cítím "užítečná", jako už dlouho ne :). Myslím ale, že každá fáze, každé období může být stejně příjemné, a hlavně, každý jsme jiný :).

Děkuju! :) A příště třeba na návštěvu osobně!:) Měj se krásně, užívejte Jaro! Tereza

Napsal(a) Dominika (neověřeno), St, 22. 03. 2017, 21:23*

Jé, máte to moc krásný! Takový útulný (koselig - nebo jak tam tomu u "vás" říka), vůbec se nedivím, že vám je tam hezky. Koukám, že světýlka máte taky všude, mám pro ně úplně stejnou slabost, když ono je to s nima všechno hned hezčí, veselejší a příjemnější! No a krb bych jednou v domě taky chtěla mít! I kdyby jen na ozdobu, hehe. Měj se krásně :))

Ahoje Domi,

díky moc! Jojo, "koselig" je tady oblíbené slovo :)). Světýlka jsou boží a úplně s tebou souhlasím! A držím palce, ať jednou ten krb máš, a snad ne jen na ozdobu :D.

Děkuju, i ty se měj krásně! Tereza

Napsal(a) Anička (neověřeno), Čt, 23. 03. 2017, 10:48*

Je to nádhera, Terezko! :) Působí to na mě opravdu pohodově a útulně, zároveň ale tak akorát minimalisticky a střídmě, moc hezké, opravdu. :) A ten krb, ach!

 

A. B.

Aničko,

díky díky moc :). Tak doufám, že se někdy se Štěpou do Osla vydáte a kouknete se k nám i osobně! :) Díky moc i za komentář na ložnici :).

Měj se krásně, posílám úsměvy a pozdravy vám oběma! Tereza

Napsal(a) Radka Made in les (neověřeno), Čt, 23. 03. 2017, 11:16*

Já tak hrozně ráda nakukuju lidem domů! Děkuju za možnost návštěvy u Tebe, moc se mi u Vás líbilo a už se těším na nějaké to příště...A s těma kytkama... to moc dobře znám:)

Ahoj Radko,

tak to máme podobně, já taky moc ráda "nakukuju" lidem domů... a vlastně koukám, že toho máme podobně víc. Ale jednou bude kytičkám u nás dobře, fakt!! :)

Měj se hezky! Tereza

Napsal(a) Adriana (neověřeno), Pá, 24. 03. 2017, 22:28*

Krásné, Terez! Já se taky v minulém bytě cítila neútulně, asi jako ty v "původním" obýváku. Vůbec jsem si s tím nevěděla rady a než jsem to stihla vyřešit, tak jsme se odstěhovali. Nový byt bychom měli mít od dubna, krásně světlý, s širokým parapetem. Moc se těším ☺.

Přidat komentář

Odesláním tohoto formuláře souhlasíte s podmínkami služby Mollom.