Čt, 25. 05. 2017, 12:52

BLOG: Když mě něco nebaví

Bratislava

Ok, upřímně, začínám takto už asi čtvrtý článek po sobě, ale takový jeden o minulém víkendu, který teoreticky patří do kategorie "oddechové", protože už mám všechny informace naservírované pod nosem a nemusím tudíž "vymýšlet téma" mi trvá napsat už tři dny a dneska se ho nejspíš taky nedočkáte. To je síla, co? Čím to je, že někdy jsem rozepsaná, plná inspirace a motivace a jindy se mi nechce ani otevřít počítač? Popravdě asi nepotřebuju odpověď, resp. já ji tak nějak znám. Neumím se nutit do věcí, které mě nebaví. Samozřejmě - stejně jako kdokoliv jiný - i já (více či méně) uklízím, peru, vařím, platím účty, pracuju. Jenomže, když mám možnost - a zrovna u psaní článku ji mám - vím, že mi nepomůže nutit se do toho, protože přijde čas, když to půjde samo a s lehkostí a čím dřív s tím přestanu bojovat, tím dřív ta doba přijde. S prací je to jiné - když se mi nechce do práce, tak si nemůžu říct "teď to nejde" a jít koukat do stropu. V takových situacích mi pomáhá nevytvářet si domněnky, nepředpovídat jaká bude situace, jaké to v práci asi bude nebo naopak nebude. Prostě se zaměřím na tu činnost nebo situaci, ve které právě jsem a přistupuju k ní, jako bych si ji vybrala. K nepříjemnému zákazníkovi se chovám stejně jako k usměvavému a jsem ukotvenější sama v sobě.

A vůbec, všímám si, že čím víc přemýšlím nad tím "co bych měla", tím méně jsem produktivní. Já vůbec nejsem proti plánovaní, naopak. Pojmenovat si svá přání, "cíle", aktivity mi vždycky pomáhá. Ale čím víc k nim přistupuju jako k povinnosti, tím menší mám radost a zájem a naopak nevědomě plýtvám energií v plejádě vět jako "já jsem tak unavená" a "já jsem taková chudinka, že zas musím tohle" a tak podobně. Na druhou stranu, když to obrátím a přestávám běžné aktivity brát jako práci, zjišťuju, že nacházím radost třeba i v mytí koupelny, třídění oblečení a hlavně třeba pečení, které miluju, ale občas mám spíš pocit, "že bych ho přece měla milovat", protože se to tak o mně říká a všichni se mě na to ptají. 

Nakonec vždycky zjistím, že žití s lehkostí je to nejjednodušší na světě. Pokud si z něj nevytvoříme tíhu. Pak to jde fakt těžko.

Přidat komentář

Odesláním tohoto formuláře souhlasíte s podmínkami služby Mollom.