Čtyři dny ve fotkách - festival, oslava narozenin, výlet, dobrá káva a doma

Občas je období - a možná jste poznali, že teď probíhalo - kdy se v mém životě neděje nic moc zajímavého a nebo třeba moc nemám potřebu sdílet, protože si to chci nechat pro sebe. A pak jsou zase dny, kdy se toho nakupí víc a ještě se mi to spojí s chutí o tom psát. Takové mám teď. Uplynulé čtyři dny byly nabité nádhernými malými i většími událostmi a okamžiky a můžu začít hned tou sobotní - Vegetariánským festivalu v Oslu. Koupila jsem si vstupenku předem, protože se znám, a tak trochu tuším, že by se jednoduše mohlo stát, že bych se ráno probudila a prostě si řekla, že nikam nejdu. Kupodivu se mi ale podařilo vstát před sedmou a stihnout spoustu milých věcí, včetně jógy, nákupu a sladké zdravé snídaně s voňavou kávou pro mě i pro Radana. Na festivalu byly davy lidí a spoustu zajímavých stánků, jak s vařeným jídlem, tak s různými veganskými novinkami, oblečením nebo přírodní kosmetikou. Moc jsem si toho ale nepořídila, při koukání na ceny si mi trochu protáčely panenky. I tak se mi ale moc líbila atmosféra a celkově byla sobota příjemná, udělala jsem si procházku po městě a užila si trochu času o samotě, který mám občas tak ráda :).

V neděli jsme vstávali ve 4:40, protože ranní ptáče dál doskáče, že jo. Nebo se proletí do Prahy, jako my. Z letadla byl nádherný výhled na Dánsko a na moře. N-á-d-h-e-r-n-ý. Foťákem nezachytitelný. Teda, já se to ani zachytit nesnažila. Proplul mnou pocit úplnosti. A byla jsem na ten okamžik opravdu na tom místě, a prožívala naplno co je. Přemýšlela jsem o tom, že i ty nejúžsanější "formy" světa nebo navenek tzv. "dokonalý život" jsou úplně jedno, pokud bych si každý okamžik opravdu neprožila naplno se vším, co obnáší. Na co by byly výlety do krásných měst, večeře v luxusních restauracích nebo třeba plavání s delfíny, kdybych v ten okmažik byla myšlenkama někde jinde? "Tam" někde v nedohlednu, kde třeba jednou byly i všechny ty situace, které se dějí teď. Celý ten "koncept přítomnosti" už je tak otřepaný a nepřišla jsem v tom letadle na nic nového. Jen jsem si znovu uvědomila, že těšení se na to, co (pravděpodobně) bude třeba týden nebo za měsíc je super, ale že je úžasný, když se dokážu zastavit a opravdu si prožít to, co je právě teď a tady, aniž bych už snila o tom, co je jinde. 

V neděli odpoledne se konala oslava třicátin našeho norského kamaráda Johniho (manžela Terezky in Oslo). Do Sokolovny Průhonice jsme sice MHD jeli z centra skoro hodinu, ale být součástí toho, jak Johnimu zpívá "Happy Birthday" asi 40-50 lidí, stálo za to. A jak Johnimu zářily oči, když se zpoza zdi objevili všichni jeho norští kamarádi, to bylo taky dojemné. Terezce to moc slušelo, jídlo bylo vynikající, narozeninový dort nádherný a chutný a živá hudba v podobě talentované Josefíny Žampové byla úžasnou třešničkou na dortu. 

Z oslavy jsme jeli rovnou k našim kamarádům Vojtovi a Aničce a bavili se s nimi tak dobře, že jsme si skoro nevšimli, že už jsou dvě ráno a možná bychom měli jít spát.

Pondělí ráno, 7:40 budíček. Měli jsme asi hodinku a půl do odjezdu autobusu a pohybovali jsme se po Karlíně, takže na snídani jsme se rozhodli jít do Bistra proti proudu a upřímně, zamilovala jsem se hned po pár sekundách. To prostředí tam je fakt krásné a čisté a jednoduché. Usoudila jsem, že je čas vyzkoušet Nemléko v cappucinu a bylo to moc dobrý. Byla jsem navíc příjemně překvapená, že z něho zvládli udělat tak krásné latté art. No, ale zlatý hřeb přišel až o pár chvil později. Objednala jsem si frazncouzké tousty s vanilkovým krémem a karamelem a... vlastně asi slovy nedokážu vyjádřit emoce, co to ve mně vyvovalo. Fakt. D-o-k-o-n-a-l-ý! Radan si dal míchaná vajíčka s chedarrem a ty byly taky super, ale ten toust, TEN TOUST, byl prostě ještě o sto levelů výš. Mňam. 

Autobusem jsme se nechali odvézt do Hradce Králové, kde jsme oba byli poprvé. Říkali jsme si, že by bylo super, vidět se znovu s naším svatebním fotografem Ondrou a s jeho krásnou rodinou. A tak jsme se za nimi vydali a strávili - hlavně s Eliškou a Eliáškem - nádherný půlden. Pověděli jsme si o všech novinkách, Ondra se nám snažil vysvětlit něco ohledně foťáků, Eliška uvařila výborný oběd, s Eliáškem jsme krmili kačeny a pár hodin se procházeli Hradcem, který se nám fakt líbil. 

Když jsme pak večer přijížděli do Plumlova, přišlo mi, jakobych nikdy neodjela. Miluju to tady. Miluju naši zahradu a fascinuje mě, jak je pokaždé jiná, ještě krásnější. Dneska jsem dobrou čtvrhodinku strávila tichým pozorováním rybiček v našem rybníčku. Užívala jsem si to příjemné teplo. A odpoledne jsme si zajeli do Prostějova, jen tak, na kávičku a na zmrzku. V oblíbeném Canallu jsme s majiteli Venďou a Liborem probrali, co je nového a užili si cappucino a limonádu venku na zahrádce, která je úžasná, protože je tak krásně jednoduchá - v tom nejlepším slova smyslu.

Na večeři jsme si dali zbytky z oběda - moji oblíbenou quinou, do které jsem zase přidávala věci stylem "co dům dal". Tentokrát to mimo jiné byla cuketa, sladká brambora a cizrna. 

No a teď tu sedím u jídelního stolu úplně potmě a koukám, že už je skoro třičtvrtě na jedenáct. Rodiče šli oba postupně spát, tak se asi přesunu nahoru za Radanem. Tipuju, že ho najdu ležícího v posteli a hrajícího hearthstone nebo tak něco.

Tak zatím ahoj, mějte se nádherně!