A zase ty Letavy! (2017)

Zase jsem po roce byla na Letavách. Přijde mi, že už všichni dávno musíte vědět, o co jde, a tak o nich mám tendence psát, jak kdybyste na nich byli taky a věděli, kdo je Maňo a Fiťo, že tam každý rok hrajeme LetavBal, voláme z Ľaľafónu a připojujeme se na LetaWifi. Že už víte, že je to největší umělecký tábor pro dospělé na Slovensku. Že je to místo, kde jsem poznala spoustu svých kamarádů, kde jsem se seznámila s Radanem, kam jezdím už devět let. Nevím, jestli bych to uměla napsat, aniž byste museli přemýšlet, o čem mluvím a proč to zmiňuju. Můžu vám tu ale nechat jeden odkaz - www.letavy.sk  a doufat, že vás moje psaní bude i tak bavit :). A další články o Letavách si můžete přečíst tady.

Necítím prázdno. Nemám ani PLD neboli poletavskou depku. Nestýská se mi a ani si nepřeju vrátit čas o týden dřív. Trochu se to ve mně pere, protože mám pocit, jako bych byla ochuzená o tuto část letavského folklóru. Jsem ale plná radosti. A únavy. Náhodných vět, úsměvů a inspirace.

Potvrdila jsem si, že opakováním starých vzorců nemůžu zažívat něco nového. Že když za někým přijdu a dám se s ním do řeči, je velká pravděpodobnost, že z toho vznikne příjemný a obohacující rozhovor. A že když to neudělám, vyhlídka je taková, že se nestane nic a budu sedět sama se svýma myšlenkama a nic nového se nedozvím, nikoho nového nepoznám a nedojde k žádné výměně energie. A ještě se, nedejbože, budu cítit ukřivděně :).

Souvisí to i se změnou dílny. Nejít poprvé do té taneční byl pro mě celkem "big deal". Posledních 14 let jsem každé léto tancovala, v Plumlově na workshopu nebo na Letavách a nikdy mě nenapadlo, že by to mohlo být i jinak. A když mi letos přišlo, že vlastně jo - může to být jinak - zvažovala jsem, jestli zkusit dílnu umělecké fotografie nebo extrémního psaní. Obojí se týká toho, co dělám - fotím (i když ne umělecky) i píšu (extrémním situacím a tlaku se ale spíš vyhýbám). Možná i proto jsem nakonec dala přednost fotce. Namotala jsem se totiž na myšlenku, že se budu celý týden procházet po louce, navstěvovat jiné dílny a jen si tak něco "cvakat", což se mi po rocích náročného nacvičování taneční choreografie v tom největším vedru dost zamlouvalo.

Realita byla nakonec úplně jiná a pokud to mám hodnotit, tak mnohem lepší. Miro Zaťko si k sobě totiž přizval Silvii Vilčinskou a spolu vymysleli téma "módní fotografie" s podtématem "recyklace". Přinesli jsme si staré pánské košile, první den si vytvořili skupiny po dvou až čtyřech lidech, přemýšleli, jak ty košile přetvořit v něco nového a přidali k tomu příběh. Druhý den jsme šili a tvořili naše módní kreace a až třetí den začali fotit. Hodně mě to inspirovalo. Většinou fotím trochu "zbrkle", nepřemýšlím nad tím, nevymýšlím příběhy, neřeším kompozici... a už vůbec netvořím v týmu. Jenže teď jsme na jeden příběh byli čtyři, a v té situaci jsem se celý týden učila nelpět, spoluvytvářet, netrvat na svém a zároveň být přínosná, otevřená, nápaditá a kreativní. 

Vzpomínám na to, jak jsem ještě v sobotu nemohla popadnout dech, protože tancovat s Mathejem je nadlidský výkon. Možná mi moc nepomohla Čierna Perla, kterou jsem ten večer popíjela ze skleničky s brčkem, protože chutná jako džusík a nikdy z ní neubývá. Usmívám se, když si vybavím rozhovory se Silvií, s Domčou, Luckou a Kájou, s Mirom, Robom i Evkou, protože povídat si s otevřeným člověkem je doslova pohlazení po duši. A z Letav je tak moje duše vlastně zhýčkaná. Pohupuju si nožkou do rytmu v mojí hlavě při vzpomínce na Transpolune, N3O, The Kowal Chicks, Nanyho Hudáka nebo Maťa Geišberga. Trochu se červenám, když se myšlenkama přenesu do altánku, kde sídlila dílna stand-up, ve kterém jsem Lydii vysvětlovala, jak funguje menstruační kalíšek.  Sbíhají se mi sliny, když pomyslím na Shreyovo indické butter chicken, kterým by nepohrdl Gordon Ramsey, Jamie Oliver ani Alain Ducasse. Cítím každý kamínek a list pod nohama, když se v myšlenkách vrátím do lesa, kde jsme fotili náš příběh. Asi tak stokrát za den si zpívám "Mlč už na chvíľu, aby nedošlo k omylu, že z teba na riť padám, pada dada dadam." Běhá mi mráz po zádech, protože se mi vybavila chvíle, kdy Mathej požádal Mirku o ruku před velkou letavskou rodinou.

Je toho tolik a mnohem víc. A jo. Cítím vděčnost. A jak napsal Radan: "Na Letavách najviac milujem. Vôbec mi nevadí, ako sladko alebo rozpačito to znie, lebo len tak je to správne. A ja mám teraz tie najhrejivejšie zimomriavky."

P.S.: Moc jsem si přála, aby můj článek o Letavách měl "něco navíc", kromě mého obvyklého polemizování, dojímání se, zneužívání slova "koncept" a "příjímání", "lpění" a nevím, co ještě. A pak mě to trklo. To "něco navíc" nezvládnu sama! 
Tak jsem oslovila spoustu letaváků s veeelmi jednoduchou otázkou - "Napíšeš mi pár vět o letošních Letavách? Tvou myšlenku, pocit, konkrétní zážitek?" Tady to je:

Miho: Môj pocit je taký, že vždy keď prídem medzi Vás, tak zo mňa opadne všetok stres, zabudnem na chvíľu na starosti a proste nasavam tú úžasnú atmosféru a debatim s úžasnými ľuďmi. Letavy sú totiž hlavne o zúčastnených. Toť moje pocity. :)

Svalo: U mňa sú to jednoznačne dva krÍžikové stehy na obočí zo zlatých rúk MUDr. Jána Jurkemíka, nech mu boh žehná a žije naveky, amen! <3 :)

Miro: Už aj osa osamelá... s Letavákmi život zdieľa :-) Za umením priletela? Chce niekoho za priateľa? Zažiť ŽIVOT - to by chcela :-)

Mathej: (môžem napísať) I to, že lektorovat dielňu, písať PoNocník, rozhodovať LetavBal, vytvárať hru Zaži Letavy organizovať Maskabál je kúsok za hranicou mojich možností :). Alebo že 13 hodín spánku od nedele do nedele je skutočne málo a v piatok sa budeš citiť ako s 5 promile i keď nepiješ :)?

Domča: Na letošních letavách bylo báječné, že bylo velmi krásné počasí a večery teplé (teda pokud zrovna nelilo jako z konve) :) Skvělé také bylo vylézt z areálu a vydat se na kopec k vysílači a vidět úchvatné panorama okolních kopců.

Soňa: Pro mě jsou každé Letavy jinak krásné s tím, že pokžadé jsou hezké trochu jinak i přesto, že většinou jezdíme podobná parta, vždy mi Letavy zpestří poznáni nových duší, které tomu dodaji ten správný letavsky nádech :).

Mirka: Tohtoročné Letavy boli iné ako všetky ostatné a predsa v niečo stále rovnaké. Všadeprítomná dobrá nálada a láska bola tá istá, no tento rok mala pre mňa oveľa konkrétnejší rozmer. Nikdy nezabudnem, ako Matej vchádza s mikrofónom v ruke na „pódium“ tesne po konci nášho tanečného vystúpenia a vo svetle reflektorov ma žiada o ruku. Bola som v takom šoku, že si nepamätám nič konkrétne, iba lásku – nielen od Mateja, ale od všetkých, ktorí nám potom blahoželali a plakali a tešili sa a tancovali s nami do pol piatej rána. Bolo to ako jedno nekonečné objatie.

Miro Zaťko (lektor fotografické dílny):  ... Užil som si to. Mal som krízu v minulosti a chcel som s Letavami ako lektor skončiť. Našiel som ale inšpiráciu ako to robiť inak. Už minule to bolo fajn pri tvorbe kalendára, ale teraz v týme so Silviou a s vami moji drahí, mi to dalo zmysel. Rob túto prácu, lebo máš na ňu. Veľa si toho zoberiem aj do svojho ďalšieho pracovného života. Interakcia lektor - žiaci je dôležitá a zmysluplná. Pochopil som, ako a kam mám kráčať v profesnom napredovaní ale aj v tom ľudskom. Byť súčasťou tvorby, lásky, porozumenia a úcty ku všetkým, ktorí so mnou kráčajú, alebo len ich míňam na ceste životom. Byť tu a teraz, pre seba pre vás, ktorí ste mi dali dôveru vás viezť cestou vnímania fotky ako svojho vyjadrovacieho jazyka, plného obrazov. Krásny deň Terezka! Snáď aj dešifruješ, čo mi dali Letavy 2017. :)

Elen: Letošní Letavy byly přesně to,co jsem potřebovala. Byly o trochu poklidnější jako minulé ročníky. Měla jsem čas utřídit si myšlenky v hlavě, odpočinout si od mého světa ve městě, ale zároveň jsem načerpala pravou letavskou energii a tvořivost, dostala nové nápady a přijala od lidí jiné pohledy na svět, které mě obohatily.  Jako vždy na mě padla melancholie až poslední večer, kdy jsem seděla s jedním mužem u kováčské dílny, bylo ráno a pomalu se od ohně zvedal i poslední alkoholem unavený letavák. Měla jsem mokrý boty od bouřky, ale možná poprvé v životě mi to v tu chvíli nevadilo.

Anka: Letavy sú pre mňa ako omladzovacia kúra...a naj zážitok? Jednoznačne zásnuby môjho syna Matheja a Mirky...hoci som vedela, že sa to stane na Letavách, spôsob, ako to urobil, vyvolal vo mne obrovský príval emócií...Ako by povedali chlapi - malo to gule ! :-)

Robert: Tohtoročne Letavy - ostrov umenia, dobrej nálady, skvelých inšpiratývnych ludí, nekonečných krásnych nocí a nových kamarádstiev...tieto dni vo mne este dlho zostanú a už teraz sa teším na budúci ročník...bol to moj prvý rok a bol som uplne unesený a na konci až odnesený do čistej radosti...letavy budú stále srdcovka viem to :).

Marek: Dievča si davalo na seba pomadu a vybehol som na nu ze čo to robiš, vieš ze sa tým šíria najzákernejšie a najnákazlivejšie choroby na svete? napríklad láska ... dievčatu trvalo asi 10 min kým si uvedomila čo som povedal :).

Evka: Letavy 2017 boli pre mna niečim ine. Každý rok som chodila s mamou za ručičku sedela večer pri nej na koncerte, ale tieto roky 10+ (teraz budem mať 14) ma uz necha samu. A tento rok to bola fakt bomba. Nechala ma už fakt rozhodovať a neriešila všetko za mňa.Takže ja som si to užila :). Spoznala som zas skvelích ľudí a videla strašne pekné diela letavákov. Tieto letavy som sa fakt cítila ako dospelá. Takze ma Letavy učia byt samostatnou. Tešim sa na další rok ešte viac a budem si užívat tu pohodu a lásku v spoločnosti dalších skvelích ľudí❤️. I 💚 LETAVY

Lucka: Letavy jsou taková enkláva (stát ve státě) na jižním Slovensku. Jejich obyvatelé se vyznačují jednak nadprůměrnou inteligencí a chutí tvořit, ale především zvýšenou empatií a duševní (i duchovní? :)) vyzrálostí. Je až neuvěřitelné, jak zde všechno do sebe zapadá. Jeden den můžete platit gombíky, druhý věštit z hromady pilin budoucnost a nikomu to nepřijde divné. Letavský národ vlastně oslavuje jednotu v rozmanitosti. A lásku, samozřejmě. Díky, Terezko, že jste nás přivedli domů. ❤️

Karolína: Zážitků, prožitků a pocitů bylo na Letavách hrozně moc, že se to ani asi nedá v krátkosti popsat. Ale asi nikdy nezapomenu na ten moment, kdy jsem poslední večer byla v takové letavské euforii, že jsem to nevydržela a musela ti poděkovat za to, že jsme se díky tobě na Letavy dostaly, a v náručí jsem tě točila dokola, až se nám hlava motala oběma... :) (Lucku i Káju jsme poznali na naší svatbě, kam jsme je pozvali v rámci téhle "soutěže" :))

Děkuju, Letavy! Vidíme se za rok!