Pá, 04. 08. 2017, 23:30

Co jsem se naučila na (a o) Letavách za posledních devět let

Letavy

Je pátek večer, teploměr ukazuje příjemných 28 stupňů a já sedím na terase v domě Radanových rodičů, popíjím bílé víno a poslouchám hlubokou konverzaci mezi mým mužem a jeho tatínkem. Momentálně se baví o komárech :).

Tyto dny jsou fakt horké, ale já si to TAK užívám. To v Norsku totiž nemáme :). Protože v Norsku, i když je teplo, nikdy není takto teplo - tak, že horko prostupuje každým kouskem vašeho těla, je v každém nádechu a v podstatě vás prohřívá i zevnitř. Na mou ledvinu tyto vedra působí přímo blahodárně. Doslova cítím, jak s každým pobytem na sluníčku nabírám sílu. 

Zítra odjíždíme na Letavy a pokud už nějaký ten pátek čtete tento blog, tak víte, že je to takový ten "snový" týden, plný tvořivosti, úžasných inspirativních lidí, nádherného prostoru tam, kde lišky dávaj dobrou noc a hlavně je to místo, kde proudí nekonečně lásky. Ale aby tohle člověk vnímal, musí se fakt otevřít a plavat s proudem.

Pro mě to tak první roky určitě nebylo. Poprvé, v roce 2009 jsem na Letavy jela v docela nešťastném rozpoložení a nepamatuje si mě z nich ani Mathej Thomka, který si běžně pamatuje fakt úplně každého. Byla jsem nepřístupná a neviditelná a vlastně jsem si tam ten týden docela protrpěla. V sebelítosti a uzavřená do svojí bublinky. Byla jsem "nešťastně" platonicky zamilovaná a vůbec jsem nebyla v souladu sama se sebou. Vtipné je, že jsme se ten rok mohli s Radanem potkat, ale nepotkali. Ale zpetně jsme oba přesvědčení, že to je správně, protože kdybychom se potkali, naše "energie" by se nesešly. Ani náhodou. 

Gabo Ž.
Já a Gabo Ž. v roce 2010

V roce 2010 jsem byla otevřenější. Seznámila jsem se s Gabom (který nás o šest let později oddával) a vzniklo tak přátelství, které jednu dobu bylo hodně intenzivní a dodnes se máme moc rádi. Tehdy byla taneční dílna ještě v seníku, já spala ve stanu, kde jsem mrzla. Obecně jsem se cítila šťastnější, než rok předtím, i když jsem dost ulpývala na svých představách o tom, co je "správně" a nedokázala se moc otevřít.

Letavy
taneční dílna v roce 2011
letavy
Naše první fotka. Rok 2011, deset minut po seznámení :)

Rok 2011, ten, ve kterém jsem se seznámila s Radanem. Byla jsem opět v taneční dílně, stále platonicky zamilovaná (pořád do stejného člověka), ale zároveň jsem si byla vědomější své síly a vnímavější k tomu, co se děje okolo mě. Pár měsíců před těmito Letavami jsem se naposled záchvatově přejedla a ta zkušenost mi pomohla uvědomit si, že nemusím hrát oběť svojí mysli, že se nemusím vymlouvat na okolnosti a čekat, že něco z venku mě udělá šťastnější. A v takovém rozpoložení jsem potkala Radana a naše cesty se sešly úplně přirozeně, tak lehce a čistě. Jen co o tom teď píšu, vracím se k našemu tanci dlaněmi a té okamžité propojenosti, kterou jsme cítili a která se pak vyvinula v nekonečnou láskou, kterou k Radanovi cítím. A tím, že jsem byla schpná to tak prožívat, jsem si i celé Letavy neskutečně užila.

večerní koncert

Z roku 2012 si nepamatuju skoro nic. No fakt. Dokonce ani na facebooku nemám žádné album, což je výjimka, protože jinak jsem nevynechala ani rok. Ale byl to náš první "oficiální" rok s Radanem, byla jsem - jak jinak - v taneční dílně, předpokládám, že jsem byla komunikativnější a každopádně - vrátila jsem se znovu.

Rok 2013 byl super. Seznámila jsme se s naším dobrým kamarádem Zarim, se kterým jsem měla skvělé "sólo" v taneční dílně, všichni jsme pili spoustu Čiernej Perly, sladkého rybízového vína, které Gabo na Letavy poprvé přivezl už v roce 2011 a ustálilo se jako (ne)oficiálním drinkem Letaváků.  Tento rok jsem si taky poprvé nepřipadala "neviditelná". 

Letavy
já a Domča, rok 2013, kostýmy na Maskabál

V roce 2014 byly Letavy zvláštní tím, že odstartovaly takovou zajímavou situaci, která byla pro mě velkou zkouškou a já jsem za ni dodnes vděčná, protože jsem se dozvěděla tolik o (svých) emocích, nekonečné lásce, o přijímaní. A pro náš vztah s Radanem to vlastně bylo docela zásadní, přimělo nás to být vnímavější, upřímnější, aktivnější. Letavy 2014 pro mě byly plné života, energie, sebe-poznávání se, i když často pršelo a bylo hodně chladno...

... a pak už nebylo. Těsně před Letavami 2015 jsme se zasnoubili. Týjo, že já si ty Letavy spojuju nějak moc jen se svými vztahy :). Ale 2015 byl nádherný ročník, už třicátý, plný happeningů, barev, lásky, rekordního počtu lidí (skoro 400), skvělých dílen, lidí, východů slunce, klidu, ticha, článků do "letavského periodika" (bůhví, jak se ten časopis ten rok jmenoval), no a samozřejmě Perly :).

A loni... loni byl takový hodně klidný ročník. Pro mě. Jela s námi i bráchova snoubenka Marína, hodně času jsme trávily spolu, v taneční dílně jsem měla ZASE ten jeden krok, který nezvládám a stresuje mě celý týden (fakt, to se mi stávalo každý rok :)), Radan měl úžasnou stand-upku, a i když jsem neměla tradiční poletavskou depku, celý rok jsem se na letošní Letavy těšila...

Letavy
2016

... až pak poslední měsíc moc ne. Nevěděla jsem čím to je. Při představě, že bych měla na Letavách zažívat to, co "už znám" - válet se po zemi při každodenním tréninku tanečního vystoupení, trávit dny oblečená ve sportovním, mít vkuse svalovku... se mi trochu svíral žaludek. A upřímně jsem přemýšlela nad tím, že tyhle Letavy vynechám. Pořád je pravda, že letavská taneční dílna je moje srdcovka a Lacko Cmorej je nejúžasnější lektor pod sluncem... ale na taneční workshopy chodím každé léto od svých dvanácti let a cítím potřebu zažít Letavy jinak. Letos mi bude 27. Tak jsem si zkusila představit, že bych šla do jiné dílny... napsala jsem tedy lektorovi umělecké fotografie, ten souhlasil s mým přestupem a já se znovu začala těšit. Změna dílny je dobrý začátek, ale vím, že to samo o sobě nestačí. Je to spíš o jiném nahlížení na sebe v rámci Letav a vlastně i celého života, čemuž teď věnuju hodně pozornosti.

Až teď na závěr jsem si uvědomila, že jsem vůbec nezmínila KiaBar, LetaWifi, Podčiarku a jiné LetaVychytávky, ale možná je celý tento článek jen důkazem toho, že každý si Letavy prožívá jinak, přesně tak, jak potřebuje. Že není nějaký univerzální návod, jak k nim přistupovat, jak je zažít, co si z nich odnést... Jedeme zítra. Těším se na čerstvý vzduch, na objetí se všemi přáteli, na poznávání nových lidí (kterých se už nebojím), na novou dílnu, na ranní jógu, pokud se k ní dokopu... a zároveň nic neočekávám. Tak ahoj, Letavy 2017.

Letavy

Webovky Letav TADY

Všechny články o Letavách TADY

Přidat komentář

Odesláním tohoto formuláře souhlasíte s podmínkami služby Mollom.