Na pár dní v ČR - co miluju a kam se chystám!

Tak jsem si zase na pár dní odletěla domů. Hodně spontánně, narychlo a bez Radana. Což je dost zvláštní, protože spolu poslední měsíce trávíme fakt hodně času a už pár dní před mým odletem jsme si hráli takovou hezkou "roličku", jak moc si už teď chybíme, i když jsme ještě spolu. Což sice opravdu myslíme jako žert, ale to nic nemění na tom, jak typické vlastně je si chvíle naprosté spokojenosti a naplněnosti "kazit" tím, jak se asi budeme cítit za pět dní, až nebudeme v téhle situaci... A úplně zbytečně. 

Protože Radan promine, ale já dny doma miluju, s ním i bez něj. 

Miluju, jak na mě Lenička vždycky navalí milion dobrejch článků, knížek a akcí a já jsem chvilku v úplné euforii z toho, co všechno si budu číst a jak zas budu všechno vědět a pak mě to každým dnem pomalu zase opouští a "nalepí" se na mě jen to, co jsem v ten moment schopná přijmout.

Miluju chodit ráno pro rohlíky, koukat na zámek a poslouchat hudbu. I když tentokrát jsem zatím ještě nebyla. 

Miluju, jakej tu ve zdravých výživách a bezobalových obchodech máme výběr bylinkových čajů, semínek, sušeného ovoce a já vžycky nevím, co koupit dřív.

Miluju vysedávání v Canallu, popíjení cappucina, jezení výborných raw dortů a domlouvání se s Venďou a Liborem na tom, kdy a co jim zase upeču. Tentokrát to asi připadá na příští středu... Miluju v Canallu i psát, jako teď.

Miluju, jak je oproti Norsku levné se objednat ke kadeřnici nebo třeba jít na masáž.

Miluju koukání do naší zahrady a o to víc, když ji stihnu každou sezónu. 

Miluju, když taťka přiveze čerstvě stočený mošt z domácích jablek a v každém doušku cítím podzim. 

Miluju, že mám k dispozici plnou skříň "novýho oblečení", protože Lenička v ní má prostě dobrý kousky. Sice jsou mi většinou trochu volný, ale to je teď cool, že jo. 

Miluju se zababušit do peřin, nasadit sluchátka a koukat až do noci na nějaký film nebo seriál. Moment, to miluju i v Oslu, tak nic. 

Miluju, jak odněkud zezadu najednou vystoupí na povrch moje "akční já" a já se furt s někým potkávám, chodím na akce a tak. Dneska jdu například na přednášku Marka Ščotky o Symbolice těla a psychosomatice, zítra na koncert Chinaski do Zlína a o víkendu pojedu do Prahy, abych v sobotu zašla na křest knížky Sama sobě majákem, kterou napsala Kate Rezková, a v pondělí zase na křest Šlehačkových oblak Terezky Salte, na jejíž knížku se těším obzvlášť, protože Terezka byla v podstatě první člověk, kterého jsem v Oslu před víc jak čtyřmi lety poznala a je pro mě jednou z nejcílevědomějších a nejinspirativnějších žen, které znám, a jsem ráda, že u tohoto jejího úspěchu budu moct být a podpořit ji. 

No, a taky miluju, že stačí si sednout za počítač a hned mi jde psát, protože inspirace je všude kolem. Nutno ale dodat, že to platí skoro o každém místě, kde netrávím zas tolik času. 

Tak já jdu dopít kafe a vyrážím za babičkou a dědou. Mějte se krásně a brzo čau! :)

Můžete mě sledovat na Facebooku nebo Instagramu. A pokud se vám článek líbil, budu ráda za lajk, komentář, sdílení nebo tak něco :). Děkuju moc! Tereza