Po, 05. 03. 2018, 19:02

Snažíte se o miminko? Možná vám pomůže těchto pár tipů!

těhotenství, miminko

Kdybyste se mě zeptali, kdy jsem poprvé reálně začala uvažovat o tom, že bychom mohli mít miminko, přesný moment bych si asi nevybavila. I když... pamatuju si, že pár měsíců před svatbou jsem jednou stála v koupelně před zrcadlem a najednou si uvědomila, že "už se to asi blíží". Že pomalu přichází doba, kdy tohle dítě v zrcadle bude mít své dítě... Sama sobě, i všem okolo, jsem ale vždycky říkala, že bych tak rok až dva chtěla být "jen" manželka. A takto jsme k tomu přistupovali i s Radanem. Ještě půl roku po svatbě jsem dobírala antikoncepci. Měla jsem takové ty náplasti, co se mění každý týden a udájně jsou trochu šetrnější, než klasická antikoncepce, protože hormony jdou přímo do krve, jejich hladina je stabilní a šetrnější na játra a obcházejí žaludek. Ale upřímně, dnešníma očima viděno, přestala bych si je lepit hned po svatbě. Ale to je takové coby kdyby...

Největší zlom nastal loni v zimě. Byl leden a kolem mě začaly být všechny ženy těhotné. No, samozřejmě, že né všechny, ale protože jsem tomu začala věnovat pozornost, přišlo mi to tak. A já najednou začala cítít, že "chci taky!" Už tehdy jsem si uvědomovala, že to možná není tak úplně "moje". Že jsem možná ještě sama nedošla do bodu, kdy to vychází ze mně, a spíš se na mě nalepila radost z očekávání v mém okolí. Dokonce jsem o tom měla rozepsaný článek... Jenže to pro mě začalo být "citlivé téma" a já nebyla připravená ho veřejně sdílet. 

Dneska tu sedím, v devatenáctém týdnu, pár dní po druhém screeningu, který proběhl bez komplikací a mám pocit, že je dobrý čas se o tom rozepsat. Cítím se v souladu a "v pohodě" a už to nevnímám "osobně" a hlavně úzkostně. Opravdu to je citlivé téma a píšu ho s vědomím, že nevím, co všechno nás čeká. Jsem pokorná a obrovsky vděčná, že si k nám Amálka našla cestu, ale zase tu zkušenost nevnímám jako něco bolavého, s čím se musím vyrovnávat.

Možná i proto, že zpětně viděno, s tím, co "vím" dnes, jsme si neprošli nijak dramatickou cestou. Jen jsem prostě neotěhotněla hned. Což je úplně normální a běžné, jen se o tom tolik nemluví a proto může mít spoustu párů pocit, že se to děje jen jim. Celkově jsme miminko počali po deseti měsících a byly chvíle, kdy mi to přišlo nekonečné...

Třeba jste teď v podobné situaci, v jaké jsem byla já. Nebo už miminko máte, ale taky vám to nešlo hned. A možná ještě miminko aktivně neplánujete, ale zajímá vás, jaká k němu může vést cesta. Pro vás všechny dneska píšu svou zkušenost. Bez touhy moralizovat, zobecňovat a předávat univerzální návod k otěhotnění. Ten nemám. Chci vám jen předat trochu energie a naděje. Povzbudit vás. A sdílet s vámi pár tipů, ke kterým jsem si během toho necelého roku došla.

nástěnka přání
... možná může pomoct, když si vyrobíte svou "nástěnku přání" :)

 

LEDEN AŽ DUBEN:

"Necháváme tomu volný průběh..."

Začala bych asi tím, že jsem tedy prosinci 2016 vysadila antikoncepci a od ledna jsme to nechali volně plynout. Jenže. Jak jsem naznačila už na začátku článku, kolem mě se začaly rojit nastávající maminky a ve mně to začalo hlodat... Navíc jsem celý život žila s představou, že otěhotním jako mávnutím kouzelného proutku a do února, maximálně do března, budu v tom. Můj cyklus se poměrně rychle srovnal a já měla relativně pravidelnou menstruaci každých cca 30 dní. Na pinterestu jsem začala zběsile vyhledávat články o tom, jak poznám, že jsem těhotná ještě před vynecháním menstruace, a upřímně musím podotknout, že mi z toho začalo docela hrabat. Nezajímalo mě nic jiného, nikam jsem moc nechodila, na blog skoro nepsala, protože jsem nevěděla o čem, a vlastně jsem si ani moc nevšímala toho, že jsem každý měsíc nemocná...

 

KVĚTEN:

"Koncept kontinua a kontryhelový čaj"

V květnu mi kamarádka prozradila, že existuje něco jako kontryhelový čaj. Nikdy předtím jsem o něm neslyšela, ale hned jsem si ho šla koupit do lékárny a začala pít. 

Kontryhel je bylinka, která je považovaná za jeden z nejlepších pomocníků při různých gynekologických problémech. Mimo jiné může posilovat dělohu, mírnit menstruační bolesti a upravovat menstruační cyklus. Určitě není samospásná, ale o tom se zmíním ještě později.

Taky jsem četla knížku Koncept kontinua, což je podle mě kniha, kterou by si měl přečíst každý, kdo plánuje děti. V článku o oblíbencích jara jsem o ní napsala tohle: "Jean v knížce popisuje, proč máme i v dospělosti často pocit neúplnosti a prázdna, ale hlavně jak vychovávat své děti, aby z nich vyrostly úplné, sebe-vědomé a nezávislé bytosti. Četla se mi lehce, a i když mi některé konkrétní pasáže v knížce přišly trochu přitažené za vlasy, jako celek mi ten "koncept" dává smysl a až to bude pro mě aktuální, přečtu si ji ještě jednou. Není to žádný návod na to, "jak to a ono dělat v rámci těhotenství a mateřství", pro mě to je spíš připomínka toho, jak je důležité dát na svůj instinkt. Pokud na tu knížku někde narazíte, nesuďte obsah podle obalu a přečtěte si ji." (No, chystám se na ni znovu) 

Abych naši "cestu k otěhotnění" popsala se vším všudy, musím zmínit i to, že v květnu jsme se snažili každý den milovat, abychom zvýšili své šance. A já pak pokaždé ležela v posteli s nohama nahoře a dost možná tím přispěla k zánětu ledvin, který mě čekal o pár týdnů později...

koncept kontinua

ČERVEN AŽ SRPEN:

"Zánět ledvin a vracení se k sobě"

Červen byl měsícem, kdy jsem si celkem sáhla na dno. Nejdřív jsem si začátkem měsíce prošla lehkým zánětem močáku, který "sám od sebe" poměrně rychle odezněl. O pár dní později mě ale začala bolet záda v oblasti ledvin. Nemohla jsem skoro stát rovně, ale stejně jsem chodila do práce a po večerech se prohřívala pod horkou sprchou. Pořád jsme se "aktivně" snažili o miminko, prostě totální ingnoranství a neposlouchání těla z mé strany. A pak jsme slavili výročí svatby, koukali na film, mně bylo fakt zle a začala mi stoupat teplota, přestože jsem si vzala paralen. V noci už jsem měla horečku přes čtyřicet a tak jsme jeli na pohotovost. Slabší antibiotika mi nezabrala, takže mi po dvou dnech nasadili celoplošné na deset dní, jeden den jsem pobyla v nemocnici a pak se léčila doma. 

Ono se možná zdá, že to zas tak nesouvisí s těhotenstvím, ale pro mě to byl zásadní přelom. Prostě mě tělo stoplo a doslova křičelo: "Starej se o sebe!!! Zpomal a vrať se zpátky k sobě." Navíc jsem kvůli antibiotikům měla najednou úplně rozházený cyklus a další menstruace přišla až po čtyřiceti sedmi dnech (vlastně až do otěhotnění jsem měla nepravidelné a dlouhé cykly).  A tak jsem se konečně po půl roce začala poslouchat a celé léto se léčila. Brala jsem bylinky na podporu ledvin a imunitního systému, začala se zase pravidelně hýbat a vědomě se ty dva měsíce nesoustředila na početí, ale na sebe. V tomto ohledu to vlastně bylo velmi plodné léto :).

ZÁŘÍ AŽ LISTOPAD:

"Podzim před otěhotněním"

A tím se dostávám k poslednímu čtvrt roku před tím, než jsme počali Amálku. Bylo to krásné období, kdy jsem se cítila zdravá, plná síly a energie. I o tom vlastně podprahově byl článek "jak na podzim načerpat energii a cítit se fajn". 

Rozhodla jsem se opravdu poznat svoje tělo. Na konci srpna jsem si začala měřit bazální teplotu a to je upřímně něco, s čím bych dnes začala mnohem dřív. Vlastně hned, protože mi to dalo skvělý náhled do mého cyklu, který vám žádná sebelepší aplikace nedá. 

Začala jsem obden brát prenatální vitamíny s kyselinou listovou. Pravidelně jsem v první půlce cyklu pila kontryhelový čaj a do kaší si přidávala lžičku maca prášku.

Maca peruánská je super odolná vysokohorská rostlina, která díky spoustě vhodných vitamínů a minerálů může pomoct podpořit plodnost jak u žen, tak u mužů. Četla jsem o ní hodně, a když jsem na ni pak narazila na e-shopu Pytlíkov, kde jsem si objednávala jiné potraviny, jednu malou skleničku maca prášku jsem si objednala. Popravdě to chuťově není zrovna lahůdka. Ale v kaši se to dalo a užívala jsem ji měsíc až dva předtím, než jsem otěhotněla. 

Taky jsem se zaměřila na stravu. Oba s Radanem jsme se snažili jíst hodně zinku - ovesné a žitné vločky, kroupy, dýňová semínka... Já zařadila více vajec, ryb a plnotučných mléčných výrobků, což jsou potraviny, které jsem v té době skoro nejedla. Ale protože skoro všude, kde jsem hledala, je zmiňovali jako prospěšné na podporu plodnosti, cítila jsem, že tomu chci dát šanci.

Omezila jsem sojové výrobky, kterých jsem jedla dost, a které údajně můžou zvyšovat hladinu estrogenu v těle. A taky alkohol. Paradoxně jsem si pár dní před početím (nebo možná těsně po) otevřela láhev červeného, nalila si sklenku, napustila vanu a řekla si, že na to kašlu. Že není důvod, abych přestala úplně pít, když mám chuť, protože taky můžeme čekat třeba ještě další rok...

S Radanem jsme přestali používat jakýkoliv lubrikant, včetně slin, což se jeví jako informace, kterou nepotřebujete vědět. Ale na více zdrojích jsem se dočetla, že lubrikaty i sliny můžou zpomalovat spermie a bránit jim v cestě k vajíčku. Takže uznejte, že pro úplnost to tu zmínit musím :). 

Cvičila jsem jógu asi 3x týdně, což mi pomáhalo se zklidnit a uvolnit.

Jedna z nejzásadnějších věcí ale možná je, že Radan 1. října úplně přestal užívat nikotin. Během celého roku jsme o tom měli několik nepříjemných rozhovorů, které nám na pohodě určitě nepřidávaly. Já nerozuměla tomu, proč s tím prostě nepřestane a Radan zase nechápal, proč by měl. Ale v září přišel impuls od našich kamarádů, kterým se po víc jak roce podařilo otěhotnět měsíc po tom, co on přestal kouřit. Povídali nám o tom, že jim jejich doktor říkal, že nikotin může snižovat šanci na otěhotnění až o 70%. A Radan konečně vnímal a poslouchal. Nemyslím, že nutně věřil této "statistice", ale prostě k tomu začal přistupovat jinak. Začal to celé vidět víc jako náš "společný projekt" a shodli jsme se na tom, že je důležité, abychom oba dva zajistily ty nejlepší podmínky pro příchod nového života. Protože počít se určitě dá i s nezdravou životosprávou, s cigaretou v jedné a sklenkou v druhé ruce, ale není to to nejlepší, co můžeme v této situaci udělat.

V listopadu jsem taky poprvé zkusila ovulační testy, poctivě čtrnáct dní vkuse, protože jsem si chtěla být jistá, že ovulaci zachytím. Ale ani jeden mi nevyšel pozitivně. A mě to paradoxně hrozně uvolnilo. Přijala jsem, že to nemám pod kontrolou. Že se věcí dějí a ne všechny můžu ovlivnit a už vůbec ne lpěním. A někdy v těch dnech jsem otěhotněla... Mimochodem, měsíc a něco po tom, co si Radan přestal do úst stříkat nikotinový sprej.

maca prášek, kontryhelový čaj
Maca prášek a kontryhelový čaj
prenatální vitamíny
Vitamíny, které jsem brala a beru (obden)... jen tehdy byly určené pro první trimestr. 

Upřímně, nemyslím si, že existuje jedna konkrétní věc, která nám nakonec zaručila úspěšné početí. Možná to byly všechny tyto "věci" dohromady a možná, že ani ne. Možná, že to prostě byla náhoda. Ale během těch deseti měsíců jsem se naučila velké pokoře a trpělivosti. Zjistila jsem toho tolik o svém těle a zase se trochu víc přijala a pochopila. Taky jsem se snažila mít celou dobu na paměti, že statisticky je každý měsíc jen 25% šance, že zdravý pár počne dítě. O tom se moc nemluví a netvrdím, že mi to vždycky pomáhalo, ale je to fakt! :) Říká se, že po roce je čas, kdy by člověk měl vyhledal odbornou pomoc. Podle mě je to individuální. V online konferenci Miminko Maminko pan doktor Jan Vojáček mluvil o tom, že má pocit, že některé páry nevyužijí naplno svůj "fyziologický potenciál" (celkové zpomalení, méně stresu, zdravou stravu, dostatek spánku, zklidňující pohyb) a příliš brzo se uchylují k umělým oplodněním a zásahům. Je to ale obrovsky citlivé téma, někdy to opravdu nejde jinak a je úžasné a neuvěřitelné, že dneska takové možnosti máme! 

Chci jen povzbudit všechny, co to teď čtete a po miminku toužíte, že si k vám cestu najde. A že ten proces může být ohromně obohacující a prospěšný, pokud si to dovolíte. Mně vždycky pomáhalo o tom mluvit. Když se mě někdo zeptal, kdy už budeme mít miminko, otevřeně jsem mluvila o tom, že nám to zatím "nejde". Spoustukrát jsem se díky tomu dostala do konverzací s ženami, které jsou v podobné situaci a ta vlna pochopení mi vždycky dodala energii. A i když postupně skoro všechny mé kamarádky otěhotněly a já některá tato oznámení obrečela, protože mi bylo líto, že se nám pořád nedaří, někde hluboko v sobě jsem nikdy nepřestala věřit, že i nás to někdy čeká. Jen nevíme kdy. A to je vlastně krásné a osvobozující. Že některé věci si nemůžeme napsat do diáře a "naplánovat" na konkrétní den nebo měsíc.

A to je to, co vám dnešním článkem chci předat. Že existuje spoustu možností, spoustu tipů a triků, které můžou pomoct, ale nesmíme zapomenout hlavně na sebe. Na radost. Na přítomnost. Na život. Protože ty malé dušičky v nebi na to celé koukají a přijdou k nám v ten správný čas :). Věřte.

 

Děkuju, že jste dočetli až sem. Pojďme si o tom povídat, pojďme se navzájem povzbudit a sdílet svoje zkušenosti. Myslím, že je důležitý o tom mluvit... A pokud vás cokoliv zajímá, určitě mi napište!

Mějte se krásně! :)

Komentáře

Napsal(a) Nel (neověřeno), Po, 05. 03. 2018, 20:25*

Krásný článek Terez. Jde vidět, že holčička si k vám našla cestu přesně v tu pravou chvíli, kdy jste na ni byli připraveni, moc vám k ní blahopřeji! Myslím, že vývoj tvých pocitů byl úplně normální, nejdříve člověk počítá s tím, že se vše povede brzy, a když to nejde, zcela se do toho ponoří a problém je na světě. Páry se soustředí jen na to, že to nejde, přijde milování "na povel", bylinné čaje a další prostředky a měsíc začne mít několik fází ..příprava na ovulaci-ovulace-naděje-zklamání a tak dokola. Já si prošla úplně tím stejným, trvalo to dlouho, na několik měsíců mě to úplně zblblo. U mě byla navíc snaha o otěhotnění ovlivněná tím, že mám syndrom PCO, ovulace u mě evidentně skoro neprobíhala, dlouhé nepravidelné cykly atd. Do hlavy jsem si nasadila, že to nepůjde a jsem neplodná (PCO byl dřív považován za druh neplodnosti). Také se mi hodně zhoršily trávicí potíže, v létě jsem skoro nemohla jíst a pila hlavně ovocné šťávy. Pak jsem po konzultaci na gastro začala držet bezlepkovou dietu, potíže skoro odešly a byla jsem víc v pohodě. Po dlouhým přemýšlení jsem se objednala k doktorovi, abych si nechala předepsat hormony na vyvolání ovulace aj. Objednali mě až za tři měsíce, ale stejně mě to uklidnilo, protože jsem si řekla, že přirozeně to prostě nepůjde. No a den před termínem návštěvy jsem si udělala test (zrovna na mé 29. narozeniny :) a byla tam tenoučká čárka, která sílila a teď je to 19tt, co mám v bříšku též holčičku :) Závěr z mé strany je ten, že veliká část nezdaru je opravdu v hlavě a v našem nastavení. Co se týče podpůrných prostředků, tak měsíc před otěhotněním jsem brala Gynex (bylinné kapky) a pila čaj od Mojžíšové (na zvýšení hladiny sliznice), takže bych přípravky doporučila.

Ahoj Nel,

díky za sdílení své zkušenosti! Je to zajímavý se na to na to takto zpětně dívat a vidět, že to mají jiné páry podobně. Já měla taky dost nepravidelné a dlouhé cykly, tedy hlavně po těch antibiotikách, kdy se mi to pořádně nesrovnalo až do početí... 

Případů, kdy se někdo objednal k odborníkovi s tím, že to "nejde" a pak přirozeně otěhotněl, mám ve svém okolí taky pár a je to fakt jen hezkým "potvrzením" toho, že nejdůležitější je uvolnit se a dát tomu trochu prostor, protože do staženého těla se miminku prostě nechce :).

Děkuju i za tipy na Gynex a čaj od Mojžíšové, třeba si to tu bude někomu hodit! :)

Měj se krásně! Tereza

Napsal(a) Katka (neověřeno), Po, 05. 03. 2018, 20:49*

Ahoj Terez, koukám, že jsme na tom hodně podobně. Mně pomohly ještě kapky Gynex a lubrikační gel Concieve Plus, který působí jako výživa pro spermie a usnadňuje jejich pohyb a přežití. Co se týče ovulačních testů, tak papírkové mi nikdy nevyšly, tak jsem si pak koupila digitální od Clear Blue. Je sice drahý, ale vyšel mi dva měsíce po sobě a hned ten druhý měsíc jsem otěhotněla. Poradila jsem ho pak několika kamarádkám, co měly stejný problém a papírkovými ovulačními testy a také si ten digitální chválily. Tak třeba to pomůže někomu dalšímu. A jinak úspěch přisuzuji i józe a manžel bral vitamin E, selen a zinek. A omezil sprchování horkou vodou a saunu. 

Ahoj Katko,

moc děkuju za komentář a spoustu skvělých tipů. K tomu digitálnímu ovulačnímu testu jsem se nakonec nedostala, protože už nebylo proč, ale jsi asi čtvrtá žena za poslední týden, která taky píše/říká, že ty jednorázové testy jí nefungovaly. Tak snad si to tu přečte někdo, komu to může pomoct :). A vlastně i ty ostatní tipy jsou skvělé, myslím, že jsme na to šly podobně :).

Měj se krásně. Tereza

Napsal(a) J. (neověřeno), Po, 05. 03. 2018, 20:58*

Ach jo... ty víš. Momentálně jsem v té fázi kdy to ohrečím když mi někdo oznámí ze je “v tom”” snažíme se takovou dobu, a nic... nemění na tom že vám to moc přeji 😘 snad, jednou, brzy... 

Napsal(a) Anna (neověřeno), Po, 05. 03. 2018, 21:16*

Ahoj.. hezký článek, ale já si nemůžu pomoct, neztrácí ten sex absolutně kouzlo a všechno to, to ho dělá krásným, když je každý den za účelem početí? Neumím si to představit.

Ahoj Aničko,

jo, je to celkem na palici. :)

Každopádně my jsme nakonec počaly v době, kdy jsem vlastně moc neměla přehled o nějaké své plodnosti, právě proto, že jsem žila v tom, že možná ovulaci ani nemám... Ten poslední čtvrt rok byl fakt plný lásky a kouzla... ty fáze předtím moc ne a evidetně to ani "nefungovalo"... Ale myslím, že si k tomu každý člověk musí dojít sám, že to není ta cesta... teda, pokud to stihne, někdy počne ani neví jak... A pak jsou tu páry, kterým se to fakt bez přesného určení a/nebo podpory ovulace prostě nepodaří...

Fakt je asi celkem těžký to obecně hodnotit... :)

Měj se krásně! Tereza

Napsal(a) Veronika Z. (neověřeno), Po, 05. 03. 2018, 23:11*

Ty jo, tak to vypadá, že jste se na to hodně připravovala. Mě totiž přijde, že čím víc to miminko chcete, tak tím víc to pak nejde. Za mě tedy, když chci miminko, tak se za tím úplně nehnat a hlavně být v klidu. Známá ty se o miminko pokoušeli 5 let a nakonec se jí zeptali: "A nestresujete se s něčím?" A ona: "No v práci mám toho hodně." A oni: "Aha, tak dejte výpověď a ono to půjde." A taky, že jo. Mají krásnou holčičku... Takže hlavní je mít klidnou hlavu a nic nehrotit.

Můj příběh je takový, že jsem vysadila antikoncepci, ale spíše z toho důvodu, že už jsem se nechtěla cpát těma srajdama, no a když to přijde, tak to přijde, ale hned jsme to nečekali. Nejdříve mi doktoři diagnostikovali cystu, ale když jsem jela do nemocnice za 5min12 s krvácením do břicha, tak z cysty bylo mimoděložní otěhotnění, takže po operaci jsem přišla defakto o jednu stranu a doktoři mi říkali, že bude dobré, když do roka otěhotním, protože pak už by to nemuselo jít.. Vykašlala jsem se na nějaký doktori, kteří nerozeznají cystu od mim.oplodnění a rozhodně jsem se nenechala tlačit jako: Teď hned prostě otěhotníte!!! 

Měla jsem období, kdy jsem místo doktora vyhledala léčitelku a ta mě na vše krásně připravila, jak psychicky, tak fyzicky. Není to ani rok od operace a jsem ve 12. týdnu těhotenství.. Takže šťastný konec 😊 S manželem se v září už moc těšíme.. Takže má rada zní: 

Hlavně se z toho nepos*at 😊

 

Milá Veroniko,

Díky za komentář a váš příběh! :) souhlasím s vámi do puntíku... jen si k tomu člověk musí dojít sám... A každý hledá jiné a své cesty. Jako jste třeba vy vyhledala léčitelku:)

Moc gratuluju a užívejte! :)

Tereza

Napsal(a) B. (neověřeno), Út, 06. 03. 2018, 03:55*

Terezko, moc blahopreji a drzim palce!

Chapu Tve pocity, pro snaziciho se cloveka je to citlive tema. My jsme se take aktivne snazili, asi 9 mesicu. Od zacatku jsem merila bazalni teplotu, takze jsem presne vedela kdy mam ovulaci, jaka je faze cyklu. To je uzasna vec, rozhodne bych doporucila vsem snazicim. Ovulacni testy jsem vubec nedelala, co jsem si k nim nacitala, hodne lidem vychazi neprukazne. To bych za tu dobu pocurala stovky papirku. :) Brali jsme milion vitaminu, prirodnich veci, i tu macu. Milovali jsme se kolem ovulace cca obden, aby se "nevycerpaly" spermie kazdodenni akci. Musim rict, ze je to na palici. Ono se rekne, nemyslet na to, ale to vetsinou radi ty zeny, ktere otehotnely hned. Po novem roce jsem nas objednala do centra asistovane reprodukce, sla jsem na seminar hormonalni jogy a poridila gel na podporu poceti. A ted mam pozitivni test den pred navstevou centra. :)

Uvidime, jak to dopadne, jeste to nemusi nic znamenat, kazdopadne bych chtela dodat nadeji vsem snazicim se. Vyzkouset ruzne, nejlepe prirodni cesty a pripadne se nebat si nechat odborne pomoci. Neni na co cekat.

Přidat komentář

Odesláním tohoto formuláře souhlasíte s podmínkami služby Mollom.