Posledních pár dní, kdy už nemám horečku, ale stále beru antibiotika, spím každé odpoledne alespoň dvě hodiny.

Sedíme v teplákoch na gauči, práve sme dojedli „romantickú výročnú večeru“ – leftover sendviče z práce a striedavo hundreme na počasie a ochkáme od bolesti (Terezka má zrejme niečo s ľadvinou a ja

Už ani nevím, kdy to bylo poprvé, co jsem slyšela pojem "vision board" neboli "nástěnka snů/přání".

Přemýšlela jsem, jak nejčastěji trávím svůj volný čas.

Mám ráda kavárny. Vlastně jsem docela slušná "kavárenská povalečka". Resp., nejsem si jistá, co přesně ten výraz znamená, ale já si pod ním představuju to, že

Ok, upřímně, začínám takto už asi čtvrtý článek po sobě, ale takový jeden o minulém víkendu, který teoreticky patří do kategorie "oddechové", protože už mám všechny informace naservírované pod nose

Občas je období - a možná jste poznali, že teď probíhalo - kdy se v mém životě neděje nic moc zajímavého a nebo třeba moc nemám potřebu sdílet, protože si to chci nechat pro sebe.

Druhý den ráno jsme se probudili ve Víku do nádherného počasí.

Oslo nám každý den doslova zelená před očima, dveře na balkón máme otevřené dokořán a vzduch voní teplem... a tak mi tato konstalace připadá idelní na sepsání jarních oblíbenců. 

Dneska vám chci napsat o tom, jaký byl Island mýma očima. Vlastně se mi pořád nechce věřit, že jsme ho navštívili. Byla to pro mě vždycky tak "vzdálená země", že jsem o ní snad ani nesnila.