Promiňte mi ten výraz, ale o politice vím docela hovno. Na to, že mi je 27, a jsem tedy „dospělá“, bych se měla mnohem víc zajímat o to, kdo a jak spravuje mou vlast.

Tak jo.

Než jsme se vydali do Irska, věděla jsem o něm zhruba to, že odtud pochází Giunness a irská whiskey, což je vtipný, protože ani jedno z toho nepiju.

Tohle pondělí budu mít narozeniny. Dvacátý sedmý. Říká se takový věk ještě? :) Za mě jo, nebo teda, proč by se neříkal, je to jenom číslo, že jo.

Venku je taková tma. A přitom teď před sebou máme zhruba poslední dva týdny, kdy je venku jakž takž světlo. Pak se změní čas a tma bude rázem o půl páté.

Je konec září a podzim v plném proudu. Miluju podzim. Ale nechci vám tu zas a znovu psát o tom, co na něm miluju.

Venku je pošmourno, takový typický - krásný - podzimní den. Je poledne a já ho trávím v kavárně. Jako skoro každé poledne nebo odpoledne, kdy píšu článek.

Ještě, než napíšu cokoliv, chci říct, že vím, že je tento článek fakt dlouhý. Ale dal mi a všem zůčastněným spoustu práce a slibuju, že je zajímavý a užitečný!

Dneska je to pět let, co píšu Sweet Melange. Už pět let, tyjo! Zhruba pětinu mého života!

Ještě za tepla vám chci napsat víceméně impovizovaný recept na jablečný koláč/táč/buchtu, který jsem teď narychlo pekla pro Radana, který jde za chvilku někam na narozeninový večírek.