Už ani nevím, kdy to bylo poprvé, co jsem slyšela pojem "vision board" neboli "nástěnka snů/přání".

Přemýšlela jsem, jak nejčastěji trávím svůj volný čas.

Mám ráda kavárny. Vlastně jsem docela slušná "kavárenská povalečka". Resp., nejsem si jistá, co přesně ten výraz znamená, ale já si pod ním představuju to, že

Ok, upřímně, začínám takto už asi čtvrtý článek po sobě, ale takový jeden o minulém víkendu, který teoreticky patří do kategorie "oddechové", protože už mám všechny informace naservírované pod nose

Občas je období - a možná jste poznali, že teď probíhalo - kdy se v mém životě neděje nic moc zajímavého a nebo třeba moc nemám potřebu sdílet, protože si to chci nechat pro sebe.

Druhý den ráno jsme se probudili ve Víku do nádherného počasí.

Oslo nám každý den doslova zelená před očima, dveře na balkón máme otevřené dokořán a vzduch voní teplem... a tak mi tato konstalace připadá idelní na sepsání jarních oblíbenců. 

Dneska vám chci napsat o tom, jaký byl Island mýma očima. Vlastně se mi pořád nechce věřit, že jsme ho navštívili. Byla to pro mě vždycky tak "vzdálená země", že jsem o ní snad ani nesnila.

Dneska je Velký pátek a já pro vás nemám recept ani na beránka, ani na nádivku ani na... vajíčka na milion způsobů. Není to tak, že by mi Velikonoce byly jedno... i když, vlastně asi trochu jo.

Bylo pondělí dopoledne a "přepadlo" mě to z ničeho nic.