Budík mi zvoní v osm nula pět, já otevírám oči a první, co mi probleskne hlavou je, proč jsem si sakra nevypla "pracovní budík", který mám na pět padesát.

Je jedenáct dní do Vánoc a já místo nasávání vánoční atmosféry a nakupování nebo teda spíš vyrábění - nakupování jsem jeden den zkoušela a no luck - vánočních dárků ležím už čtvrtý den v p

Je desátého prosince 2015 a my se s Radanem procházíme přes St. Hanshaugen, směrem do jedné z našich oblíbených kaváren.

Pouštím hudbu, nasazuju zástěru a zavírám se do kuchyně. Tedy jenom imaginárně, dveře jsem nechala otevřené.

Kráčím obvyklou cestou z práce, dolů z hřbitova, kde je teď přes zimu úplná tma a občas mám co dělat, abych trefila na ten správný chodník.

Je něco málo před třetí odpoledne, když se s Radanem potkávám na Karl Johans Gate a pár sekund hrajeme hru, že se neznáme. Moc dlouho nám to nevydrží, protože já nikdy nevím, jak se chovat.

Vešla jsem do našeho bytu a klíčky jsem pověsila na věšák! To je docela cool. Sundala jsem si bundu, šálu a čepici a týjo, tady je další háček, kam to můžu pověsit.

O tom, že na blog přepíšu náhodné ukázky z knih, které jsou mi blízké a ke kterým se pravidelně vracím, jsem přemýšlela už asi před měsícem.

Sedím v kavárně a tyto řádky píšu do bloku. Nikdy předtím jsem si článek nepsala napřed na papír. Občas si napíšu nějaké body, ale upřímně, plánování se moc nevěnuju.

Tuším, že letos poprvé za svou "blogerskou kariéru" píšu o halloweenských tipech nebo halloweenu obecně. A upřímně, sama se trošku divím. Protože...