Dneska po práci jsem nešla rovnou domů. Máme tu teď fakt nádherné dny a vyloženě se mi ještě nechtělo. Procházela jsem se a jen tak nechávala proudit myšlenky.

Je asi polovina července, jdu z práce a právě mi přišla zpráva od Moniky, se kterou se maličko známe z Letav.

Málokdy píšu o událostech a zážitcích, co se staly už tak dávno. Ono to tedy není zas tak dávno, možná týden a půl?

"Miláčik. Miláčik! ... Ahoj. Tys byl nakoupit?" "Jé, ahoj.

V Oslu je dost jednoduché jíst rostlinně. Tedy, pokud zrovna nejste v Ikea nebo v Espresso Housu nebo tak něco.

Při "ochutnávání" jsem snědla tolik oříškového základu a karamelové směsi, že jsem už ani neměla chuť na normální jídlo. 

Sedím v prázdné kavárně, piju ledovou černou kávu s limonádou a ukusuju tyčinku z datlí, banánů a rýžového proteinu. Ta káva chutná jako pribináček. Což je dost divný, ale taky dost dobrý.

Radan je boží. V mém zájmu jíst víc "rostlinně" (a tento měsíc tak nějak "úplně rostlinně") mě podporuje, není otrávený, že už zase máme cizrnu nebo brokolici a co víc, občas nám něco sám uvaří.

Dneska je to přesně měsíc, co jsme měli svatbu. Už měsíc. To je celkem šílený, jak to letí :).

Začínají se mi v počítači kupit fotky nových receptů, které v posledních dnech zkoušíme. A tak jsem si říkala, že je čas s tím začít něco dělat a alespoň některé tu s vámi sdílet.