Justin Timberlake, 20/20 Experience World Tour, 8.5.2014, Telenor Arena, Oslo.

Včera se mi splnil další "koncertní" sen. Když jsem loni byla v Praze na koncertu Alicie Keys, byla jsem štěstím bez sebe, protože Alicia je mojí oblíbenou zpěvačkou v podstatě od dětství. A Justin Timberlake, na jehož koncertě jsem byla včera v Oslu, je takovým jejím mužským ekvivalentem. Jeho kariéru s 'N Sync jsem sice nesledovala (jen si pamatuju nějaké video z MTV, kde se svými kolegy tancoval na autě), ale Cry me a river z alba "Justified" mi už neuniklo, stejně jako Seňorita, Like I love you a Rock your body ze stejného alba. Jeho opravdovou fanynkou jsem ale začala být až s "FutureSex/LoveSounds. Přece jen mi už v té době bylo 16 a živě si pamatuju, jak jsem si např. What goes around ... comes around pouštěla pořád dokola asi čtvrt roku v kuse. A hrozně mě bavila ta dlouhá stopáž jeho písní, s čímž vlastně pokračuje i na 20/20 Experience. Mojí nejoblíbenější písničkou z FutureSex/LoveSounds je kromě What goes around taky Until the end of time, hned v závěsu se Summer love a Losing my way. To cdčko jsem poslouchala hlavně při mých nekonečných procházkách, které jsem v té době často absolvovala. A taky je velkou součástí mé "americké high school" zkušeností ..

A pak následovala dlouhá pauza. Celých 7 let. Vlastně má Justin kliku (a taky charisma, talent, dobré producenty a úžasné songy), že se mu po tak dlouhé době podařilo dostat zase na vrchol hudebního showbusinessu. Takové Nelly Furtado, která v době "FutureSex/LoveSounds" zažívala podobné úspěchy s albem "Loose" se to pak už nepodařilo. Na druhou stranu, JT si sice s albem dal načas, ale o to kvalitnější obě části 20/20 Experience jsou. První část jsme s Radanem poslouchali asi měsíc v kuse. Druhou už o něco míň a asi i proto se stalo, že jsem včera 3 z přesně 32 písniček nepoznala. Ale asi jsem na tom dobře, Radan tvrdí, že on zase jen 3 z těch 32 znal :).

Lístek na koncert jsem dostala od Radana k Valentýnu. Resp., dostala jsem od něj "poukázku", lístky jsme kupovali asi o měsíc později. A pak o další měsíc, když jsem konečně věděla, že za mnou přijede Lenička a kdy, jsem koupila lístek ještě jeden pro ni. Kupodivu bylo stále místo hned vedle nás. To až v noci, potom, co jsem jí ten lístek koupila, jsem si uvědomila, že koncert je 8mého a Lenička sice 8mého přiletí, ale v noci. hmm, stane se, no ne? Dlouho to vypadalo, že si snad budeme muset stoupnout před Telenor Arenu a snažit se ho prodat až na místě, ale nakonec jsme pozvali kamarádku a Radanovu kolegyni a byl to asi ten nejlepší doprovod jaký jsme si mohli přát.

Cesta do Telenor Areny byla obzvláštněná tím, že nám řidič přeplněného autobusu asi 3 zastávky před Telenor Arenou oznámil, že musíme vystoupit, protože silnice je ucpaná a on se tam nedostane. A tam jsme kráčeli s davem a popíjeli pomerančový džus s trochou vodky, kterou Radan důvtipně přelil do lahve od coly. Lena i Radan se snažili tvářit neutrálně, ale můj výraz v obličeji dával znát, že zrovna asi nepiju vodu z kohoutku. Ne, že by to někoho zajímalo. A ne, že bych toho vypila moc, samozřejmě! :).

Při vstupu jsme museli ukazovat tašky a já v té svojí měla trochu chleba z práce a tak to tomu pánovi ukazuju a s nevinným úsměvem říkám, že mám v tažce jen pár housek z práce a že jestli je chce, tak si je může vzít, ale že je kdyžtak jíst nebudu, ať se nebojí :D. Měl ze mě asi docela srandu a pustil mě i s nima.

To bylo asi o půl osmé a koncert měl začít v osm. Nakonec začal o půl hodiny později a to úvodní písničkou z "20/20 Experience" Pusher Love Girl. Miluju tu úvodní melodii, je jako z nějakého filmu.

Pak následovaly např. Rock your body, FutureSex/LoveSounds, Like I love you nebo My love a diváci se dostávali do varu. Projekce byla kupodivu docela "minimalistická", ale mně i Leně se to takto líbilo, jen Radan prý čekal víc. Mně přišlo úžasné, že šlo hlavně o zpěv, potažmo tanec a prostě celkově hudbu. Kapela byla dokonalá.

Mě dostala hlavně písnička Until the end of time, při které Justin hrál na klavír, a celá Telenor Arena byla osvětlená mávajícími mobily. Na video se můžete podívat na mém facebooku. 

A pak mě dostala také nejnovější Not a bad thing, to už byl Justin někde upřostřed haly mezi diváky. V této části dokonale zakomponoval tribute Michaelovi Jacksonovi a úžasně zazpíval moji nejoblíbenější Jacksonovu písničku - Human Nature. A když hned vzápětí začal zpívat What goes around, oficiálně se tato část stala mojí nejoblíbenější.

S Take Back the Night se vrátil zpátky na pódium a koncert se pomalu blížil ke konci. Poslední trio Suit & Tie, Sexy Back a hlavně Mirrors bylo už jen vynikající třešničkou na dortu.

Jediné, co mě trochu mrzí je to, že jsme hned po skončení Mirrors tak rychle vyběhli pryč, abychom stihli jeden z prvních autobusů. A i když opravdu byla škoda, že jsme si ten zážitek nemohli vychutnat déle a víc "v klidu", udělali jsme dobře, protože jinak bychom na autobus čekali třeba i víc než hodinu. Přece jen, cca 20 000 lidí je 20 000 ...

Vím, že žádná slova a ani fotky nejsou schopné vyjádřit, jak jsem se včera při tom koncertu cítila, ale doufám, že se mi alespoň trošku podařilo vám ten pocit a zážitek přiblížit. A trošku závidím vám všem, které ten koncert třeba teprve jen čeká.

A co vy? Máte rádi Justinovu hudbu?