St, 19. 07. 2017, 18:56

Like from my diary XXXI: Vystup ze svojí komforní zóny...

Latte art

"Vystup ze svojí komfortní zóny." To je taková hezká fráze, která se (teď) často používá k motivování, inspirování a kdoví čemu ještě. Když tomu ale všechny tyhle znaménka a škatulky "odpářu", přijde mi, že tento koncept komfortní zóny a vystupování z ní má něco do sebe. Co to znamená pro vás? Pro mě je komfortní zóna něco, co dělám automaticky, často nějaká vyjetá dráha třeba už od dětství, naučený strach, obavy i radosti, prostě něco známého. Spousta věcí mi vždycky šla tak nějak sama od sebe, i když třeba né "perfektně", a tak jsem neměla potřebu dělat to, co mi nejde. Z "komfortní zóny" přesto vystupuju pokaždé, když se mám jakkoliv ozvat nebo když mám třeba telefonovat s někým cizím. Bývaly doby, kdy jsem si i objednání se ke kadeřnici musela nejdřív "nacvičit", a pak teprve vytočit telefonní číslo. Postupně jsem se to sice naučila, ale nepříjemné mi to je stále. Taky je pro mě obtížné se "sebe-prezentovat", dát najevo, v čem jsem dobrá nebo co chci. Znát svou cenu. A třeba představa nové práce mě fascinuje a děsí zároveň

Tam, kde pracuju teď je to super. Má to spoustu výhod. Pěšky jsem v práci za deset minut. Mám skvělé kolegy. Koukám celý den na krásné náměstíčko. Znám skoro všechny zákazníky. Mám tak flexibilní pracovní dobu, že si sama skoro až závidím, že můžu odjet třeba na tři týdny téměř kdykoliv. Především se tam ale cítím KOMFORTNĚ. Není tam už nic, co by mě vyvádělo z míry, co bych se mohla naučit, co by mě k něčemu vyzývalo. A to mi vyhovuje a zároveň mě to utlumuje. A jde jen o to, co převáží. Dlouho dlouho dlouho mi bylo příjemnější to prostě přijímat a nedělat nic, kvůli všem těm nesporným výhodám. V posledních měsících se ale neustále dostávám do situací, které mě skoro "nutí" přijmout to, že se až urputně držím něčeho, co fakt nefunguje. Nemoci, úzkosti, pocit nenaplněnosti. Jsem tak často protivná a podrážděná! A cítím, jak jdu proti sobě, proti svojí podstatě, proti radosti a nechávám se paralyzovat strachem. Ale začínám to (konečně) vidět.

latte art sweet melange

latte art sweet melange

Baví mě pracovat s kávou. Chci se o ní dozvědět víc, chci znát její původ, její vlastnosti, chci ji umět pražit a připravovat jinak, než jen jako espresso a cappucino. A už tak dlouho sama sobě i Radanovi říkám, že "než se přestěhujeme zpátky, chci alespoň chvíli pracovat u Tima Wendelboe." A roky plynou a my jsme furt tady v Oslu a já s nimi konečně navázala kontakt a poslala jim svůj životopis a upřímný email o tom, proč se k nim hodím zrovna já. Pár týdnů předtím, než pojedeme na Letavy a domů, rozhodnutá nejet, pokud tu práci získám a musela bych nastoupit hned. Když jsem tam dnes šla, abych se ukázala a dala najevo, že mám opravdu zájem, klepala jsem se nervozitou. "Vždyť zas tolik zkušeností s kávou nemám! To si fakt myslím, že je budu zajímat zrovna já? A co když se mi tam nebude líbit? Co když nebudu mít žádné volné dny? Co když...?" 

S větou "Hi, are you Ben?" jsem všechen strach, nervozitu i koncept komforní zóny pustila. Usmála jsem se, uvolnila, koukala do očí a projevila samu sebe. A to, co se mi vracelo byla nádhera. Nevím, jaké to bude, jestli tuhle konkrétní práci získám nebo ne. Ale nabila jsem se radostí a odhodláním, které jsem necítila už dlouho. Cítila jsem v sobě živo(t). A asi se mi celkem líbí :).

Komentáře

Napsal(a) Terez (neověřeno), Čt, 20. 07. 2017, 07:41*

Terezko,

tak to je úžasný! Moc ti práci u Tima přeju, to je skoro až jako z pohádky :-) Věřím, že to dobře dopadne a moc ti držím palce ;-)

Mějte se krásně!

Terezko,

děkuju moc! Měla bych vědět víc příští týden, ještě se musí z dovolené vrátit samotný Tim :). Ale mám z toho dobrý pocit, tak uvidíme! :) 

Taky se měj moc hezky! 

Ahoj Leni,

děkuju! Ono pro mě ani tak nejde o sny, jako spíš o pohyb, vývoj, změnu, kterou jsem v sobě teď tak potlačovala :). Ale samozřejmě by to byla paráda, určitě dám pak vědět :).

Měj se krásně! 

Napsal(a) Jarka (neověřeno), Čt, 20. 07. 2017, 20:23*

Terezko, sama bych měla radost kdybys místo dostala.  Úplně věřím, že jsi nabitá radostí a odhodláním.  Držím ti palce ♥♥♥

 

 

Ahoj Jarko,

děkuju moc moc! :) Jsem! Uvidím příští týden, říkali, že se určitě ozvou. A mám z toho dobrý pocit. Už teď, takže ať to bude jakékoliv, je to super :).

Měj se krásně! :)

Napsal(a) Jituš (neověřeno), Pá, 21. 07. 2017, 09:01*

Terez,

ze srdce ti přeju, aby ti tahle práce vyšla a ty ses ciltila spokojená. A zároveň moc děkuji za tenhle článek. Je přesně takový, jaký jsem si teď potřebovala přečíst :-).

Hezké letni dny, Jitka

Napsal(a) Terez sweet melange, Pá, 21. 07. 2017, 14:10*

In reply to by Jituš (neověřeno)

Jituš,

děkuju moc!! :) A mám velkou radost, že sis v něm našla i něco pro sebe! :) 

Krásné letní dny i tobě! :)

Napsal(a) Tereza - MBML blog (neověřeno), Pá, 21. 07. 2017, 16:43*

Ahoj Terezko, tak za prvé jsem v šoku, že si ten článek vůbec někdo přečetl - a co víc - TY :D Mám vždy pocit, že si píšu jen tak pro sebe a že na můj blog nikdo nechodí, protože ho nikde "nepropaguju". Spíš si jen tak brblám pod fousy. Takže když mi tam přistál komentář od tebe, rozbušilo se mi srdce z toho "exited" pocitu :D Na komentáře nejsem VŮBEC zvyklá a fakt moc ti za něj děkuju. Asi za to všechno může ten link na tvůj blog.

Článkem jsem rozhodně nechtěla říct, že něco je špatně a něco je dobře. Měla to být jen taková moje klasická popůlnoční úvaha. To jsi určitě poznala. Já sama jsem povaha hodně přemýšlivá (proto taky sympatizuju s tebou, přijde mi, že jsi na podobné "vlně") a k psaní osobnějších článků "ze života" mívám silné tendence. Bohužel, skoro vždycky mám pak i tendence je mazat s pocitem, že je mi skoro až nepříjemný, aby to někdo četl. Možná to je i tím, že bloguju docela krátce a nejsem si v této činnosti ještě úplně jistá v kramflecích. Tak třeba to časem ještě přijde a já budu moct začít doopravdy PSÁT. Zatím mi to ale vůbec nejde a je mi to nějak proti srsti. Závidím ti, opravdu, že se dokážeš tolik otevřít. Musí to být úžasný pocit volnosti. (Viz tvůj poslední post na fcb o tom, jak se vidíme v zrcadle. Je to skvělý.)

Moje nutkání vypsat se je silné, ale pocit sdílení mi ještě moc nejde přijmout, uchopit a vypořádat se s ním.

Každopádně, tvůj blog je v dnešním "komerčním blogování" jako jehla v kupce sena a má pro mě díky tomu velikou cenu. To jsem ještě chtěla říct, když už jsme u těch upřímností :)

 Měj se krásně a ještě jednou díky za přečtení článku a za komentář, fakt si toho vážím!!

Tereza

Napsal(a) Anonym (neověřeno), Pá, 21. 07. 2017, 16:52*

...ještě dodatek. V dalším článku o filmu The Circle na konci píšu o tom, že nemám nic proti sdílení, pokud to má nějakou přidanou hodnotu. To je zas v souvislosti s tvým dodatkem k prvnímu komentáři. Jsem v pohodě s tím, když někdo sdílí svou snídani na Ig, pokud to má být doporučení na fajn kavárnu. Jsem v pohodě s tím,  když někdo tomu sdílení dá nějakou "message" a význam. I kdyby estetický. Vadí mi bezhlavé sdílení VŠEHO aniž by tomu ten člověk dal nějakou tu přidanou hodnotu a informaci. Bohužel je toho plný instagram... (Ne všechny fotky snídaní jsou doporučení na kavárnu, nebo alespoň estetické... - je to jen modelový příklad) No a ohledně těch těhotenských fotek, to mi přijde divné z hlediska nějaké "etiky" "estetiky" . Je to pro mě něco velmi intimního. Já jako matka bych to prožívala asi nějak tak, že bych nechtěla své břicho a pak i fotky miminka cpát na internet :( Ale to je prostě můj pocit, který už jsem probírala s několika lidmi a je to tak, že každý má na to odlišný názor. A je to v pořádku. Možná, že jsem ten článek přecejen pojala trochu moc kriticky... Každopádně, kdo ví? Třeba i já nakonec budu ta mamča, co se ráda pochlubí, jak jí to břicho / mimčo/ pěkně roste :)

Napsal(a) Tereza (neověřeno), Pá, 21. 07. 2017, 17:02*

A ještě úplně poslední dodatek :D Ten blog, u kterého mě to téma napadlo, že není lifestyle, ale life, to nebyl tvůj blog, ale úplně jiný. Zrovna ten, který už bohužel propadl té nevyhnutelné marketingové vlně. Až pak jsem uvedla jako příklad tvůj blog, protože ten by se ovšem do kategorie "life" dal zařadit taky :D Ale jak už jsem řekla, tvůj blog mám asi nejradši a neříkám, že to je špatně :))

 

Měj se krásně!

 

T.

Ahoj Terezko,

díky moc, že sis našla čas mi takto odpovědět :). Na mě to působí tak, že už dávno píšeš otevřeně a upřímně a je úplně jedno, jestli píšeš o svojí ložnici, nebo recenzi na film. I v tom článku, díky kterému tato naše skvělá a pro mě přínosná "diskuze" vznikla jsi možná otevřenější a sdílnější, než ti to připadá :). Nemusíš nic měnit, všechno stejně vyplyne samo.

Já si tvůj článek vůbec nevzala osobně :). Nebo tedy, záleží, co znamená "brát si něco osobně". Každopádně na mě nepůsobil negativně a už vůbec ne vůči mně. Já některé blogerky vnímám podobně jako ty, ale nemůžu se s nimi srovnávat, protože se narozdíl od nich blogováním neživím. Přesto mám pocit, že by to šlo i jinak... ale to je zas na jinou debatu :). Třeba se někdy potkáme u nějakého toho "instagramového kafíčka" nebo tak :)).

Měj se krásně! A děkuju! Tereza

Přidat komentář

Odesláním tohoto formuláře souhlasíte s podmínkami služby Mollom.