Čt, 13. 07. 2017, 17:49

KVIFF 2017: TOP 9 filmů, co musíte vidět + pár bonusů

KVIFF 2017

Za ty roky, co jezdím do Karlových Varů na festival, jsem už viděla desítky, no možná stovky filmů. A víte co? Tolik si jich zase nepamatuju. Ve Varech jsem poprvé viděla třeba Svěrací kazajku s Keirou Knightley a Adrienem Brodym, Královu přízeň s Natalií Portman a Scarlett Johansson, Warholku s Siennou Miller a pár dalších "hvězdných filmů". To jsou takové ty, na které člověk moc nezapomene, protože jsou víc na očích a setkala jsem se s nimi i po skončení festivalu. V další "kategorii" jsou pak filmy, které jsem evidentně viděla ve správný čas a zasáhly nebo zaujaly mě tak, že na ně prostě nezapomenu. Sem patří film Harold a Maude, což je o lásce jednoho netypického páru a pro mě jeden z nejúžasnějších filmů vůbec. A taky řecký film Špičák, protože jsem do té doby (a vlastně ani potom) nic podobného nikdy neviděla. Když se fakt, ale fakt zamyslím, podle názvu bych si vybavila ještě Rozhovory s mým zahradníkem, Frances Ha nebo Let červeného balónku, ale u většiny dalších filmů, a to i těch, kterým jsem třeba dala nejvyšší "hodnocení", si vůbec nepamatuju, že jsem je viděla, natož o čem jsou. A protože třeba Cukráře nebo Drobné si nechte z letošního roku si určitě pamatovat chci, napsala jsem pro sebe i pro vás krátké "recenze" :).

Většina těch filmů zatím do české distribuce nejde - z těchto zmíněných snad jen Odnikud. V době internetu jde ale sehnat téměř všechno, že jo :). Ještě bych ale ráda dodala, že tohle je výběr z šestadvaceti filmů, které jsem během letošního festivalu stihla vidět. To je jen nepatrný zlomek všech promítaných filmů. Určitě tam bylo ještě dalších x filmů, které stály za to, ale na tom funguje "oportunity cost" :). Tohle je teda výběr těch, které jsem měla možnost vidět, pojďme na to.

1. Cukrář

cukrář KVIFF 2017

Vůči Cukrářovi jsem měla nejdřív trochu předsudky. Ráda chodím na španělské/jihoamerické filmy, na řecké, francouzké i italské, samozřejmě na USA/UK, ale německé jsem měla bůhví proč zařazené v kategorii "nezajímá mě". Naštěstí mě přesvědčil název a hlavně Lenička a Radan, protože německo-izraelský Cukrář byl pro mě nejintezivnějším filmovým zážitkem letošního festivalu. Příběh vypráví o cukrářovi z Berlína a izraelské ženě, jejichž osudy spojuje jeden muž, který zemře při tragické nehodě. S berlínským cukrářem tento muž udržoval milostný vztah během svých služebních cest, zatímco v Izraeli si otevřela kavárnu jeho manželka a matka jeho syna. Cukrář se vydává do Izraele, aby poznal původ svého milence a seznamuje se i s jeho ženou, která ho zaměstná ve svojí kavárně, aniž by věděla, že je spojuje láska a zármutek ke stejnému muži. Film je intimní, komorní, přirozeně a s lehkostí plynoucí, zvláštní roli v něm hraje jídlo a pohled na homosexualitu (a rozeného Němce) v tradiční židovské komunitě. Celý zážitek jen umocnila zasloužená několikaminutová standing ovation. 

2. Drobné si nechte

Drobné si nechte

Na tento film jsem se těšila, ale zároveň od něj nic moc nečekala, protože popisek k filmu byl tak nicneříkající, že se z něj nedalo nic vyčíst. O to dojemnější a příjemnější bylo ponořit se do příběhu dvou autistických lidí, kteří měli na první pohled společnou jen terapeutickou komunitu, do které oba docházeli - ona dobrovolně, on kvůli soudnímu nařízení. Bezstarostná, upřímná, neustále veselá Sarah a zpočátku odměřený, uzavřený David se do sebe zamilují a my tak můžeme nahlédnout na jeden nekonvenční, otevřený vztah, který se navenek zdá jiný, než "běžné" vztahy, ale ve skutečnosti prochází podobnými strachy i radostmi, jako si procházíme každý z nás. Film mě dojal k slzám a pak jsem se dojímala ještě po celou dobu diskuze s režisérkou a hlavními herci, kteří ve filmu vlastně (ne)hráli sami sebe. Ta radost, bezprostřednost, přímost, která z nich čišela, byla moc inspirativní! Nejvíc mě dostala představitelka Sarah, Samantha, které se Radan zeptal, jaký je její recept na to, že působí pořád tak vesele a optimisticky. A ona nerozuměla otázce, nechápala, na co se ptá, protože se o to nemusí snažit, jenom tím a taková prostě je. A to je něco, co se něčeho ve mně hluboce dotklo, protože často narážím na to, že přílišným snažením a analyzováním docházím spíš k opaku. 

3. Obludárium

Freakshow Obludárium

Obludárium neboli Freak Show je americká "coming of age" komedie, co je ale asi spíš "dramedií", pokud to mám škatulkovat. Radši bych to ale nedělala, protože ten film je právě o tom být svůj, projevit svou individualitu, nebát se být jiný. Billy Bloom v podání Alexe Lawtera je asi nejikoničtější postava v teenege filmu, jakou jsem kdy viděla. Billy je vychovávaný svou matkou, která ho učí milovat módu, být unikátní a jedinečný. Když ale odjede na léčení alkoholismu, je Billy nucený svůj poslední rok střední školy strávit v novém státě a žít u nudného otce, který mu nerozumí a říká, že "vystouplý hřebík je třeba zatlouct." Od prvního dne je Billy šikanovaný, až jednou skončí i v nemocnici, to je pro něj ale jen výzva být ještě výstřednější a ještě víc nepřehlédnutelný. Celý film v podstatě postupuje podle "fungující vzorce" klasických amerických filmů, přesto ale má něco navíc. Nebojí se kontroverzních témat a cítila jsem z něj podobné "poslání", jako u Drobné si nechte. Všichni jsme svým způsobem unikátní, "divní" a tudíž normální a toužíme hlavně po tom být sami sebou a být přijímaní takoví, jací jsme.

4. Jak balit holky na mejdanech

Tento film mě z letošních Varů překvapil asi nejvíc. Podle názvu jsem to typovala na klasickou romantickou komedii, navíc v něm hraje Nicole Kidman a Elle Fanning, a bylo mi docela divné, že by něco takového promítali na filmovém festivalu. Od první scény ale bylo jasné, že tohle bude jízda. Film se odehrává v osmdesátých letech minulého století a sleduje skupinku dospívajících kluků, kteří propadli punku. Při jednom divokém večeru se dostanou na hodně divnou párty mimozemšťanů, kde se hlavní postava Enn setkává se Zan, která s takovou "dětskou" naivitou poznává náš svět. Hlášky jako "sežer mě zaživa, mami, sežer mě zaživa, tati" nebo "do more punk to me" nebo třeba "jenže já mám klitoris, dohledej si to." takto působí možná jako vytržené z kontextu (vlastně jsou), ale jestli máte chuť na fakt ujetej, ale dobrej film, DOHLEDEJTE si tento! :)

5. Odnikud

Německý film, který je hereckou symfonií nádherné Diane Kruger. Jinak je to těžký a silný film o ztrátě milovaných kvůli atentátu. Dějově je rozdělený do tří částí (rodina, spravedlnost a moře) a začíná svatbou rozené Němky a tureckého Kurda, který si ještě odpykával trest za pašování drog. Po jeho propuštění spolu mají syna, muž začal podnikat a s drogama už neměl nic společného. Po domácku udělaná bomba vybuchla před jeho obchodem v době, kdy měl u sebe i svého syna. A tím vlastně začíná bolestivý příběh pozůstalé ženy, truchlení,  snaha o spravedlnost a nakonec konečné rozhodnutí plynoucí z beznaděje. 

6. Chlapi nepláčou

chlapi nepláčou

Veteráni z války v Jugoslávii před pětadvaceti lety se potkávají na terapeutickém pobytu. Chorvat, Srb, muslim, Bosňák a ustašovec (což jsem si, přiznám se, musela dohledat). Skupinu vede Slovinec formou konstelací, které v každém z účastněných probouzí různá traumata, strach, křivdy nebo bolest. Postupně nacházejí vůči jeden druhému i k sobě samým určité pochopení, ale rány jsou zaryté hluboko v každém z nich. 

Po promítání pak byla ještě diskuze, kdy vyšlo najevo, že všichni zúčastnění herci jsou opravdu váleční veteráni.

7. Země jahod

Švédský film o Polácích, kteří na sezónu přijíždějí na jih Švédska sbírat jahody a vydělat si peníze. Poláci žijí ve skromných maringotkách izolovaní od Švédů, kteří mají krásné domy, pořádají tradiční, trochu nudné rodinné oslavy a žijí poklidný, trochu nudný život. Tuto sezónu se ale do sebe zamilují Wojtek a Anneli, kteří svou lásku musí tajit, protože by s ní nikdo nesouhlasil. Poláci vnímají Švédy jako hloupé zbohatlíky, pro Švédy jsou polští pracovníci zase moc temperamentní "havět", o které by nejradši nevěděli. Film o zbytečných předsudcích, strachu, moci a uzavřenosti, kterou můžou možná změnit jen hlavní hrdinové.

 

8. Quality Time

Originální náhled na životy pěti mužů v pěti různých, a přesto si podobných příbězích. První příběh je animovaný o Koenovi, který se celý život snaží zavděčit své rodině a hlavně svému strýčkovi. Na každé oslavě do sebe láduje kvanta mléka a šunky, protože se to od něj očekává. Vždycky je mu pak sice fakt blbě a vlastně šunku a mléko nemá zas tak rád, ale nechce zklamat svoje nejbližší. A tak je to pořád dokola, i když ví, že si za to může sám. Další příběhy jsou ujeté, nebo jsou trochu zkouškou trpělivosti, některé pohádkové, některé scifi, až ten poslední je celkem "klasický" - o muži, který chce zapůsobit na rodinu své přítelkyně. Poslední scéna, kdy muž vytáhne kytaru, aby konečně ukázal, co umí, je neodolatelná. Dobrých deset minut hraje neustále stejnou melodii a my jako diváci koukáme na tváře jeho přítelkyně a její rodiny, jak přechází z nadšení k otrávenosti a přání si, aby to už skončilo. V podstatě tak reflektuje obraz "každého z nás."

Na plátně se pak objevil text: Dnes Jeff volal své matce a řekl jí, že to byl pěkný den. Byl to Jeffův 13668 den. Ještě mu jich zbývá 16544.

9. Moje šťastná rodina

A na konci tohoto "baťovského žebříčku" je gruzínský film, který vypráví o ženě, která se na své dvaapadesáté narozeniny rozhodne opustit byt, ve kterém žije se svým mužem a celou svojí rodinou. Cítila, že se celý život jen musela přizpůsobovat a potlačovala tak samu sebe i v těch největších maličkostech, jako v tom, že si nemohla dát dort před večeří, protože jí to matka zakázala. Celkově film plyne poměrně klidně, odráží se v něm gruzínská kultura a sledovat ženu, která nezanevřela na svou rodinu, jen se prostě rozhodla změnit situaci, která ji nevyhovovala, přestože je to pro rodinu "ostuda", je inspirativní.

 

Bonusy

KVIFF 2017

KVIFF 2017
KVIFF 2017

KVIFF 2017

KVIFF 2017

Nejlepší píseň: 

I get overwhelmed ve filmu Přízrak, který jsem jinak vůbec nepochopila a nevím, co tím chtěl básník říci.

Dokumenty, co stojí za to: 

Bez názvu: Režisér Michael Glawogger se na přelomu roku 2013/14 vydal na roční cestu kolem světa, kde měl v plánu dokumentovat co uviděl, aniž by měl nějaký konkrétní plán. Po čtyřech měsících bohužel zemřel na malárii. Jeho dvorní střihařka se ale rozhodla udělat film z materiálu, který měla. A tak máme možnost se hodinu a půl dívat na dechberoucí i úplně obyčejné záběry z Balkánu nebo z Afriky, na nekonečné plochy dovezených odpadků, které poletují ve vzduchu a africké děti si v něm hrají a nemají před tím kam utéct. V dokumentu se moc nemluví, nemá žádný pevný řád, ale o to silněji na mě zapůsobil a klidně bych zvládla ještě další hodinu a půl.

Viděla jsem i dokumenty o Richardovi Mullerovi a Whitney Houston, které jsou si v mnohém docela podobné a pokud vás jejich osobnosti zajímají, budou se vám líbit.

Dobré krimi:

Dobrý časy s Robertem Pattinsonem, který jsem ale z části prospala (v jedenáct večer normálně mívám večerku :)), ale Radan z něj byl úplně nadšený.

Jediný westernový film, který mě kdy bavil:

Stopaři s Johnem Waynem

Co ještě jsem viděla a stálo podle mě za to

Fortunata
Rodinný život
Abriliny dcery
Vnitřní slunce
Oklamaný
W.R. Mystéria organizmu

A ty co bych vidět nemusela

Přízrak

Země a svoboda
Příběh jednoho života
Breaking news
Somniloquies
- i když tenhle film si budu ještě dlouho pamatovat a nejen kvůli tomu, že to byla 80ti minutová zkouška trpělivosti. Bylo to vlastně dost dobrý. A zároveň nebylo. Jsem zmatená :)

Při psaní tohoto článku jsem si uvědomila, jakou potíž mi dělá popisování děje a nějaké "strukturované myšlení". Možná proto tak často volím ty "deníčkové" a pocitové články, které moc nepotřebují můj názor. Jsem ale ráda, že jsem se do něj pustila, skládat si v hlavě a pak na papír, co si vlastně o něčem myslím, má občas něco do sebe :).

KVIFF 2017

Byli jste ve Varech? Jaký film se vám nejvíc líbil? A jaký film vás z mého výběru nejvíc zaujal? :)

Komentáře

Napsal(a) Liby (neověřeno), Čt, 13. 07. 2017, 18:30*

Petrův zážitek letošního roku byl časosběrný dokument Spousta dětí, opice a zámek  https://www.csfd.cz/film/519501-spousta-deti-opice-a-zamek/prehled/   ,  o ženě, která chtěla (a měla) spoustu dětí, a časem i opici, následně získali i zámek, pak o něj přišli..a bylo to úsměvný a milý a z toho šílenýho traileru jsem uznala, že pokud člověk žije v takovéhle rodině, není jiná volba než o tom napsat knížku a nebo natočit film, to je prostě nutnost :D. Točil to totiž její syn. A po filmu byla i beseda s přítomnou paní.... Petr nadšenej:) Mějte se!

Napsal(a) Barča (neověřeno), Ne, 16. 07. 2017, 09:32*

Ahoj Terezko :) 
Díky za tenhle článek, bylo to pro mě docela dost inspirující. Spoustu filmů, jsem si dala do svého seznamu Chci vidět, tk snad se k nim někdy i dostanu :D. Úplně jsem najednou dostala chuť jet příští rok na Vary taky, ale vždycky to na mě působilo, jako docela drahá záležitost, jenom pro špičku... a z tvého článku to ani tak nepůsobí. Díky za to :)

Ahoj Barčo,

díky moc za komentář, jsem ráda, že jsem ti dala nějaké tipy na filmy a držím palce, ať alespoň na nějaké z nich narazíš :).

Na festival se určitě vydej!! Vary jsou obecně docela drahé, ale ten festival určitě není jen pro "špičku" - naopak je úplně pro všechny a je v podstatě na tobě, jak drahé to bude. My vždycky volíme, podle možností, takovou "střední cestu" - kávičku si většinou neodpustíme, ale na jídlo nechodíme do žádných předražených restaurací, voda je stejně nejlepší ta vřídelní a tak :) ...

Tak se měj krásně a třeba se tam příští rok potkáme :)

Napsal(a) Leni Králíčková (neověřeno), Po, 17. 07. 2017, 15:33*

Ahoj Terezko, na tvůj blog jsem narazila dnes náhodou a hned jsem si přečetla tento článek o KVIFF - i když si myslím, že se to poslední roky stalo hrozně "módní" záležitostí a to mě trošku odrazuje od toho, tam jet, tak tvůj článek mě nadchnul a díky němu bych se tam ráda podívala. Filmy popisuješ hezky a mám chuť si je všechny pustit. Díky moc! :)

Blog máš krásný a myslím, že se sem budu ráda a často vracet.

<a href="http://www.lifefoodtravel.cz/">lifefoodtravel.cz</a>

Ahoj Leni,

vůbec nevím, proč ti odepisuju až teď, ale děkuju moc za komentář :). Souhlasím, že v posledních letech se stalo celkem "trendy" jezdit do Varů... to před těmi 10+ lety, kdy jsem tam byla poprvé, ještě nebylo :)). Každopádně i tak mi přijde, že Vary jsou přesně takové, jaké si je uděláš... ten filmový zážitek a tu atmosféru to ztratit nemusí :). 

Díky ještě jednou, i za milou pochvalu! Měj se krásně! Tereza

Přidat komentář

Odesláním tohoto formuláře souhlasíte s podmínkami služby Mollom.