St, 24. 01. 2018, 15:55

Jak jsem prožívala 1. trimestr těhotenství

těhotenství

Je úterý 23.ledna, a přesně v 8:56 vcházím, i s Radanem, do čekárny u mého norského obvodního doktora. Jsem tu objednaná na druhou těhotenskou kontrolu. Ta první proběhla v polovině prosince a vlastně mi tehdy těhotenství ani nepotvrdil.

Já: "Jsem asi těhotná."
Doktor: "Udělala jste si test?"
Já: "Jo. Několik."
Doktor: "Tak to stačí. Přijďte za šest týdnů. Hodně štěstí a nashle."

Včera už to bylo o něco lepší. Vzali mi vzorky z moči i krve, změřili tlak a pan doktor pak vytáhl stetoskop, co vypadal jako ze sedmdesátých let, aby miminku poslechl tlukot srdíčka. Prý je ale možné, že ho ještě nenajdeme. Nejdřív měl ten přístroj vybité baterky. Naštěstí měli v ordinaci náhradní. A tak i Radan poprvé slyšel tlukot srdíčka, i když to trochu šumělo. 

Já už mimi viděla na ultrazvuku. Doma v ČR, a dokonce dvakrát. Jednou u svého gynekologa, aby mi vlastně někdo "potvrdil" těhotenství, a podruhé na prvotrimestrálním screeningu, u kterého Radan bohužel nebyl. Rozdíly mezi Norskem a Českem jsou (nejen) v porodnictví fakt velké, a pokud budete chtít, ráda se o tom později - až budu mít přece jen větší zkušenost - rozepíšu víc, ale zatím můžu říct, že mi ten norský způsob "vlastně se toho moc nedozvím" vyhovuje, i když jsem ráda, že jsem na ten screening v Česku jít mohla a ujistila se tak, že se miminku u mě zatím moc líbí a všechno je v pořádku.

Jsem teď v půlce třináctého týdne, takže doslova a do písmene na začátku druhého trimestru. Někde jsem četla, že se to dá jednoduše spočítat tak, že vydělíte čtyřicet (týdnů) třemi (trimestry), což vychází na 13,333. 12. týden je tedy poslední celý týden prvního trimestru, 14. týden je první celý týden druhého, což z třináctého dělá takové "něco mezi". 

A tak, dokud to mám ještě v čerstvé paměti, chtěla bych si tu dneska pro sebe i pro vás sepsat, jak jsem prožívala první trimestr. Sama jsem takové články vždycky ráda četla u jiných blogerek, tak doufám, že to bude zajímat a bavit i vás! Během těch cca dvou měsíců, co vím, že čekáme miminko jsem si občas i něco zapsala, takže některé informace použiju z těchto mých zápisků. 

Pojďme na to!

Poznala jsem, že jsem těhotná ještě před pozitivním testem?

Ne. Spousta mých kamarádek mi říkala, že to poznaly skoro hned, podle citlivosti prsou nebo prostě proto, že to "věděly". Ale spoustu dalších zase tvrdila, že ne, že opravdu až s prvním pozitivním testem. 

Já si možná až zpětně dokážu vybavit pár věcí, které se mi děly, ale tehdy jsem je nepřikládala tomu, že by mohly značit těhotenství. Vybavuju si jeden den v práci, kdy jsem místo své obvyklé vlažné vody najednou nutně potřebovala úplně ledovou. Přišlo mi to divné, protože byl listopad a venku zima, ale určitě ne tak divné, abych si o tom něco myslela. Taky jsem byla opravdu hodně unavená. Když to šlo, spala jsem v noci 10-12 hodin a přes den stejně měla těžká víčka a nula energie. Až mě napadlo, jestli třeba nejsem nějak nemocná. A poslední věc, co zpětně možná vidím jako náznak, byl den před zjištěním. Měla jsem volno v práci, tak jsem si vzala knížku a šla si číst do kavárny. A při čtení úplně běžné pasáže jsem se rozbrečela, což se mi nikdy nestává... Každopádně jsem to přikládala nějakému intenzivnějšímu pms...

Já měla poslední měsíce fakt dlouhý a nepravidelný cyklus, takže mě ani nenapadlo si udělat test před 35. dnem... spoustu měsíců předtím se mi totiž stávalo, že jsem si udělala test a v ten den přišla menstruace... Od té doby, co jsem si měřila bazální teplotu, jsem sice věděla, kdy menstruace přijde/nepřijde, ale upřímně mi to nijak nepomáhalo ve vypozorování plodných dní, což bylo semtam docela frustrující...

Jiné příznaky

Všechny moje "příznaky" byly a jsou rozhodně nepravidelné. Radan si ze mě ze začátku dělal srandu, že jeden den naříkám, že nemám žádný příznak a jestli jsem vůbec těhotná a druhý den skuhrám, že je mi blbě a bolí mě prsa. Když se tak na to teď koukám, možná je to příznak sám o sobě :). Každopádně ať už jsem se cítila jakkoliv, nikdy to (zatím) nebylo nic dramatického. Prsa mívám citlivá, ale určitě ne víc, než jako při běžném pms. Špatně mi někdy bývá, přirovnala bych to možná k takové opici po flámu, ale až na pár ojedinělých situací, kdy jsem ráno po napití se hned tu vodu zase vyzvracela, se to vždycky dá vydržet. Hlava mě bolela jednou, na to pomohlo víc vody a spánku. Měla jsem, a mívám, nízký tlak, takže se mi občas udělá černo před očima a procentuálně asi chodím častěji na záchod. Necítím se přecitlivělejší a můj čich mi zatím přijde úplně stejně průměrnej jako předtím.

těhotenský test
Že jsem těhotná jsem zjistila díky takovému tomu nejlevnějšímu testu, ale pak jsem si koupila tady tu předraženou srandu, protože jsem chtěla vědět, v kolikátým týdnu jsem...

Pocity

Když mi vyšel první pozitivní test, udělala jsem si během týdne ještě dalších minimálně pět, abych se ujistila, jestli jsem pořád ještě těhotná... :) První tři dny jsem cítila příšernej strach a extrémní nervozitu, asi jako když máte třeba před maturitou nebo státnicema. Snažila jsem se být v klidu, ale neuměla jsem se toho pocitu zbavit, tak jsem ho radši přijala s tím, že je to normální, protože mi přišlo hloupý bojovat sama se sebou na dvakrát :). Pak jsem se postupně uvolnila a každý den cítila nekonečnou vděčnost za to, že se tohle děje, že tohle můžu prožívat. Tu cítím dodnes. Většinu dní se cítím klidně, velký strach jsem měla jen jednou, když jsem někdy v osmém týdnu začala špinit a nevěděla, co se děje. Byl zrovna druhý svátek vánoční, tak jsem volala na gynekologickou pohotovost a tam mě ujistili, že pokud nejde o čerstvé krvácení nebo nemám žádné další potíže, je to v pořádku a mám se zastavit jenom, pokud by to nepřestávalo. Naštěstí přestalo. 

Na druhou stranu málokdy zažívám pocity nějaké velké euforie. Třeba když jsem naše mimi viděla poprvé na obrazovce a viděla, jak mu tluče srdíčko, bylo to úžasný a krásný, ale měla jsem očekávání, že se hned rozbrečím a budu to extrémně prožívat. Znala jsem takové scény z filmů a tak jsem si myslela, že to tak má být a bude. Takže první, co mě napadlo, když žádná slza ani velké dojetí nepřišlo bylo, jestli jsem normální?! Pak jsem ale ukonejšila samu sebe, že určitě jsem, že každý máme prožívání jiné a neexistuje žádný univerzální pocit, který by měla mít každá nastávající maminka. Takže to tak přijímám, že cokoliv vnímám a cítím je v pořádku a důvěřuju, že mi instinkt řekne, když nebude. Od té doby, co čekám miminko, jsem taky získala ještě jiný pohled na nelpění. Celou dobu jsem si vědomá toho, že se může stát cokoliv a že spoustu situací nemám ve svých rukou. Můžu (v rámci možností) jíst zdravě, můžu nepít alkohol, nevystavovat se fyzickému nebezpečí, být v klidu a pozitivně naladěná, milovat, ale jsou věci, které ovlivnit nemůžu a učím se je pouštět. Dodává mi to pocit klidu a pokory. 

 

Oznámení rodině a kamarádům

Že čekáme miminko jsme hned ten den zavolali mým rodičům. Neuměla jsem si představit, že by to Lenička nevěděla třeba až do Vánoc a že bych to neměla s kým řešit a sdílet :). Teda, Radan tu samozřejmě se mnou byl a je, ale to je trošku jiné, jestli mě chápete. Naši tu novinku vzali skvěle, nijak přehnaně to nepřožívají, ale těší se s námi a mně to upřímně absolutně vyhovuje, že mi sdělují svoje názory a zkušenosti jenom tehdy, když se je na něco zeptám a naprosto respektujícím a otevřeným způsobem.

O den později jsme to volali ještě Radanovým rodičům a já to napsala dvěma svým kamarádkám, které už mají děti, protože jsem to prostě chtěla s někým sdílet. Postupně jsme to takto řekli všem našim nejbližším a kamarádům, ale u většiny jsme čekali až tak do desátého týdne... Třeba když jsme s českýma holkama v Oslu pekly v prosinci cukroví, byla jsem zrovna na konci šestého týdne a nic jim tehdy neřekla. Což bylo sakra těžký, protože dvě z nich jsou teď těhotné a většinu času jsme řešily právě těhotenství... no, holky mi pak říkaly, že to stejně tušily... :)

Vtipné bylo, že to několik z mých "sledujících" na instagramu uhádlo z toho, co jsem sdílela. Takto mi za ty dva měsíce přišlo asi deset zpráv, jestli jsem těhotná... ani jednou jsem nelhala :).

těhotenský čaj
Takto jsem si asi týden po zjištění koupila těhotenský čaj a až doma zjistila, že je vhodný až od druhého a třetího trimestru :)

Chutě a averze

Než jsem to zjistila a prvních pár týdnů potom, jsem měla chutě úplně běžné a normální... Jedla jsem to, co obvykle, hodně zeleninových kari, polívek, quinoi, ovesných kaší atd.. Pak jsem postupně začala mít averzi na některé potraviny. Třeba na cizrnu, tu momentálně nemůžu ani cítit. Zato třeba čočku můžu a vlastně mám už tak měsíc chuť na klasickou čočku na kyselo, s kyselou okurkou a vajíčkem, což mi teď připomíná, že jsem si ji pořád ještě neudělala. Taky mi moc nechutná zelenina a inklinuju spíš ke sladkým jídlům. Doma v ČR jsem jedla každý den jogurty ve skle, protože jsem na ně prostě měla šílenou chuť. A džusy, ty bych mohla pít pořád, tak si je alespoň ředím vodou. Nesnesitelnou chuť na nic nemám, to se spíš projevují ty averze, ale až na tu cizrnu a kopr (který jsem nesnášela už předtím) to není nic, co by se nedalo překonat. 

Obecně se snažím jíst každý den alespoň nějakou zeleninu a ovoce (to je jednodušší), párkrát do týdne jím na snídani pořád obilnou kaši s oříškama a semínkama a ovesným mlékem, jindy si dám vajíčka nebo avokádo na celozrnném chlebu a průměrně jednou za 10 dní si dávám rybu. Maso jsem mívala teď doma, když nějaké bylo. Striktně se mu teď nevyhýbám, ale nemívám na něj vůbec chuť, takže ho ani nijak nevyhledávám. Každopádně u všech těchto potravin si hlídám, aby byly pořádně uvařené/propečené.

Taky občas piju kafe, když na něj mám chuť. Což je průměrně tak 2-3x týdně jeden shot espressa v cappucinu nebo v latté. Tady v Norsku tohle nějak striktně nevnímají, běžně si u nás v kavárně těhotné ženy dávají i dvojité shoty espressa a někdy i víckrát za den. Já osobně nevidím důvod si občas to kafe nedat, když na něj mám chuť, ale vím, že to každý vnímá jinak a tak to má být.

Alkohol nepiju, i když na Silvestra jsem si dala minilok sektu, protože ty rychlý špunty se nedaly pít!!! I na tohle jsou názory různé, vím, že někteří doktoři říkají, že deci červeného jednou týdně nevadí, já každopádně kromě téhle výjimečné situace nepiju vůbec.

těhotenské aplikace
První a třetí fotka je z aplikace The Bump, druhá a čtvrtá z Ovia Pregnancy

Aplikace

Co se mobilních aplikací týče, ještě před těhotenstvím, jsem používala appku Flo, kde jsem si zaznamenávala menstruační cyklus a později různé symptomy a bazální teplotu. Po tom, co jsem si ji předělala do "těhotenského módu", už mi ale přijde celkem k ničemu, protože tam moc nových informací není...

Takže jsem si stáhla aplikaci Ovia Pregnancy, která mě baví tím, že mi každý týden říká, jak velké miminko je, ale kromě obvyklého ovoce a zeleniny plod přirovnává třeba i k francouzským cukrovinkám nebo roztomilým zvířátkům. Takto jsme měli třeba berušku, profiterolku a teď máme mini křečka nebo velkou Ladureé makronku :). Taky tam ukazují, jak velké má mimi ručičky a nožičky v porovnání s tím, jak velké asi budou v devátém měsíci a každý den mi tam píšou třeba jednu větu o tom, co se miminku teď vyvíjí a tak. Vyhovuje mi i kalendář a různé milníky, co si tam můžu zaznamenávat.

Stáhla jsem si i appku The Bump, která mi taky během týdne dává různé informace a zajímavé články a je na ní super i to, že v každém týdnu můžu ve 3D vidět, jak se mimi mění a roste.

Ze začátku jsem si občas googlovala různé otázky, jako "můžu to a tohle" a "je normální tohle a tamto", ale vždycky jsem se takto dostala na nějaké diskuze, kde je těch názorů fakt bambilion a pak si vyberte... Nikdy jsem to teda nebrala nějak úzkostně, spíš prostě jako nějaké informace, ale dost brzo jsem si uvědomila, že to nepotřebuju a na žádné diskuzní fóra tedy nechodím.

To je asi pro dnešek všechno. Ještě je pár věcí, co mě napadá, ale něco bych si asi měla nechat na příště :). Dejte mi vědět, jestli vás některé z těchto témat třeba zajímá víc, nebo vůbec, o čem byste si třeba rádi přečetli. Budu ráda za jakékoliv nápady. A když mi budete chtít napsat vaše zkušenosti z prvního trimestru, budu moc ráda!

Tak se mějte krásně a příště zase naviděnou u nějakého "netěhotenského" článku! :)

těhotenství, miminko

P.S.: Lenička mi poslala odkaz na zajímavou online konferenci, která se jmenuje "Miminko maminko". Začíná teď 28.1 a každý den se budou probírat různá zajímavá témata od plánování těhotenství, přes bylinky v těhotenství, přípravu na porod až po to, jak si zařídit netoxickou domácnost nebo techniky a postupy, jak hravě zvládnout kojení. Tak určitě kouněte, myslím, že to bude moc zajímavé! 

Komentáře

Napsal(a) Olga Katolická (neověřeno), St, 24. 01. 2018, 17:25*

Terezko, moc blahopřeju, mám radost o to větší, že stejně jako tvé miminko se narodí i můj vnouček (nebo vnučka). Nevěsta mého prostředního syna Filipa je ve 13. týdnu, měli mít svatbu 9. června, ale tak se to nějak seběhlo, že ji přesunuli už na březen. Měj se hezky a brzy zase něco pěkného napiš. 

Napsal(a) D (neověřeno), St, 24. 01. 2018, 17:28*

Ahoj, mna by zaujimalo ako dlho ste sa o babo snazili a celkovo ten proces (v ktorom som teraz ja, a nejaky clanok o tomto by sa mi dost hodil :-)

 

drzim palce!

 

Ahoj D.,

děkuju moc za komentář i držení palců :). Já takový článek určitě plánuju, ale upřímně se na něj zatím necítím. Ještě tomu dám chvíli čas a prostor! :) Každopádně vnímám, že je vás víc takových, co byste si o něčem takovém rády přečetly (já sama jsem taky takové články vyhledávala a moc jich nenašla), takže o tom určitě časem ráda napíšu! :)

Tak jako tak moc držím palce!

Tereza

Ahoj, 

já ti tu jen zkopíruju odpověď, co jsem napsala D.: -  Já takový článek určitě plánuju, ale upřímně se na něj zatím necítím. Ještě tomu dám chvíli čas a prostor! :) Každopádně vnímám, že je vás víc takových, co byste si o něčem takovém rády přečetly (já sama jsem taky takové články vyhledávala a moc jich nenašla), takže o tom určitě časem ráda napíšu! :)

Jinak, mně je 27 a Radanovi 28.

Měj se hezky!

Napsal(a) V (neověřeno), St, 24. 01. 2018, 18:16*

Mě by zajímalo, kde plánujete porod.. Vzhledem k popisu, co se dělo u norského lékaře a co vše jste se dozvěděla v ČR. :-) 

Jinak přeji hoooodně zdravíčka, štěstíčka, pohody, spokojenosti a radosti!!! Je to to nejkrásnější období, které může být... A strašně rychle to utíká.. ;-)

Ahoj V., 

děkuju moc! Porod plánuju v Norsku a jsem moc ráda, že ho tu ještě stihnu. Původně jsme se chtěli v létě už stěhovat, ale nakonec tu zůstaneme o trochu déle, právě proto, abych mohla rodit tady... Co vím o norském porodnictví, je mi mnohem bližší... možná tolik nekontrolují, ale nic nezanedbávají a přijde mi to tu hodně instinktivní a přirozené... je tu úplně běžné a normální mít u porodu v nemocnici jen porodní asistentku, což určitě jde i u nás, ale zatím to není úplně běžná praxe... taky je tu mnohem nižší procento císařských řezů, protože Norové to prostě považují až jako za úplně poslední možnost, zatímco v ČR mi oba doktoři se kterým jsem mluvila říkali, že se často dělají "preventivně"... Je toho víc a rozhodně to nemám nastudované tak, abych jednu zemi naprosto vychválila a druhou hanila... nakonec je stejně každý porod a každá zkušenost individuální... :) Zatím ale mám z norského porodnictví dobrý pocit, a jsem vděčná, že když chci nebo potřebuju, můžu do určité míry využít i to v ČR :).

 

Napsal(a) Jana Dostálová (neověřeno), Pá, 26. 01. 2018, 17:33*

In reply to by Terez sweet melange

Ahoj Terezko,

musím reagovat na zmínku o českém porodnictví a o císařských řezech. Já osobně mám teda úplně jinou zkušenost, rodila jsem v Olomouci, kde se běžně rodí jen s porodní asistentkou, kterou ti přidělí, když přijdeš rodit. My chytli teda naprosto úžasnou slečnu - porodní asistentku NIkolku, která byla anděl a naprosto úžasně se o nás starala. Bála jsem se, že nestihnu porodit, než jí skončí směna (v 7 hod ráno) a nakonec se nám synáček narodil v 6:51 a ona stejně přetáhla směnu, aby s náma byla i při kontrole po porodu. Takže jak říkám rodila jsem jen s ní (a manželem :-) ) a doktorka se objevila až na šití poporodích poranění. 

Takže v Olomouci se takhle rodí běžně a každá rodička má svůj vlastní pokoj, na žádný sál se nepřesouvá, takže to je za mně velké plus. 

A k tomu císaři - z toho, co nám právě říkali na předporodním kurzu (který sestával ze šesti setkání), k císařům se přistupuje jen, když je to vážně nezbytně nutné. Právě proto, že je to velký zásah, operace a není to přirozený proces jako bežný porod. A já se právě obávala, aby u nás ta situace - císař - nenastala, protože naše miminko bylo ještě ve 34. týdnu v pozici koncem pánevním, tedy hlavičkou nahoru (všichni ostatn na kurzu už měli miminka hlavou dolů a koukali a nás jak na exoty :-)) a ta asistentka nás uklidňovala, že se určitě ještě otočí a kdyby ne, tak nám rovnou dávala papíry s informacemi o porodu koncem pánevním. No, naštěstí se prcek umoudřil a sám se otočil :-). Samozřejmě, pokud máš ty informace o nadužívání císařských řezů od doktorů, tak jim to neberu. Jen moje zkušenost je jiná a měla jsem potřebu to české porodnictví taky trochu obhájit a udělat osvětu, protože jsem byla v Olomouci naprosto spokojená úplně se všemi službami - předporodní péče, porod i oddělění šestinedělí, stejně jako péče o novorozence - vše bylo na jedničku s hvězdičkou :-).

Tak ať se vám s miminkem jen daří a budu se těšit na další články :-).

Jana

Napsal(a) Helena (neověřeno), St, 24. 01. 2018, 19:13*

Ahoj Terez!

Moc gratuluju! Vzdy rada ctu tve clanky :-).

My zijeme ve Finsku a podle toho co pises, zdravotni system je tu podobny. Prvni ultrazvuk jsem mela az ve tretim mesici, a pak jeste jeden (posledni) v patem mesici. Mezitim jsem chodila pravidelne jen ke zdravotni sestre ktera poslouchala miminka srdecni odezvu a merila muj tlak. Nejdriv me finsky system trochu znervoznoval (na zacatku jsem strasne chtela vedet jestli jsem opravdu tehotna, nejen z tehotenskeho testu), ale nakonec musim uznat ze se mi libi vic finsky nez cesky. Vsechno je to takove prirozenejsi, ale pritom neni nic zanedbano.

Hodne zdravi Vam vsem!

Ahoj Helenko,

děkuju! :) Tak to teď mám podobné pocity, jako jsi měla ty. Tady tedy ultrazvuk nedělají ani ve třetím měsíci, jenom ten jeden v pátém, na který půjdu v březnu, ale jinak mi zatím přijde, že vědí, co dělají... i proto chci rodit tady... působí to tu na mě víc instinktivně a přirozeně a je mi to bližší, než přehnané kontrolování a "preventivní císařské řezy", což se myslím u nás v ČR v poslední době celkem běžně děje... ale určitě nehaním ani české porodnictví, jsem si jistá, že vědí, co dělají... 

Děkuju moc a měj se krásně! :)

Ahoj,

moc gratuluji k tehotenstvi. Obcas nakouknu Na tvuj blok. Jen Jsem ti chtela napsat, pracuji v Oslo Jako porodni asistentka, tak kdybys neco potrebovala, Klidne napis ?. 

Mej se hezky 

Veronika

Napsal(a) Terez sweet melange, Čt, 25. 01. 2018, 14:21*

In reply to by Veronika (neověřeno)

Ahoj Veroniko,

děkuju moc! To je paráda, já bych právě ráda nějakou porodní asistenku měla, protože mi to přece jen přijde přirozenější některé věci rozebírat se ženou, než s obvodním doktorem (ačkoliv je sympaťák), ale moc nevím jak a kde k někomu takovému přijít...

Mohla bys mi prosím napsat na můj mail Tereza.Furiel@gmail.com, abych na tebe získala kontakt? Děkuju moc a taky se měj krásně! 

Tereza

Napsal(a) KaČí (neověřeno), St, 24. 01. 2018, 21:05*

Ahoj Terez, 

asi máš termín na srpen nebo na červenec, že? :) měla jsem to podobně. 

Mě začali příznaky hned jak jsem si udělala tehotenský test :D nevolnosti jsem měla jako celodenní kocovinu. Přišla jsem ve čtyři z práce a šla spat. K tomu byla zima a unavená jsem byla opravdu hodně. Chtěla jsem cvicit jógu, ale neměla jsem na to energii a pak mi bylo hodně špatně. Ale nezvracela jsem ani jednou. Začalo mi vadit čištění zubu, hrozne se mi zvedal žaludek. A čich jsem měla jako pes, takže jízda MHD byla občas hrůza.  

Urcite doporučuji kurz Jemného zrození. :) a myslím, ze Norsko bude super volba na porod. Já chodila na kontroly každý měsíc. Což mi přišlo zbytečne. :/ Od 36. Týdne pak každý týden. Nakonec jsem bohužel podstoupila císařský řez a byla z toho hrozne zklamaná, protože jsem byla na kurzech, četla hromadu knih. A nakonec bylo vše jinak než jsem chtěla. Ale mám zdravou holčičku což je hlavní :) Ale co tak kolem sebe vidím, tak skoro každá 3 žena v ČR rodí takto :(. 

Tak hezky rosťte a ať je vše v pořádku a těším se na další články :). 

Necháte si říct co to bude? My jsme nechtěli a bylo to moc hezké :) 

 

Ahoj Kačí,

děkuju moc za komentář! Přesně tak, jeden termín mi řekli 2.8 a pak podle ultrazvuku 29.7, takže uvidíme, kdy přesně se miminku bude chtít na svět :).

No, jak jsem včera psala článek, tak jsem se cítila skvěle a dneska je to tedy přesný opak... tak snad to u mě pořádně nenastoupí až s druhým trimestrem :). Ale věřím, že ne, že mám dneska prostě jen náročnější den a to k tomu patří :).

Děkuju moc za tip na ten kurz, už podle názvu mi to zní blízce :). Myslím, že něco takového jako porod je opravdu těžké naplánovat, protože je tam tolik proměnných, že jít do toho s nějakým konkrétním očekáváním skoro zaručuje, že to bude jinak! Ale důležité je, že děláme to nejlepší, co dokážeme!! A nakonec je opravdu nejdůležitější a nekrásnější, když u sebe držíme zdravé děťátko! :)

My si určitě chceme nechat říct, jestli čekáme kluka nebo holčičku, teda pokud se nám to miminko bude chtít ukázat, samozřejmě :)). Tady v Norsku se dělá jediný ultrazvuk cca v 18tém týdnu, takže nás to čeká přesně za pět týdnů!

Měj se krásně! Tereza

Napsal(a) Petra (neověřeno), Čt, 25. 01. 2018, 12:46*

Nový článek, juhůůů! :-D 

Tvé texty se tak krásně čtou. <3 Sice těhotná nejsem a než budeme s přítelem na podobné "mimi vlně", tak to zřejmě ještě chvíli potrvá... ale už teď mě téma těhotenství neskutečně zajímá. Takže za každé tvé sdílení jsem moc vděčná, děkuju! :-)

Budete chtít vědět pohlaví miminka předem? :-) Máte vybraná jména nebo to až tak nehrotíte? :-) Baví mě číst o tom, jak to celé vnímáš a co se ti během těhotenství děje (přesně jako v tomto článku). Když píšeš, jak se učíš přijímat, hodně mě to inspiruje/motivuje.

Miminko, maminko jsem ti chtěla právě doporučit, ale už koukám, že o něm víš (no bodejď by taky ne, že jo :-D ). 

Těším se na další článek, ať už těhu nebo netěhu :-)

Petra

Ahoj Petro,

dííky za krásný komentář, dělá mi fakt velkou radost, že takový článek zajímá i ženu, která zatím těhotenství neplánuje... i když, když to vezmu přes sebe, tak mě to bavilo číst taky mnohem dřív, než to pro mě/pro nás vůbec bylo aktuální :)).

Pohlaví si říct necháme, tedy pokud se nám mimi bude chtít ukázat, že jo! Na ultrazvuk jdeme za 5 týdnů. Zrovna jména máme vybraná už fakt dlouho, takže v tom máme jasno, až si říkám, jak hladce jsme se na tomto domluvili :). Ale to pak kdyžtak prozradím, až budem vědět... :) Jinak spíš nehrotíme jiné věci, jako výbavičky a pokojíčky a kočárky... Momentálně mám takovou představu, že toho takové mimi moc nepotřebuje a že se co nejvíc oblečků pokusím pořídit z druhé ruky. Na samostatný pokojíček nemáme prostor, ani kdybychom chtěli a miminko chci nosit, takže mi přijde, že ani žádný kočárek nebude potřeba... tak jsem zvědavá, jestli u mě zapracují hormony nebo já nevím co, a jak budu mluvit časem :D. 

Díky ještě jednou a měj se krásně! Tereza

Napsal(a) Terezka Pupi (neověřeno), So, 27. 01. 2018, 17:23*

Tak ta aplikace s citronem a makronkou me fakt pobavila. To je super. Ja si pamatuju, ze kdyz jsem byla tehotna ja, tak jsme vzdycky s pritelem treba nakupovali a ja rikala ta sunka ma 100g, tak je velky nase miminko nebo je jak pytlik mouky, meloun :D
Dekuju za tip na tu konferenci. To urcite budu koukat. Tuhle oblast se snazim porad sledovat a porad se nejak vic vzdelavat. Navic Anicka Kohutova a Kristina Zemankova jsou skvely porodni asistentky a hlavne zeny plne inspirace.
Jinak se mi libi ten tvuj pristup. Ja treba bych teda stala o vsechny ty tri hlavni utz, co se ted u nas delaji. Hlavne ten ve 3. mesici kvuli vadam a pak ten v tom + 20.tydnu. Tak by mi tak asi u vas neco chybelo. Kazdopadne pokud tam mas moznost rodit, tak ji vyuzij. V CR jsou vsechny vysetreni v tehotenstvi dobrovolna, ale zenam jsou bohuzel prezentovana jako povinna a ony netusi, ze mohou odmitnout nebo, ze nejsou treba ani uplne vhodna. Kazdopadne pokud to reknu jednoduse, tak zena, ktera se o tehotenstvi a porod zajima, tak vubec nemusi byt do toho ceskeho rutinniho zachazeni byt vtazena. Bohuzel ten zajem  o to co se deje se mnou a s mym ditetem je porad celkem maly (i kdyz v poslednich letech se to moc zlepsuje), zodpovednost prehazuji na lekare a na ty tady koukame porad jako na nekoho kdo se proste posloucha a ma vzdy pravdu. A ano mira cisarskych rezu je u nas celkem vysoka a casto jsou zbytecne. Tim nemyslim, ze by byly delany z rozmaru. V tu chvili zachranuji zivot, ale nastanou casto po zcela zbytecnych rutinnich zakrocich. Takze urcite ziskavej informace a chtej vedet co, proc a jak se deje a jake mas moznosti.
Ja jsem behem tehotenstvi hrozne dusevne ,,vyrostla". Myslim, ze me tech devet mesicu a porod zmenilo vic nez samotny materstvi :) Moc jsem si prala rodit jen s PA (v nemocnici) sama za sebe, tak jak jsem bez nejakych chemickych pomocniku a to se mi podarilo. 
Takze ted jsem strasne moc zvedava na tvuj vyvoj, jak to budes prozivat a tak. Strasne me to rozneznuje to cist a vzpominat. Tesim se na pokracovani <3 A mas pravdu. Miminko nic moc nepotrebuje a staci naprosty zaklad a pak more lasky :)
 

Terezko,

děkuju za komentář... já vlastně vůbec nevím, co dodat, všechno jsi to napsala za mě :). A jsem hrozně ráda, že se ti podařilo rodit tak, jak sis přála! :) Určitě je důležitý si zjišťovat, jaké máme možnosti, ale myslím, že je dobrý tomu dát i prostor a moc nelpět, protože to může vést k úzkostem. 

Jinak, já na tom prvotrimestrálním screeningu právě byla, v ČR. Tady v Norsku půjdu v cca 18.týdnu a pak uvidím... zjistila jsem, že tu existují i soukromé kliniky, které dělají 3D ultrazvuky, tak ho možná zvážíme potom ke konci těhotenství... ale to je zatím ještě daleko... i když :).

Děkuju a měj se krásně! :)

Tereza

Kamaradka v tehotenstvi zmenila gynekologa, protoze ji nutil do tech dobrovolnych vysetreni. Bohuzel si nepomohla, ted v druhe gravidite bojuje uz s tretim, protoze nemuze chodit tak casto na prohlidky, jak on by chtel ( nema hlidani pro prvni dite).

Ja u te sve zustala z jedineho duvodu. Je schopna mi od 36. Tydne merit ozvy mimina a ja nemusim jezdit jeste tri tydny do porodnice. Taky nemam hlidani na pulden kazdy tyden.

Od 8. Tydne, kdy jsem byla na gynde jsem do porodu byla 9x na gynde, 2x na specialnim ultrazvuku a testu na cukrovku. Pak 1x na kontrole v porodnici.

Odmitla jsem jen tripple test. 

A to je pripad, ze je vse v cajku. Pri podezreni nebo jinych zdravotnich komplikaci se doba stravena v cekarnach dost navysuje.

Preju klidne tehotenstvi i porod ahlavne zdrave hodne mimino.

Martina

Napsal(a) Tangerine (neověřeno), Ne, 04. 02. 2018, 10:22*

Terezko, občas sem nakouknu a teď taková krásná zpráva! Moc gratuluju. Užívej si to těšení, ladění se na miminko, obklopuj se pozitivními porodními příběhy:) Mně hrozně inspirovala knížka Aby porod nebolel, Hovory s porodní bábou a Porod doma od Jany Doležalové. Nejsou jen pro ty, co se rozhodnou rodit doma, pro mě v nich je důležité poselství, že porod může být nádherný zážitek:) Opatrujte se a těším se na pokračování! Tange

Jé, ahoj Tange :)

To mě těší, že sem občas zavítáš :)). Děkuju! Ty tipy na knížky už z názvu zní krásně, tak za ně moc děkuju, určitě se po nich podívám...

Děkuju moc a měj se krásně! 

Terez

Napsal(a) Zuzka (neověřeno), Út, 06. 02. 2018, 10:01*

Moc gratuluji k miminku! Ja jsem nedavno take zjistila, ze jsem tehotna, ale jsem zatim pouze v 7.tydnu a tak jsme to jeste nikomu nerekli :) Mohla bych se te zeptat, zda si dale zapisujes bazalku i ted v tehotenstvi? 

Ahoj Zuzko,

jé, moc gratuluju! A přeju, aby všechno probíhalo krásně a ty i miminko jste byli zdraví :)

Bazální teplotu jsem si pak zapisovala ještě tak dva týdny a pak mě to přestalo bavit :D. Říkám si, že je těhotenství takové ideální období, kdy to nemusím řešit... nehledě na to, že v tobě teď probíhá spoustu změn a někdy může teplota z ničeho nic haprovat prostě jen tak... a je zbytečný to vědět a třeba se tím stresovat :). Ale uvidíš, co ti bude vyhovovat!

Měj se krásně a držím palce!

Tereza

Děkuju moc za zprávu. Právě to tak taky cítím, že najednou mi teplota prapodivně skáče a já hned nevím, co si o ní myslet a bohužel se tím pocitem nechàm hned rozhodit.. a tak jsem to zapisovani stopla a je mi najednou lépe. Začala jsem si ale zase říkat, jestli nedělám něco špatně :D takže začatovaný kruh nervů... musím se tebou víc inspirovat a více nechat věci plynout tak, jak jsou a jak byt maji.. naucist se prijmout to, ze urcite veci ve vesmiru nijak neovlivnim :) jsi mi velkou inspiraci :)

Přidat komentář

CAPTCHA This question is for testing whether or not you are a human visitor and to prevent automated spam submissions.