BLOG: O parapetu, uklízení kuchyně a o tom, na co se s Radanem už dlouho chystáme

Zrovna jsem si prohlížela fotky, které jsem v posledních dnech vyfotila, a dochází mi, že 1) je jich fakt málo a 2) mám asi trochu úchylku na svůj parapet, kde mám svíčky a který si tak lehce obměňuju průměrně jednou týdně. Včera na něm přibyly tulipány, které jsem dostala, a fascinuje mě, jak během dne stihly prokouknout - doslova rostou před očima. A pak tu mám taky dvě větvičky nastříkané na stříbrno a pár náhodných kvítků, které už v práci nikdo nechtěl a letěly by do koše. Zrovna na to koukám, jak ty plamínky u svíček plápolají "do rytmu", ale každý jinak a trochu to odvádí mou pozornost. Dny jsou tu fakt tmavé, takže svíčky jsou mým společníkem při ranní józe, při společných večeřích i při čtení nebo koukání filmů. A to jsem ještě před pár lety nechápala, "k čemu jsou ty svíčky jako dobré" :). Evidentně všechno má svůj čas a mně si svíčky našly v Oslu :).

Vlastně jsem překvapená, že mám potřebu psát celý odstavec jenom o svém parapetu. Ale mám chuť psát a když se zamyslím nad tím, co dělám a jak trávím běžné dny, tak to tak asi odpovídá :). Taky jsem včera několik hodin uklízela poličky v kuchyni a velmi se podivovala nad tím, proč máme doma tři otevřená balení nudlí do polévky a čtyři (opět otevřená) balení kakaa a došlo mi, že vědomější nakupování a přemýšlení o tom, co si nosíme domů, potřebujeme jako sůl. Konkrétně v těchto případech obecně nechápu, proč máme doma nudle do polévky, když si ani nepamatuju, že jsme je někdy použili (ale asi jo, když jsou otevřený, že jo!) a u toho kakaa, to je prostě "klasika" v obchodě - "hmm, chci upéct čokoládové *něco*, mám doma kakao? Hmm, nevím, možná ne..." Kdybych se alespoň pak doma podívala... Každopádně, teď už to máme všechno roztříděné, všechno co se dalo, je ve skleněných dózách a příště už to snad půjde rovnou do nich, aniž bych domů přinesla další plastový obal. A upřímně, o tom já teď přemýšlím skoro pořád a myslím, že Radan už jen čeká, až mě to zase přejde. :) Ale taky tuším, že stejně jako u rostlinné stravy se něj spoustu věcí "nalepí" a společně najdeme "střed", tak jako zatím vždycky. 

Co ještě je nového... tak třebaaa... začala jsem si znovu každý den psát One line a day, častěji, než kdykoliv dřív, trávím dny úplně bez počítače, na instagramu už sleduju opravdu jen ty, kteří mě inspirují a baví, pasta z kokosového oleje a jedlé sody je super a do práce si každý den nosím oběd, abych nemusela furt dokola jíst chleba s máslem.

Taky jsme měli příjemnou sushi večeři jen s Berťasem a Markét a přejedli se jako prasátka, s holkama jsme se po dlouhé době sešly skoro v plném počtu a po několika měsících jsem se znovu viděla i s Terezkou. Konečně jsem si zrušila permanentku do fitka, což pro mě byly doslova vyhozené peníze, protože jsem tam od října (nebo září?) nebyla a Radan nám včera vyhledal taneční kurzy - pět různých žánrů - a u všech první hodina zdarma. Tak jsem zvědavá, jestli tentokrát UŽ fakt začneme chodit. Něco mi říká, že tentokrát to dáme... :)

Doufám, že prožíváte krásné a radostné dny a když budete chtít, určitě mi o nich do komentářů napište :).