Kvalita nebo kvantita?

Asi před dvěma lety jsem pekla menší čokoládovo-kokosový cheesecake tetě k narozeninám. Objednal si ho u mě strejda. Když jsem mu ho pak předávala, strejda se mě zeptal: "Terezko, a za kolik by ses ohodnotila?" Dost mě tou otázkou překvapil, vůbec jsem nad ní totiž nepřemýšlela. Řekla jsem mu, že  "nevím, tak třeba stovkou?"Strejda mi dal dvě. Až potom jsem se nad tím zamyslela, a zjistla, že jen za ingredience jsem zaplatila stovky čtyři. Že jsem nad tím strávila pár hodin času a spotřebovala energii a tudíž i to něco stojí .. to šlo do té doby mimo mě.
 

Ten dort tehdy vypadal nějak takto. Škoda, že jsem neměla rovnější svíčku, co? :)

Každý, kdo si alespoň čas od času zajde do kavárny nebo cukrárny na kousek dortu, se s tím určitě setkal. Někdy je dort nebo zákusek dost levný, ale cítíte z něj samé náhražky (polevy, margaríny atd.) a želatinu (tedy žádnou chuť) a někdy zase platíte "majlant", ale ten kousek toho lahodného dortu naprosto uspokojí vaše chuťové buňky a tím pádem vám těch utracených peněz ani není (a nebo nemusí být) líto. Samozřejmě, nedá se to úplně zobecňovat, nic není černobílé. Ale fakt je ten, že jen těžko narazíte na opravdu poctivý dort, který bude stát pár korun. Buď jdou autoři těchto dortů "pod svoji cenu" a nebo prostě až tak moc poctivé nejsou.

Myslím, že jen málokdo z nás si uvědomuje, co všechno je z takových dortů na prodej nebo na zakázku potřeba zaplatit. Jedna věc jsou ingredience, jejichž cena se různí podle toho, jestli máte dodavatele a nebo kupujete suroviny v maloobchodě. Ale pravda je taková, že pravé máslo, šlehačka, čokoláda, vanilka, kvalitní marcipán nebo třeba krémový sýr stojí poměrně dost tak jako tak.

Pak nastupuje na řadu spotřebovaná energie. Světla, voda, zapnutá trouba... to jsou položky, které je taky třeba započítat do celkové kalkulace, ale jako zákazníka nás málokdy napadnou... Nebo nájem, ten taky musíme platit každý měsíc, ale jako takový není moc vidět.

Třetí a možná nejpodstatnější "položkou" je čas. Čas, který pekař/cukrář stráví pečením dortů, které nám pak zpříjemňují den. Většinou jsou to hodiny, někdy trvá celý proces dokonce dny. Záleží, jestli je zrovna třeba vymodelovat desítky marcipánových růžiček nebo například upéct a nazdobit stovky sušenek. I takových 200ks makronek zabere minimálně část odpoledne. Samozřejmě existují určité rozdíly, pokud pečete a podnikáte sám a nebo potřebujete zaplatit zaměstnance, ale asi už dostáváte představu :).

V Norsku jsou dvě docela populární cukrárny s "luxusními cukrovinkami". Sebastien Bruno a Pascal. Oba jsou Francouzi a například makronky prodávají za 16-18 nok (57Kč)

Naposledy jsem si od Sebastiena Bruno koupila na ochutnání příchutě "borůvka", "káva" a "yozu". Borůvka byla poměrně bez chuti, zatímco citrusová yozu nebo smetanová káva stály za to. A hlavně jde o provedení :)

No, a pak ještě často platíme za značku. Makronky v proslulých podnicích prostě stojí víc, než makronky z "obyčejné" kavárny a někdy nemusí být ani o nic moc lepší. I když většinou jsou :). Navíc, "vybudovat si jméno" trvá většinou pěknou řádku let a tyto podniky pak mívají lukrativní adresy (tedy mnohem větší náklady ..), tudíž jsou vyšší ceny většinou na místě.
 

Tyto mé čokoládovo-mentolové makronky jsme u kamarádky v její kavárně v Olomouci prodávaly za 25kč

Mně osobně se občas stále stává, když někomu peču na zakázku, že mám tendence jít pod cenu. Nechat si proplatit ingredience a všechny ostatní aspekty nechat plavat. Občas mi ještě nedochází, že pečení dortů, zákusků a jiných cukrovinek je práce. Příjemná, zábavná, naplňující, někdy stresující - záleží, jak k ní kdo přistupuje - ale práce. A práci je třeba (o)hodnotit. Peníze jsou energie. Součást života. Jsme hodnoceni za práci v kanceláři, za lekce tance, za řízení podniku a v cukrářském světě to funguje podobně.
 

A tento dort je zase taková ukázka, když se to moc nepovede. Naši mi ho nechali upéct před skoro šesti lety, když jsem se vracela z Ameriky, kde jsem strávila rok. Dort byl přeslazený, takže vlastně nešlo cítit vůbec nic a když se dnes dívám na potah, není to taky úplně "pravé ořechové" .. na druhou stranu, někdo si s tím dal práci a někdo jiný si to zase objednal, takže to "ohodnocení" je i tady na místě...

A například makronky od Paula jsou pro mě typický příklad toho, kde platíte spíš za značku, než za kvalitu. Samozřejmě, jedná se o řetězec, tak je těžké mít ty produkty čerstvé, ale makronku za víc než 60kč z polozmrazeného polotovaru jsem si dala opravdu jen jednou. (fotka z ledna 2012)

Jíst kvalitně něco stojí. A u dortů/cukrovinek to platí stejně tak. Máme tu obrovskou výhodu/nevýhodu v tom, že máme neuvěřitelnou možnost výběru. Stále si můžeme koupit tucet větrníků vyrobených ze ztuženého tuku ve velkovýrobně, dát si tři najednou a stejně mít pořád "na něco chuť". A nebo si můžeme koupit větrník jeden, z poctivých ingrediencí a tím svoji chuť na sladké uspokojit. Méně je někdy více. I když to méně někdy stojí více.