Like from my diary XXV: Jak jsem si uvědomila, že potřebuju omezit internet a 3. kroky, které mi k tomu (snad) pomůžou!

Ahoj :)

Podle mého názoru všechny sociální sítě, rozmach technologií, všechny ty možnosti... zapříčinily, že už lidé bez toho neumí vůbec žít. Jednou když jsem šla do školy a čekala na chodbě na vyučujícího, až nám otevře sál, jsem sledovala všechny ty lidi, kteří tam čekali semnou - všichni zahledění do mobilů, tabletů, nikdo si nepovídal, nebavil... koukala jsem na ně a říkala si, jestli jim to stojí za to? Jakmile vešli do sálu, zapli noťasy...a tam to pokračovalo stejně, .. podle mě starší generace užívali život líp, byli spolu, trávili hodně času venku, práce nebyla tak hektická jako teď, .. teď se pořád jen všichni za něčím honíme, a jak píšeš, neumíme se ani pořádně zastavit nad maličkostmi a radovat se z nich. Já si třeba materiály do školy schválně tisknu, aby mě nerozptylovaly všechny ty sociální sítě, a ostatní rozptylovadla na noťasu :) na Fb, mail atd. chodím zásadně až na večer, a přes den se snažím dělat co mě těší.... kreslím, píšu, poslouchám písničky a u toho koukám z okna a přemýšlím, procházím se, trávím čas se všemi, na kterých mi záleží..... souhlasím s Tebou, že je možnost využít čas líp, .. a že je času opravdu dost, záleží jen na našich prioritách a cílech, ... čemu a komu chceme čas věnovat, .. protože dnešní den už se nikdy nebude opakovat... :)

Přeji Ti hodně úspěchu při téhle nové motivaci a odhodlání....:) 

hezký večer.

Ahoj Terezko,

mám poslední doobu úplně stejné myšlenky. Před rokem se mi rozbil telefon a jelikož jsem v té době neměla dostatečný obnos, abych si pořídila nový, byla jsem tři měsíce odkázána na staré "véčko", které se nám válelo doma v šuplíku. Nijak mi to nevadilo, spíš jsem si z toho permanentně dělala legraci a vzpomínala na doby, kdy byly takové telefony ještě výstřelkem nejvyšší technologie. Po čase jsem zjistila, že jsem za tuto situaci vlastně ráda, čas v tramvaji či vlaku jsem tak místo civěním do obrazovky telefonu trávila jen tak díváním se z okna, přemýšlením či čtením knihy. Více mě to donutilo spolehnout se třeba na můj ne zrovna nejlepší orientační smysl, častěji jsem musela zastavovat kolemjdoucí a ptát se na cestu či číslo spoje a při pohledu na ostatní lidi s chytrými telefony jsem si připadala osovobozená.

Od té doby, co mám opět chytrý telefon, jsém se bohužel vrátila k předchozím nešvarům, ale tentokrát si to více uvědomuji a zavádím maličké věci a svá pravidla, abych časem dospěla do bodu, kdy na internetu a sociálních sítích budu trávit jen nezbytně času.

Budu ti držet palce (a sama sobě také) a přeju krásný den do Osla z Prahy. :)

K.

Aktuálně řeším podobné téma (článek jsem četla při jedení večeře, ehm)... Já chci v první řadě omezit koukání do počítače aspoň těsně před spaním, ideálně pak na ty dvě hodiny. Jevilo se to jako sci-fi, protože jsem od počítače zvyklá pracovat hlavně pozdě večer/v noci... No ale hned první večer jsem aktivně hodinu uklízela v kuchyni, a to i ty věci, na které běžně "nemám čas" :) Tak snad mi to vydrží, pak ještě přidat hodinu po ránu a zredukovat to přes den :-D Každopádně děkuju za článek a posilnění motivace, Terez! A ať se Ti (nejen to omezování) daří!

Terezko, znáš ten vtip-rčení - Máte doma uklizeno? Tak máte rozbitý počítač -

Mně bere čas NB - člověk tím ten  čas ztrácí, protože věci které mě opravdu zajímají nezaberou tolik času, ale to brouzdání, které je o ničem, to je hloupé. Před pár lety jsem neměla NB snad půl roku. Svět je hned hezčí, pestřejší a přitom klidnější.... ale svět je dnes takový, že  technické vymoženosti patří k němu. Mám staré "véčko" a mě vyhovuje - pár telefonů a sem tam zpráva. Asi si utáhnu kohoutek u NB a budu si číst a nebo se jen tak hrabošit ve svých oblíbených věcech. 

Tak, Terezko, zkusíme to!

Mávám vám do Osla.

Milá Terezko! Nedá mi to nereagovat na tvůj článek. Mám doma psíka, který potřebuje trochu tu péči a jinak se docela nudí a pak je schopná pofňukávat a dávat na mě packy. V poslední době jsem si uvědomila to, když jsem ji drbala v pelechu. Jaký má ona výhled na mě. Jak sedím u "něčeho čehosi" a koukám do toho "něčeho".. A sedím u toho celý den.. a přišlo mi to až takové směšné a absurdní.. Z jejího pohledu, kterou zajímá jídlo, spánek a lásku. 

Další věc, že mi přijde,že si na tom člověk pěstuje jakousi už pak závislost. Když jsem mimo faceboku, tak mám pocit, že jsem sama, jsem smutná. Ale podle mě je to i o tom se naučit taky být jen sama se sebou. Budu brzy pracovat, tak se můj život trochu změní. Ale teď jsem doma a čekám na nástup a moc častu trávím na facebooku, instagramu. Položila jsem si otázku, jak moc mě obohatilo tolik hodin kolik jsem tu strávila. Nenašla jsem však pádnou odpověď mimo toho, že se tu domlouvám se zákazníky na focení a případně tu "samotu" řeším povídáním s kamarádkou. Která má facebook na mobilu a je téměř pořád k dispozici. Z čeho mám radost, tak že jsem si dříve odinstalovala messenger na mobilu a hodlám v tom pokračovat:) Nemám ani volné data, takže mě to nesvádí být pořád na internetu, pokud zrovna nejsem na wifi. Myslm že je to problém dnešní doby, že se ti lidé neumí už bavit normálně :) Když jsem se jednou opravdu držela a den na počítač nešla, najednou jsem nevěděla co s volným časem. Takhle stíhám tak tak večeři, oběd.. a říkám si jak ten den neuvěřitelně utíká, možná trochu bezduchyplně.. A najednou si říkám ty jo, co mám dělat ?:) Díky za vypsání inspirace "co dělat".. Musím si dát nějaký cíl a trochu začít žít i jinak:)) 

Ivet

Já musím reagovat taky :-)

Zaprvé, nevím, jestlis to video viděla u mě na facebooku, protože přesně slovy "a možná si koupíte i ten budík" jsem ho otitulovala :-) Já mám budík už dlouho a jsem za to fakt vděčná, že si mobil nenosím do postele, protože vím, že bych neodolala a brouzdala třeba instagramem až do noci.

A jinak, moc dobře vím, kolik času u počítače trávím. Jasně, počítač mě tak trochu živí (přiznejme si, že projektant bez počítače v dnešní době už nemůže moc dobře fungovat), ale doma bych u toho tolik sedět nemusela. Pak si tak přehraju, co jsem za odpoledne doma udělala a zjistím, že toho moc nebylo.

Ráda se podívám na nějaký seriál, ale stačí jeden díl večer, když jsem sama doma. Navíc vím, že pak už si "vymýšlím", na co se ještě podívat a je to úplně zbytečný.

Jdu do toho s tebou, Terezko! Dneska odpoledne se vrhnu na nějakej úklid a budu si číst na gauči, kterej proklatě málo využíváme a zacvičím si třeba jógu :-) Vlastně už teď se na to těším! T.