Čt, 17. 04. 2014, 12:26

Jaké to je, pracovat v norské kavárně (2014)

Dnes bych vám ráda napsala o tom, jaké to je pracovat v norské kavárně. Je čtvrtek dopoledne a já mám po sedmi dnech konečně volno. Zrovna ujídám výborný, i když díky cestě domů trochu rozdrobený, jablkový koláč, který jsem včera v práci ukořistila. A piju svůj nově oblíbený čaj "oriental sencha". Dnes i zítra máme zavřeno, protože jsou přece Velikonce a jak jsem psala už mockrát, Norové si velmi ctí čas strávený s rodinou a blízkými. V sobotu, neděli i v pondělí sice otevřeno máme, ale o dvě hodiny míň, než v běžný všední den a také jsou tyto sváteční dny lépe ohodnoceny ...
 

Všechny tři podniky. První ve čtvrti Torshov, druhý na Damplassenu, to je to místo, kam chodím nejčasteji,
a třetí kousek na královským palácem.

Když jsem před necelými dvěma lety, v létě 2012, přijela za Radanem do Osla (to jsem ještě studovala v Praze), jen tak jsem si vyhledávala nějaké kavárny, ve kterých bych třeba ráda pracovala. Je to asi velká náhoda, ale kavárna, ve které pracuju, byla první, kterou jsem našla a která mě opravdu zaujala. Prohlížela jsem si jejich web a říkala si, jaké by to bylo úžasné, kdybych toho mohla být součástí .. pak jsem se ale vrátila zase do Prahy a trochu na to zapomněla. A pak, když jsem se loni v září do Osla přestěhovala, sice jsem jim poslala emailem CVčko a asi i nějaký text k tomu, ale neměla jsem ještě ani norské číslo (telefonní ani "osobní") a samozřejmě se mi nikdy neozvali. Shodou okolností jsem se ale v říjnu dostala do restaurace, která majitelům této kavárny patří. Říkala jsem si, jaká je to náhoda. Pracovat tam mě hrozně bavilo, pohybovala jsem se kolem výborné jídla v krásném prostředí a poznala tam milé a sympatické lidi. A právě díky nim, tedy hlavně jednomu z nich, jsem se do této společnosti mohla vrátit, i když o pár měsíců později. Před asi měsícem a půl jsem psala článek o tom, jak jsem byla na pohovoru. Asi 2 týdny se pak nic nedělo, až mi potom napsala tzv. "daglig leder" jedné ze tří kaváren, jestli nemůžu další den přijít. Měla jsem z toho velkou trému, protože to byla přesně ta manažerka, která na mě o dva týdny dřív mluvila jen norsky a nijak jinak. Nakonec to ale nebylo tak "zlé", vlastně naopak. Mezitím mi neustále psal norské smsky francouzký manažer další z kaváren, jestli mu nemůžu přijít pomoct a já vždycky v ten den byla už byla "zamluvená" v jiné kavárně. A pak mi asi před třemi týdny zavolal J.J., ten, díky kterému tuto práci v podstatě mám, ten, které jsem poznala v Tranenu, že nutně potřebují pomoct v jejich třetím podniku, který mám asi 10 minut pěšky od bytu. Tam jsem pak pracovala ještě další dva dny a od té doby právě tady pracuju nejvíc a taky nejvíc pracovat budu. Občas ještě zaskočím pomoct tomu Francouzovi, ze kterého se vyklubal docela sympatický šéf (přestože můj první dojem z něj nebyl bůhví jaký), ale do té první kavárny už v podstatě nechodím. Ty první týdny to bylo šílené právě proto, že mi každý den volali odjinud a já samozřejmě nikoho neodmítala, protože jsem byla ráda (a jsem), že nějakou práci mám. Teď už se to trochu ustálilo a mám takový nějaký "monthly schedule", takže už mi nikdo nevolá v osm večer, jestli můžu další den přijít.
 

Důkaz, že kavárna ve které pracuju byla opravdu jako první na mém
sezmanu "vysněných" prací.

A jaký takový pracovní den probíhá? Myslím, že zas tak moc se to od českých a vůbec kaváren různě po světě, lišit nebude. Někdy mívám ranní směnu, která začíná v 6:30 a končí v 14:00 a někdy zavírám a ta je od 10:30 do 18:00, tedy ve všední dny, o víkendech je to trochu posunuté. Co jsem stihla zjistit je to, že skoro všichni mají radši ranní směnu a já teda taky. Sice musíte vstávat brzo, ale ráno musíte v podstatě jen vyskládat všechny chleby a pečivo na místo a uvařit tzv. "dagens kaffe" ("denní", tedy černá káva) a horkou čokoládu a to je tak všechno. Otevírá se v 7:30, takže na to celé máte hodinu a kolikrát si stihnete dát i ranní kávu. V 7:25 už většinou stojí pár prvních zákazníků před vchodem a vy tak hned v 7:31 prodáte první chleba, skoleboller a nebo kávu. Kupodivu bývá docela dost zákazníku už takto ráno, ale jsme tam vždycky dvě (dva) a tak jeden prodává a druhý dělá kávu. Mezitím dorazí sedviče a saláty a tousty, tak ve chvilkách, kdy v kavárně nikdo nový není, se staráme o tyto věci, plus samozřejmě uklízíme stoly a když je hodně prázdno tak prostě uklízíme tak celkově (ledničky, poličky atd.). V 10:30 přijdou další dva až tři lidi a každý dělá něco. Většinou tou dobou bývá víc zákazníků a tak dva jsou za kasou, jeden (až dva) dělají kafe, jeden uklízí a další třeba doplňuje chleby a pečivo. Vždycky se to po určitém času mění, takže se nikdy nestane, že celých 7 a půl hodiny děláte to samé. Každý máme čtvrt hodiny pauzu, většinou si každý uděláme kafe a dáme si "rundstykke" (houska) s domácí jahodovou "syltetøy" (marmeláda) a máslem. A ve 2 jdete domů (s dalším kafem v ruce). Pokud začínáte v těch 10:30, tak pak samozřejmě musíte všechno uklidit a vyčistit a to nikoho moc nebaví. Výhoda ale je, že když zavíráte, můžete si vzít domů vpodstatě cokoliv, co zbyde (sendviče, saláty, pomerančové džusy atd.), když odcházíte ve dvě, tak to nejde, protože ještě nevíte, kolik se toho prodá. Chleba si ale můžete vzít vždycky :). Po zavíračce většinou ještě přijde někdo z charity a většinu toho co zbyde si vezme. Někdy to ale v pekárně špatně vypočítají a vyrobí toho tolik, že se opravdu musí i něco vyhodit a mě je to vždycky hrozně líto a tak třeba minule jsem naplnila asi tři velké tašky chlebama, croissantama, kanelbollerama atd., zavolala Radanovi, aby mi s tím přišel pomoct a on to další den vzal do práce.
 

Mé trochu monotónní obědy.

Nejvíc mě baví dělat kávu. Poprvé jsem coffee machine používala až v Tranenu, ale myslím, že jsem se od té doby docela zlepšila. Myslím, že je to hlavně o praxi. A já se teda přiznám, že sluduju i různá youtube videa "jak na to". A taky dělám kávu kdykoliv to jen jde. Určitě mě ale ještě čeká spoustu zkoušení, než připravím fakt "dokonalou" kávu. Nejpopulárnější jsou jednoznačně "dobble latté på lett melk" (latté s dvěma shoty espressa a nízkotučným mlékem), ale velmi populární je i klasická černá káva, možná proto jí tady říkají "dagens kaffe", tedy denní káva. Se zákazníky většinou mluvím norsky, základy opravdu nejsou těžké a pozoruju na sobě, že se každý den učím nová a nová slovíčka. Někdy do angličtiny bohužel přepnout musím, ale většinou se pak hned zase vrátím do norštiny a někdy tím zákazníky asi dost matu. Většinou jsou ale všichni moc milí a chválí mě a snaží se mi s norštinou pomoct, učí mě nová slovíčka a tak. S kolegy mluvím anglicky, ale to hlavně proto, že tak 80% jsou cizinci. Něktří z nich umí norsky perfektně a někteří míň než já (přestože jsou tu třeba 3 roky), každopádně se všichni snažíme mluvit norsky alespoň trochu.
 

Celou dobu jsem teď psala o té kavárně, ve které trávím nejvíc času, té, kterou mám kousíček od bytu. V kavárně, kde je manažer ten Francouz je to takové víc chaotické. Ta kavárna je menší a nemají tam určené, kdo v určitý čas co dělá a tak když se třeba nahrne víc lidí najednou, všichni tam tak pobíháme a to zpomaluje celý proces. Každopádně mám ráda cestu, kterou do té kavárny chodím, protože je hned za královským palácem a zahradou a to je zvlášť ve slunečném počasí krásná procházka.

 

 

Myslím, že v téhle fázi mého života je práce v těchto kavárnách přesně to, co chci dělat, co mě baví a vlastně i naplňuje. Vím, že spoustu mladých lidí pracuje v kavárně, protože to není vyloženě těžká práce a většinou při tom ještě studují, aby pak po škole mohli dělat něco "opravdového". Ale pro mě je tohle to "ono". Nemyslím teď nutně celý život prodávat chleba, ale pracovat s jídlem a kolem jídla je prostě to, co chci v životě dělat. Samozřejmě doufám, že dříve nebo později se začne opravdu dařit našemu Candy Baru a budeme ten koncept rozvíjet, ale nic to nemění na tom, že si svou relativně novou práci v kavárně opravdu užívám a že jsem moc vděčná za to, že věci jsou tak jak jsou :).

Komentáře

Kavarna je jeden z mych dlouhodobych snu..Tak uvidime, jestli si tenhle sen jednou splnim :-) Kazdopadne moc hezky clanek, Terezko! :-)

Napsal(a) Terez sweet melange, St, 07. 05. 2014, 22:09*

Jé, ahoj, všimla jsem si komentáře až teď, děkuju za něj :). Mám to podobně, taky mi to přijde jako oddych, i když "ve skutečnosti" je to, hlavně fyzicky, dost náročná práce, nezdá se to. Gratuluju, že jsi přišla na trik "jak na mléko", já jsem v tom naštěstí taky stále zběhlejší, i když se mi občas stane, že se mléko moc nepovede, naštěstí stále míň a míň :).

Děkuju a ať se i tobě daří! :)

Po celu dobu citania som sa riadne usmievala :) nadherna kaviaren aj ja by som vlemi chcela robit v takom prostredi a všetkym robiť kavicky a hadzat na vsetkych usmev :) Hrozne ma to bavi:) Ked chodim do mojej prace, do kaviarne, tak vzdy hovorim ze nejdme pracovat ale oddychovať (aj ked sa narobim ako kon). Jednoducho tu pracu milujem :) tiez sa pomalicky ucim latte art, ale zatial to ide pomalicky. Najviac ma tesi, ze som prisla na ten trik, ako urobit krasnu bezbublinkovu penu :) to bolo radosti hehe.. Tak vela zdaru a nech sa ti daríí:)

Napsal(a) Terez sweet melange, Ne, 27. 04. 2014, 18:46*

Já jsem taky neměla bůhví jakou praxi v oboru, myslím, že zrovna to, co potřebuješ "umět", abys pracovala v kavárně, se nejlíp naučíš až za pochodu :). A co vlastně studuješ? ... jinak děkuju, ty taky užívej a měj se hezky! :)

taky ve me ted dozralo presvedceni, ze chci do kavarny (jen s tou praxi je to na stiru), coz me opravdu demotivuje v dostudovavani skol...a ten latté art ti zavidim! krasa! tak si vsechno uzivej a mej se krasne!

:) až na ty stále stejné obědy se máš opravdu krásně
myslím, že si vážně zasloužíš, abys pracovala ve své vysněné kavárně, ale přesto vám (oběma) přeji, aby Candy bar začal prosperovat co nejdříve :)

Přidat komentář

Odesláním tohoto formuláře souhlasíte s podmínkami služby Mollom.