Jak jsem pekla první Candy Bar

Odsouhlaseno, nakoupeno, jdeme na to. Někdy kolem půl třetí jsem začala s pečením. První na řadu přišly cupcaky. Rozhodla jsem se jít na jistotu a příliš neexperimentovat s příchutěmi, na to nebyl prostor. A tak jsem zvolila vanilkové s pravou vanilkou a čokoládové s M&Mkou uprostřed a s vanilkovým creamcheese frostingem. A s marcipánovou kytičkou navrch. Vůbec s marcipánem jsem včera docela experimentovala a musím neskromně říct, že jsem z výsledku měla velkou radost. Líbí se vám?

Pak následovalo těsto na cake popy a pečení, resp. sušení sněhových pusinek. Pusinky jsou vděčné v tom, že jsou opravdu jednoduché na přípravu a ani moc nestojí, jen to sušení trvá docela dlouho, takže mi "okupovaly" troubu víc než hodinu.

Musím se přiznat, že mě moc nebaví příprava cake popů. Myslím teď to obalovaní v čokoládě. Možná na to používám nějakou špatnou (ne kvalitou, máme docela drahou kvalitní bílou i hořkou) čokoládu, protože mi na těch cake popech prostě moc nedrží a 10 cake popů jsem dělala hodinu. Na to jsem se asi zdržela nejvíc.

Pak přišly na řadu cookies. Nepouštěla jsem se takto narychlo do sugar cookies s nějakým složitým zdobením, místo toho jsem upekla chocolate chip cookies, které jsem ozdobila marcipánem v podobném duchu jako cupcaky. Se zdobením mi trošku pomohla Terezka, která si večer přišla vyzvednout cupcaky a pusinky a bonbóny.

Makronky přišly na řadu jako poslední a pomáhal mi s nimi Radan. Upřímně, v tom celém shonu jsem si už představovala jak mi nevyjdou a popraskají nebo nevím co udělají, a já je budu muset někdy o půlnoci péct znovu. Nezdály se mi totiž, když jsem je nechávala schnout na plechu. A vida. Kupodivu vyšly konzistenčně nejlíp ze všech mých dosavadních tří pokusů. Stává se ze mě makronkový guru :D (dělám si srandu, pořád mi tak trochu přijde jako náhoda).

Těsně před půlnocí jsem skončila. Celé mi to trvalo 10 hodin, i s nákupem a malými přestávkami mezi pečením. Myslím, že když se naučím si to lépe zorganizovat, zvládnu to tak za 7-8 hodin. Jsem hrozně ráda, že se mi počas pečení nestal žádný výrazný "fail" a vlastně to všechno tak krásně plynulo, bez stresu, v poklidu. A mám z toho opravdu velkou radost.

Dnes ráno před prací jsem ještě pekla pár pusinek jako pozornost od nás a pak jsem jsem s tím jela ještě za Terezkou, společně s makronkama a cakepopama. Terezka už měla nádherné nachystaný náš první opravdový candy bar a přiznám se, že jsem z něj ještě víc nadšená, než z toho našeho prvního, co jsme fotily na webovky. Jen mě trochu mrzí, že jsem jí nemohla pomoct to donést a nachystat na místě té oslavy, ale naštěstí jí pomohl její manžel, který nám vlastně pomáhá se spoustou věcí, stejně jako Radan. Ještěže je máme :).

Do telefonu mi Terezka říkala, jak byly naši první zákazníci nadšení. Upřímně, vůbec se jim nedivím :). Já bych z takového candy baru měla radost taky. A vlastně mám. Je to fakt zážitek a výzva péct tolik věcí najednou, ale je to naplňující a "exciting" a je úžasné mít tak skvělou kolegyni jako mám. A už se nemůžu dočkat další zakázky :)

Líbil by se vám takový Candy Bar? :)