Po, 10. 03. 2014, 17:46

Všechno plyne a děje se v ten správný čas

Někdy mi přijde, že se dlouhou dobu nic neděje a pak se toho zase děje hodně najednou.
 
 
Dnes jsem byla na pohovoru. Asi to bude znít zvláštně, v mém věku, ale myslím, že to byl můj první "opravdový" pohovor v životě. Všechny práce a brigády, které jsem měla předtím nikdy neproběhly klasickým interview, vždycky si mě jen pozvali na zkušební den, ale nic oficiálního. Nutno podotknout, že šlo vždy o restaurace/bistra/kavárny. I teď jde o kavárnu. Dokonce tu, které patří restaurace, ve které jsem tady v Oslu pracovala před dvěmi/třemi měsíci. Na interview mě pozval jeden z manažerů, který mě poznal právě v té restauraci. Naštěstí není Nor a tak interview probíhalo v angličtině, i když norsky umí. Vyprávěl mi něco o tom podniku a o tom, jak teď budou expandovat a pak se ptal mě, jaké mám představy a plány a proč jsem v Norsku a tak. Provedl mě po pekárně a všechno mi hezky ukázal a pak mi řekl, že jsem skvělá a že nemá vůbec problém mě doporučit jeho kolegům, kteří řídí jednotlivé pekárny, JEN moje nevýhoda je malá znalost norštiny. Načež se mě zeptal, že co říkám na to, kdybychom do jedné z těch kaváren zašli a že mě s manažerkou budou sledovat a hlavně na mě mluvit norsky a očekává se ode mě, že já budu taky mluvit jen norsky. V ten moment se mi trochu stáhl žaludek (ale bylo krásné to pozorovat, jaké má tělo a mysl reakce, když se jí něco tzv. nelíbí :)), každopádně jsem s úsměvem řekla "let´s do it", přestože moje norština je fakt na dost nízké úrovni a teď jsem se jí pár měsíců nevěnovala vůbec. Přišli jsme tam, do té příjemné kavárny v Sagene a začalo to. Manažerka, mimochodem moc milá paní, mi v norštině vysvětlila, jak se co dělá a co kde je, rozuměla jsem asi každé třetí/čtvrté slovo, ale kupodivu jsem si celkem odvodila, o čem mluví. Horší bylo, když mi položila nějakou otázku. O něco lepší to bylo se slečnou, co je tam zaměstnaná, není Norka, takže si pravděpodobně prošla podobným procesem jako já a snažila se na mě mluvit hezky pomalu a klidně mi to i několikrát zopakovala. Při komunikaci se zákazníky jsem používala ty základní fráze jako "Dobrý den, co si dáte? .. Tady nebo s sebou? Dáte si ještě něco? Budete platit kartou nebo hotově? Děkuji. Nashledanou.", které jsem naštěstí znala už z Tranenu. A i když jsem si jistá, že VŠICHNI věděli, že norština není zrovna moje silná stránka, probíhalo to v pohodě a s úsměvem. Mám takový pocit, že to je v kavárnách/restauracích stejně to nejdůležitější - úsměv a milé vystupování. A možná ještě zapálenost pro věc. A to všechno mám. :) ... Ta hodina a něco utekla rychle a jako bonus jsem si mohla odnést chléb a rozbitou makronku (yey :)). Měla jsem ze sebe dobrý pocit, protože jsem opravdu dělala to nejlepší, co jsem v tu danou chvíli dokázala...
 
 
Pak jsme ještě jeli do jiné pobočky, takové ještě útulnější (a mně milejší) kavárny, tam jsem si mohla dát cappucino a po chvíli za mnou přišel manažer této konkrétní kavárny, Francouz, který na mě začal zase mluvit norsky. A ani on nechtěl přejít do angličtiny, pokud jsem to správně pochopila, tak říkal něco ve smyslu, že už tak přepíná ze svého rodného jazyku a radši přepíná do norštiny než angličtiny. A ptal se mě, odkud jsem (a byl v Praze :)) a vzal si na mě číslo, že mi zavolá, když bude v nejbližších dnech někoho potřebovat. Nakonec mi ten, se kterým jsem dělala ten pohovor řekl, že se mi za pár dnů ozve, až bude vědět, kam by mě mohli dát. Ještě to nutně neznamená, že tu práci mám, každopádně dnešek byl docela zážitek a mám takový pocit, že to vyjde. A já budu mít zase možnost se učit dělat perfektní kávu a taky snad pohnu s tou norštinou, takto "hozením do vody" to asi půjde nejlíp.
 
A ještě je tu jedna věc, ve své podstatě mnohem "větší". Včera jsme s Terezkou (mimochodem skvělou blogerkou, klikněte na TerezaInOslo) posunuli náš velký projekt zase o kus dál a vy se o něm tak od teď můžete dozvědět víc. Podívejte se na www.candybaroslo.com a na naši facebookovou stránku a najdete nás taky na instagramu a pinterestu. Myslím, že všechny tyto stránky mluví za vše a tak není potřeba k tomu nic moc dodávat. Těšíme se s Terezkou obě na vaše připomínky a komentáře a případné nápady a nebo prostě jen podporu. A předem děkujeme! :)
 
 
Dnešní blog snad zakončím tím, že v Oslu je konečně krásně a obloha znovu úplně září. Všechno do sebe krásně zapadá. :)
 

 

 

Komentáře

Napsal(a) Terez sweet melange, Út, 18. 03. 2014, 10:15*

Magdi, ano ano, jsou :). Jedna Terezka peče (já) a druhá Terezka fotí a "komunikuje" (převážně :)). Děkuju moc, jsem ráda, že se ti stránka líbí :).
.
No to jsi mi ještě neříkala :), ale poslouchá se to dobře :). Děkuju krásně za takovou poklonu :)

Koukám na stránky a žasnu. To jsou všechno vaše fotky? :)
.
Jinak - už jsem ti říkala, že jsi pro mě ztělesněním toho, že sny si může člověk plnit a že všechno jde, když se jen trochu chce? :)

Napsal(a) Terez sweet melange, Út, 11. 03. 2014, 21:19*

Děkuju, určitě pak dám vědět, jak to dopadlo, byl to každopádně fakt zážitek :)
.
A děkujeme, snad se nám bude dařit :)

Napsal(a) Terez sweet melange, Út, 11. 03. 2014, 19:18*

Jé, to je milé, děkujeme moc! :) Jsme samy zvědavé, jak rychle či pomalu to půjde, ale vrháme se do toho s plným nasazením a elánem a nadšením pro věc :). Děkuju, znovu! :)

Páni, myslím, že jsi to zvládla skvěle :) Budu ti držet palce, aby to stoprocentně vyšlo :) Jinak ty stránky jsou nádherný, na těch fotkách jsem mohla oči nechat :) Krása! :)

super, Terezky! akurát som dnes kamarátke rozprávala, ako si dve české kočky v Osle plnia sny :) držím palce, nech sa v nových začiatkoch veľmi darí ;)

Přidat komentář

Odesláním tohoto formuláře souhlasíte s podmínkami služby Mollom.