Čt, 03. 07. 2014, 21:32

Like from my diary VI

Taky si myslíte, že můžete vidět jen to, co máte sami v sobě? Že jakoukoliv vlastnost, kterou vidíte na ostatních, musíte mít i vy, protože jinak byste ji neviděli? Jednou jsem se o této malé "filosofické otázce" bavila s maminkou Leničkou a když jsem pak nad tím přemýšlela, musela jsem uznat, že se v této teorii "vidím". Třeba, přestože něco nesnášíte (nebo nemáte rádi) na někom jiném, musíte to (vědomě nebo nevědomě) mít sami v sobě, jinak byste to neviděli. Platí to i v kladném slova smyslu, samozřejmě :), a vyplývá z toho vpodstatě to, "že jsme jedno" (jeden), protože nic není černobílé, že nikdo není jen dobrý a nebo špatný a všechno je jednoduše takové, jaké je (to už jste ode mě slyšeli, co? :). Jak tato teorie funguje v praxi? Co se týče mě, já si to většinou uvědomuju spíš v tom "negativním" slova smyslu. Když mi na někom něco vadí, snažím se zjistit, co mi na té konrétní věci vadí a odkud to pramení a VŽDYCKY zjistím, že to jde ze mě, že tu stejnou věc "mám" do určité míry taky. Možná korigovanou, možná potlačovanou, možná ji "nechci", možná skoro stejnou, jakou ji vidím u ostatních, ale mám. Je to zajímavé, zkuste se nad tím někdy zamyslet a napište mi, třeba do komentářů nebo do zpráv na facebooku, co si o tom myslíte. Mně tohle uvědomění (se) přijde v určitém slova smyslu hodně osvobozující, protože zjistíte, že se nemáte důvod zlobit a nebo být naštvaný. Stačí to prostě přijmout.

Dneska mám hodně otázek, co? Mám ještě jednu, je pro mě docela aktuální a v podstatě v určitém slova smyslu vychází i z předešlého odstavce. Jen jde spíš o tu "kladnější" část. A nebo nejde? :) Co myslíte, do jaké míry vás inspirují lidé okolo vás a do jaké míry je pak to, co děláte, "vaše"? A co znamená to "já" a "moje"? Pro mě je "já" jednoduše ego, něco, odkud pramení myšlenky a to, jakou mínku mám o své osobě a o světě okolo mě, místo, odkud pramení všechny strachy, něco s čím se většina z nás ztotožňuje tak moc, že pak ztrácí tu podstatu, ten "prostor za tím", a fakt, že jsme "jedno". Občas mi připadá, že když se někdy vidíme v tom, co někdo jiný řekne, napíše nebo udělá, máme tendence to často brát jako "opičení se". Ale je to vážně tak? Vím, že to asi zní zmateně, ale touto filosofií se zabývám už déle a dneska mi to po jedné docela nečekané informaci nedalo se nad tím zamyslet znovu. Myslím, že inspirovaní (čímkoliv, svět kolem nás je jedna velká inspirace) jsme všichni, někdo s tím nakládá tak, jiný jinak, ale vždycky to jde z nás. Vždycky jsme to "my", myslím, že neexistuje "originál" a "fake" (pokud nemluvíme třeba o kabelkách zrovna :)). A jestli necháme převážit "ego" a nebo ten "prostor za tím" je už na nás :). Co si vybíráte vy?

K tomuto mě napadá už jen sdílet obrázek, respektive "quote", kterou jsem nedávno dávala na svůj instagram v rámci výzvy "100 happy days".

Mějte všichni krásný večer a napište mi, jak na vás fungovala "moje" teorie! :)
 

 

Komentáře

Napsal(a) Terez sweet melange, Čt, 17. 07. 2014, 10:02*

Já asi vím, jak to myslíš (a nebo jsem to minimálně nějak "vstřebala") a asi i souhlasím. S tím, že nás někteří lidé ovlivňují "víc",než ostatní. Ale myslím si, že je to hlavně z nějaké potřeby se tomu člověku zalíbit, být jako on a to většinou nevede k ničemu moc pozitivnímu. Hlavně pro toho "ovlivněného" člověka. Protože se do toho pak dokáže pořádně zamotat a vlastně úplně ztrácí tu podstatu. Snad se to dá alespoň trochu pochopit! A díky za komentář :))

Je to hodně zajímavá filozofie. Já často myslím právě na to ovlivňování ostatními. A sama za sebe jsem přesvědčená, že existují lidé (a říkejme jim úplně jakkoli), kteří dokáží ovlivňovat víc. Třeba i neúmyslně, ale víc. Něco nás prostě táhne k tomu, abychom jim byli blíž, abychom je následovali. Pro každého to může být někdo jiný, ale pro každého podle mého někdo takový je. Tahle moje teorie pak vyvrací, že "já jsem jen já" a vlastně to potvrzuje tvé "jedno" :)
No, to jsem sezas jednou krkolomně vyjádřila.

Přidat komentář

Odesláním tohoto formuláře souhlasíte s podmínkami služby Mollom.