Čt, 19. 02. 2015, 13:33

Like from my diary IX - Být vědomý a přítomný = nudný život?

Právě v momentě, kdy jsem se s Radanem snažila po ledě vystoupat malý kopec tam u fjordu kousek od Osla, zabzučel mi mobil se zprávou. Není to zrovna moc "přítomná" věc, ale hned jsem se pustila do čtení. Byl od čtenářky. Psala mi mimo jiné o tom, že má pocit, že jsme "na stejné vlně" a doporučovala mi jednu knížku, která by mě mohla zaujmout ...

 
O pár hodin později, po jednom nočním spánku, sedím v kavárně v srdci Majorstuenu, hraje tu příjemná francouzská hudba a obsluhuje tu milá Maďarka. Když jsem přišla, nikdo tu nebyl. To už teď není tak úplně pravda. Vedle mě si dvě slečny pochutnávají na čestvém croissantu a pán naproti čeká na své kafe to go. Já tu dopíjím to své kafe latté a píšu tyto řádky a zatím stále moc nevím, o čem tento článek vlastně je. 
 
Prostě jen je :). Jen tak ťukám do klávesnice a moc o tom nepřemýšlím. Protože tak to většinou jde přímo ze mně, z nějakého "zdroje" ve mně... Mysl právě namítá, že tak to přece nefunguje, že ji potřebuju k tomu, abych tohle vůbec psala. A má pravdu. 
 

 

 
Jenže nejintenzivnější prožívání toho co je, lásky, proudu, prostoru, přítomnosti ... zažijete tehdy, když to celé jen pozorujete, příjmete, neztotožníte se s tím a nevytvoříte si koncept o tom "jaké to je" ...
Na druhou stranu, psaním článků jako je tento, to celé tak trochu vyvracím. Jakékoliv popisování nebo vysvětlování je koncept. Zkreslený, možná trochu přikrášlený a hozený do formy, jaká se té situaci nejvíc hodí. Proto i způsob, jakým to vnímáte vy je zase jen vaše forma, vaše prožívání a váš odraz v zrcadle, kterým jsem v tomto případě já a to co tu právě píšu. 
 
Občas když se v podobném duchu bavím se svými kamarádkami - o prožívání, o přítomnosti, o vědomých reakcích, o přijetí toho co je nebo třeba jen o bytí, některé z nich namítají, že takto musí přece život být takový nijaký, klidný, nezáživný. Že tím by přece ztratily sami sebe ... jenže, co znamená to "ztracení sama sebe"? Že přestanu reagovat impulzivně, z pozice strachu a nevědomě? Nebo že to přestanu být "já", když nechám situaci i sebe být a jednám "v souladu" s tím, jak to vnímám v ten moment, přestože jsem svou osobnost už předtím zaškatulkovala jinak? 
 
 

Některé z nich se mě taky zeptaly, jestli to, že je člověk přítomný a vědomý znamená, že jen celý den sedí na zadku a je... Víte, já nevím, nejsem žádný guru ani "odborník" a nemůžu vám nějak vnutit, abyste vnímali to, co vnímám já...

 
... Občas jen tak sedím a nic nedělám ... :) Ale mnohem častěji ve mně přijetí a prožívání toho co je v přítomnosti probouzí nekonečný zdroj energie. Tvořit, být aktivní, reagovat z pozice lásky, na každou situaci a okolnost, která se naskytne. A to někdy může být dost intenzivní a bouřlivé :). Myslím, že nějaký "cíl" není to, že v sobě potlačíte hněv, strach nebo třeba smutek a předstíráte, jak jste neustále šťastní a pozitivní a klidní a "v pohodě" za každé situace. Naopak, prostě to pustíte ... vědomě ... a necháte to celé proudit v otevřeném prostoru, pozorujete, přijímáte, reagujete... Neznamená to, že jste "mimo", že si jen tak létáte (spíš naopak, ale jak každý chce :)) nebo že už vás nejsou hodny žádné "normální" situace ... Stále  žijete, stále jste, stále děláte, co vás baví a stále se dokážete rozčílit... Jen to "navíc" ještě pozorujete a nehodnotíte.  
 
No ... sedím tu už více než dvě hodiny, zákazníci se tu u proměnili několikrát, a za chvíli mám sraz s kamarádkou. Zrovna jsem se zhluboka nadechla a s výdechem vám poslala lásku. Příjměte ji, jak jen chcete... :)
 

 

 

Komentáře

Napsal(a) Terez sweet melange, Ne, 22. 02. 2015, 10:48*

Zuzko, děkuju za tento komentář, vnímáme to podobně. A vlastně bych to asi lépe "nepopsala" - resistence ega, které odmítá fakt, že ho vlastně nepotřebujeme ... :)
Mimochodem, těším se na vás s přítelem, kdy přesně to máte dorazit do Osla? :)

Ten, kdo si myslí, že být přítomný znamená jenom sedět a být, tak myšlenku moc nepochopil... A také je to zřejmě rezistence ega, které odmítá přijmout fakt, že jej nepotřebujeme... Vím, o čem mluvím, sama jsem si tím vším prošla a trvalo mi hodně dlouhou dobu pochopit, o co vlastně ve vědomé přítomnosti jde a přijmout to všechno :)

Napsal(a) Terez sweet melange, So, 21. 02. 2015, 17:09*

Děkuju, Jarko! Nevím, co dalšího k tomu napsat ... tak děkuju snad stačí! :) I ty se měj hezky, Tereza

Terezko, hlavně buď svá a dělej co cítíš srdcem, všechno. Ty fotky jsou moc krásné, i když je pořádně zataženo. Ale ta předposlední....úžasná.
Měj se fajn. Jarka

Napsal(a) Terez sweet melange, Čt, 19. 02. 2015, 18:10*

Tynko, děkuju ... asi ani nic jiného psát netřeba :) ...

Terez, to je krása! Naprosto Ti rozumím, jen bych ty pocity neuměla takhle hezky vyjádřit. Děkuju za lásku, posílám trochu té své do Norska :)

Napsal(a) Terez sweet melange, Čt, 19. 02. 2015, 17:26*

Ahoj slečno, děkuju za reakci :). Nevím, jestli jsem tu od toho, abych ti dávala nějaké nevyžádané rady. S přejídáním se mám nějaké zkušenosti a asi nejdůležitější je pozorovat ten "spouštěč", ten moment, kdy se to začne dít. Většinou je za tím něco daleko hlubšího, než pouhé přejezení se a začarovaný kruh ve výčitkách, stěžování si a beznaději ... moc ráda si s tebou napíšu i nějaké soukromé zprávy, jestli budeš chtít, tak se mi můžeš ozvat třeba na email: terez.sehnalova@gmail.com ... Měj se hezky a hlavně - nádech, výdech :)

Tento článek jsi mi seslala z nebe... už tři dny se přejídám sladký...zároveň si ztěžuju, nic nedělám...mám depku z toho že nic nedělám..nemám se ráda.. Co to prostě začít pozorovat a jít dál?:)

Přidat komentář

Odesláním tohoto formuláře souhlasíte s podmínkami služby Mollom.