Po, 29. 06. 2015, 19:57

Like from my diary XI: Nekonečný zdroj lásky :)

Před pár týdny jsem psala článek o mně a Radanovi a naší „lovestory“. A jedna z pasáží, která vás zřejmě zaujala nejvíc je ta, kdy píšu, že jsem v sobě objevila „nekonečný zdroj lásky“. Chcete vědět, „jak na to“. Věnovala jsem poměrně hodně energie přemýšlení a rozjímání, jak to pojmout, co asi chcete číst a jak to vyjádřit. A čím víc jsem se do toho zamotávala, do toho „jak“ a taky do své „osobní a velmi konkrétní“ zkušenosti, tím víc jsem se tomu „zdroji“ vzdalovala.
 
 
 

Nekonečný zdroj lásky je prostor. Ticho. Pocit. To co „zbyde“, když se oprostím od myšlenek, představ a lpění, jaké má co být. Je to vědomí. Vědomí, že nejsem oddělená od vesmíru, od tebe, od moře, že jsem jedno… nekonečno. Láska.

Tak,  tu nejvíc „spirituální“ část tohoto článku už máme za sebou, nebojte :).
Každopádně, přijde mi, že drtivou většinu smutků, strachů a trápení se máme z toho, že si připadáme, že jsme něco „jiného“, než ostatní. Že se neustále oddělujeme, individualizujeme a klademe obrovskou důležitost své osobnosti. Nechápejte mě špatně, prosím. Samozřejmě, že v „každodenním/běžném životě“ jsem Tereza, mám 24, pracuju v kavárně a baví mě péct, koukat na seriály a psát blog. Samozřejmě, že mi neustále naskakují nové a nové myšlenky a nápady a přání a touhy a občas mě napadne, co úžasného jsem vymyslela anebo, že tohle se mi teda moc nepovedlo. Malý rozdíl je asi v tom, že se nevnímám jako své myšlenky. Že se s nimi zase tak moc neztotožňuju. Proč? … Odkud se ty myšlenky berou? Myslíte, že je máme pod kontrolou? Pokud vím, drtivá většina z nich se objevuje nevědomě, samovolně, jakoby odnikud … tak jak bych se s nimi mohla ztotožňovat?
 
 
 

Tím se dostávám k něčemu malinko konkrétnějšímu. Nebo? Cítím, vnímám to tak, že většina situací, které se nám v „našem životě“ dějí se děje právě proto, aby nás dovedla přesně SEM. K uvědomění a absolutnímu procítění, že jsme součást celku a že drtivou většinu věcí nemáme pod kontrolou. Nemůžeme ovládat druhé lidi, nemůžeme ovládat přírodu a její plynutí a nemáme plně pod kontrolou ani své myšlenky a pocity. A „nekonečný zdroj lásky“ je ten prostor ve mně, který si to uvědomuje a je s tím plně v souladu. Ne vždycky, občas se nechám „ovládnout“ myšlenkami, které mě zavedou do míst, kdy mám nějakou představu, která se většinou nenaplní a nebo ne tak docela a to je začátek „utrpení“. Jsem ale v kontaktu s tímto svým zdrojem, kde vlastně není nic, jen čirá energie a nekonečná láska…

Z mého pohledu je tohle „to něco“, co každému z nás umožní být v souladu s tím co je, aniž by měl urputnou touhu, aby to bylo jinak, touhu po něčem nebo někom jiném. Podle mě je tenhle „zdroj“ to, odkud pramení radost, tvořivost a láska...

Neznamená to, že si přestanete užívat "ego" a "formy" a "svůj" život. Naopak, z pozice lásky a radosti to jde daleko snáz, než z pozice lpění, strachu nebo averze :). 

 
 

Na závěr mě ještě napadlo, že kdybych byla na „druhé straně“ a tento článek četla místo toho, abych ho psala, z povrchního hlediska by mě trochu zklamal. Není tu žádné drama, žádný skandál. To je to, co ego vyhledává a z jeho pohledu je to naprosto přirozené.  Jenže nejde tu o mně, o Terezu, o konkrétní příběh, na který bychom se všichni jistojistě namotali (věřte mi, že jo). Spíš to zkuste vnímat skrz sebe a nelpět na konkrétních slovech. A je jen a jen vaše, jestli to s vámi rezonuje nebo ne.

 
„Teď, když jste se naučili to,
co nemůže být naučeno,
jděte svojí cestou.
 
Teď, když jste objevili to,
co nebylo ukryto,
jděte svojí cestou.
 
Teď, kdy jsme sjednoceni v tom,
co je nerozdělitelné,
jděte svojí cestou.
 
Teď, když jste se navrátili tam,
odkud jste nikdy neodešli,
jděte svojí cestou.
 
Teď, když znáte TO,
co nemá žádnou cestu,
 
jděte svojí vlastní cestou.“
-          Mooji

Komentáře

Napsal(a) Terez sweet melange, St, 01. 07. 2015, 10:13*

Jarko, děkuju moc. Měj se moc hezky, Tereza.

Napsal(a) Terez sweet melange, St, 01. 07. 2015, 10:13*

Ahoj Magdi, děkuju ti za krásný komentář :).

Vlastně už k němu nemám moc co napsat. Těší mě, že jsi takto otevřená a přístupná a že jsi dospěla k takovýmto poznatkům na základě své zkušenosti :). Vnímej a objevuj a pozoruj, hraj si s tím a užívej si to... :)

Tereza

Napsal(a) Terez sweet melange, St, 01. 07. 2015, 10:03*

... a já mám radost z tebe :).

Podle mě se to dá aplikovat stejně v dnešní době, jako kdykoliv jindy. Vnímám to tak, že "cíl" není potlačovat "svou" individualitu a své sny a přání a touhy. Všichni je máme a z pohledu "forem" je to nádherná věc. Potřebujeme "ego" k tomu, abychom se mohli vyjádřit a vůbec "žít v běžném životě". Když v sobě ale každý objevíme ten "nekonečný prostor", to sjednocením se vším, mění se přirozeně i ten pojem individuality, protože už to rázem "nejsem já" :)

Tereza

Napsal(a) Terez sweet melange, St, 01. 07. 2015, 09:44*

Ahoj Ivet, děkuju za komentář :). A děkuju za tu pasáž z knihy. Ani se k tomu už nedá nic dalšího napsat, je to všeříkající a o to víc, když jdeš "za slova" a spíš to jen vnímáš.

Pro mě bylo obrovským přínosem zjištění, že to, co se děje, nemám zas tak moc pod kontrolou. Věci se prostě dějí. A stejně tak nemůžu ovládat druhé lidi, kteří tu nejsou proto, aby mě udělali šťastnou, ale spíš proto, abych se skrz ně, skrz jejich zrcadlo naučila jednat vědomě a z "pozice lásky." Vůči sobě, vůči nim, vůči všemu.

Myslím, že žádný "100% režim" neexistuje, tohle poznání nemá žádnou formu, je to fakt jen to ticho a klid a prostor. Je to základ, na kterém jsou postavené ty "egoické" pocity žárlivosti nebo potřeba vlastnit a mít to pod kontrolou. Čas od času se těmto pocitům a myšlenkám asi nevyhne nikdo, stále ti budou naskakovat, Můžeš ale být ta, která rozezná, že to jsou jen myšlenky, které nemusíš je dál následovat. A z této pozice pak můžeš milovat nezištně, absolutně a naplno, i když se tvému egu zrovna v ten okamžik nelíbí, jak se tvůj přítel chová nebo co dělá. Nech ho dělat přesně to, co chce dělat a miluj ho bezpodmínečně :)

Měj se krásně, Terez.

Terezko, děkuji ti za tento článek.
Mám svou vlastní minifilozofii, která je vlastně možná podbodem té tvojí. Jedna z věcí je nechtít. Zaujalo mě to už v prváku na gymplu, kdy jsme v rámci budhismu mluvili o katarzi, nirváně a spol. Jejich filozofie je zkrátka o tom, že člověk nemá být příliš akční, ambiciózní a zkrátka se má, přesně jak píšeš, ztotožnit s okolní energií. Vím, že to nejde aplikovat na 100%, ale i maličké zvolnění je někdy moc fajn. Druhou věcí, o kterou se snažím možná o dost víc, je neočekávat. Přijde mi, že člověk má své představy, jak by měl vypadat vztah, dovolená, stylový blog, večer s rodinou atd... a když se ta představa nenaplní, vede to akorát ke zklamání. Stále se porovnáváme s nějakými "formami" (tvými slovy) a když se to stane jinak, úplně to člověka rozhodí. Alespoň mě. Tak se na tom snažím taky trochu pracovat. :)
Ještě jednou děkuji za článek, který mi tohle všechno připomněl.

Veškerá duality, já, ty, oni, ti zlí, ti dobří...vede k problémům. Napsala jsi to moc hezky. Jedinná správná cesta je sjednocení se vším okolo, jen pak můžeme rozkvést. Jenomže ono se to tak strašně špatně aplikuje v té dnešní době individualismu. Ale je fajn, že takhle uvažuje čím dál víc lidí, mám z toho (z Tebe a všech ostatních) radost :)

Terez moc díky za článek!! Jak dlouho ti trvalo než si přepla do takového 100% "režimu"? Já se snažím, ale často pak udělám příteli scénu žárlivost či závisti.. Ale článek se mnou rezozonuje dost, mám pocit, že se k tomu pomaličku dopracovávám;) Nedávno jsem četla toto v jednom článku a v knize o budhismu-V prvém případě člověk musí chtít! Je potřeba si uvědomit "prázdnou povahu" myšlenek. Emoci se nepoddám ale naopak ji začnu pozorovat. Mohu zlost umístit do své hrudi, srdce nebo hlavy? Má nějaký tvar, barvu? Pokud doletíme ke zlosti zjistíme že je to něco neuchopitelného- jen pára a vítr. Odkud nad námi bere zlost moc, má nějakou zbraň? Pálí jako oheń nebo jako skála? A zlost se pomalu rozpustí a zbyde z toho klid...
Ivet

Napsal(a) Terez sweet melange, Po, 29. 06. 2015, 20:55*

To je skvělý postřeh! :) Každopádně myslím, že se vůbec nevylučuje s tím, co jsem napsala a hlavně s tím, jak to vnímám :). Mluvím spíš o nelpění na NIČEM, vlastně ani na své identitě, než o tom, že je mi jedno, koho miluju. Samozřejmě, že se láska, třeba ta má konkrétní k Radanovi, stahuje přímo na něj, na jeho energii a potažmo i na jeho vlastnosti. Vnímám to ale tak, že zdroj spousty utrpení a problémů ve vztahu je v tom, že ulpíme na určité formě a staneme se na té lásce nebo spíš na té formě vztahu závislí ... a to podle mě nevede k lásce ani ke štěstí. Děkuju ti moc za komentář, dal mi jiný úhel pohledu a je naprosto v pořádku, že to vnímáš jinak :). Tereza

Napsal(a) Anonymous (neověřeno), Po, 29. 06. 2015, 20:46*

takže je li láska v nás, je jedno koho milujeme? že milujeme někoho konkrétníh? tak t totiž působí . pokud v sobě najdu radost a zdroj, cítím lásku... pokud odejde z mého života jeden, mám ji pro druhého..nebo pro sebe, nebo pro kohokoliv... není to ale divné? ano, dovedu si představit, že kdyby nebyla láska ve mně, nemůžu ji dát. Ale nějak se tam vytrácí to okouzlení druhou osobou... ta jiná část lásky:)

Přidat komentář

Odesláním tohoto formuláře souhlasíte s podmínkami služby Mollom.