Víkend v Jeseníkách - Jak jsme chodili s hůlkama, smáli se a (ne)mířili slovy přesně :)

Ještě teď mě bolí celé tělo. Ale je to bolest, která proudí celým mým tělem a mění se na radost.

Když jsme došly do Branné, zjistily jsme, že se zde zastavil čas. Každé hodiny ukazovaly něco jiného. Přišlo nám to takové "symbolické" a hlavně srandovní. 

 

Hned u chaty U Velryby, kde jsme bydleli (a která patří do "komplexu" Jonas Park - Ostružná) je sjezdovka. Když jsem ji viděla poprvé, hned jsem vtipkovala, že si ji ráno třikrát vyběhnu. Haha. Vtípek dobrej, realita byla taková, že když jsme se tam nahoru s Kristýnou večer vydaly, byla jsem zadýchaná už v první třetině. Nicméně to stálo za to a ráno jsem si to zopákla alespoň jednou. Necítím potřebu soutěžit ani bojovat, a to ani sama se sebou :).

Střetnutí s "alternativní skupinkou", když jsme zrovna vyráželi z Šeráku a oni na Šerák :).

Zvládli jsme to :). Uprostřed náš skvělý instruktor Aleš :).

Po příchodu jsme si všichni dali jeřabinový čaj. Úžasná záležitost. Zavařené jeřabiny zalité čerstvým bylinkovým čajem. Doporučuju! Jo, a na večeři jsem měla znovu kynuté knedlíky :). Tentokrát nebyly tak nadýchané, o to víc ale měly borůvek. Myslím, že jsem se jich stále nepřejedla a vlastně bych si TEĎ dala zas :) ... Večer jsme trávili téměř všichni společně, zpívali si, povídali, popíjeli víno a Aleš, instruktor nordic walkingu a spolupořadatel této akce, nám pak cestou zpátky v autě říkal, že tak dobře a s úsměvem na tváři už dlouho neusínal. Sobotu nazval "duševním sunarem". :)

Někdy se z padání vyklube krásná momentka :)

Celý víkend byl také provázený nenásilným praktikováním První dohody - Nehřeš slovem. Nic jsme si nediktovali, nevnucovali, neradili ani neměli žádné sáhodlouhé přednášky. Jen jsme si všímali, většinou každý sám na sobě, jaká slova používáme (a co jimi vytváříme za energii). Pro mě bylo poměrně nečekané zjištění, jak často používám slova jako "hrozně, strašně, příšerně" v kontextu jako "hrozně dobrý, strašně krásná atd.". Taky často používáme v otázkách zápor: "Nechceš se mnou jít na kávu?" ... A nebo na poděkování odpovídáme "není zač". Opravdu podvědomě bereme každou pomoc nebo laskavost jako nic? ... Samozřejmě, jsou to "jen" slova, ale slovy tvoříme naši realitu. A tak jimi zkusme mířit přesně. Alespoň většinou. Jak k sobě, tak k druhým.