Ne, 23. 08. 2015, 21:37

Leniččino vegetariánské menu

Dnes tu mám "velmi váženého hosta" a to moji maminku Leničku... Poprosila jsem ji, jestli by nám všem mohla sepsat menu našeho včerejšího oběda a ochotně tuto "mini výzvičku" přijala :) ... A vlastně vůbec nevím, co jiného k tomu psát. Snad jen dodám, že to i přes mé počáteční předsudky (a že jsem si tu formu hezky užila :)) mi moc chutnalo a hlavně ty barvy na talíři neměly chybu, o celkové vyváženosti - jak chuťové, tak nutriční ani nemluvím ... včerejší oběd byl pro mě moc inspirativní, tak snad bude i pro vás :). 
 
Leničko děkuju a předávám ti slovo -
 
Limetková šťáva s mátou rozdrcená s trochou třtinového cukru a zalitá minerálkou aneb
něco jako nealkoholické Mojito :)
 
Úplně poprvé v životě jsem se “odvážila” pozvat na sobotní oběd rodiče a bratra a nepředložit jim kačenu nebo kančí kýtu nebo jakékoliv jiné maso. Na talíř jsem jim tentokrát naservírovala pyré z dýně hokaido a červené čočky, pečené kousky dýně, červenou řepu (zhruba 45 minut vařenou v páře, nakrájenou na hodně tenké plátky a zakápnutou umeoctem), quinou a pohanku. Na tohle menu nepotřebujete žádné zvláštní znalosti a dovednosti - dýni nakrájenou na více či méně úhledné kousky prostě strčíte do trouby (na pečícím papíře a zakápnutou trochou oleje) a upečete - já jsem počkala, až bude trošku do hněda. O jednoduché přípravě řepy už jsem se zmínila. Quinou jsem při vaření ochutila troškou kari, ale asi to ani nebylo třeba. Příprava pohanky rovněž nestojí za řeč, snad jen upřesním, že jsem použila lámanku. Jediné, co vyžadovalo jakési úsilí, bylo pyré z dýně a čočky: na rýžovém oleji jsem zpěnila cibulku, přidala na kousky nakrájenou půlku malé dýně hokaido, po chvilce restování ji zalila přiměřeným množstvím vody - jde nám o pyré, ne o polévku (jo, a lepší je prý zeleninový vývar) - a pomalu jsem to vařila a po asi 20 minutách jsem přidala přiměřené množství (asi tak 150 gramů) červené čočky a vařila jsem to dalších 15 minut, během kterých jsem do hrnce přisypala kurkumu, kari a 2 lžíce sójovky (pokud možno kvalitní, momentálně mám nějakou bio z Countrylife, ale většino používám Kikkoman). Během vaření jsem několikrát přilila trochu vody. No a pak jsem to prostě rozmixovala tyčákem a přidala lžíci umeocta (donedávna jsem neměla tušení, že existuje nějaký ocet ze švestek, ale je fakt super, je údajně zásaditý a lze jej použít mnoha způsoby). A to je prosím vše. Veškerý výsledný efekt tohoto jídla spočívá v kombinaci barev a chutí na talíři. I za něco tak jednoduchého a levného tak nakonec můžete sklidit “pochvalu před nastoupenou jednotkou”.
 
 
 
 
P. S. Když jsem Terezce prozradila, co chystám k sobotnímu obědu, upozornila mě, že “tohle” jíst nebude a vyžádala si navíc “normální” šťouchané brambory. A vida: nejen, že “tohle” snědla, ale ještě mě požádala, ať sem napíšu recept. Taky po mně chtěla, abych byla vtipná. No, to tedy nevím, jak mám vtipně napsat recept na pohanku s řepou...
 
P.P.S: Tereza - o rok později a jak jsem teď za tento "recept" vděčná :)

Komentáře

Terezko, maminky papání vypadá lákavě. Já bezmasá jídla mám ráda, ovšem pár dní - pak chuť na maso zákonitě přijde. Rostou nám na zahradě dýně hokaido, tak do něčeho takového půjdu. Dobrá inspirace Víš, já bych chtěla používat pohanku (zatím ji přidávám do bramboračky, to já tam nacpu mimo brambor klidně vločky, pohanku i krupky). Taky mimo pohanky chci používat bulgur, jáhly, kuskus - nějak si s tím nevím rady, i když receptů je plno.....
Měj se fajn. Zase mi někam uletěl komentář, tak jsem ho napsala znovu.
Už se těším na tvoje další povídání. I když teď budete mít plno příjemných starostí se zařizováním bytu.
Jarka

Přidat komentář

Odesláním tohoto formuláře souhlasíte s podmínkami služby Mollom.