St, 21. 10. 2015, 21:23

4 důvody, proč mě baví blogovat

Venku prší, fouká a listy padají ostošest. Dávám tomu tak dva týdny a v Oslu neoficiálně, ale zato doopravdy, začne zima. A nebo nezačne... :) Každopádně. Dneska mi zima vyloženě zalezla pod kůži a když jsem se vrátila z dopoledního kafe s kamarádkou, zabalit se do deky byl pro mě jasný cíl. Zapnula jsem si k tomu pinterest, že se trochu naladím na "halloweenskou vlnu" a najdu chuťovky, co bych mohla vyzkoušet a pak je dát sem na blog. Prohlížím si všechny ty barevné a kreativní obrázky a jediné, co se mi při tom honí hlavou je, že to jde tak nějak mimo mě. V duchu se ptám sama sebe, proč vám vlastně chci ukazovat "návody" na něco, co by mě nebýt blogu ani nenapadlo hledat. Nikdy jsem si nezdobila pokoj v halloweenském duchu a žádnou party neplánujeme a tedy to není to, "čím žiju"... Teď si ale vzpomínám, že na jedné takové párty jsem byla. Před sedmi (!) lety v Americe... a teď mám zas déjà vu, protože mi přijde, že jsem vám o tom psala loni. Nevadí, stejně vám ukážu fotky, co jsem tehdy dávala na svůj předešlý blog. Byla to taková fakt povedená party - všechno promyšlené - od dekorace, jídla až po strašidelné zvuky, ale pamatuju si, že i tehdy to celé šlo mimo mě, vůbec jsem tam nechtěla jít, pak si to "neuměla" užít a svůj kostým jsem taky dost odflákla. Možná prostě nejsem "theme party typ"...Tak, a teď jsem se zaškatulkovala a už to tak navždycky zůstane! :)

Trošku dlouhým úvodem bych se ráda ale dostala k další myšlence, co mi naskočila někde mezi všemi těmi ostatními myšlenkami. Nějak mi ty myšlenky skáčou... :) Říkala jsem si, že když mě tedy někdy neláká psát o něčem, co jde mimo mě, ale zároveň je to aktuální a "žádané", co mě tedy na "blogování" baví? Proč se k němu stále vracím? ...A tak mě napadlo -  proč si na to rovnou neodpovědět článkem? :)
 

 

1. Blog je moje součást

Sdílet, co se mi honí hlavou, co mě inspiruje, baví, nebaví, kam cestujeme, co peču, vařím, jím nebo jak přistupuju k situacím, co se dějí je něco, co je stejná součást mě jako to, že to "skutečně" žiju a prožívám. Neberu to odděleně. Není to oddělené... Jen mě k tomu teď napadají Moojiho slova -

"Jděte, kamkoli si přejete. 

Pohybujte se, jak je vám libo. 

Dělejte cokoli, po čem vaše srdce touží, 

pouze se s ničím neztotožňujte. 

Nikdy neříkejte 'Toto jsem já'. "

 
Užívejme si, co nás baví dosytosti, jen si buďme vědomí toho neustálého proudu, kdy nic není trvalé a neměnné ... :)


2. Díky blogu jsem vnímavější a kreativnější

To, jak žiju a co dělám, nedělám kvůli blogu, ale to, že píšu blog mě určitě hodně krát přimělo zkusit i věci, které bych možná nezkusila. A to vnímám jako velké plus. Naaranžované jídlo mi vykouzlí stejný úsměv na tváři, i kdybych si ho předtím nevyfotila a jídlo, které jsem uvařila proto, abych měla recept na blog, mi pravděpodobně bude chutnat i bez toho článku. Otázka ale je, jestli bych ho bez blogu vůbec vyzkoušela. Každý máme jinou motivaci, blog je častokrát tou mou, a bylo by pokrytecké a hlavně zbytečné si to neumět přiznat.

3. Zprávy a odezva

Troufám si tvrdit, že úplně každému je příjemná odezva. Zpětná vazba na to, co dělá, co/jak žije, co sdílí. Nějaké "ubezpečení", že to má smysl... Píšu blog a sdílím svůj svět, protože mi to dělá radost, ale lhala bych, kdybych tvrdila, že to, že můj blog čtete a to, že mi píšete zprávy a komentáře není jeden z podstatných důvodů, proč ho píšu. Zachycená myšlenka je k ničemu, když nemá publikum, protože sama o sobě zas takovou váhu nemá. A slovo "sdílení" se tak nějak automaticky doplňuje ... "s někým". Prostě to do sebe zapadá ...

Píšu tahle slova a jsem tak vděčná, že mám s kým sdílet a hlavně, že sdílíte se mnou. Nevnímám to ale jako samozřejmost, první rok jsem měla doslova dva čtenáře - Radana a Leničku a nevím, jak slovy vyjádřit tu pokoru, kterou v sobě mám.

Sem tam mi do emailové schránky přijde dopis, který si pak čtu sem a tam pořád dokola. Nedávno mi takto přišel dlooouhatánský příběh, který mě rozbrečel dojetím, "pohladil mě" a motivoval. Hlavně jsem si ale znovu uvědomila, že především skrz ostatní, skrz vztahy s jinými lidmi, nejlépe poznáváme sami sebe... A že jakou vydáváme energii, taková se vrací. To platí stejně tak v životě, jako v "blogování" - to to stejný zdroj energie ... A že ze všech věcí, co mě na celém tomhle "virtuálním sdílení" baví, je právě tohle to nejpodstatnější. Není to jen o mě, je to o nás všech.

S dovolením autorky chci s vámi část jejího mailu sdílet. Je to asi dva týdny, co mi dopis přišel a i když jsem měla tendence ho sdílet HNED, protože to prostě bylo "wow", zároveň jsem chtěla počkat, jak na mě bude působit, až opadnou ty prvotní emoce ... a fakt je ten, že s tím malým odstupem si ho vážím o to víc. Není to jen o nějakých komplimentech na mě, je to o tom, že si tu navzájem můžem předávat energii a být pro sebe navzájem jak "učitelem", tak "žákem" :)

..."V tomhle mém snovém ideálu ale přišlo zaškobrtnutí. Koncem léta jsem najednou těžko hledala sílu zvedat koutky úst do úsměvu a chuť dělat ve volném čase cokoliv jiného než se schovat do postele a nikoho nevidět. O nic přitom nešlo. Jen něco končilo a něco začínalo, to končící se mi těžko opouštělo, přestože jsem věděla, že to chci a že je to nezbytný krok v cestě za mým aktuálním cílem. Věděla jsem to, ale nepomáhalo to. A chceš vědět, co pomáhalo? Tvá slova. Jedna dvě inspirativní věty pod fotkou, které se snad vždycky naprosto přesně trefily. Ne že bych po jejich přečtení vyskočila znovuzrozená z postele a všechno bylo jako dřív. Nicméně bylo to, jako by ke mně přišla kamarádka, pohladila mě po zádech, řekla "To bude dobrý" a já věděla, že opravdu bude. A že i když to tak teď ještě není, je to v pořádku. Ono je totiž v pořádku, že jsou věci občas v nepořádku :)

Takže vlastně tahle hromádka večerních slov vedla k jedinému: děkuju. Děkuju za všechno, co jsi svými slovy schopna přenést z Osla až do vesnice ve středních Čechách jen skrze monitor. Děkuju za inspiraci, kterou mě opakovaně zásobuješ. Děkuju za všechna ta pomyslná pohlazení po zádech. Děkuju za pohled, který mi rozsvítil den. Děkuju za recept, který bych jednou ráda používala i ve své kavárně (budu-li mít chuť si ji otevřít). Děkuju za podzimní článek (Láska nebeská je moje štědrovečerní láska a do seznamů jsem blázen pořád). 

V tuhle chvíli už bylo asi vše potřebné řečeno, takže Ti jen závěrem popřeju spoustu radosti a štěstí do života a dostatek odvahy plnit si své sny - což ale, myslím, máš, takže spíš - ať Ti to vydrží minimálně do konce života :)"

4. Blog je projekt, který mě naplňuje a ve kterém vidím "budoucnost"

... je to taková hra, jak ostatně beru celý život. Jak řekl Alan Watts v jednom ze svých videí - berme život jako takový tanec, berme všechno co děláme jako hru ne jako práci ... ale o tom zase příště :)

 

 

A teď jdu zase zmínit tu Blogerku roku :). Ještě týden můžete hlasovat TADY a uvědomujíc si, že jednoduše jde o to, kdo bude mít kolik hlasů, chtěla bych vás o ten váš s pokorou a láskou poprosit. Teda, pokud cítíte, že je to něco, co byste rádi udělali :). Děkuju!

Mějte se nádherně a napište mi třeba, jestli plánujete halloweenskou párty a nebo to vnímáte podobně jako já?

 

 

Komentáře

Napsal(a) Terez sweet melange, St, 25. 11. 2015, 20:05*

Ahoj Nell, promiň, že píšu až teď, tvého komentáře jsem si předtím nevšimla ... Nicméně, děkuju za tak milá slova :). Mám radost a popravdě, vůbec by mě nenapadlo, že mě někdo může najít přes youtube, protože tam občas jen házím videa, když chci něco sdílet k článku ...o to větší mám radost, že ses dostala až sem :). Co se týče Norska a jazyka, není to zas taková bariéra, pokud mluvíš plynně anglicky ... ale je fakt, že je to čím dál tím náročnější se sem dostat a "uplatnit se" ... držím palce, aby se ti sen splnil a kdybys někdy do Osla zavítala, určitě mi dej vědět! :) ... Děkuju, ještě jednou, a měj se krásně! Terez

Nějakou dobu bádán po Norském životě a světe a najednou objevuji tebe milou,sympatickou,pozitivní duši. Nejdříve podle tvého youtube a nyní čtu tvůj blog s otevřenými ústy. V tolika věcech s tebou souhlasím. Moc tě obdivuji i za destinaci jako je právě Norsko. Je to můj sen,ale jazyk je pro mě bariérou. Určitě piš dál já věřím,že jednou tě uvidíme v top 3 na blogerce roku. :-) Moc ti fandím!!

Súhlasím, mať blog, písať a tvoriť je úžasná vec, milujem ten pocit, ked píšem článok, milujem, keď mi naň píšu ľudia zaujímavé komentáre. Blog je niečo úžasné a kto to nechápe, tak to nechápe len preto, že to sám nikdy nezažil. Ten môj funguje už pekné dva roky, čitatelia postupne pomaličky pribúdajú a obsahovo sa myslím neustále zlepšujem, tuším, že aj fotky sú lepšie v porovnaní so začiatkom, veľa som sa naučila a ešte veľa sa toho vďaka blogu určite naučím.
Bianka

Napsal(a) Terez sweet melange, Pá, 23. 10. 2015, 18:57*

Jani, díky :). Tuším, že když je v tom radost a "zapálení pro věc", tak je to to "ono" :). Měj se hezky! :) Terez

Napsal(a) Terez sweet melange, Pá, 23. 10. 2015, 18:56*

Jarko, děkuju, zas a znovu :). Vážím si tvých slov a o to víc, protože si tady tu naši energii vyměňujeme pomocí slov už pěknou řádku týdnů :). Je úžasné, že si objevila "svět blogů", přestože o svém neuvažuješ a že se na ty své oblíbené tak ráda vracíš. Pro mě jsi takovou "neměnnou" součástí "mého blogování", prostě vím, že tam někde jsi a že ty mé články čteš a pak mi napíšeš a já se těším, až ti napíšu zpátky :). Děkuju ti za to, moc! :) Měj se krásně, Tereza.

Terezko, děkuju za krásná slova a zpětnou vazbu :). Je fajn vědět, že to co člověk dělá nedělá jen pro sebe, ale jsou lidé, kteří se rádi na ,,místo činu,, vrací... To je opravdu na tom blogování to krásné, což jsi sama perfektně vystihla v tomto článku.

Měj krásný večer, Jitka

Terezko, zase hezký upřímný článek. Jsi dobrá, že jdeš s kůži na trh, nevím jestli bych takto otevřeně dokázala na eventuálním blogu psát..... tvé sdílení je milé a takové opravdové, vím, že to tak cítíš a na nic si nehraješ. To se mi na tobě líbí. Reakce čtenářů ..... to je to co se ti vrací ... já blog nemám ani o něm neuvažuji ... ale objev světa blogů byl pro mě něco úžasného ... pochopitelně mám své oblíbené a tam se ti cítím tak dobře, těším se a doslova je něco ve vzduchu mezi námi navzájem ... myslím všemi "co si sednem".
Měj se hezky a posílám pozdravy do Osla. Jarka

Napsal(a) Terez sweet melange, Čt, 22. 10. 2015, 15:52*

Ahoj Radko, děkuju za super komentář! :). Krásně jsi to vystihla zase ze svého pohledu :). Jak jsi psala o té povinnosti, že když to začneš brát moc vážně, tak tě pak ta vidina "povinnosti" demotivuje, tak jsem zrovna nedávno viděla jedno video, které se mnou tak hezky rezonovalo, protože jsem častokrát brala podobně ... Nebrala jsem svůj blog "vážně", protože jsem furt měla v hlavě tu představu, že když ho začnu brát vážně, změní se to v povinnost a ztratí se ta radost a láska, kterou do toho dávám ... a nedávno mi došlo, že to tak není :) ... prostě jsem tu představu "pustila" a to byl ten moment, kdy jsem to začala vnímat jinak, jako součást té svojí "životní hry" ... ne jako povinnost nebo zábavu :)

Kdybys chtěla, tak to video, co jsem zmínila, je tady - https://www.youtube.com/watch?v=klCcW3fC-QE

Měj se krásně a pozdravuju do lesa! :) Terez

Napsal(a) Terez sweet melange, Čt, 22. 10. 2015, 14:43*

Majki, děkuju za komentář i za názor.

Tu větu "Zachycená myšlenka je k ničemu, když nemá publikum, protože sama o sobě zas takovou váhu nemá" napsala, protože fakt vnímám myšlenky jako "nic", pokud je nezachytím.... myšlenka-další myšlenka-a další a další ... prostě mi v hlavě naskakuje sled myšlenek, které nejsem já, neztotožňuju se s nimi... když je nezachytím, tak nejsou ...

Publikum nemusí být jenom čtenáři na blogu, může to být to člověk, který sedí vedle tebe a ty mu něco povídáš. Myslím, že rozumím, jak to vnímáš a vážím si a jsem ráda, že jsi mi to napsal. :)

Moc si užijte party a měj se hezky,

Terez

Napsala jsi to výstižně. To, co mě na blogování baví je právě ta výměna energií. Naživo je to samozřejmě lepší, ale i ta energie, která se člověku dostane takhle virtuálně má něco do sebe. A taky zkrátka někdy člověk potřebuje místo, kde se tak nějak vyblbne a prostě zeseberealizuje. Jen je to s tím blogováním dost ošemetné. Alespoň pro mě. Protože když ho člověk začne brát moc vážně a snaží se kupříkladu přispívat pravidelně, už to není taková radost a dere se tam ta povinnost. I když se těm myšlenkám snažím vyvarovat a celkem na to kašlu, někdy stejně trpím výčitkami vůči svému blogu. A těch článků, které jsem chtěla napsat, ale nenapsala, ty by snad už vyšly na celou knihu:)) Zkrátka být v souladu se svým blogem není někdy jednoduché, ale když se to daří, stojí to za to!

Napsal(a) Terez sweet melange, Čt, 22. 10. 2015, 14:16*

Ahoj Renči, děkuju za komentář i za tak milá slova! Jsem moc ráda, že si k blogu nacházíš cestu a o to víc, že vím, že už mě nějakou dobu "sleduješ" - jsi jednou z těch, které si každý bloger zapamatuje, protože dáváš najevo, když se ti něco líbí nebo s něčím souhlasíš nebo tě něco zaujalo a to je přesně ta "zpětná vazba" o které jsem psala. Není to samozřejmost (a je v pořádku, že není), ale nic to nemění na tom, že mi to dělá radost :). No, tak jsem se trošku vypsala! :) Každopádně jsem ti za to chci poděkovat!

Měj se krásně a já se taky těším na "příště". I na tvém blogu :)
Terez

Pěkně napsaný článek, akorát nesouhlasím s tím, že zachycená myšlenka váhu nemá. Pro mě má..pro mě osobně. A jestli se dostane k ostatním, to už je věc druhotná. Pomocí myšlenek ze sebe dostávám emoce a pocity, které jinak v sobě dusím. A pokud se dostanou k ostatním, k tomu publiku, jak ty píšeš, tak to už je jen bonus navíc.
Halloween party plánujeme, s kamarády a těším se na to..nejde ani tak o ty masky a boo boo dekorace/pamlsky, ale o to, že se sejdeme, pěkně spolu a užijeme si jeden hezký večer..

Michael
www.ontheleaf.net

Napsal(a) Terez sweet melange, Čt, 22. 10. 2015, 14:03*

Ahoj Veru, to je taky dobrý postřeh, a myslím, že kdybychom udělaly statistiku, kdo čte blogy, dozvěděly bychom se, že velké procento čtenářů jsou samotní blogeři :). A dává to celkem smysl, myslím :).

Měj se krásně, Terez.

Napsal(a) Terez sweet melange, Čt, 22. 10. 2015, 14:01*

Jituš, děkuju za komentář i za krásná a povzbudivá slova! Moc si toho vážím! :) I toho, že bys hlasovala víckrát, kdyby to šlo (to by bylo fajn, ale zároveň je moc dobře, že to nejde - jeden člověk, jeden hlas - je věřím tomu nejlepší "systém" :)). Ono je v podstatě jedno, jestli se tam dostanu nebo ne, máš pravdu. Ještě mám ale týden možnost využít "výhody nevědomosti" a věřit, že bych se v té TOP10 neztratila :). Vím, že případné umístění v soutěži nic nezmění, jen je to prostě dobrá příležitost ... je ale fakt, že pro mě je úžasně nabíjející právě ta cesta, bez ohledu na to, jak to "dopadne" ... nemůže to totiž dopadnout špatně :).

Děkuju za podporu, ještě jednou, a když už jsem tady a píšu ti - jsi skvělá a na tvůj blog se s radostí vracím častěji a častěji!

Terez

Terezko,
Tvůj blog mám čím dál raději a nakukuji a doháním čtení u Tebe.Je tu dobře
a zjišťuju, že vlastně to nad čím Ty se zamýšlíš je asi součást lidí co se rozhodnou mít
blog o čemkoli.Souhlasím s Tebou ve všech těch bodíkách a napsala jsi to moc pěkně.
Halloweenskou párty neplánujeme,ale až se narodí ten vysněný vnouček tak kdo ví,
jaký kusy pro něj neudělám.Já už se nemůžu vážně dočkat :)
Měj se hezky a zase se budu těšit.
Renča

To s těmi věcmi, které jsi kvůli blogu začala dělat, je úplně přesné! Já třeba začala číst jiné blogy :D A když nad tím tak přemýšlím, tak jsem úplně přestala číst zprávy... :))
V.

Terezko,

Nádhera, zase jsi to úplně vystihla :-). Škoda, že kde v blogerce hlasovat jen jednou, dala bych ti těch hlasů nejraději víc :-). Ale i kdyby si se do top 10 nedostala, nvadí. V podstatě to nic neznená. Důležité je, že dál budeš dělat to co dělás se stejnou l láskou a do článků vložíš kus sebe.

Těším se na další články. Dobrou noc, Jitka

Přidat komentář

Odesláním tohoto formuláře souhlasíte s podmínkami služby Mollom.