Roadtrip po Norsku 2015: 4. den - Stavanger, Kristiansand & Grimstad aneb dneska je to spíš o městech ...

Na snídani jsme se stavili v kavárně Kanel (doslovný překlad "skořice") hned u přístavu. Byla jednou z těch, co jsem vybrala předem a nutno říct, že výběr jídla měli obrovský. Slané, sladké pečivo, dortíky, čerstvé bagety ... jen ceny typicky norské. A káva nic moc. Nevím, jestli je to znovu trend, ale častokrát se v poslední době setkávám s cappucinem, který nemá mikropěnu, ale pěnu do něj dávají lžičkou... Jakou zkušenost máte vy?

Napapaní výborného roastbeefového sendviče jsme se vydali na procházku kolem moře. Tam taková loď, tam jiná, tam zase jachta a tady se z lodi prodávají čerstvé krevety... Byla to "krása nesmírná", jak by určitě řekla Lenička :).

Po pár minutách jsme uviděli dětské hřiště, ale ne tak ledajaké. Designově připomínalo spíš skate park, všude byly graffiti (nejdřív jsem chtěla napsat, že to místo bylo celé potetované :)) a tolik různých nápaditých prolízaček, trampolín a podobně pohromadě jsem dlouho neviděla. Dohromady s čistou modrou oblohou to bylo fakt kouzelné a kdybych byla malá ... co to povídám, vždyť to platí i pro mě jako "velkou" ... prostě celý ta situace sváděla k dovádění a hraní si :).

Hned vedle hřiště sídlí ropné muzeum, do kterého se nakonec vydal jen Radan. Strávil tam asi hodinu a půl a pak nám o tom asi stejně dlouhou dobu vyprávěl v autě. Byl z toho tak roztomile nadšený, a to je jedna z věcí, co na něm miluju ... :)

Vstup do muzea stojí 100nok, a podle toho vyprávění to stojí za to ... Radan říkal, že to bylo hodně interaktivní, celá "prohlídka" zahrnovala několik vědomostních i "názorových" testů, viděl několik krátkých dokumentů a dozvěděl se spoustu zajímavých faktů ...

Kristýna se rozhodla tu hodinku a půl strávit sluněním se na lavičce a já jsem se vydala na malý průzkum centra. A nutno říct (už zase!), že centrum je fakt krásné, barevné, malebné a kouzelné. Plné dřevěných barevných dom(ečk)ů, útulných kaváren a malých obchůdků.

Na první pohled jsem se zamilovala do této kavárny. Jmenuje se Bøker & Børst (Knihy a Štětce) a pokud jsem to správně pochopila, můžete si v ní koupit/půjčit/číst knihy (jejich, jinak by to nebylo zas tak neobvyklé - číst si v kavárně knihu :)), přes den popíjet kávu a večer a v noci si dát drink. Ideální, no ne? :)

Ze Stavangeru jsme vyjeli asi ve dvě odpoledne, přestože nás čekala ještě pěkná štreka. Byli jsme ale příjemně naladění, to město na nás fakt udělalo dojem. Na mě určitě.

Po cestě jsme se sem tam zastavili a kochali se krásnými výhledy, ale přiznám se, že jsem už moc nefotila. Čím víc jsme se ale blížili na jih, tím rovinatější ty výhledy byly. Neméně krásné, nicméně.

Mířili jsme do Kristiansandu, což je pobřežní město na jihu, do kterého Radan pravidelně pracovně jezdí. Vlastně právě teď, když tohle píšu, tam je, už od pondělí ...

S Radanem si často posíláme fotky a vždycky, když mi nějakou poslal právě z Kristiansandu, přišlo mi to jako místo, které bych určitě chtěla vidět. Ze Stavangeru se do něj jede po dálnici, ale řekněme si na rovinu, norské dálnice jsou rychlé podobně jako naše "obyčejné" silnice. Google maps hlásí, že by cestě měla trvat přibližně 3 a půl hodiny ... Když už nám Radan asi třetí hodinu po sobě říkal, že "ještě tak pět hodin a budeme tam", myslel to sice ze srandy, ale já mu pomalu začínala věřit. Kilometry se v Norsku prostě vlečou pomaleji. Dá se vůbec použít takový výraz?

Každopádně, do Kristiansandu jsme dorazili kolem půl sedmé a sluníčko stále pálilo a rozjasňovalo celé pobřeží. Nezdrželi jsme se dlouho, asi jen půl hodinky, ale na procházku po přístavu to stačilo. Ráda bych se tam někdy podívala znovu a umím si představit, že v létě tu může být tak teplo, že se dá i plavat v moři. Teda, to se dá i v Oslu, ale ještě jsem se neodhodlala ... :)

... A pak už jsme se dostali na východní stranu Norsku a pomalu (ale jak nejrychleji to šlo), ale jistě jsme směřovali k Oslu. Dostali jsme hlad. S Kristýnou jsme konstatovaly, že bychom rády něco "normálního" a pokud možno teplého. Celý trip jsme totiž pojali dost "studeně" v podobě chlebů se šunkou a sýrem, čokolády, banánů a jablek, slaných tyčinek a proteinových tyčinek a sladkých buchet k snídani. Tyjo, vyvážená strava na bodu mrazu... Radan navrhl, že si dáme burger nebo hotdog na benzince, ale to jsme s K. razantně odmítly! To by ještě tak scházelo! :) ... A tak jsem našla na mapě nejbližší město, Grimstad, a tam jsme si dojeli pro čínu. Hmm, ne, že by to bylo vyloženě zdravé, ale bylo to teplé a docela chutné jídlo.

A jako bonus jsme se prošli malebným, i když trochu mrtvým, městečkem.

Cesta do Osla byla pohodová a barevná. Radan znovu vytáhl svůj vtip "ještě pět hodin a ...", ale nakonec jsme domů dorazili v docela rozumnou hodinu.

... Včera jsem holkám (= české kamarádky v Oslu) říkala, že Norsko je fakt nádherná země. Hlavně po přírodní stránce doslova jedinečná. Ale upřímně přiznám, že bych jinde, než v Oslu žít nechtěla. Možná je to tím, že už tady dva roky žiju, ale cítím, že sem momentálně "patřím". Víc, než kdy předtím. A musím říct, že to je příjemný, dlouhodobý pocit. Splývat a sžívat se s tím, co je.

A co vy? Které město se vám z fotek zamlouvá nejvíc? A láká vás vůbec Norsko?