Zítra jsou Vánoce...

Je to velká sranda. První "oficiální" článek na nové adrese a já si ho smažu... Psala jsem ho přes půl hodiny, když jsem jela ve vlaku domů. Možná to má svůj důvod. A dost možná jsem prostě jen nepozorná.

Už jsem doma. Přijela jsem před hodinou. Lenička peče vánočku a balí dárky, tatínek krájí zeleninu do rybí polívky a s Davidem, svým bráchou, jsem se půl hodiny dohadovala, kdo bude v mém pokoji. On ten můj pokoj je totiž lepší. A tak tu teď ležím na své posteli, jen v tričku a kalhotkách, protože jsem všechno oblečení hned hodila do špíny. Za tu půl hodinu, "co mi bylo dovoleno" být ve svém pokoji, už jsem stihla vytáhnout celý obsah svého kufru a tak tu teď koukám na podlahu obloženou krabicemi, dárky, mašlemi a čokoládou. Málem jsem zapomněla vytáhnout uzeného lososa, kterého jsem měla v příručňáku. A pak se mě tatínek naštěstí zeptal, jestli jsem nezapomněla ještě něco a ještě že - plesnivý sýr by během dne v pokojové teplotě dost možná zplesnivěl. 

Máme nádherný stromeček, menší, ale o to "tlustší" a hustší. Jenom jsem nedávno přemýšlela, jak je vlastně vtipné, že si prostě domů přivezeme stromek a zdobíme ho různými báňkami a ozdobami. Vánoční stromky se ale poprvé začaly zdobit v Německu někdy v 16. století a zdobil se hlavně ořechy a jinými potravinami a až v půlce sedmnáctého se začaly rozšiřovat po Evropě, nejdřív ve městech a až pozvolna pomalu na vesnicích. To mě docela překvapilo, myslela bych si, že je to naopak.

A ještě jednu věc jsem si uvědomila. Letos je to naposledy, kdy jsem vůbec nemusela uvažovat nad tím, s kým oslavím Vánoce. Prostě jsem doma. Jako vždycky přece. Jenže příští rok budu vdaná za jednoho milého, krásného, empatického, úžasného atakdále ... kluka jménem Radan :) a už to tak jasné nebude. A není to dobře ani špatně... Ale teď? Teď jsem TADY a cítím tu energii, tu lásku, co mezi námi proudí. A vím, že prostě je. Vždycky a pořád...

Chci vám popřát nádherné, voňavé, zdravé a hlavně láskyplné Vánoce. Přijměte každou situaci, jako byste si ji vybrali. Většina situací taková stejně je. Možná jen s tím, že není sníh se musíme smířit, protože to nezměníme. Ale víte co? I tak je krásně. Nádherně. Pokud chceme. 

P.S.: Co říkáte na novou stránku? Ještě se o ní určitě rozepíšu, ještě je na ní spoustu práce (včetně zkompletizování kategorií), ale mám z ní velkou radost. Tak doufám, že se líbí i vám, budete se sem rádi vracet a tak vůbec ... že vám tu se mnou bude dobře! :) Jsem moc zvědavá na vaše reakce!