So, 26. 12. 2015, 22:59

Vánoční PoHádka

vánoční stromeček

Teda, jsem trochu přejezená. Lenička dneska udělala druhou várku bramborového salátu, protože ten první byl hned fuč. A tak se tu tím teď tak trochu "ládujeme" (ale fakt jen trochu, zas takové přejídačky to nejsou) a já to ještě zapíjím polovinou třetinkové plechovky piva. Aby mi lépe trávilo :).

Sedím tu u našeho velkého kulatého stolu a jedním uchem poslouchám film, co si naši pustili. Ale upřímně vůbec nevím, o co v něm jde. Jen jsem tu chtěla být s nimi. 

vánoční zátiší

štědrovečerní stůl

Ovesná kaše s kokosovým máslem a domácí nutellou

Letošní Vánoce jsou příjemné a klidné a láskyplné. Netrápíme se uklízením na Štědrý den a stresováním nad tím, co ještě není hotové nebo že jde někdo k štědrovečerní večeři v teplákách (byla jsem to já, ale jsou pěkný, fakt!). Rozdali jsme si milé dárky, usmažili si lososa a pod talířem každý našel šupinu. Letos jsme si nerozkrajovali jablka, protože je to sice tradice, ale proč rozkrajovat jablka, když jsme na ně nikdo neměli chuť a je dost možné, že bychom je pak vyhodili. S tatínkem jsme se přejedli méně než obvykle. David, můj brácha, měl jen pár řečí ohledně rodiných fotek. Taky se chodí otužovat na zahradu do jezírka k rybičkám a já to nechápu. Každý den koukneme alespoň na jeden film, ale naši tradiční Lásku nebeskou jsme ještě "nestihli". A taky jsme byli na vánoční procházce. Byla mlha, mně byla zima, protože jsem si vzala šusťáky proti větru (takže samy o sobě spíš chladí) a místo čistého vzduchu bylo trochu dusno. Někdy se prostě pohádáme. A křičíme po sobě (ale jen trochu) a jsme uražení a cítíme se dotčeně. A víte co? Je to dost uvolňující a pak se smějeme, jak jsme se zase nechali "ovládnout"... Od malička jsem to brala spíš tak, že "na Vánoce se přece nehádá. Musíme se na sebe jenom usmívat a chovat se k sobě hezky a pokud nám něco vadí, tak to odložíme na potom, ale teď ne, teď jsou Vánoce..." A pak mě samotnou něco rozčililo, protože to bylo jinak, než jsem si vysnila nebo představila, a tím, jak jsem to odmítala, jsem v sobě ten smutek/vztek/naštvání jen posílila. Je to kontraproduktivní... A když to pak začnete "vidět", přestanou mít vaše emoce nad vámi moc. Necháte je proudit, necháte je být, ale v jádru jste klidní. Zatímco dřív, možná, že ještě loni nebo předloni, bych jakoukoliv hádku nebo nedorozumění "v průběhu Vánoc" považovala málem za tragédii a přikládala bych tomu takovou tu přehnanou důležitost, letos jsem si tu (jednu) výměnu názorů naopak užila. A místo nějaké pachuti po ní zůstala jen lehkost a uvolnění...Vlastně to je takový dárek, který jsem si dala sama sobě. Lásku, radost, pochopení, nadhled, (od)puštění - to nám stejně nikdo jiný věnovat nemůže. To si můžeme (dovolit) vytvořit jen my sami. 

nejkrásnější dárek

rodinná fotka

Tak si užijte ty momenty a situace ve všech jeho podobách a formách. Podstata je stejně jenom jedna. :)

Přidat komentář

Odesláním tohoto formuláře souhlasíte s podmínkami služby Mollom.