So, 02. 01. 2016, 21:41

2015 v bodech

západ slunce

Psala jsem článek, kterým jsem chtěla tzv. "něco říct". Dumala jsem nad tím, spekulovala, až mi před chvilkou došlo, že vůbec nevím, co je to "něco", co chci sdělit a že to je jen nějaká rádoby chytrá myšlenka, se kterou vlastně vůbec nejsem v souladu... Která mi tam naskočila, já se jí chytla, ale není vůbec důležitá. Vždycky, když se při něčem takovém přistihnu, dám tomu prostor, pár výdechů a nádechů a většinou se pak spojím "sama se sebou" a jde to samo. Jako teď. Sice zrovna píšu o ničem, ale jde to samo :).

Rok 2015 byl příjemný rok. Stále hlubší je moje "poznání", že žádná forma, že žádný sebekrásnější zážitek nebo úspěch mě sám o sobě neudělá šťastnou a naplněnou. Mojí zkušeností je, že štěstí není žádný "woooooooooow" pocit, a čím víc jich bude, tím šťastněji se budu cítit. Štěstí vnímám jako prostor, klid, jako lásku, která je podstata všeho a která vychází ze mně... Jako vědomí, že jsem součást celku. Nenechte se zmást - všechny výlety, zážitky, úspěchy i tzv. neúspěchy jsou úžasné a pro ego, naši osobnost, je to podstatná součást prožívání a žití - bez nich by to nebylo ono a to naše "já" by se unudilo. Je to ale podstata bytí? :) Můžete si odpovědět sami, podle vaší zkušenosti :).

Mezitím vás ale "zahltím" několika body, které se staly v 2015 :)

zrcadlení

- Na začátku roku jsem si koupila foťák, Olympus Pen E-P5, a dodneška ho s sebou beru snad úplně všude. Je lehký, skladný a fotí úžasně, ať už to umíte nebo ne :). 

- Několikrát jsem si během roku vyzkoušela, jaké je to vstávat v noci a celou noc péct v profesionální pekárně. Ochutnala jsem úplně čerstvě upečené briošky, zlepšila se v odhadu, kolik co váží a užila si to vytváření něčeho, co má přímý užitek a vytváří "instantní" radost. 

- V únoru jsme výletovali do Barcelony a odstartovali tím takový "cestovní půlrok", kdy jsme s Radanem poznávali nová místa a taky sami sebe. Barcelona byla kouzelná, barevná a plná energie. Moje oblíbená vzpomínka je večer strávený v jedné autentické tapas restauraci, kdy jsme hodiny strávili povídáním si, posloucháním katalánské hudby a jezením dokonalého jídla.

- S Radanem jsme často randili, povídali si a plánovali.

- V březnu za náma do Norska přijela Lenička, na ty čtyři dny se úplně vyčasilo a celou dobu svítilo sluníčko. Šli jsme na operu Lohengrin, ale zůstali jsme jen dvě dějtsví. Nejsilnější zážitek jsem ale měla při přestávce - zrovna zapadalo slunce a díky proskleným stěnám mi to připadlo jako bych koukala na několik světů najednou... 

- Poznali jsme Rigu, ze které jsem měla smíšené pocity. Nenaplnila nějaké mé tehdejší představy, ale fakt je ten, že to neznamená, že jsme si to neužili. Naopak, jsem vděčná, že jsem měla možnost poznat místo, o kterém jsem vlastně nic moc nevěděla. Baví a láká mě to čím dál tím víc.

- Film, který na mě loni nejvíc zapůsobil bylo "Inside out". Čistý, veselý, chytrý film, který už jsem stihla vidět třikrát. 

- V dubnu jsem navštívila kamarádku ve Varšavě, naučila jsem se orientovat v mapě, vypila spoustu káv a snědla spoustu dortíků a s Verčou jsme strávily několik příjemných hodin povídáním a procházením se po městě. Většinu času jsem ale trávila sama a znovu naplno prožila, že i když mám ráda společnost a užívám si cestování s Radanem, cítím se příjemně a spokojeně, i když jsem sama. Ono to totiž fakt je o tom, jestli "to" v sobě umíme najít. Pokud ne, místo, společnost nebo okolnosti nám zas tolik nepomůžou.

- S mojí oslovskou sousedkou Markétou jsme vypily spoustu káv a naplnily spoustu hodin obohacujícím povídáním.

Plumlov

- Květen byl krásný. Ať už první máj, kdy všechno nádherně kvetlo a Radan mě políbil pod třešní. Nebo norský den ústavy, kdy všude vlají norské vlaječky a všichni slaví. Sešli jsme se v příjemném počtu a moc si oslavu užily. Letěla jsem domů a stihla jsem jak Leniččin nordic walkingový víkend v Jeseníkách, kde jsem jedla ty nejlepší borůvkové kynuté knedlíky všech dob, tak worskop Olympusu, a nebo i Prague Food Festival. Při něm se mi jako první vybavuje ohromná bouřka, které jsme se tak tak vyhnuly a hlavně lanýžový cheesecake. 

- Začala jsem chodit do posilovny, oblíbila si pohybující schody a i když jsem měla pár náběhů na vytvoření si zvyku "chození do posilovny", úúúspěšně jsem ho nevytvořila :). 

- V červnu mě Radan požádal o ruku. Krásným, prostým a láskyplným způsobem. Neumím to lépe popsat, ani těsně po jsem "neuměla". Vlastně si často uvědomuju, že spoustu věcí, které cítím a prožívám neumím pojmenovat, že někdy jsou slova krátká, protože nedokážou obsáhnout všechno. Nevadí to, jen jsem to chtěla napsat. Každopádně, Amsterdam je nádherné město s úžasnou energií a určitě se do něj chci vrátit.
- Na konci července jsme se přestěhovali do velkého bytu na úžasném místě, který se poměrně rychle stal naším novým domovem a ve kterém je nám příjemně. Nehledě na to, že máme dobré kamarády přes silnici :).

- Srpen byl ve znamení Korfu a hlavně Letav a nádherných, vděčných a věčných momentů, které jsou součástí mě. Které jsou, nehledě na okolnosti nebo změny. 

- V září jsme si udělali krátký roadtrip po Norsku. Norsko je dechberoucí, nádherné, magické. 

- Napsala jsem email člověku, kterému jsem měla napsat nebo to říct už dávno. Pustila jsem něco, co mě dlouho stahovalo a nechala sebou proudit lásku a vděčnost. 

- V říjnu jsem měla pětadvacáté narozeniny. Jedno, co mě k říjnu teď napadá je, že jsem někdy v té době zažila pár momentů, pár záblesků, kdy mi naplno došlo, proč píšu blog, přestala jsem popírat (hlavně sama sobě), že je to pro mě důležité a přání změnit design blogu uzrálo právě v tu dobu.

- V listopadu jsme měli první z našich "sushi nights", o které jsem vám slíbila článek a pak ho nenapsala. Na což jsem si teď vzpomněla. Takže ... předsevzetí do nového roku? :)

- Prosinec byl od začátku do konce vánoční. Vánoční víkend s Andrejkou, vánoční kávy, vánoční články, vánoční nálada, vánoční dárky a pak šup - Vánoce. Uteklo to, ale prožila a užila jsem si to naplno.

- A poslední hodiny minulého ruku jsme též žili plně a příjemně. Bylo nás pět a stačilo pár (ne)bublinkových vín, Eta Jones, několik barevných jednohubek a DVDčko Pretty Woman. Taky jedna prskavka pro každého a hlavně pohoda, co z každého z nás vyzařovala. Možná, že by stačila jenom ta, protože to, co jde z každého z nás je přece to, oč tu běží, ale ruku do ohně za to dávat nebudu, můžu mluvit jedině za sebe :).

 západ slunce nad Plumlovem

- Pekla jsem hodně, ale míň, než předešlé roky. 

- Trávila jsem víc času s kamarády, než předešlé roky.

- Poznala jsem spoustu zajímavých lidí a každý z nich mi zrcadlí jiný kousek mě. Naplno jsem si uvědomila a prožila, že nejlépe poznáváme sami sebe skrz naše vztahy. Bez toho "zrcadla" je poměrně náročné to zjistit :).

- Do práce jsem chodila někdy radši, jindy méně radši, ale velmi málokdy počítám minuty do konce směny. Vlastně skoro vůbec. Uvědomuju si, že je ta práce pro mě po takové době víc pohodlná, než "obohacující". Ale stále se učím. Trpělivosti, pozornosti a radosti z braní věcí tak, jak jsou. Nechci tím říct, abyste zůstali v práci, která vás vyloženě užírá. Ale zkuste se nejdřív podívat, co ve vás to takto vnímá. A ani tím nechci říct, abyste se vzdali svých snů, pokdu nějaké máte. Je ale v pořádku, když žádný "pracovní" (zatím a nebo vůbec) nemáte. Každý máme svou cestu a své tempo. Buďme s ním v souladu. Vždycky to je nejlepší, jaké může být. Kdyby to mohlo být jinak, bylo by. :)

Všechno, co jsem napsala a i to, co jsem nenapsala, je součást mé "cesty za poznáním". Každá zkušnost, každá situace mě učí poznávat samu sebe... :) Jaký byl váš rok? Zkuste si ho "sesumarízovat", má to něco do sebe! :)

Mějte se krásně! 

Komentáře

Napsal(a) Jarka (neověřeno), Ne, 03. 01. 2016, 09:48*

Terezko, hezké a zajímavé povídání... vzpomínání ... ráda jsem si s Tebou Tvůj rok prošla znovu ...

Tak ať je ten rok 2016 stejně hezký a nebo ještě hezčí než ten minulý.. když Vás čeká ten nádherný červen !

Pa Jarka

 

Napsal(a) Wiki (neověřeno), Ne, 03. 01. 2016, 19:03*

Ah, vždy když čtu tvé články naplňují mne něčím..hm jak to popsat..něčím strašně moc inspirujícím, vděčným, přátelským a láskyplným :-) 

A každý tvůj článek mi něco dává ať už myšlenku nebo nápad :-) 

děkuji ti. 

Ahoj Wiki,

Děkuju moc za milý komentář, těší mě, že si v mých článcích umíš najít něco pro sebe, je to právě i o tobě, že na tebe právě takto působí, kdybys to neměla v sobě, možná bys to "nenašla"! :)

Měj se krásně a usmívej se! :) 

Děkuju! Terez

Napsal(a) Ivet (neověřeno), Po, 04. 01. 2016, 22:21*

Ahoj Terezko..

Ach to je zase krásnej dokonalej článek. Já od prosince chodím do práce a nechávám se unášet trochu tím egem. Měla jsem hodně prostoru a teď se mi chce brečet, že tam jsem skoro celý den. O víkendu jsem brečela, že tam nechci. Po dnešku je to lepší.. Ale stejně prostě se chci živit focením na volné noze. Je to pro mě asi lekce. Vzali mě do práce na první můj  pohovor a ještě na jinou pozici než jsem se hlásila. S angličtinou, kterou neovládámKoncem února po zkušebce jdu k panu ředitelovi se ukázat jak mi jazyk jde.-Jsem na tom dost špatně a nejsem schopná s enaučit za dva měsíce tak abych dokázala telefonovat s rodilými mluvčími. Ještě k tomu studuji. Práce mi spadla opravdu sama do klína.  A já se sama sebe ptám, co je to pro mě za lekci. Naučit se trošku jazyk? Můj vnitřek křičí že nechce mít takový život.. Od pondělí do pátku.. Od tmy do tmy.. Jsem vnitřně rozhodlá, že to vydržím do zkušební lhůty, abch se něco naučila a půjdu sama. Ale pořád je tam to ego.. Jak by jsi reagovala Terezko ty? Já udělala hloupou chybu, že jsem vůbec tuto práci za málo peněz vzala.

Asi bych to měla nechat všechno plynout a nechat emoce plynout..Ale to EGO a srdce mě tak svírá..:/ 

Ahoj Ivetko,

děkuju za tak dlouhou zprávu. 

Já samozřejmě nevím, jak bych reagovala. Ale asi bych se v sobě snažila najít, proč jsem do té práce šla. Je to proto, že potřebuješ zaměstnání, protože musíš vydělávat peníze? Nebo jsi se do toho cítila tlačená? Další věc může být, že povolání fotografky na volné noze je celkem nejasné a můžeš z toho mít podvědomý strach?

Některé práce nejsou pro každého, ale zkus si sama odpovědět, co přesně tě tak štve/svazuje/užírá? Je to ta nejistota v angličtině a máš strach, že "selžeš"? Nebo bojuješ s tou představou, že budeš pracovat konkrétní hodiny, konkrétní dny, celkem rutinně? Nebo je ta práce moc pohodlná? Obor jde úplně mimo tebe? Co můžeš zkusit je přistupovat ke každému konkrétnímu úkolu vědomě a dělat prostě jen ten úkol, jak nejlépe dovedeš nevěnovat pozornost tomu, co dalšího tě čeká/nečeká/co musíš udělat a tak. 

Samozřejmě, že každá práce, každá činnost není pro každého a neznamená to, že si máš namlouvat, že tě něco baví, když to cítíš naopak. Můžeš to ale zkusit nepřiživovat odporem nebo nechutí. Chvíli to zkus otočit a přistupovat k tomu s úsměvem a koukat na to jako na příležitost něco se naučit. A když to fakt nebude pro tebe - a to poznáš - tak to prostě pusť, neboj se, je to nekonečný pohyb, vždycky tě to někam zavede. Jenom buď otevřená a přístupná :). Moc ti držím palce a ozvi se ještě, budu moc ráda!

Terez

Přidat komentář

Odesláním tohoto formuláře souhlasíte s podmínkami služby Mollom.