VánočníOsloVíkend

Tak jo. Půl jedenácté večer, pojďme se do toho pustit :).

 

Pamatujete si, jak jsem v říjnu slavila svoje narozeniny a uspořádala soutěž o víkend v Oslu pro jednoho z vás? Pořád mi to přišlo "za dlouho", no a teď je najednou po a já se o tom snažím něco napsat. 

 

Pro Andrejku, co to tenkrát vyhrála to byl fakt rychlo-výlet. V pátek kolem poledne do Osla, v neděli ráno zase zpátky domů. Ale "to mezitím" jsme si tuším obě užily naplno. 

 

Čekala jsem na ni na hlavním nádraží, co je hned vedle fjordu a zrovna to za velkými okny hrálo všemi barvami. Podobnou fotku si fotila ještě jedna paní, která mi hned nadšeně podívala, jak je Oslo krásné. Jen asi nemohla najít "správný" úhel, protože tam postávala s mobilem ještě několik minut po tom, co jsem odešla. Andrejka za mnou přišla, když jsem tu fotku zrovna chtěla přidat na instagram.

Obě víme z těch "internetů", jak vypadáme, takže se nekonalo žádné seznamování, ale z mé strany to asi bylo trošku rozpačité, protože jsem nevěděla, jestli si máme podat ruku, obejmout se a nebo co vlastně :). Nakonec jsme to zamluvily a hned vyrazily ven z nádraží a od té doby jsme vlastně skoro nepřestaly mluvit.
 

Šly jsme se kouknout na operu, bylo těsně po západu slunce a někdy v té době jsem "vycítila", že Andy sem asi nepřijela, aby si procházela jednu "známou" budovu za druhou. Takže od té doby už jsem vždycky jen zmínila, když jsme kolem nějaké prošly, ale nechodily jsme k nim cíleně.

Hlavní ulicí Karl Johans Gate jsme tedy došly k první oblíbené kavárně, co mě napadla - Bare Jazz, obě si daly cappucino a rozpovídaly se o tématech, které jsme už věděly, že máme společné. Strávily jsme tam asi hodinku, mezitím se už venku úplně setmělo, všude bylo spoustu lidí a my se po Karl Johans vydaly dál až k vánočním trhům.
 

 

Letos je na trzích novinka, že prodávají "svařák" i v alkoholové verzi. Tady se tomu říká Gløg a v každém supermarketu v období Vánoc seženete takový předpřipravený sirup v láhvi, který stačí jen ohřát a přidat do něj ještě rozinky, hřebíček a tak. Samozřejmě můžete přidat i to víno, na trzích jsem ale fakt vždycky zaregistrovala jen tu "alkohol-fri" verzi.

Se svařákem v ruce jsme si pak sedly na tribunu s výhledem na ruské kolo a ledovou plochu a další vyprávění pokračovalo. Bavily jsme se hlavně o našich zkušenostech se studiem a životem v Americe, což je docela "vděčné" téma :).
 

Zanedlouho už jsme procházely pod ruským kolem a já si všimla dost "nečekaného jevu" a totiž, že nevidím dav lidí, kteří tam obvykle stojí. Tak jsme neváhaly, koupila jsem lístky a o pár minut později už sedíme v jednom z vagonků, který nám má umožnit pohled z výšky na prosvícené město.

Nejdřív jsme vyjely nahoru a stály tam asi tři minuty. Říkám tomu "fotící kolečko" :). Musím se ale přiznat, že pohled dolů z toho lehce nahnutého vagonu nebyl vyloženě příjemný. O to víc jsem si ale užila ty další dvě kolečka, které už jsme projely pěkně plynule.
 

 

 

 

Myslím, že po čas celého výletu jsem Andrejku, jakožto studentku nutriční terapie, trochu potrápila tím, jak nepravidelně jsme jedly... Po projížďce na tom kole už jsme ale obě měly fakt hlad, takže jsme se pěšky vydaly do Frogneru do El Camino na burrito. Už jsem dávno zjistila, že burrito je prostě nefotogenické, tak se to ani nesnažím fotit, ale ta chuť mě dostává pořád stejně. Kdo by to byl řekl, že "obyčejný" wrap může mít tak autentické a zajímavé chutě.

Po cestě domů jsem si chvíli myslela, že jsme se ztratily, než mi po pár sekundách došlo, že v Oslu se prostě ztratit nedá. Minimálně v (širším) centru. Na to je to tu až moc propojené.

U nás doma jsme si pak povídaly, chtěly si pustit film, ale nevěděly jaký... Zrovna jsem volala s Radanem, když mé oči zavadily o zabalenou láhev vína, kterou měl Radan přichystanou pro kamaráda k narozeninám. Po pár otázkách a ujištěních jestli můžem, už ji držím v ruce a nalévám do skleniček :). V kuchyni hledám všechno, co by se k tomu dalo přikusovat. Andrejka si to fotí na instagram a já zas fotím ji, jak si to fotí :). Film se nekoná, ale spát jdem stejně až po půlnoci.
 

Večer jsme se domluvily, že budem vstávat kolem deváté a tak nějak plus mínus jsme i vstaly :). Snídáme chleba se sýrem, norskou vánočku s máslem a čaj. První kávu si pak dáváme v Java, což je jedna z mých nejoblíbenějších kaváren, ale na rozdíl od Andy bych "neuměla" vypít samotné espresso.

O pár chvil a kroků v nohách později jsem už objednávala další kávu, tentokrát cappucino i pro Andy, v kavárně Supreme Roastworks. V létě jsem tam pila snad to nejlepší na světě, kdy mléko chutnalo jako sametová smetana a já na ní úplně "ujížděla" :). Tentokrát se podobný stav nekonal, ale stejně to byl chuťově nadstandard. A kdo ví, třeba to v tom létě byla fakt smetana :).
 

 

Důležitou zastávkou pro všechny "foodies" je Mathallen, tedy jídelní hala. Bylo tam narváno a míst k sezení pomálu, jedno jsme ale našly, abychom si vychutnaly makronky a cupcaky, které byly snad sladší než samotný cukr. Srdíčkový perníček na perníkovém cupcaku byl marcipán a slaného karamelu v tom druhém bylo jen malinko. Nejvíc nám nakonec chutnala chili makronka.
 

 

Jsme v Grünerløkka. Pokud jste četli a pamatujete si můj dubnový článek, tak už ji trochu "znáte". Je plná krásných graffiti a jestli tyto "malůvky" někam patří, tak právě do této čtvrti. U té hodně barevné kočičí zdi jsem Andy fotila, jak dělá hvězdu. To se mi moc líbilo, protože "blbnutí" na fotkách máme taky společné :).
 

 

 

Aker Brygge jsme si nechaly až nakonec. Teda, nejdřív jsme si přístav prošly kolem třetí, zašly na čaj, při kterém nám došlo, že máme fakt hlad. Daly jsme si hovězí maso s kokosovým mlékem, červeným kari a zeleninou a pak si už spokojeně najedené zašly na Aker Brygge znovu. Po celém Oslu je fakt krásná vánoční výzdoba, ale tuto u přístavu mám asi fakt nejradši.

Doma jsme pak dopíjely víno, dojídaly krekry i sýr, pustily si film, abychom ho po pár minutách zase vypnuly, povídaly si, koukali na youtuberky ... až jsme si nakonec pustily tři epizody skvělého slovenského sitcomu Svet podľa Evelyn, u kterého jsme se fakt nasmály.